Vlivy šestitisícileté doby
Teď je na planetě člověk. Tyto vlivy tedy působí na člověka. Ale člověk jim nesmí podléhat. Každý ten vliv i ten nejlepší, jako říkám ted, že jdeme do té nejlepší doby do „odstředivé“, nemusí být dobrý, jestliže ho člověk vezme jen „sólově“, jestliže ho nevyvažuje. Ideálem je rovnováha. A ti kteří znali (jako ten Ježíš, Mojžíš atd.) ti vždycky mluvili tak, aby tu rovnováhu v lidech zachovali. Aby vysvětlili staré omyly a aby dali do toho učení rovnováhu.
Ježíš neučil dostředivě
Podívejte se, Ježíš přišel do doby dostředivé – klidové. Ale on učil, nebuďte sobci, každý druhý je váš bratr.. je to tak? Čili neučil dostředivě, učil rovnovážně, jenom lidé si z toho potom udělali dostředivé učení.
Indové
V Indii například, mají zachováno krásné náboženství, ale také dostředivost tam pronikla. Také bylo učeno o tom, ty musíš splynout se vším. Nezůstávej u sebe sama…
Josef Zezulka
Komentář od A-Ž
Zatím žádná nám známá lidská kultura (pověření a následovníci) neudržela rovnováhu. My odcházíme z dostředivé doby (doplněné pod-vlivem klidu-Ryb) a pomalu nastupuje doba odstředivá (Vodnář). I když se cyklicky na přelomu dob (každých dva tisíce let) rodí ti co „vědí“ (přinašeči vědění) a snaží se lidstvo udržet v rovnováze, lidstvo si obyčejně vždy jejich učení překroutí a vychýlí se.
I dnes lidé mnohdy podléhají starému vlivu a dostředivě se zajímají jen o sebe, svůj vývoj či silové zesilování (Indie) a nebo se jen nechají pasivně táhnout nějakou „prvořadou vírou“ (SJZ a další církve).
Člověk by měl být v rovnováze. S tím „vnitřním“ se rodíme (každý máme své nitro – vnitřní bytost), ale poznání životních zákonitostí si musí člověk sám (a každý svůj zrod) získat znovu, aby byl v rovnováze. Pokud by člověk neměl své „vím“ (poznání životních zákonitostí) v rovnováze se svým nitrem, vždy bude padat do deformací, závislostí a „karmických smyček“.
Vše co je, bylo a bude trvá v nekonečném teď a jediné co oživuje věčnou Podstatu (Jednotu) je vědomí toho, kdo jej prochází. Je to právě naše oddělení, které dává „Bohu“ život. My jsme jeho oddělenou částí a vracíme se „zpět do Jednoty“.
Nakonec se všichni sejdeme na „začátku“. Tím nejmenším a zároveň největším co existuje je MYŠLENKA (IE -O- UA). Až lidé jednou pochopí význam a hloubku této myšlenky, pochopí i podstatu Bytí či silových center vesmíru („černé díry“).
A-Ž
