J. Zezulka – jde o to stát se hybnou silou a pohybovat se sám dopředu

„Jde o to stát se hybnou silou a pohybovat se sám dopředu. Jestliže budu já něčemu jen věřit, tak se nechávám táhnout jen nějakou vírou. Jakoukoli – dobrou, špatnou, střední, ale nechávám se táhnout.“

Josef Zezulka

Komentář od A-Ž

Jde o to stát se hybnou silou a pohybovat se sám dopředu. Jde o to jen nevěřit, ale kriticky a samostatně přemýšlet. Věřit se dá všemu, vědět můžeme, jen když se stáváme vším.

Abychom se mohli stát hybnou silou a samostatnými, nutně se nemůžeme nechat táhnout nikým a ničím. Je dobré brát si ponaučení od jiných, ale není dobré je slepě následovat a nechat se jen táhnout jejich názory, pocity, domněnkami či zkušenostmi. Táhnout se musíme sami, svým poznáním, aktivitou, myšlením, vnitřní změnou a vlastními zkušenostmi (prožitky v meditaci). Pochopit základy života, pochopit smysl bytí a sebe sama jakožto součást celku směřující zpět do Jednoty. Jen my jsme odpovědni smi za sebe, nelze se skovávat za jiné, nelze se na jiné vymlouvat.

Ve videu je uveden smutný případ, kdy se věřící T. Pfeiffera nechají táhnout kamkoli. Třeba i k placení Puji, která by údajně snad měla vyčistit karmu. Líbají nohy domnělým duchovním, nechají se vést tamními kněží, neznajíc historii míst kterým se otevírají, danou kulturu, deformace a nutnou nerovnováhu, která se jako vždy v původně čisté nauce musela za ty tisíciletí nastřádat a vytvořit. Jak smyslů zbavení se nechají táhnout kamkoli. V iluzi, že tak snad šíří filosofii bytí J. Zezulky učiní cokoli, jak slepí fanatici, co ztratili soudnost. Nevidí, neslyší, propadly klamu víry a své „vyvolenosti“. Ztráta soudnosti je vedla do vod víry a sebeklamu. Již nerozlišují, neptají se, nepřemýšlí. Bezmyšlenkovitě konají co jim „mistr“ káže. Někteří z nich dokonce sebe vnímají jako vojáka, který musí plnit rozkaz i když by byl chybný (jak mi napsal nejbližší z okruhu T. Pfeiffera).

T. Pfeiffera po Indii vede tamní kněz, nechává se jim táhnout kamkoli, zapomíná na slova J.Z., že musí udržet vlivovou čistotu a nerozevírat se jiným směrům a jejich vlivům. T. Pfeiffer však neuposlechl slova J.Z. a ztrácí tak možnost napojení na vědomí přinašeče. Stejně tak slepě se nechávají táhnout věřící T. Pfeiffera (SJZ). Věří, že je vyvolený a tím snad vždy bezchybný. Zapomněli na slova J. Zezulky, že nikdy nemají věřit a to ani jemu (natož jiným). Proč tedy věří T. Pfeifferovi? Proč věří tamnímu knězi, který je vtahuje do místních směrů a jejich vlivů? Proč již nevnímají, že se vzdálili od rovnováhy a sami se propadli do vod víry a iluzí? Jak by pak mohli šířit rovnováhu (čisté učení), když propadají a účastní se deformovaných obřadů, rituálů a placených prodejů odpustků?

Kdo táhne indického kněze, který táhne T. Pfeiffera, kterým se nechávají táhnout jeho věřící (SJZ)?

Proč je v preambuli zakládající listiny SJZ pouze víra?

Proč je v názvu církve použito jméno Zezulky a věřící jsou tak nevyhnutelně nasměřováni na jeho osobu a nikoli na jeho myšlenky či poznání?

Co má společného církev, kde se prvořadě věří a kde kdo se nechává táhnout kde kdo kde čím, s odkazem J. Zezulky?

SJZ

Dle názoru Společenství Života je církev SJZ extraktem deformací odcházející dostředivé doby s pod-vlivem Ryb.

Pověřený žák (T. Pfeiffer) se nechává nekriticky a pasivně táhnout indickým knězem k jiným směrům a jejich vlivům a ztrácí tak možnost vnímat pravdu skrze přinašeče (neudržel podmínku oddělit se a distancovat od jiných směrů a jejich vlivů). Věřící církve T. Pfeiffera (SJZ) jsou jak vojáci co plní rozkaz i kdyby byl chybný a neupozorní mistra na chybu v něčem zásadním a to i kdyby měli pravdu (jak uvádí člen této církve). V iluzi o své „vyvolenosti“ a bezchybnosti mistra se nechávají táhnout padlým pověřeným, kterého v Indii táhne místní kněz a jsou tak taženi vírou daleko od kritického myšlení a smyslu učení J. Zezulky. Místo toho aby se sami stali hybnou silou a pohybovali se vpřed, upřednostňují ukáznění a pasivitu, kterou jim církev SJZ z principu prvořadé víry v samotné preambuli zakládající listiny této církve káže. Prvořadá víra tak nutně vede věřící od nich samých a samostatnosti. V názvu církve (Společenství Josefa Zezulky) jsou věřící laděni a nasměrováni na osobu J. Zezulky, což nectí jeho myšlenky a přání, aby se hledající nikdy neladili na něj (osobu), ale vždy jen na podstatu jeho učení či nejvyšší Boží existenci.

Iluze, spasitelský komplex, slepá víra v pověřeného, struktura církve kde se prvořadě věří a směřuje se mysl na osobu a nikoli na myšlenky přinašeče jsou smutným odleskem a extraktem odcházející doby dostředivé a velmi smutným příkladem neschopnosti udržet rovnováhu a přirozenost (čistotu odkazu přinašečů).

Církev T. Pfeifera (SJZ) je dle dle mého osobního názoru vše, jenom ne společenstvím ctícím v čistotě myšlenky a odkaz Josefa Zezulky.

Snad jednou i věřící T. Pfeiffera pochopí, že aby se sami stali hybnou silou a pohybovali se sami dopředu, tak nemohou věřit a to ani T. Pfeifferovi. Snad pochopí, že právě indické deformované náboženství je nám příkladem jak daleko může původně čistá nauka dojít a propadnout se do nerovnováhy (ztráty kritického myšlení a vědění). Snad i věřící SJZ jednou pochopí, že struktura církve, kde je v zakládající listině pouze víra logicky vede hledající k nechávání se táhnout. A snad jednou každý pochopí, že zneužitím jména J. Zezulky v názvu církve Společenství Josefa Zezulky nectí jeho přání a podstatu myšlenek, kde vyžaduje, abychom se stávali sami hybnou silou a nenechávali se táhnout žádnou osobou.

A-Ž Ponta do Sol 22.3.2023