GURU PFEIFFER – „mám právo ke všemu to co udělám“

Tomáš Pfeiffer o sobě veřejně prohlašuje, že je duchovním mistrem s tisíciletou zkušeností, a že má právo ke všemu, co udělá, protože k tomu (dle vlastní víry) byl „pověřen“. „Mistr“ (i jeho věřící) též bezmezně věří, že ten, kdo se mu postaví (například kriticky smýšlí o jeho konání), je dle jeho slov „černý jako bota, bez známky duchovního světla“.

Najdete-li tu „drzost“ a pokusíte-li se logicky argumentovat a hledat rovnováhu, budete Tomášem Pfeifferem veřejně za tuto „drzost“ káráni: „Proč se odvažujete uvažovat o tom, že vy to víte lépe než já.“

……..

Podstata církve SJZ – víra v pověření a pověřeného

V církvi SJZ, kterou T. Pfeiffer založil, je prvořadě nutné bezmezně věřit „mistrovi“, jeho pověření ke všemu, co udělá. Je zcela na pováženou odvážit se samostatně a kriticky uvažovat. Ten, kdo by si to dovolil, bude – jak „mistr s tisíciletou zkušeností a právem ke všemu, co udělá“ káže – „černý jako bota bez známky duchovního světla“.

Pokud byste se i přes tyto „smrtelné hříchy církve SJZ“ stále odvažovali samostatně uvažovat, budete veřejně vyhozeni z přednášky a bude proti vám konána veřejná výzva. Tato výzva sice bude jakoby naoko konána proti vašim myšlenkám, ale ani jedna vaše konkrétní myšlenka ve výzvě uvedena nebude. Mohlo by se totiž časem ukázat, že jste měli pravdu a výzva byla konána jen z ješitnosti samozvaného mistra (z jeho slepé víry a iluze o vlastní neomylnosti – pověření).

Zpochybňovat či kriticky smýšlet o konání „pověřeného“ je v církvi SJZ vnímáno jako „černota“. Není až tak důležité co zpochybňujete, a zda-li máte či nemáte pravdu, ale problém je to, že jste si vůbec dovolili pochybovat o „pověřeném“ a jeho konání či myšlenkách. Fanatická a nekritická víra v pověřeného a pověření je v církvi SJZ zcela nadřazena hledání pravdy a rovnováhy (filosofii Bytí).

Církev SJZ je opakem filosofie Bytí

Víra a slepota lidstva nemají hranice, a tak se stalo, že věřící církve SJZ pod vedením „mistra s tisíciletou zkušeností, který věří, že má právo na vše, co udělá“, překroutili a porušili všechny základní zákonitosti a podmínky čistoty filosofie Bytí, ke které se hlásí a kterou mají dle své víry jako jediní právo „zaštiťovat“.

Doslova jako smyslu zbavení, zcela v rozporu s filosofií Bytí, se v Indii otevírali místním deformacím a platili v součtu miliony za „vyčištění karmy či přivolání partnera nebo blahobytu“. Věřili, že tak ctí starobylé kultury a šíří filosofii Bytí.

Šílenství a slepá víra mají mnoho společného, a tak nikomu nevadilo, že i když je filosofie Bytí prvořadě o vědění a poznávání zákonitostí (kritičnosti, logice, rovnováze citu a rozumu a souvislostech), vložili tuto filosofii Bytí do struktury církve, která je z principu přesným opakem kritičnosti, logiky či zákonitostí (vědění).

Ztráta kritičnosti věřících SJZ

Dovolili byste si na tento do očí bijící fakt upozornit, vrhne se na vás „komando“ věřících církve Tomáše Pfeiffera (SJZ), kteří vás důrazně upozorní na dodržování „víry v neomylnost pověřeného“. Cituji člena nejužšího týmu církve SJZ: „Tedy když si žák vybere svého učitele, měl by mu do určité míry důvěřovat, i když by někdy byly jeho pokyny chybné, podobně jako i voják plní rozkaz, i když může být nesprávný. Je tedy z duchovního pohledu velmi na pováženou upozornit učitele na chybu v něčem zásadním, i když by měl žák pravdu.“

„Princip udržení jednoty funguje i v mnoha jiných oblastech života, např. to stádo těch ovcí má svůj smysl, protože více chrání stádo před dravci… Jakmile se nějaká ovečka oddělí od stáda, je snadněji napadnutelná.“

Pravda je však taková, že církev SJZ je dnes přesným opakem filosofie Bytí, ke které se však církev i věřící fanaticky hlásí. Tomáš a jeho poslušní „vojáci“ svým konáním a slepou vírou rozštěpili nauku a překroutili podstatu směřování filosofie Bytí (kritičnost, logiku, samostatnost). Tak jako je stádo ovcí závislé na svém pasáčkovi, tak jsou i věřící SJZ závislí na svém „pověřeném mistrovi s tisíciletou zkušeností“, který dle jejich víry má právo na vše, co udělá.

SJZ je „strom“, který nenese žádné „plody“.

Víra v pověření a pověřeného převyšuje nade vše. Stala se nezpochybnitelnou modlou a podstatou církve SJZ. Tato církev převrátila podstatu filosofie Bytí a vykrystalizovala v církevní sektu, která nadřadila víru a pověřeného nad kritičnost a samostatnost hledajících. Další a další „pověření“ z principu jednostranné víry a iluze o vlastní neomylnosti budou po vzoru T. Pfeiffera omezovat kritičnost a samostatnost hledajících a budou, stejně jako Tomáš Pfeiffer, zavádět hledající ke svým deformacím a karmickým vazbám v domnění, že tak „šíří filosofii Bytí či ctí starobylé nauky“.

Ovšem filosofie Bytí Josefa Zezulky žádá přesný opak – vyžaduje kritičnost, samostatnost a to, abychom nikdy nikomu nevěřili (ani pověřeným) a vždy hledali rovnováhu (pravdu). Abychom se sami stali hybnou silou a uměli rozlišovat i hodnotit ty, kteří by chtěli být „povýšeni“ (nadřazovali by svoji „jedinečnost a pověření“ nad kritičnost, logiku a rovnováhu).

Tomáš Pfeiffer nikdy neměl právo na vše co udělá, byl pověřen k rozšiřování filosofie Bytí. Tedy k rozšiřování kritičnosti, hledání rovnováhy a k tomu, aby každý mohl být samostatný a co nejdříve nepotřeboval „pověřené“. V tomto úkolu a povinnosti T. Pfeiffer (SJZ) fatálně selhal. Ztratil čistotu napojení a propojil se s indickými entitami, které přes jeho podvědomí deformují (nejen) jeho vědomí.

Pro porovnání uvádím i citace Josefa Zezulky – přinašeče filosofie Bytí (vědění)