DUCHOVNOST vs. NÁBOŽENSTVÍ

Náboženství je mnohdy především lidskou snahou diktovat Životu (Bohu) jak by měl vypadat, co by měl tvořit a jaké by měl mít „hranice a pravidla“. Naproti tomu se duchovnost snaží Život (Boha, vesmír, Jednotu, Podstatu..) pochopit a vnímat ve své nekonečné šíři, hloubce a neustálé změně.

Zatím co opravdová duchovnost hledá především poznání a pochopení (životních zákonitostí a hlubokých souvislostí Života – Bytí), náboženství vyvěrá z víry a daného dogma (které se nezpochybňuje/neprohlubuje, ale pouze otrocky přijímá).

Duchovnost vede k s samostatnosti, náboženství k nechávání se vést (knězem, vírou, většinovým názorem dané skupiny atd.).

Duchovní člověk pochopil, že pouze on sám je hybnou silou, zatím co věřící se obyčejně vždy nechává táhnout a z principu vyžaduje, aby byl „tažen“.

Krásným příkladem rozdílnosti mezi duchovností a náboženstvím nám může být filosofie Bytí (J. Zezulky) a církev Společenství Josefa Zezulky (zakladatel T. Pfeiffer), která vnikla cca 25 let po smrti J. Zezulky. Na jedné straně J. Zezulka sám nemá rád víru, ale vědění a na druhé straně údajný jediný pokračovatel (T. Pfeiffer a jeho věřící) zakládá církev (SJZ), kde se prvořadě věří.

Nakonec posuďte sami zda-li myšlenky J. Zezulky ladí s církví SJZ a jaký je rozdíl mezi duchovností a náboženstvím..

Citáty – DUCHOVNOST (filosofie BYTÍ) vs. NÁBOŽENSTVÍ (církev SJZ) :

„Já sám nemám rád víru, já mám rád vědění, víra je málo, věřit mohu čemukoliv, ale tím neobjevuji tu velkou životní zákonitost, nepoznávám to, jak to vlastně je“. (Josef Zezulka)
„Sem patří slovo víra velmi prvořadě, protože církve, jestli vám není známo, jsou o víře a to obecně. Nejinak tomu je i u nás.“ (T. Pfeiffer – zakladatel církve Společenství Josefa Zezulky )

„Nikdy nevěřte a to ani mně. Vše kriticky promýšlejte, hledejte rovnováhu“. (Josef Zezulka)

„Proč se odvažujete uvažovat o tom, že vy to víte lépe než já, nezlobte se, ale všechno má své hranice“. (T. Pfeiffer)

„Já se mohu mýlit, já jsem jenom prostý člověk a jenom člověk, nic víc“. (Josef Zezulka)

„Jsem duchovní mistr, který byl učen duchovním velmistrem a jsem tu proto, abych vám ze své duchovní vnitřní zkušenosti, která trvá tisíce let, přinášel tyto nauky“. (T. Pfeiffer)

„Jde o to stát se hybnou silou a pohybovat se sám dopředu. Jestliže budu já něčemu jen věřit, tak se nechávám táhnout jen nějakou vírou. Jakoukoli – dobrou, špatnou, střední, ale nechávám se táhnout.“ (Josef Zezulka)
„Tedy když si žák vybere svého učitele, měl by mu do určité míry důvěřovat, i když by někdy byly jeho pokyny chybné, podobně jako i voják plní rozkaz, i když může být nesprávný. Je tedy z duchovního pohledu velmi na pováženou upozornit učitele na chybu v něčem zásadním, i když by měl žák pravdu“. (Dlouholetý žák T. Pfeiffera a člen nejužšího týmu SJZ).

Samozřejmě je každého právo vybrat si svoji cestu, nechat se někým táhnout, nebo se sám stát hybnou silou, ale je dobré pochopit rozdíl mezi náboženstvím a duchovností, rozdíl mezi samostatností a závislostí, dogmatem a poznáním.

I když vám jistě všechny náboženství a jejich „mistři“ budou slibovat „ráj“ a tu jedinou správnou cestu a směr, historie nás učí, že tomu tak být nemusí a obyčejně vždy není.

Duchovní člověk dříve či později pochopí, že cesta je jenom jedna, to znamená měnit sebe, kriticky přemýšlet a hledat vždy rovnováhu citu a rozumu. To je duchovnost.