Člověk nesmí jenom něčemu věřit.
Musí myslet, přemýšlet.
A měnit se.
Josef Zezulka
Komentář od A-Ž
Zezulka neměl rád víru, ale vědění..
„Já sám nemám rád víru, já mám rád vědění, víra je málo, věřit mohu čemukoliv, ale tím neobjevuji tu velkou životní zákonitost, nepoznávám to, jak to vlastně je“ Josef Zezulka
A protože je zde hodně naivity a překrucování, dovolím si myšlenku J.Z. upřesnit..
„Já sám nemám rád víru (nekontrolovaný cit), já mám rád vědění (poznávání životních zákonitostí), víra (cit bez poznání) je málo, věřit (citově propadat) mohu čemukoliv, ale tím neobjevuji tu velkou životní zákonitost, nepoznávám to, jak to vlastně je (nezískávám vědění a samostatnost)„.
Dokud nepoznáme jak to vlastně je, nevíme kam, jak a proč rozšiřovat svůj cit (víru) ve svých meditacích a budeme jak slepci, kteří jen bloudí v labyrintu iluzí a slepých uličkách neukotveného citu (víry). A proto cit (víra) nikdy nemůže být pro člověka prvořadým cílem, ale musí jim být vědění (poznávání životních zákonitostí). Až když prvořadě máme dané úvahy a témata v rámci možností a schopností plně zdůvodněné a vše logicky navazuje, teprve pak procítíme a celým svým nitrem prolneme s poznaným (zdůvodněným), tak aby se prožitek uložil do hloubi naši bytosti.
Ač je právě hluboká zkušenost (prožitek) z meditace cílem aktivní duchovní práce, pro lidi je jedinou bezpečnou a harmonickou cestou prvotní poznávání životních zákonitostí (vědění), protože jsme ve vývoji teprve prvním tvorem po zvířeti, kterému byla dána aktivní mysl. Naše myšlení a schopnost být v souladu s Životem a vývojem (Jednotou) je zatím velmi nedokonalá (nerozvinutá). Lidé jsou krizovým tvorem a dokud své myšlení pevně neukotví v poznání životních zákonitostí (poznání sebe sama ve směru „já-vše“), nemohou rovnovážně rozvíjet ani své nitro (cit-víru).
I proto J. Zezulka s oblibou říkával.. „věřím jenom tomu, co vím“ – tedy rozevírám svůj cit jenom tomu co mám zdůvodněné.
Pokud si o myšlenkách J. Zezulky každý sám popřemýšlí, jistě pochopí, že žádná organizace či struktura kde se prvořadě věří (např. církev SJZ) nemůže být v souladu s podstatou a cílem jeho mise ani myšlenek.
Pokud budeme jenom prvořadě věřit (naciťovat) a to třeba i vírou dobrou, vždy se necháváme jen táhnout. Abychom se mohli stát hybnou silou a pohybovat se sami dopředu, musíme být prvořadě schopni samostatně myslet (vše si zdůvodnit a samostatně nacházet odpovědi v souladu s životními zákonitostmi a vývojem).
„Jde o to stát se hybnou silou a pohybovat se sám dopředu. Jestliže budu já něčemu jen věřit, tak se nechávám táhnout jen nějakou vírou. Jakoukoli – dobrou, špatnou, střední, ale nechávám se táhnout.“ (Josef Zezulka)
A-Ž Společenství Života
