Náš národ má mnohé dobré charakteristiky, dispozice a opravdu mnoho šikovných a moudrých lidí, ale stejně tak nás charakterizují některé slabosti a nerovnováhy, které u jiných národů nevidíme v takovém měřítku či hloubce.
Náš myšlenkový (chcete-li duchovní) „gen“ byl a je tvořen v čase a formovaly jej mnohé události a nelehké zkušenosti. Abychom si mohli lépe porozumět, musíme se dívat i na to, jak náš národ a území bylo tvořeno, co se u nás dělo a jak jsme byli vývojem vedeni.
Abychom nyní mohli pochopit sebe a mnohé aktuální děje, je dobré pochopit a znát i svoji minulost (historii).
Gen národa
A tak je na místě připomenout si, že právě zrod našeho národa byl zrodem nelehkým, kde „panstvo lovilo jako zvěř“ své poddané a prodávalo je na největším trhu své doby – přemyslovská Praha byla největším trhem s otroky.
Náš bájný rod Přemyslovců vybudoval svoji slávu, moc a majetky na prodeji vlastního lidu. Slovanští otroci byli „slavní“ až v Persii.
Přemyslovci (keltsko-germánský rod, jak ukázaly poslední výzkumy) tak zasadili do našeho národa „gen podřízenosti“. Panstvo (např. nyní i naše vláda) se k vlastnímu lidu tak jaksi ze zvyku chová jak k otrokům, ale ještě horší je, že si to necháváme líbit. Je to právě díky naši „přemyslovské historii“ hluboko v nás. Jakási pasivita a někdy až zbabělost. Raději se pasivně a pohodlně podřídíme, než abychom se odvážili bránit své základní práva a svobodu.
Duchovní gen národa je tak již od samého počátku v tomto ohledu „pokřiven“. Jednou ale bude muset dojít k nápravě a snad bájní „Blaničtí rytíři vyjedou“, aby národ zachránili a vyrovnali tak naši minulost. Samozřejmě napřed bude potřeba pochopit, že ti „rytíři“ jsme a musíme být my sami…
Otroctví má mnoho podob a příčin. Avšak nejhorší je otroctví myšlenkové, kdy se necháváme druhými (údajnými autoritami) jen vláčet a nenajdeme odvahu a sílu plně převzít a řídit své vědomí (myšlení a činy). Ale bez toho se nikdy nemůžeme stát svobodnými a samostatnými bytostmi, natož pány svého osudu a života.
„Blaničtí rytíři“
K nalezení dostatečného počtu „rytířů“ a k tížené změně bude dle mého názoru napřed nutné, abychom poznali (srdcem i rozumem) základní životní zákonitosti a rozvinuli kritické a samostatné myšlení. Abychom se nenechávali jen pasivně táhnout pseudo-autoritami či jinými národy a zájmy. Bez nutné změny myšlení a nalezení odvahy poznané i realizovat a aktivně bránit nikdy nedojde ke změně. Budeme tak jak nyní jen montovnami cizího panstva, jak hlupáci rozprodávat své zdroje za pakatel a kupovat je zpět za násobky, necháme si ukradnout vodní zdroje a nakonec snad i svoji duši (?).
Přemyslovci – „germánský rod“, který pře-mysl nás odvedl od vlastního nitra k podvolení se názorům a vedení jiných. Byl to právě bájný „germánský rod“, který vyvraždil ostatní slovanské kmeny a vytvořil tak na našem území hlubokou nerovnováhu, boj a rozdělování. Vznikl tak odklon a rozpor od slovanské přirozenosti (spolupráce), jehož výsledkem je ztráta vlastní vnitřní síly a odvahy, která je nám (pokud zůstaneme ve vlastním středu) vlastní. O co absurdnější je fakt, že se mnozí dodnes hlásí k tomuto „královskému rodu“, který nám způsobil mnohé výše uvedené traumata a deformace.
Budeme stále jen „podřízenými otroky“?
A tak se ptám.. necháme se opět vtahovat cizími bojovnými a mocichtivými rody do válek a rozdělování, nebo najdeme vnitřní jednotu (skrze návrat do vlastního středu) a spojíme tak celý svět v míru a pokoji?
Možná ještě není ten správný čas, možná se bude muset napřed „rozorat“, aby se mohlo zasít.. mnoho lidí by si dnes dokonce snad i přálo válku proti našim bratrům, ale bránit své základní práva a svobody (včetně svých dětí) v posledních letech neuměli.
Avšak vždy platí, že jsme to my, kdo rozhoduje, jsme to my, kdo může změnit mnohé, ale začít musí každý sám u sebe… Cesta změny okolo nás vede především skrze změnu vlastní. Najdi svůj střed, najdeš cestu.
Pravdu hledat, mluvit a žít.
A-Ž
