Jde o přenos bioenergie (prány, chi. ki, vitální sily, životní síly atd..), kterou má každý živý tvor a vše co „je“. Bioenergie je nosnou (oživující) složkou dávající potenci hmotnému vehiklu i psyché. Bez této síly by vše ostatní bylo jen prázdnou schránkou bez života, návaznosti, spojitosti a vzájemné synergie (vyššího řádu). Bioenergie je určujícím faktorem pro všechny další projevy těla, orgánů a Života obecně.
Abychom vůbec mohli hovořit o léčiteli, musíme si vysvětlit, co je podstatou jeho schopností.
Dle mého názoru opravdový léčitel v základu musí mít minimálně tyto atributy:
1) vrozený průchod léčivých sil (zdroj) – průtok bioenergie. Dělíme dál na stupeň intenzity, složení, spektrum, celkovou harmonii atd.
2) kvalitu – čistotu předávaných sil (v důsledku je lepší celková rovnováha, než li nevyvážená síla či nevyvážené spektrum), protože logicky léčitel sám svým vlivem a jakostí přímo ovlivňuje předávané síly a ty předává pacientovi. Léčitel mimo jiné nemůže být příčinou smrti nižších tvorů, musí být abstinent, nekuřák, mít jisté nutné morální vlastnosti atd.
3) nutné další dovednosti, znalost postupů, aby věděl co léčí, jak a kde pomáhat, doplňovat, cílit a jak neuškodit. Měl by mít i další rozsáhlé znalosti i jiných oborů včetně medicíny.
Mnozí se dnes domnívají, že léčit může každý, ale to je velký omyl, který vychází z nerozlišování samotné bioenergie. Vitální síly však ve skutečnosti mají velké spektrum, rozsah a potenci. Ač všichni máme jisté vitální síly, ne všichni máme dosti silný průtok a harmonické spektrum pro léčení druhých. Pokud by člověk bez vrozené schopnosti (talentu) předával své síly druhým, může tak uškodit sobě i druhým.
1) Pseudoléčitel (pseudomagnetizér) – ten čerpá z vlastní tělesné zásoby (vlastních bytostných vitálních složek). Tím vyčerpává své síly a způsobuje si tak nerovnováhu (nemoc). Většina těch, co se dnes vydává za „léčitele“ bere z nevědomosti z vlastní zásoby či dokonce ze zásoby druhých. Stejně tak mnohé „školy“ a víkendové léčitelské kurzy, které tak ohrožují nejen toho kdo předává, ale i příjemce.
Mnohdy u těchto „rychlo-kurzů a víkendových škol“ dochází k jevům, kdy celá organizace funguje jako „síť“ a čerpá především ze členů a všech dalších, kteří se rozevřou. Na první zdání tak pomáhají (vždy se zprvu jakoby uleví a vše „funguje“, čímž si získají nové budoucí „dárce energie“ pro své kejkle), ale tím, že nemají čistý zdroj, dochází dříve či později k zhroucení celé sítě a všech co jsou na ni napojeni. Velmi podobně funguje např. i v Indii tzv. „puja“, jde o starý systém braní a dávání, který je „vyživován“ samotnými členy a jejich energie je použita při konání „dobra“. Ve skutečnosti však jde o zvrácenou síť braní a dávání, na kterou se postupem času navíc napojí i různé nepěkné entity. K těmto deformacím dochází vždy, když jedinec (organizace, náboženství, filosofický směr, atd.) nenalezne vlastní čistý zdroj (rovnováhu citu a rozumu) a sám nežije harmonicky v souladu s vyšším duchovním řádem a osudovým rámcem druhu. Člověk tak koná co nemá, chtěl by hned „pomáhat“, ale ne měnit sebe. O to hůře, pokud organizace zná i nějaké původní fragmenty, které jsou z části správné. Vše se jen prohlubuje a spěje k o to hlubší nerovnováze a vyčerpání všech, kteří se této sítě účastní či se ji rozevřou. I proto „kněží či léčitelé“, kteří nemají vrozený dar průchodu vitálních sil ve skutečnosti jsou jen handlíři s cizí energií a tvoří tak bezednou „síť“ závislostí, vazeb a nerovnováhy.
2) Příležitostný magnetizér – dává síly také jen ze sebe, ale více či méně i částečně umí své síly doplňovat nějakými silovými praktikami (jogíni, mystici a ve výjimečných případech pránisti – reiki, kteří po většinou spíše spadají pod bod č. 1 ). Takový příležitostný „magnetizér“ tak může předávat své síly, ale jen velmi omezeně. Avšak protože příležitostný magnetizér obyčejně sám mnohdy netuší odkud a jaké síly přesně bere, domnívá se pak, že je „prána“ všude a že se snad v celém svém spektru jeho síly automaticky doplní. Proto i u těchto příležitostných magnetizérů (léčitelů) se téměř vždy časem rozvine nějaká silová nedostatečnost (nemoc).
3) Magnetizéři – ti mají vrozený dar, který se nedá naučit s tím se člověk musí narodit (jde o talent, podobně jako se rodí talentovaný architekt, baletka, dirigent, zpěvák atd.). Magnetizér má krom sil své tělesné složky (vitálních sil), též další sekundární pramen vitálních sil, který není vázán na jeho osobní silový systém. Jde o vrozený dar průtoku sil, které se sami doplňují – neustále proudí. Magnetizér však na rozdíl od léčitele tyto síly aktivně nemoduluje. Léčí tak především obecnou nedostatečnost (doplňování) celkových vitálních sil nemocného. V ideálním případě by měl být pod dohledem léčitel (snátora), který by dohlížel nad vhodností použití sil magnetizéra.
4) Léčitel (biotronik-sanátor) – Ten stejně jako magnetizér (každý léčitel je zprvu magnetizér) má další průtok vitálních sil, ale navíc je umí modulovat a může tak zesilovat a harmonizovat dle potřeby nerovnováhy u léčeného. Dále pak v některých případech může ladit i CNS a další silová centra atd. Vše dle jeho intenzity, spektra léčebných sil a rozvinutých schopností. Jde o nejvyšší možnou léčebnou kvalitu a takových léčitelů je dnes (a obecně vždy) jen jako šafránu. Vyspělý duchovní léčitel žije v celibátu, své síly užívá pro možnost léčby.
Je dobré pochopit, že léčitel i magnetizér (občasný magnetizér) ovlivňuje nemocného i svoji kvalitou. Tedy tím jak myslí, žije a jaká je jeho morální (duchovní) vyspělost. Proto každý kdo chce předávat bioenergii (a má k tomu vrozený talent) napřed vždy musí „léčit“ především a dlouho sebe. Musí pochopit sebe jakožto součást celku a bude muset projít mnohými vlastními obměnami a změnami, než bude moci léčit. Jde o dlouhý a hluboký proces, který by měl být veden vždy jen u hlubokých duchovních směrů a společností. Léčitel nemůže žádat smrt u nižších tvorů (musí být vegetarián) a dále musí být abstinent, nekuřák a rozšiřovat své poznání na medicínské znalosti i přírodní vědy atd. Měl by pochopit zákonitosti života a podle nich sám harmonicky žít a stále udržovat i svoji čistotu vlivu.
Rizika léčitelství
Samotné léčivé síly (bioenergie) ublížit nemohou, ale může ublížit nerovnováha a plytkost toho, kdo se ve své neznalosti za léčitele vydává. Nebudu hovořit o šarlatánech a podvodních, kteří se chtějí bezdůvodně obohatit (a kterých je dnes bohužel mnoho), ale zmíním se o základních neznalostech, které dnes můžeme vidět a které se nám mnohdy objevují i u těch, kteří nějaký dar léčení mají. Tedy krom již zmíněné nedostatečnosti silové, kterou si může léčitel způsobit sám tím, že předává nad rámec jeho průtoku, tak jsou zde i další rizika.
Každý máme své vitální síly – bioenergii různě laděnou a různě harmonickou či neharmonickou. Tím, že léčitel aktivně předává druhým síly které jim prochází, zároveň je i zabarvujeme svoji vlastní kvalitou (tím jak žije, myslí, koná, jaké má vazby, karmické dluhy atd.). Tedy i když zde bude velmi talentovaný léčitel, tak i on musí napřed svoji vlastní bytost sladit, protože na nemocného předává vše, co je on sám a jak žije, myslí atd. Mohl by tak (pokud by sám nebyl čistý a harmonický) předat i své nerovnováhy, které by na víc byly potencované jeho talentem – zvýšeným průtokem sil, čímž by mohl způsobit u pacienta i vážnou nerovnováhu. Tento fakt ještě více platí u těch, co se naučili na nějakém víkendovém kurzu pracovat s energií a hned ji předávají dalším. Mnohdy chtějí ulevit třeba jen s nějakou běžnou a lehkou nemocí (nerovnováhou), ale tím, že jsou sami nerovnovážní (třeba jen tím, že pojídají mrtvoly, kouří, pijí alkohol atd.) nemoc jen z nevědomosti prohloubí či dokonce způsobí.
Dalším rizikem je, že mnozí a i dobří léčitelé dnes obyčejně znají jen vitalizování – doplňování bioenergie, ale neznají další hlubší souvislosti a energetické souvztažnosti. Málo kdo tedy vůbec může tušit, že i dobré potencování a vitalizování může být v důsledku zárodkem pro prohloubení nemoci. Pokud totiž například jde o nemoc zapříčiněnou nerovnováhou morfologických (řídících) center, může pouhé doplnění nerovnováhy silové zakrýt pravou příčinu, která se tak dál jen prohlubuje a následně vede k těžko léčitelnému onemocnění.
Léčení vitálními silami, stejně tak jako každý jiný seriózní obor, nemůže být předmětem víkendových kurzů a rychlo-seminářů, které vám slibují osvojit si během hodin léčitelské techniky a dovednosti (a to i kdyby šlo jen o základní techniky a znalosti mající za cíl ulevovat jen u těch nejjednodušších případů).
Dovolím si zde uvést nabídku jednoho takového semináře, který již po pár dnech seznamuje účastníky s léčbou těch nejzávažnějších onemocnění:
„Další dovednosti, které se během semináře naučíte, zahrnují mimo jiné: Pokročilé barevné ošetření: naučíte se správným poměrům a kombinacím barevných energií„Energetické postupy vysoké úrovně jak zvýšit příírozenou schopnost těla se léčit. Dozvíte se, jak ošetřovat aids, rakovinu, srdeční záchvat, cukrovku, syndrom kundalini (stav přeenergetizované aury po přebytečné nebo nesprávné meditační a energetické práci) a další vážné nemoci.“ (zdroj zde)
Jak předávat nauku o léčitelství
Bohužel dnes často vidíme, že se tento staronový obor stává předmětem různých „New Age organizací“, které by se především rádi zviditelnily a ze své neznalosti by i třeba v dobrém úmyslu chtěly hned všechny naučit „léčit a znát nauku o energiích“. Povrchně tak předávají fragmenty, avšak nezačínají od samé podstaty, tedy nás samých a nutné vlastní změny a prohloubení sebepoznání. Nauka o energiích a silových centrech těla nepatří hned každému. I když jistým způsobem každý člověk může předávat druhým své síly, ne každý se jako Člověk (tedy s velkým „Č“) chováme a ne každý na to má vrozený dar, hloubku a harmonii spektra atd.
I proto by se dle mého osobního názoru mělo vždy začít u základů lidství a pochopení sebe jakožto součást Celku. Teprve až se lidstvo stane harmoničtějším a pozná základy životních zákonitostí, pak se pomalu (a těmi co opravdu vědí) mohou rozšiřovat i znalosti o energiích a základech stavby silového systému člověka. Jistě to jednou bude běžnější znalost, ale jistě to není dobré šířit dříve, než se mimo jiné stane běžnou znalostí pochopení, že hodnota každého životu stejná a že zvíře jdoucí na porážku jsme ve skutečnosti my sami.
Léčitelství je oborem spadajícím především pod hluboké duchovní nauky (vědních duchovních směrů) a je až nástavbou základu, kterým je a musí vždy být prvořadé poznávání životních zákonitostí směřující k prostému bytí, rovnováze a kritickému myšlení.