FILOSOFIE BYTÍ – Josef Zezulka

FILOSOFIE BYTÍ

Na přelomu dob se každých dva tisíce let rodí ti, co vědí, co znají životní zákon a přinášejí lidem hluboké poznání Života – filosofii BYTÍ.

Tito „přinašeči vědění“ nepřinášejí prvořadou víru, ale rovnovážné vědění – vědu.

Ač lidé jejich příchod očekávají, nikdy je za jejich života nerozeznají. Je to proto, protože si lidé jejich nauku v průběhu tisíciletí zdeformují a vlastní smlouváním přizpůsobí lidské pohodlnosti i omezené možnosti pochopení. Z vlastní naivity pak lidé očekávají totéž od dalších nově se rodících přinašečů. I Ježíšovo vědění si lidé přizpůsobili k prvořadé a pasivní víře. Na místo vlastní změny lidé očekávají pasivní spasení a pohodlnou víru či vedení od „pověřených – svatých apoštolů“. Přinašeči vědění však nepřicházejí proto, aby nás „zachránili“, ale aby se každý mohl zachránit sám. Aby každý mohl pochopit sebe i Život a mohl se v souladu s osudem a vývojem aktivně měnit a stávat se tak harmonickou složkou BYTÍ.

Spojovat misi přinašečů vědění (Noe, Abrahám, Mojžíš, Ježíš, Zezulka..) s vírou a církví je hrubé nepochopení jejich příchodu a podstaty nauky – rovnovážného vědění – vědy – FILSOFIE BYTÍ.

Rovnovážné vědění vyvěrá z poznání analogie, souvislostí, logiky (vědění povrchového – rozumového) a z vědění vnitřního (hlubokých a aktivních prožitků – citu).

Ideálem je rovnováha citu a rozumu.

 

JOSEF ZEZULKA – PŘINAŠEČ VĚDĚNÍ

I Josef Zezulka přinesl poznání životních zákonitostí – vědění. Tak jako jeho předchůdci na přelomu epoch i on přináší rovnovážnou vědu a hlubokou architekturu Bytí – poznání zákonitostí. Snaží se, aby lidé pochopili do větší hloubky Život (Boha – Vesmír. Universum..) a tím i sebe jakožto součást celku – Jednoty. 

Ovšem stejně tak jako za přinašeče vědění Ježíše, lidé si z poznání zákonitostí udělají víru a na místo hlubokého pochopení Života a vlastní změny, raději hledají ukáznění a vnější autority, které by je nekriticky a pohodlně vedly. 

I Zezulka předal nauku pověřenému žákovi (Tomáši Pfeifferovi). Ten však též selhává, odvádí hledající k prvořadé víře (zakládá nerovnovážnou církev SJZ kde proti vůli J. Zezulky zneužije jeho jméno v názvu církve) a po mnoho let zcela v rozporu s filosofii BYTÍ zavádí hledající k indickým deformacím (a entitám) odcházející epochy Býka (s pod-vlivem Ryb). Věřící zcela nekriticky následují pověřeného a platí obrovské částky třeba za „vyčištění karmy“. Víra v pověření a pověřeného přestřela základy filosofie Bytí – tedy kritičnost, logiku a samostatnost. Pověření a pověřený je věřícími nadřazen nad základy filosofie Bytí a životní zákonitosti. Církev SJZ T. Pfeiffera je z principu nereformovatelná, protože je opakem podstaty filosofie BYTÍ. Pověřený žák tak na místo rovnovážného vědění zamlžuje nauku prvořadou vírou, na místo vedení k samostatnosti odvádí k následování pověření a pověřeného. Tomáš Pfeiffer a jeho církevní sekta SJZ nám ukazují, kam lidstvo vychýlí rovnovážné vědění přinašečů. Ovšem i selhání T. Pfeiffera a věřících sekty SJZ nám může být dobrým ponaučením, pokud najdeme odvahu hledat pravdu – rovnováhu. Pokud pochopíme příčiny nerovnováhy a najdeme nové a lepší formy – harmonii.

Selhání pověřeného žáka Tomáše Pfeiffera a fanatičnost nekritických věřících církve SJZ nás musí vést k zamyšlení a nutné změně.

Je nezbytné změnit strukturu společenství a ochranné mechanizmy.
Je nezbytné nastavit cíle a základní pilíře nauky i pro budoucí generace.
 
I.
Základní podstatou musí být samotná filosofie Bytí (nikoli pověření nebo pověřený, který může selhat i ztratit čistotu napojení). 
 
II.
Je třeba přesně definovat neměnné pilíře (životní zákonitosti) a pravidla hledání (nauku).
a) Podstatou filosofie Bytí je hledání pravdy, kritičnost, samostatnost a rovnováha (citu a rozumu).
b) Jediný opravdový „pověřený a duchovní učitel“ je „Život sám“.
c) Filosofie Bytí je o životních zákonitostech o životním faktu (širší realitě a nic než realitě!).
d) Opravdové vědění můžeme nalézt jen ve svém nitru, nikde jinde.
e)Učitel (průvodce či pověřený) musí vést žáka tak, aby jej co nejdříve nepotřeboval a sám mohl najít vnitřní cestu. Učitel může ukázat dveře, ale každý do nich musí vejít sám. 
 
III.
Společenství (filosofie Bytí) nutně musí mít mechanizmy, které ochrání nerovnováhu „pověřeného“ (či jiných učitelů a „mistrů“), která se jistě a u každého v určitých segmentech a situacích projeví (každý máme své karmické stíny a dluhy). Pověřený (mistr. učitel..) nemůže být nadřazen nad zákonitosti Bytí či zjevnou a logicky zdůvodnitelnou pravdu (rovnovážné poznání – filosofii Bytí).
 
IV.
Církev a staleté (podprahové) programy prvořadé (slepé) víry nejsou vhodnou strukturou pro filosofii Bytí a to i vzhledem k nastupující době Vodnáře (době vědění a vědeckého zkoumání ducha). Vhodná struktura či organizace pro filosofii Bytí je duchovědní společnost (filosofie Bytí je věda a zákonitost a z principu se nedá vztahovat k vlastní osobě a to ani přinašeče natož pověřeného).
 
V.
Starobylé kultury a náboženství se nectí spolupodílením se na deformacích vzniklých tisíciletým smlouváním a zamlžováním (např. platbou za vyčištění karmy) původního čistého zdroje. Ctí se návratem k původní rovnováze a pochopení důvodů, mechanizmů a příčin vzniku odklonu (nerovnováhy) a z nich vznikajících deformací (např. odklon hindu od původních véd a upanišad).
 
VI.
Žák nikdy nesmí být jako voják co plní (už vůbec chybný) rozkaz a musí vždy upozornit mistra na zásadní chybu.
 
VII.
Kritika a „výzvy“ musí být podložené logikou, konkrétními příklady a rovnovážným zdůvodněním i konáním – snahou o vzájemné pochopení, která však nemůže vést k slepotě či zavírání očí před zjevným odklonem a tmářstvím (sebezbožněním „mistra“).
 
VIII.
Ladění (otevírání nitra – emočního základu bytosti) hledajících nikdy nesmí být vůči osobě (a to ani přinašeče natož pověřeného), ale k nejvyšším možným základům Bytí a sjednocovaní dvojnosti (Podstatě – Bohu – Životu – Jednotě – IEOUA).
 
IX.
Znak Bytí nesmí vlastnit žádná osoba, nikomu nepatří a společenství spojuje v srdcích a činech (hledání a žití  pravdy – rovnováhy).
 
X.
Chyby a nerovnováhy jsou nutné a každý je činí a do jisté míry činit bude, lišíme se jen v tom jak s vlastními chybami a nerovnováhou pracujeme a jsme li schopni aktivní změny, nadhledu a nestrannosti (to je podstata „duchovního mistra a mistrovství obecně“).
 
XI.
Lidé z podstaty vývojového druhu již mají své hlubší nitro a vnitřní zkušenosti (vnitřní bytost). V dnešních časech chybí především rovnovážné poznání životních zákonitostí (vědění). Napřed je třeba poznat základní zákonitosti Bytí, až pak je možné začít aktivně tvořit v citu (meditacích se rozšiřovat na celek).
 
XII.
Nejvyšším duchovním stavem je prosté a harmonické Bytí, jsme jen lidé a bylo by dobré, abychom se napřed naučili „chodit“ a teprve pak až „lítat“. I ty nejhlubší duchovní stavy a rozšíření vědomí nenahradí podstatu vývojového stupně člověka – být kladnou složkou Života – prostotu a jednoduchost BYTÍ.
 
XIII.
Cesta je jen jedna, měnit sebe. Vnitřní změna je možná jen na základě prvotního zdůvodnění si (plného a hlubokého pochopení) příčin nerovnováhy a poznání obou pólů daného problému či tématu. Až na základě logického zdůvodnění (architektury souvislostí) je možné (a vhodné) zdůvodněné upevnit a ve svém nitru (v hlubokých meditacích, aby se poznané stalo vlastnictvím naši vnitřní bytosti).
 
XIV.
Společenství (filosofie Bytí a odkaz i důvod mise J.Z.) je živé jen tehdy, hledá li, mluví, a žije Pravdu (rovnováhu).
 
XV.
Přinašeč nepřichází proto, aby dal lidem víru, ale hluboké vědění, které si lidé napřed musí zdůvodnit a logicky v souvislostech promyslet (pochopit) a následně prolnout do svého nitra.
Přinašeči nepřinášejí víru, ale popisují širší realitu – Životní faktum. Jejich „nauka“ je Život sám a popsání jeho projevu ve své plnosti a nekonečnosti (věčnosti). 
 
XVI.
Dělení sekt a náboženství je příčinou nepochopení Života a životních zákonitostí. Zákonitosti Bytí jsou neměnné a platí vždy a všude bez ohledu na lidskou víru či smlouvání. Životní pravda (realita) je taková jaká je a ne taková jakou by ji lidé z pohodlnosti chtěli mít. Každá záhada je jen nevyjasněnou zákonitostí.
 
XVII.
Jednou se nutně musí spojit náboženství a věda (i všechny původní nauky) do jednoho celistvého poznání Života. Ke spojení dojde tehdy, až lidé sami najdou vlastní (vnitřní i vnější) rovnováhu citu a rozumu. 
 
XVIII.
Další vývojový druh po lidech již má menší míru nerovnováhy a jeho myšlení (rozum) je i automaticky spojen s citem („myslí citem“), a proto rozdělování na „náboženství“ či „vědu“ neobstojí, protože nutně obojí (pokud je harmonické) musí být (a vždy bylo a je) jedním.
 
XIX.
Cena každého života je stejná, jsme buňkou jednoho velkého „těla“ – Života, jsme to my. 
 
XX.
Podstata směřování nauky (filosofie Bytí)- vlastní změny a bytí ve směru – jsem každý, vždy a všude.

……………………..

………………

Podstatou filosofie BYTÍ Josefa Zezulky (stejně tak jako Ježíše, Mojžíše, Abrháme, Noe atd.) je rovnováha citu a rozumu (hluboké vědění – Jednota). Ta vyvěrá z vlastního poznání zákonitostí BYTÍ a práci na vlastní změně (vnitřní bytosti – srdci). Pouze logika, kritičnost, samostatné myšlení a poznávání zákonitostí (souhrnně vědění) může hledajícího dovést až do nejhlubšího vědomí – vnitřní bytosti – nitra (nejhlubší vědění). Tam hledající z labyrintu světa přichází do ráje srdce – jediného opravdového „domova“. Hledající díky vědění přinašečů mohou snáz nacházet cestu k sobě samým, hluboký duchovní řád a podstatu vývoje ve směru – „jsem každý, vždy a všude“.

Za hranicemi času a prostoru adept díky filosofii BYTÍ nachází Jednotu a tím i své vnitřní vedení. Spojuje protichůdné živly a ve stále složitější jednoduchosti ladí své vědomí s tvůrčím dílem (iaue) a nakonec s podstatou (ieoua). Své tvůrčí síly a dech harmonizuje s tepem vesmíru (Života) a aktivně je transformuje do vyšších silových center. Adept nachází odpovědi ve své nejhlubší tichosti. Daleko od světa iluzí, daleko od ruchu a mamonu naučených programů a lidských struktur. Chápe, že nejvyšším duchovním stavem je naplnění BYTÍ ve své nejjednodušší prostotě a přirozenosti. Nežije pro sebe ohraničeného (oddělenou jednotku), ale žije pro celek, kterým ve svém vědomím aktivně stává.

Filosofie BYTÍ – to je věda, to je zákonitost.

– ZNAK ROVNOVÁHY – DUCHOVNÍ CESTY – FILOSOFIE BYTÍ –

 

ČAS SE NAPLNIL – ČLOVĚKEM VÝVOJ NEKONČÍ

Každé poznání je jen poměrné, za domnělým horizontem vyvstane další. Vývoj člověkem nekončí, vždyť člověk je teprve někde uprostřed bytostného vývoje.. čas se naplnil, přichází hlubší vědomí – další vývojový článek po lidech. Zatím ve hmotě nabyl čas, aby se rozdíl plně projevil, ale duchovní podstata je již jiná. Nemůže přistoupit na lidské smlouvání a domnělé jistoty, nemůže se podvolit údajným „autoritám“. Ty by jej jen odvedly od něj samého. Vidí hlouběji a šířeji. Volá ho jeho nitro, ale nemá se o koho opřít. Musí jít sám, jen sám a učit se poslouchat hlas vlastního nitra. Vydrží-li, pochopí a najde cestu, ale i on potřebuje poznání přinašečů vědění. To však lidé zamlží, překroutí a vloží do nevhodných forem a struktur.. co bude dál, najde vývoj svoji cestu? Nyní, nebo zase až za dalších dva tisíce let?!

Josef Zezulka, přinašeč vědění přichází a dává své poznání těm, co chtějí jít cestou rovnováhy a Jednoty. Nejde o jeho osobu, ale o zákonitosti – vědu. Tou je FILOSOFIE BYTÍ. Přinašeč nepřináší prvořadou víru, ale rovnovážné vědění. Nevede k podřizování se autoritám či pověřeným, ale k „podřízení“ se Životu (Bohu) a službě Celku, kterým jsme vždy byli, jsme a budeme. Cokoli uděláme druhým děláme sobě.

Až lidé pochopí, že zvířata jdoucí na porážku jsou oni sami, teprve pak nastane „věk světla“. Do té doby se lidstvo nehne ani o krok. Nejde jít cestou světla, jsem-li příčinou zmaru a temnoty. Nemohu najít radost, jsem-li tvůrce žalu a tíhy. Nejde být v harmonii, když tvořím chaos. To je práh, který nelze překročit!

Vycházíme z nejhlubší tmy, mnozí ještě spí a bojí se otevřít oči, bojí se sebe sama. Nastal čas probouzení.

Podstatou filosofie BYTÍ (a mise J. Zezulky) je, aby člověk jen nevěřil, ale vždy hledal rovnováhu (citu a rozumu), aby se hledající stal sám hybnou silou a naučil se samostatně (logicky a kriticky) myslet a harmonicky žít. Podstatou filosofie BYTÍ jsou soudnost, logika, kritické myšlení, rovnováha citu a rozumu a prvořadé hledání pravdy.

Pravdu (rovnováhu) hledat, mluvit a ŽÍT.

A-Ž

 

UNIVERSITA FILOSOFIE BYTÍ

Universita filosofie BYTÍ si klade za cíl zkoumat Život a vyšší řád na základě rovnováhy citu a rozumu. Získávat hluboké vědění o sobě nikoli jako jednotky, ale jako celku – „jsem každý, vždy a všude“. Vlastní vnitřní změnou harmonicky měnit svůj Život a tím přirozeně měnit i své okolí.

V epoše Vodnáře společnost rozvine vědu i na duchovní část a věda se tak vrátí do rovnováhy. Vědec bude zkoumat jak hmotu, tak ducha a i on sám (nejhlubší vědomí) bude nástrojem bádání. Věda bude nosnou složkou společnosti. Rozvine znalost Života do nejhlubších souvislostí BYTÍ.

K tomu byla založena Universita filosofie BYTÍ.

Prvními průkopníky rovnovážné vědy epochy Vodnáře byli např. C.G. Jung, Liz Greene, Nikola Tesla a samozřejmě i Josef Zezulka.

„Nikdy nevěřte a to ani mně. Vše kriticky promýšlejte, hledejte rovnováhu.“

„Já sám nemám rád víru, já mám rád vědění, víra je málo, věřit mohu čemukoliv, ale tím neobjevuji tu velkou životní zákonitost, nepoznávám to, jak to vlastně je.“

„Jde o to stát se hybnou silou a pohybovat se sám dopředu. Jestliže budu já něčemu jen věřit, tak se nechávám táhnout jen nějakou vírou. Jakoukoli – dobrou, špatnou, střední, ale nechávám se táhnout.“

„Na duchovní cestě musíme mít sebekritiku a kritičnost vůbec. Musíme vědět, že všechno je tak, jak to je, a musíme počítat i s lidskou vlastností, kde jeden chce být zajímavý, jeden chce kořistit z něčeho, jeden chce být povýšen. To jsou lidské vlastnosti. Naučme se je hodnotit.“

„Kdykoli budeme mluvit o duchovní cestě, vždy budeme zdůrazňovat kritičnost a vždy budeme nechávat jako hlavní fakt, aby člověk přemýšlel, ne aby jen věřil.“

„Mě když se někdo zeptá, jestli věřím v Boha, tak mu řeknu: Kdepak, já o něm vím a to je víc. Ale nepředstavuji si ho jako bytost. To by bylo málo.“

„Víte, že jsem vám říkával: Mějte svoji kritičnost! Rozlišujte, uvažujte! Není všechno tak, jak se to lidstvu předkládá. Myslím to v těch duchovních věcech. Je tady hodně naivity, hodně překrouceného a není to vinou těch, kteří to přinesli. Je to vinou roznašečů a příjemců. Záleží na tom, aby se každý snažil mít soudnost.“

JOSEF ZEZULKA