Vědomá cesta
Z labyrintu iluzí do ráje vědomí
Život ti ukáže cestu
Adept duchovní (vědomé) cesty je obyčejně vždy přiveden k nutnosti „hledání“ nějakou životní událostí, která jej nevyhnutelně mění a neúprosně vyvádí z rutinních návyků, domnělých jistot a iluzí o sobě samém. Jednou je to závažná a „nevyléčitelná“ nemoc, jindy úmrtí blízkého, „nepřekonatelné“ životní zkoušky či stále se opakující obtíže a překážky. Člověk nerad mění své jistoty a zaběhlé zvyky. O to víc je začátek těžší. Čím více člověk vzdoruje, tím více „to bolí“. Nicméně člověk míní a Život mění. Časem adept pochopí, že vlastně nic nevěděl a že světlo Života (osud) jej vede lépe, než cokoli a kdokoli jiný. S přibývajícím časem a zkušenostmi adept duchovní cesty získává pružnost a důvěru ve vnitřní hlas (Život). Prvotní pasivita a trvání „na svém“ (mnohdy značně omezeném a nerovnovážném poznání a zvycích) je vystřídáno (nevyhnutelně) pokorou a trpělivostí. Jedinou neměnnou je neustálá změna. Znovu a znovu měnit svůj postoj, názor a pochopení širších souvislostí. Nejlepší učitel i škola je Život sám.
Hmotní a nehmotní průvodci
Na cestě jsou mnohdy nutní i průvodci (učitelé, mistři, pomocníci, „andělé“..lidé pro ně mají různé názvy). Ti mohou být hmotní či nehmotní (v dnešní době častější, protože není mnoho zrozených „mistrů“ – vědomých a rovnovážných). Ti se dle vlastního stupně a též dle samotné změny adepta mění dle potřeb a Životních zkoušek. Člověk je první tvor ve vývoji (po něm budou další a další vývojové druhy a stupně), který se může aktivně měnit (kriticky přemýšlet a aktivně niterně prožívat dle poznaného). Zatím je tato vlastnost jen částečně rozvinutá. Mnohdy chybí rovnováha citu a rozumu. Obě složky musí být rovnovážné. Rozum tříbí, hledá logiku, souvislosti, analogii a směřuje vnitřní koncentraci k cíli. Cit prohlubuje a ukládá poznané pomocí prožitků (meditace) do samotného jádra bytosti (duchovního srdce-vnitřní bytosti-nitra), které na rozdíl od rozumového poznání (které zapomínáme novým zrodem- inkarnací) zůstává našim „vlastnictvím“ již navždy.
Prvotní očištění a změna
Aby adept mohl bezpečně vykročit, musí napřed očistit základy svého Bytí. Omezit a zcela vyloučit „jedy“ (alkohol, nikotin, elektromagnetické záření a další drogy a negativní vlivy). Stejně tak musí dbát na vlivovou čistotu (prostředí a to, s kým se stýká atd.) a pochopit (a podle toho žít), že hodnota každého života je stejná (vegetariánství). Bez prvotní změny bude nutně každý další postup jen zvyšovat nerovnováhu a dříve či později povede ke zhroucení (a nutnosti čistě a rovnovážně začít znovu). Vždyť jak by mohl prolnout své vědomí s Celkem (Veškerým Životem-Bohem- Universem..), pokud by sám byl příčinou zmaru, sebepoškozování či smrti? Není vyšších ani nižších, důležitost každého života je stejná.
Hlubší změna
Adept prochází životními zkouškami. Obyčejně začíná okruhem nejbližších, kteří jsou mu zrcadlem. Napřed hledá „chyby“ všude jen ne u sebe. Časem zjistí, že rodina, přátelé, partneři a v důsledku vše jen zrcadlí jeho samého. Musí tak měnit jen sebe. Očistit sebe či rodinou karmickou zátěž a vazby. Stejně tak mnohé změnit (často i prostředí, školu, zaměstnání, okruh přátel atd.). Přichází první hlubší životní zkoušky. Mnohé trvá roky, mnohé trvá životy. Z prvotní víry, pocitu či hlasu nitra se postupně (na základě hluboké zkušenosti, životních zkoušek a prožitku) mnohé stává ověřená znalost – vědění.
Láska je jen hlubší a hlubší pochopení
Z adepta se stává postupně „mistr“. Vše analyzuje a kriticky promýšlí. Hledá odpovědi sám v sobě. Zdůvodněné prohlubuje ve svém nitru. Poznal a pevně se ukotvil ve své vnitřní bytosti (hlubokém vědomí), která je jeho pravým domovem (Já jsem – JE – cesta, pravda i život). Chápe Životní zákonitosti jako projev Boha (Universa-Jednoty-Vesmíru- Podstaty..). Vše má svoji příčinu, vše podléhá vyšší a neměnné zákonitosti, která se projevuje jak ve hmotě tak v duchu. Život (na rozdíl od nás lidí) je moudrý a každému dá jen co jeho jest. Adept už „nevěří“, ale ví, tak jako ví, že 1+1 jsou 2. Každá záhada, pocit či „tajemno“ je jen neověřená zákonitost, projevující se v čase a prostoru, aby naplnila rovnováhu Bytí – Život – Boha.
Ke stále složitější jednoduchosti
Rovnovážná a vyspělá bytost (vědomí) již hledá samotné prazáklady a stavební kameny Života. Tvůrčí čtveřice živlů tvoří vše živé (hmotu a ducha), tj. základ Bytí, a ten je prostoupený vitální silou (duší). Aby vědomí směřovalo zpět odkud vzešlo, musí též zpět složit i základní stavební kameny (živly-tvůrčí čtyřku). AUM – JÁ/VŠE. Dva a dva protichůdné živly a dále vše v jednu nekonečnou tvůrčí sílu potencovanou duší (vitálními silami dechu). Nitro trvá v naprosté harmonii a rovnováze (rozzářilo se ve všech odstínech a barevné škále modré, žluté, zelené a červené a zní v jejich zvukovém vyjádření „I“, „E“, „U“, „A“). Své vitální tvůrčí síly propojit se svým vědomím – IE – O – AU. Jsem každý, vždy a všude „O“- světlo Bytí trvá ve své neměnném a neustálém „teď“- ÓMmm. Září celým vesmírem ve všech jeho projeveních, dimenzích – časech a prostorech. Vědomí splynulo s věčností a plně pochopilo, že nejvyšší duchovní stav je prosté a harmonické Bytí.
Jdi a vytrvej – Pravdu (rovnováhu) hledat, mluvit a žít
A-Ž
Společenství Života – základy vědomé cesty
1. Cesta byla, je a bude jenom jedna – to znamená měnit sebe.
2. Nikomu nevěř, vše kriticky promýšlej. Víra je málo, člověk musí vědět.
3. Nejlepší učitel i škola je Život sám.
4. Tím nejvyšším duchovním stavem je prosté a harmonické Bytí.
5. Hledej vždy jen pravdu, rovnováhu citu a rozumu, buď kladnou složkou tvůrčího díla.
6. Důležitost každého života je stejná, není nižších ani vyšších. Proto nikdy nebuď příčinou smrti a utrpení.
7. Každý jsme „pověřený“. Život nás pověřil k Bytí, což není výsada, ale především odpovědnost a radost.
8. Jen plně pochopené a zdůvodněné poznání životních zákonitostí může vést ducha k samostatnosti, rovnováze a dalšímu prohlubování v hluboké meditaci – vlastním nitru.
9. Podstata směřování – Jsem každý, vždy a všude – IE O UA.
Pravdu hledat, mluvit a žít.
Založeno 30.3.2022 v úctě k myšlenkám Josefa Zezulky
