Musíme počítat i s lidskými vlastnostmi.. naučme se je hodnotit!

Josef Zezulka – Myšlenky (BYTÍ)

„Na duchovní cestě musíme mít sebekritiku a kritičnost vůbec. Musíme vědět, že všechno je tak, jak to je, a musíme počítat i s lidskou vlastností, kde jeden chce být zajímavý, jeden chce kořistit z něčeho, jeden chce být povýšen. To jsou lidské vlastnosti. Naučme se je hodnotit (naučme se hodnotit i „pověřené, mistry a přinašeče nauk“).“

„Víte, že jsem vám říkával: Mějte svoji kritičnost! Rozlišujte, uvažujte! Není všechno tak, jak se to lidstvu předkládá. Myslím to v těch duchovních věcech. Je tady hodně naivity, hodně překrouceného a není to vinou těch, kteří to přinesli. Je to vinou roznašečů (kteří ve své iluzi o vlastní bezchybnosti, nezpochybnitelnosti a vyspělosti nejednou natropí více nerovnováhy, než kde kdo nepověřený) a příjemců. Záleží na tom, aby se každý (obzvláště ti, co se vydali na duchovní cestu) snažil mít soudnost.“

„Nikdy nevěřte a to ani mně (tedy ani jiným, pověřeným, natož samozvaným „mistrům“). Vše kriticky promýšlejte (nebuďte jak vojáci, co plní něčí rozkazy, natož chybné), hledejte rovnováhu.“

“ Já sám nemám rád víru, já mám rád vědění. Víra je málo, věřit mohu čemukoliv (třeba i duchovnímu mistrovi s tisíciletou zkušeností), ale tím neobjevuji tu velkou životní zákonitost, nepoznávám to, jak to vlastně je.“

„Jde o to stát se hybnou silou a pohybovat se sám dopředu. Jestliže budu já něčemu jen věřit (třeba i mistrovi, kterého učil velmistr), tak se nechávám táhnout jen nějakou vírou. Jakoukoli – dobrou, špatnou, střední, ale nechávám se táhnout.“

„Ti, kteří jsou během života kolem něho (přinašeče) a kteří mají z jeho poučování dělat nauku, ti se také vždy neosvědčí. Obyčejně pak sklouznou zpět do dřívějších vlivů (jako je např. prvořadá víra dle církevní struktury či placené indické obřady a duchovní „kastování“), kde se přece jen cítí pohodlněji.“

(doplňující komentáře v závorce A-Ž)

Komentář od A-Ž

Společenství Života děkuje BIOVID TV za unikátní ukázku situace, kdy je prvořadě potřeba naučit se hodnotit lidské vlastnosti, kde jeden chce být zajímavý, jeden chce být povýšen a jeden chce být jenom „jeden“.

Jisté je, že žádný žák, který by pochopil a žil odkaz J. Zezulky, by takto sám sebe veřejně nikdy, ale opravdu nikdy, nehonoroval. Obřadně sám sebe vzývat a veřejně o sobě hovořit jako o „tisíciletém mistrovi“ a dokonce i jako o „přinašeči nauk“ již chtělo opravu značnou ztrátu soudnosti a velkou míru ješitnosti. Jistě k této sebe iluzi museli přispět i věřící, kteří snad jen díky naprosté poslušnosti, víře a ztrátě kritičnosti, slovům samozvaného „mistra“ bezmezně uvěřili. Ale to jsou lidské vlastnosti.

Nicméně opravdovou vizitkou učitele jsou především jeho žáci. I proto si dovolím citovat dlouholetého žáka a člena nejužšího týmu T. Pfeiffera, který tvoří „Kostru“ církve SJZ: „Tedy když si žák vybere svého učitele, měl by mu do určité míry důvěřovat, i když by někdy byly jeho pokyny chybné, podobně jako i voják plní rozkaz, i když může být nesprávný. Je tedy z duchovního pohledu velmi na pováženou upozornit učitele na chybu v něčem zásadním, i když by měl žák pravdu“.

Jako člověk několik desetiletí studující a praktikující myšlenky J. Zezulky musím konstatovat, že opravdu snad nic nemůže být vzdálenější podstatě Zezulkově filosofii Bytí, než shora uvedené myšlenky. Na místo ověřování, kritického myšlení a zdůvodňování si (hledání rovnováhy), žáci T. Pfeiffera jen tupě a poslušně následují „mistra“. Prvořadá je v SJZ víra a ukázněnost v nezpochybnitelného „přinašeče nauk“.

Tedy pokud se věřící T. Pfeiffera po více jak 25 letech jeho učení cítí jako vojáci co mají plnit chybné rozkazy a dokonce je pro ně z duchovního hlediska na pováženou upozornit učitele na chybu v něčem zásadním (a to i kdyby měli pravdu), pak jde především o naprosté selhání „mistra a přinašeče nauk“. Každému soudně přemýšlejícímu člověku snad musí být na první pohlede zřejmé, že „mistrovství a nauka“, kterou přináší T. Pfeffer včetně založení vlastní církevní sekty SJZ (podivuhodně pojmenované po J. Zezulkovi), kde je (dle slov samotného zakladatele) prvořadá víra, již nemá nic společného s odkazem či myšlenkami J. Zezulky.