Církev SJZ – mlha lží
Tomáš Pfeiffer založil církev Společenství Josefa Zezulky (SJZ) více jak dvacet let po úmrtí Zezulky.
T. Pfeiffer a jeho věřící o sobě prohlašují, že jsou jedinými nástupci a pokračovateli Josefa Zezulky. Církevní sekta SJZ spojuje své jméno s Josefem Zezulkou na každém kroku i při každé příležitosti a ospravedlňuje jím mnohé iluze či dostředivost církve. Ve skutečnosti sekta SJZ svým konáním překrucuje a zamlžuje podstatu filosofie Bytí (myšlenky Josefa Zezulky i jeho misi). „Mlha lží“ sekty SJZ je prvořadě tvořena těmito skutečnostmi:
- Církev SJZ se snaží vytvářet na veřejnosti lživý dojem o tom, že by Zezulka v Indii vedl své žáky k vysokým platbám za duchovní obřady (vyčištění karmy).
- Sekta SJZ podvodně spojuje jméno Josefa Zezulky s prvořadou církevní vírou.
- Sekta SJZ se snaží vytvořit lživou iluzi o tom, že by Zezulka vedl hledající ke zcela nekritickému nechávání se vést indickými kněžími, rozevírání se dostředivým entitám a deformacím nerovnovážných náboženství.
- Tomáš Pfeiffer se podvodnou iluzí snaží vytvářet dojem, že má od Zezulky právo („pověření“) ke všemu co udělá.
- Církevní sekta SJZ spojuje jméno Josefa Zezulky s iluzí Tomáše Pfeiffera, který o sobě veřejně prohlašuje, že je „duchovní mistr s tisíciletou zkušeností a ten kdo se mu postaví je černý jako bota“.
- Sekta SJZ se snaží vytvářet podvodnou a lživou mlhu o tom, že by si Zezulka přál, aby se stal církevní modlou a aby se na něj věřící ladili v názvu nerovnovážné církve.
Církev SJZ – služebníci temnoty (nerovnováhy)
Církevní sekta SJZ tak na základě shora uvedených skutečností v prostoru vytváří „mlhu lží“, která se kvantově jako rakovina šíří dál a hlouběji do všech koutů Země. Tato „mlha“ v prostoru a čase skrytě a podprahově zesiluje odklon od vlastního nitra, kritičnosti i samostatnosti (podstaty filosofie Bytí§. Věřící nechápou, že jsou to oni, kdo svým členstvím v SJZ potencují tuto „mlhu lží“ a že za ni nesou plnou odpovědnost. Stejně tak jako za mnohé další děje, které získávají sílu díky jejich selhání. Temná mlha lží je potencována, tvořena a stále prohlubována členy i podporovateli sekty SJZ, kteří jako vojáci plní chybný rozkaz (například platí za vyčištění karmy či podepíší vše, co jim „mistr“ podstrčí) a ze zbabělosti či prospěchářství neupozorní samozvaného mistra ani na zásadní chybu. Je opravdu fascinující, jak si věřící ospravedlňují své selhání a odvolávají se na „pověřeného“, který má podle jejich víry od Zezulky právo (pověření) na vše, co učiní.
Pověřený T. Pfeiffer jde ve své iluzi ještě dál a sám sebe pasuje na „duchovního mistra s tisíciletou zkušeností“ a dokonce za „přinašeče nauk, jehož veškeré kroky jsou Zezulkou jakoby posvěcené“. Pícha, ješitnost a nabubřelost vedla ke ztrátě soudnosti a následně i ztrátě čistoty napojení (pověření). Aby svji iluzi o mistrovství guru Pfeiffer ještě pevněji stvrdil, prezentuje svoji osobu kde může, od plakátů na autobusech po fotky či videa o jeho osobě na všech akcích sekty SJZ. Tomáš Pfeiffer je ukázkovým prototypem „guru a mistra“ odcházející dostředivé doby. Ta se soustředila na jedince a zaváděla k uctíváním osob, výjimečnosti, jedinečnosti a především nabubřelého ega. Naproti tomu Josef Zezulka vždy vedl své žáky, aby se nikdy neladili na jeho osobu, ale na Celek (Podstatu – Boha – Vesmír..).
Autoritáři a autoritářství je produktem odcházející dostředivé epochy. V právě se rodící odstředivé epoše Vodnáře duchovní průvodci povedou k samostatnosti, a proto ladění společenství a hledajících nikdy nebude na jejich osobu, ale prvořadě na „Život“ (Universum, nejvyšší boží existenci, Jednotu, Vesmír – Boha).
Slepá víra v „autoritu“ je vždy tím nejsnadnějším způsobem průniku zla a temnoty. I proto Zezulka vždy důrazně varoval, že nikdy nemáme věřit – a to ani jemu – máme vše kriticky promýšlet a hledat rovnováhu. Z jakého důvodu pro věřící sekty SJZ Zezulkova myšlenka o kritickém myšlení neplatí a naopak bezmezně věří pověřenému T. Pfeifferovi, je opravdu více než fascinující a zarážející. Není ani divu, že si věřící nevšimnuli faktu, že Tomáš Pfeiffer neudržel Zezulkovu podmínku oddělit se a distancovat od jiných směrů i vlivů a v Indii o čistotu napojení (pověření) zákonitě přišel. Ovšem doslova šok pro mne nastal, když mne kontaktoval člen nejužšího týmu SJZ a v e-mailu mne káral, že bych měl být jako voják plnící i chybný rozkaz, který navíc nikdy neupozorní mistra ani na zásadní chybu. Cituji: „Tedy když si žák vybere svého učitele, měl by mu do určité míry důvěřovat, i když by někdy byly jeho pokyny chybné, podobně jako i voják plní rozkaz, i když může být nesprávný. Je tedy z duchovního pohledu velmi na pováženou upozornit učitele na chybu v něčem zásadním, i když by měl žák pravdu.“
„Je vrcholem nelogiky jít proti učiteli, kterého pověřil pokračováním sám Přinašeč, protože tím byste vlastně říkal, že se pan Zezulka spletl ve výběru pokračovatele a šel tak proti Zezulkovi“.
„Princip udržení jednoty funguje i v mnoha jiných oblastech života, např. to stádo těch ovcí má svůj smysl, protože více chrání stádo před dravci… Jakmile se nějaká ovečka oddělí od stáda, je snadněji napadnutelná.“
Zdeněk Kostříž
Autor myšlenek ve stručnosti správně popisuje podstatu církve SJZ: podle víry členů i samozvaného mistra máme být jako vojáci, kteří plní i chybný rozkaz, neupozorní mistra ani na zásadní chybu a pokud by si žák dovolil nebýt jako voják a poukázal by na základní omyl, šel by podle víry církve SJZ vlastně proti Zezulkovi.
Autorovi myšlenek (panu Kostřížovi) a slepým věřícím církve SJZ si dovoluji tímto způsobem odpovědět, že jeho výše uvedené úvahy (popis fungování církve SJZ) jsou nejen zcela v rozporu s filosofií Bytí (viz např. myšlenky J. Zezulky na konci článku, kde Zezulka uvádí, že ti, kdo jsou za života kolem přinašeče, obyčejně vždy selžou, a také že za překroucení nesou vinu i roznašeči), ale že jsou rovněž ukázkou zaslepeného fanatismu a otrocké víry.
Je doslova neslučitelné s filosofií Bytí, aby žák po 30 letech vyplodil takovou hrůzu, nerovnováhu a idiocii. Vinu nenese jen sfanatizovaný otrok víry a hlouposti (žák pan Kostříž), ale stejnou míru odpovědnosti nese samozřejmě i učitel (T. Pfeiffer). Je to obrovská ostuda, selhání a nepřijatelné pochybení, které poukazuje na zásadní systémovou chybu a naprostý odklon od podstaty filosofie Bytí (kritičnosti, samostatnosti a vlastního nitra). Stejná ostuda a naprostý odklon od základů filosofie Bytí je ješitné sebe-svatořečení T. Pfeiffera za „tisiciletého duchovního mistra co má právo na vše co udělá“. A snad jen úplný psychopat by mohl spojovat platbu za vyčištění karmy s filosofií Bytí či prvořadou církevní víru a vše to pojmenovat „Společenství Josefa Zezuky“. „Šířit“ filosofii Bytí tak, že zcela pošlapu, poruším a svým konáním převrátím její podstatu, může jen naprosto slepý otrok vlastních iluzí.
Je bohu-žel více než patrné, že v církvi SJZ ani netuší o čem je podstata filosfie Bytí, co tedy v Indii šířili? Jak by chtěli ctít původní starobylé nauky, když nectí ani základy filosofie Bytí? Kdo z věřících se plně spojil se svým nitrem? Kdo hledá kriticky pravdu a je ochoten ji vždy žít? Kdo nepodlehne „stádu“ a samostatně se stane sám hybnou silou nezávislou na „pověřených“ a jiných vnějších „vůdcích“? Měli více jak 30let, kde jsou pokračovatelé filosofie Bytí? Kde jsou pevní, samostatní, silní, vnitřně neoblomní hledači pravdy – rovnováhy? Zatím jsou v SJZ vidět jen vojáci co plní i nesprávný rozkaz, kteří se domnívají, že je z duchovního hlediska na pováženou upozornit mistra na zásadní chybu – závislí, nesamostatní, ustrašení schovávající se za stádo, které se nechává nekriticky vést a zavádět kamkoli kam pasáček pískne.
Věřící SJZ jsou přesně jak uvádí pan Kostříž jen nesamostatným a ukázněným „stádem ovcí“. Sanozřejmě, že vykročit ze stáda vyžaduje odvahu, sílu a přináší i mnohá rizika, ale jinak se na duchovní cestu vykročit nedá. Aktivní duchovní cesta není o jistotách, pohodlnosti a nechávání se vést, nikdy nebyla a nebude. Naopak, vydáme-li se na aktivní duchovní cestu, musíme být připraveni ztratit všechny jistoty, zvyky, naučené programy a doslova vnitřně „zemřít“. Pokud nejste připraveni obětovat všechny domnělé jistoty a sterotypy, tak se na duchovní cestu ani nevydávejte, byla by to jen „ztráta času“. Jediná jistota je, že žádné jistoty nejsou, snad teprve až když hledající najde své nitro a plně se v něm ukotví – splyne s tokem Života, pak už žádné „jistoty“ nehledá. Domnělé „jistoty“ jsou největší překážkou na duchovní cestě, brání nám vzdát se svého ega a podřídit se hlubokému řádu BYTÍ – JEDNOTY.
Snad z nevědomosti či přecenění a iluzi o svém pověření se stalo, že Tomáš Pfeiffer (SJZ) odvádí hledající od samotné podstaty filosofie Bytí i duchovní cesty – kritičnosti, samostatnosti a především vnitřní bytosti (nitra).
Poslušné stádo vojáků církve SJZ ztrotilo své nitro, přestřela jim cestu k sobě sama iluze o pověřeném, indické mlhy a církevní proramy. Neví kdo jsou a kde ve skutečnosti „jsou“, nemají kde realizovat filosofii Bytí. Dokud se nevrátí do svého středu (vnitřní bytosti), budou jen ukázněným stádem co plní i chybný rozkaz a neupozorní „mistra“ ani na základní chybu.
Bez nalezení – pevného i plného spjení s vlastním nitrem, nelze dojít k Jednotě.
Jestli si někdo opravdu myslí, že by Zezulka chtěl, abychom byli jako vojáci, kteří plní i chybný rozkaz, neupozorní samozvaného mistra s tisíciletou zkušeností na fatální selhání v Indii či na zamlžení filosofie Bytí církevní strukturou a iluzemi o pověření, pak takový jedinec musel přijít o rozum i srdce, anebo je slepým služebníkem temnoty.
………………………….
Víra v „autority“ – ztráta soudnosti a samostatnosti
Egregor slepé víry v „autoritu“ a bezmezné autoritářství obecně dnes dorostlo do obludných rozměrů. Stačí přiřadit „nálepku“, jako je „odborník, expert či vědec“, a lidé uvěří kdejakému, byť zjevnému nesmyslu či cílené manipulaci.
Stejně tak podlehli věřící sekty SJZ „nálepce – pověřený“ a ospravedlňují si jí mnohé zjevné nesmysly. Věří, že „pověřený“ má automatické a bezhraniční právo na vše, co udělá, a zjevné rozpory konání T. Pfeiffera s filosofií Bytí nevidí, protože iluze o „pověření“ jim zamlžila rozum i srdce. Nechávají se vést a jako vojáci plní i chybný rozkaz, zapomínají na kritičnost a důrazné upozornění Josefa Zezulky, že nikdy nemáme nikomu věřit. Stali se nesamostatnými a snadno manipulovatelnými „služebníky temnoty“.
Sekta „poslušných vojáků“ tak v prostoru vytváří stále temnější a hustší mlhu lží a slepé víry v „autority“, kterou překrývá čistotu myšlenek (filosofii Bytí) Josefa Zezulky. I když „guru“ Pfeiffer naoko na začátku přednášek opakuje mantru o nutnosti samostatnosti, ale jedna věc jsou slova a druhá věc je samotné konání – činy. Věřící jsou jako roboti, kteří jsou naprogramováni svým „guru“. Papouškují fráze a poslušně plní „rozkazy“ aniž by se nad nimi kriticky zamysleli. Jsou ukázněni ve své slepé víře, daleko od vlastního nitra a opravovosti. Avšak filosofie Bytí je o vnitřní změné, abychom mohli vůbec začít měnit sebe, musíme zjistit kdo jsme a kde jsme. Bez přiznání si same sebe (a to i svých stínů a nerovnováhy) nelze dojít k rovnovíze ani pravdě. Ukáznění a papouškování je pohodlné, stejně jako je pohodlné nechávat se pasivně vést „pověřeným“. Ovšem takové vedení či ukáznění nás nikdy nedovede k nám samým – Jednotě. Církev SJZ svými vazbami a konáním odvádí hledající od nejdůležitější podstaty duchovní cesty – vnitřní bytosti – nitra. Tomáš Pfeiffer bohu-žel naopak hledající doslova zavádí k závislostem na „pověření“, závislostem na „stádu“, závislostem na vedení a poslušném plnění rozkazů. Filosofie Bytí však žádá přesný opak – musíme být samostatní, kritičtí a musíme se snažit nalézt vlastní nitro, které je jediným opravdovým spojením s Bohem – Jednotou – Universem – Podstatou. Dokud nenajdeme vlastní nitro, nemůže začít ani naše aktivní duchovní cesta, nemáme vnitřní vedení, nemáme svůj „domov“.
Tomáš Pfeifer a jaho věřící vytvořili egregora „velikosti pověření a pověřeného“. Jako otroci plní věřící sekty SJZ svojí energií iluzi o velikosti Tomše Pfeiffera, ten se stal na jejich energii závislý, potřebuje je, stejně tak jako oni potřebují jeho. Egregor nabývá na síle a potřebuje stále více energie – věřících. Těm je samozvaným „mistrem s tisíciletou zkušeností“ slibováno, že v budoucnosti budou u moci, že budou „šlechtou“ a on „králem“. Nekritičtí věřící tak uvěřili, že slouží „nečemu většímu“. A tak jako na začátku v dávné hystorii postavili Přemyslovci svoji moc a bohatství na prodeji otroků (energii druhých), kde Praha byla největšém tržištěm své doby, postavil Tomáš svoji „velikost“ na energii „otroků“, kteří jeho iluzi podlehli. Jako vojáci co plní i chybný rozkaz a neupozorní „mistra“ ani na zásadní chybu – jako otroci, co poslušně slouží svému pánovi. Mnohým otroctví – víra vyhovuje, plní rozkazy, nemusí přemýšlet, nemusí se měnit a ospravedlňují si svoje konání a pohodnost blaženou iluzí, že přece slouží „něčemu většímu“. Ale má to svoji obrovskou daň – musí se vzdát svého nitra, musí se oddat „egregoru velikosti pověření a pověřeného“. Odstupují tak od podstaty filosofie Bytí – velikost totiž spočívá právě v nalezení vlastního nitra, skrze které jediné se všichni můžeme spojit v JEDNOTU. V církvi SJZ to však možné není, věřící jako otroci slouží egregoru iluze Tomáše Pfeiffera o jeho velikosti a mistrovství – vzdali se svého nitra, vzdali se filosofie Bytí – smutná podívaná.
Církev SJZ osobně vnímám jako jednu z nejtemnějších organizací dnešní doby. Na jednu stranu má v plnosti čisté vědění Josefa Zezulky a může se navenek tvářit jako vyvážené společenství, avšak systémově, nastavením a svými vazbami zcela a nevyhnutelně odvádí od vnitřní bytosti, kritičnosti a samostatnosti – podstaty filosofie Bytí. Díky myšlenkám a poznání Josefa Zezulky může pro mnohé SJZ navenek a na první dojem vypadat jako zdravý „strom“, avšak ve skutečnosti je vevnitř prohnilý a strouchnivělý, který hledajícího vším svým konáním odvádí od nitra, samostatnosti, kritičnosti – rovnováhy. Filosofie Bytí a cíkev SJZ jsou jako světlo a temnota – doslova svými protiklady.
Svým konáním sekta SJZ v dané době a prostoru umožňuje mohutný průnik temným silám i entitám. Věřící sekty SJZ nechápou, co činí, vidí jen sebe, svůj prospěch a z pohodlnosti se dál nechávají vést samozvaným mistrem do bažin nerovnováhy, naprosté ztráty samostatnosti, soudnosti či kritičnosti. Jsou slepými služebníky temnoty a budou jimi tak dlouho, dokud se budou nechávat jen pasivně vést. Mlha lží sekty SJZ je ohniskem a podhoubím pro další temné síly, entity či velmi zlé záměry, které se dnes v celosvětovém měřítku rozmáhají jako nikdy předtím.
Snad ve všech odvětvích a oblastech lidského konání jsme dnes svědky toho, že lež je vydávána za pravdu a pravda za lež. Tato mlha lží pohlcuje světlo – a to dnes i doslova. „Globální prediktoři“ v posledních letech překryli jisté spektrum slunečního záření (ve víře, že tak snad zpomalí proces „oteplování planety“), a stejně tak sekta SJZ překryla jisté spektrum filosofie Bytí (kritické myšlení, rovnováhu, samostatnost, logiku…) církevní demagogií, prvořadou vírou v pověření (pověřeného) či indickými vlivy a deformacemi. Církev SJZ se postupně vykrystalizovala v jednu z nejtemnějších organizací současnosti. Díky pohodlnosti, zbabělosti a dostředivosti věřících sekty SJZ je pokroucena a zastřena filosofie Bytí a vše směřuje k jedinému – ke zkáze v podobě válečného konfliktu. Času už není mnoho, válka se blíží čím dál rychleji. Lidé nechápou, že zastíní-li a překroutí-li myšlenky přinašečů, řádově se propadne i jejich osudová rovina a mnohé okolní děje ve všech rovinách či směrech.
Bezhraniční a zcela nekritická slepá víra v „autoritu pověřeného“ zavedla věřící SJZ tak daleko, že zcela porušili základní pravidla a zákonitosti filosofie Bytí a přesně, jak Zezulka uvádí, sklouzli s „pověřeným“ k prvořadé církevní víře a indickým vlivům, kde se cítí pohodlněji.
Indická zapáchající bažina deformací a nerovnáhy
Církev SJZ a její věřící zamlžují filosofii Bytí již samotnou strukturou církve – návyky a „programy“ z ní vyplývající, ale ještě o řád horší jsou indické vlivy a deformace, kterým se zcela nekriticky rozevřeli. Církev SJZ je doslova tvořena těmito vlivy, protože právě v době vzniku po mnoho let církev Indii navštěvovala. Pod vedením „mistra“, který Indii považuje za „nejduchovnější zemi co zná“, věřící zcela ztratili soudnost a kritičnost. Nechali se vést místním kněžím, absolvovali stovky draze spoplatněných obřadů, navázali na sebe ty nejhorší deformace a vlivy odcházející dostředivé doby. Indické vlivy tak doslova tvoří „gen“ církve SJZ a každý, třeba i nový člen, je těmto vlivům zavázán a je s nimi (ať už vědomě či nevědomě) propojen. Indie je dnes jedním z nejdeformovanějších náboženství, které známe.
Z původně čistého (rovnovážného) indického náboženství se postupně (během tisíců let) zcela vytratilo vědění a jednostranně se vychýlilo k obřadnosti a rituálům (víře). Hledající je tak vázán na kněží a z principu nemůže být veden k samostatnosti. Védy-Upanišady (soubor vědění) již mnohdy neznají ani samotní kněží, natož hledající. A tak toto náboženství „braní a dávání“ vede k jednostrannosti a nerovnováze. Kněží potřebují energii hledajících a hledající potřebují kněze (vnější vedení), vytváří se nerovnovážná „pyramidální struktura“ na kterou jsou navázány nepěkné nehmotné entity. Obřady jsou vysoce zpoplatněné, a tak jako v křesťanství žádali platbu za odpustky, žádají indičtí kněží platby za „vyčištění karmy či přivolání partnera nebo blahobytu“. Z kněžích se stali „pouliční prodejci odpustků“. Brahman-business se stal všemi přijatelnou „normou“- odklon od rovnováhy a duchovní čistoty dosáhl svého maxima. Koupit si úplatného „kněze“ je stejné, jako koupit si prostitutku, jen ta se alespoň neschovává za duchovnost. Dnes již tak můžeme nalézt doslova jen jednce, kteří někde vysoko v horách a mimo masy střeží původní rovnováhu, je jich tak málo, žalostně málo.
Indické náboženství bohu-žel nyní vede hledající jednostranně (dostředivě) k vlastnímu prospěchu, vývoji, blahobytu a člověku jakožto oddělené jednotce. Můžeme mluvit o „duchovním sebeuspokojování“, kde na prvním místě hledajícího je vlastní „blažený stav“. Indičtí kněží ve svých „obřadech“ jako úlidbu „bohům“ denně obětují hektolitry mléka, másla, tuny obilovin atd. Chudí nemají co jíst a kastovní systém nedovolí změnu. Kněžím ani nevadí, že svým konáním znesvěcují Život, ničí planetu a ohrožují celek, dekadence tohoto náboženství a kultury dosáhla vrcholu. Naproti tomu filosofie Bytí vede odstředivě k celku – Jednotě, kde nejvyšším duchovním stavem je prosté a harmonické bytí ve službě pro rovnováhu veškerého Života. Tedy indické náboženství zjednodušeně vede k „vše – já“ zatím co filosofie Bytí „já – vše“. V mnohých starých kulturách a náboženstvích již dávno pozapomněli, že Život nemá prvořadě sloužit osobnímu vývoji či prospěchu, ale vývoj a duchovní práce má sloužit Životu – celku (především Matičce Zemi – měli bychom být jejími harmonickými správci a služebníky). Důsledky ztráty smyslu duchovního snažení jsou právě v Indii fatální, přelidnění či ekologická katastrofa ukazují na podstatu tamní nerovnováhy poznání i života. V Indii se tedy zcela zásadně vytratila rovnováha citu a rozumu, zatím co filosofie Bytí z rovnováhy citu a rozumu doslova vychází a je její podmínkou a základem. Abychom mohli ve filosofii Bytí dojít k hluboké meditaci (citu), je nutné si napřed vše logicky a plně zdůvodnit. Naproti tomu indické náboženství logiku a zdůvodnění nežádá a za pomocí kněží a obřadů či rituálů pasivně zavádí hledajícího do bažiny „energií, entit a nehmotných světů“, které si adept nemůže zdůvodnit natož pak rozpoznat. Indické náboženství hledajícího odvádí od samostatnosti (rovnováhy) a jednostranně navádí k „nechání se vést“ (kněžími, obřady, vnější autoritou atd.). I proto nelze ani část, či cokoli co dnes v Indii vidíme, jakkoli propojovat s filosofií Bytí. Jde doslova o protiklady (ač původně vycházeli z jednoho učení „přinašečů“) a čistá filosofie Bytí dnes nevyhnutelně vyžaduje zcela jiné formy a způsoby vedení i směřování hledajících.
O to horší je, že věřící církve SJZ se jako nekritické stádo a vojáci co plní i chybný rozkaz nechali vést „mistrem“ a deformovanými kněžími. Navázali na sebe hluboké indické deformace a vazby. Církev SJZ je jimi doslova prorostlá a zamlžuje tak podstatu filosofie Bytí (rovnováhu citu a rozumu). I proto je církev SJZ nereformovatelná. Pokud by se hledající chtěli vrátit k rovnováze (filosofii Bytí), nutně by musela být církev SJZ zrušena a muselo by se začít znovu a lépe. Samotní členové církve by s museli napřed očistit od indických deformací a církevních vlivů. Byla by to práce na roky. Provázání a deformace jsou mnohem hlubší a závažnější, než by si členové uměli představit. Jsou velmi nerovnovážní, jsou vážně a hluboce nemocí.
Jak vznikají nerovnovážné vazby a průniky temných (nejen) indických entit?
Je to snadné, podobně jako může být člověk závislý na droze, může se stát závislý na „duchovním stavu“. Tento „drogový duchovní stav“ (blaženosti, radosti, rozšíření atd.) může být získán třeba i skrze kněží, obřad nebo od nehmotných entit. Problém nastává, když se hledající stane závislý na „stavu“, který sám neovládá a nevyvěrá z jeho nitra a poznání. Pak potřebuje druhé (kněze, guru či jiné) a ztrácí svoji samostatnost a schopnost napojení na vlastní nitro (vnitřní bytost). Naprostá většina náboženství tak dnes doslova odvádí hledající od vlastního nitra (vnitřní bytosti) a vytváří cílenou závislost na „prostřednicích“ (kněžích, guru či nehmotných entitách). Indie je čirým příkladem takového „pyramidálního systému braní a dávání“. Hledající již snad i cíleně nejsou vedeni k rovnováze citu a rozumu a nikdy tak nemohou najít samostatnost ani vlastní vnitřní vedení. Podobné závislosti však vedly i křesťanské či jiné dostředivé náboženství, které cíleně zavazovali hledajícího k podřízení se vedení knězem či jinou „autoritou“. Prostředníkem s Bohem (Vesmírem, Universem..) se tak nestal hledající sám skrze vlastní nitro a poznání (rovnováhu citu-rozumu i Bytí), ale skrze „pověřenou osobu“. V Indii dnes vidíme přehlídku „závislostí“ – chcete lásku?- zaplaťte knězi a on ji přivolá. Chcete vyčistit karmu?- zaplaťte knězi a on ji vyčistí. Prodejní kněží zajistí „cokoli“, za co zaplatíte. Hledající jsou na kněžích doslova závislí jako na droze a jsou cíleně odváděni od samostatnosti i vlastního nitra.
V církvi SJZ je situace stejná, doslova přejali tyto pyramidální dostředivé (indické i křesťanské) struktury a „pověřený“ úspěšně odvedl hledající od vlastního nitra, rovnováhy a samostatnosti. Stali se z nich závislí „vojáci“, kteří chrání svého „guru“, protože jsou na něm plně závislí, stejně tak jako se stane člověk závislý na droze. Tomáš Pfeiffer se pasoval na mistra s tisíciletou zkušeností, který má právo ke všemu co udělá a ten kdo se mu nepodřídí je černý jako bota. Tedy ten kdo by se v SJZ nestal závislí na jeho „jedinečnosti a vedení“ je pro církev nepřijatelný a stává se „černou ovcí“, kterou je nutné co nejvíce veřejně dehonestovat. Tento odklon od filosofie Bytí a dostředivá deformace se plně rozvinula po té, co Tomáš Pfeiffer neudržel čistotu napojení na přinašeče (cca od roku 2014) a nekriticky se v Indii rozevřel jiným směrům i jejich deformovaným vlivům. Temné indické vlivy T. Pfeifferovi otevřely jeho karmické vazby a hluboké deformace (návyky) a T. Pfeiffer tak ztratil čistotu napojení, což si nejspíše dodnes neuvědomil (natož jeho věřící). Definitivně se tak stalo při jedné velmi temné puje, kdy Tomáš následně na více jak týden ztrácí vědomí a málem umírá. Odklon a ztráta rovnováhy tak byla o to rychlejší a temnější. Církev SJZ, stejně tak jako dnešní indické náboženství či křesťanství, odvádí hledající od nich samých a vytváří hluboké závislosti. Je to pyramidální systém braní a dávání, kde kněží a nehmotní čerpají energii z hledajících a hledající jsou jako drogou odváděni ke „stavům“, které nevyvěrají z jejich nitra a poznání. Tento začarovaný kruh závislostí a iluzí je podstatou deformací odcházející doby (Býka s pod-vlivem Ryb).
Lidé málo kdy domýšlí souvislosti do plné hloubky příčin a následků. A tak nelze ani očekávat, že by mohli pochopit, že společenství (například národ) je obrazně jako budova, kterou vždy vynášejí „pilíře“. Pokud nějaký „nosný pilíř“ selže, budova začne mít trhliny a může dojít i ke skáze celé budovy. Tomáš Pfeiffer a původní společenství (DUB) mělo být jedním takovým pilířem nejen v rámci ČR. Tím, že společenství selhalo, otevřelo se nerovnovážným (temným) indickým vlivům a přiklonilo se k deformovaným církevní struktuře (vložilo filosofii bytí do struktury církve – SJZ), došlo k narušení (nerovnováze) a k průniku nerovnovážných (temných) sil. Tomáš Pfeiffer za svůj život léčil tisíce (přes televizi možná i miliony) lidí a se všemi má dodnes energetické spojení (to přetrvává někdy i desítky let po léčení). Každý, se kterým si vytvořil vazbu, může být díky jeho selhání atakován indickými entitami. Ty doslova potřebují energii druhých.
Žijeme v době, kdy se mění struktura a energetická podstata vesmíru, přecházíme z dostředivého vlivu (Býka s pod-vlivem Ryb) k odstředivému (Vodnáři). Staré struktury přestávají mít sílu a o to více budou brát ze svých nevědomých „příznivců či podporovatelů“ a i těm, kteří mají vazbu s podporovateli a příznivci takových nerovnovážných náboženství a společenství. Dá se očekávat, že díky selhání SJZ bude docházet ke stále většímu odlivu vitálních složek všech, kteří s církví (či T. Pfeifferem) mají a měli vazby. Projevy, tak jako vždy, zprvu budou nenápadné, ale časem a díky nutnosti temných sil získávat více energie bude docházet k nepěkným dějům v podobě ztráty imunity, trávícím potížím nebo rovnou celkovému vyčerpání a projevu těžké nemoci. Právě v ČR jsou tyto děje čím dál tím silnější a nemalou odpovědnost nese církev SJZ.
Nečekejme však žádné „spasitele“, spasit se musí každý sám – svým životem, vlastní změnou, pochopením a tím komu a čemu se otevírá či dává svoji sílu (pozornost). Abychom mohli vyjít s čistým štítem a bez zátěží, napřed se musíme zbavit vlastních stínů, vazeb a nerovnováhy.
Vyvážený duchovní průvodce může ukázat dveře, ale vejít musí každý sám. Hluboké vědění můžeme najít jen sami v tichosti svého nitra, stejně tak jen sami můžeme najít správnou cestu. Jsme odpovědni sami za sebe, dokud se nezměníme, nic se nezmění.
………………..
Žijeme tedy ve velmi těžkých dobách, kdy tma pohlcuje světlo, lež pravdu, a nemalou vinu za tento fakt nese právě sekta SJZ: lží zamlžila světlo poznání Josefa Zezulky (filosofii Bytí) a vrhla tak do temnoty nejen českou zemi. I díky selhání této sekty dnes lež rozežírá vše, snad nikdy nebylo tolik lží a nepravd. Lež o „pandemii“, lež o „válce“, lež o „záchraně planety Green Dealem“, lež o „demokracii“, lež o „svobodě“, lež o „desítkách pohlaví“… Žijeme v hustých a temných „mlhách lží“, které jsou stále hustší. Avšak ve lži se nedá žít donekonečna; jednou musí pohodlnost, povrchnost, smlouvání a dostředivost (podstata „mlhy lží“) skončit, protože nakonec obstoupí i ty, kteří z ní na počátku těžili či se jen z pohodlnosti přidali k „většině“.
I přes stále se opakující selhání „pověřených“ a jejich pokračovatelů, lidstvo se dříve či později musí vrátit k podstatě příchodu vědoucích a nalézt rovnováhu BYTÍ – rovnováhu citu a rozumu.
Poznat a zdůvodnit si životní zákonitosti a plně pochopit sebe sama jakožto součást celku – Jednoty.
PRAVDU (ROVNOVÁHU) HLEDAT – MLUVIT – ŽÍT.
……………………………………..
Podstata filosofie BYTÍ a mise Josefa Zezulky
Josef Zezulka přinesl filosofii Bytí; ta pojednává o životních zákonitostech – životním faktu. Dává možnost pochopit do hloubky nejen sebe, ale i Život – nekonečnost – věčnost Podstaty. Josef Zezulka vždy důrazně žádal kritičnost, rovnováhu, hledání vědění, soudnost a to, abychom se naučili hodnotit i ty, kteří se vyvyšují či ze sebe dělají „duchovní mistry s tisíciletou zkušeností“.
Vrátíme-li se k církvi SJZ guru Pfeiffera, která v názvu zneužívá jméno Josefa Zezulky, je nutné říci, že by Zezulka zcela jistě nikdy v Indii nevedl hledající k platbám za vyčištění karmy. Stejně tak by Zezulka nevedl hledající k prvořadé církevní víře, tupému následování „duchovních mistrů – pověřených“. Je také zcela nepředstavitelné, že by Zezulka svého pokračovatele pověřil „ke všemu, co učiní“, vždyť sám Zezulka uvádí, že ti, kteří jsou kolem přinašeče, se také vždy neosvědčí a obyčejně pak sklouznou do dřívějších vlivů, kde se cítí pohodlněji. Zcela jistě by si nepřál, aby se stal modlou církve a aby se na něj věřící právě v názvu sekty ladili. Toto vše je v přímém rozporu s jeho filosofií, myšlenkami a misí.
Nakonec myšlenky Josefa Zezulky vypovídají o všem a každý, kdo nemá hlavu jen proto, aby mu nepršelo do krku, si může zdůvodnit sám, proč je sekta SJZ v naprostém rozporu s jeho myšlenkami a filosofií Bytí.
„Na duchovní cestě musíme mít sebekritiku a kritičnost vůbec. Musíme vědět, že všechno je tak, jak to je, a musíme počítat i s lidskou vlastností, kde jeden chce být zajímavý, jeden chce kořistit z něčeho, jeden chce být povýšen. To jsou lidské vlastnosti. Naučme se je hodnotit.“
„Koukejte kolik je na světě sekt ve všech náboženstvích. Ať je to křesťanství nebo indické. Co se v těch sektách v Indii děje? Jakým naivnostem se tam věří? Můžeme se potom divit, že velmi vyspělý člověk bude materialista?“
„Mě když se někdo zeptá, jestli věřím v Boha, tak mu řeknu: Kdepak, já o něm vím a to je víc.“
„Duchovní služba a léčení má být vždy zdarma.“
„Víte, že jsem vám říkával: Mějte svoji kritičnost! Rozlišujte, uvažujte! Není všechno tak, jak se to lidstvu předkládá. Myslím to v těch duchovních věcech. Je tady hodně naivity, hodně překrouceného a není to vinou těch, kteří to přinesli. Je to vinou roznašečů a příjemců. Záleží na tom, aby se každý snažil mít soudnost.“
„Nikdy nevěřte a to ani mně. Vše kriticky promýšlejte, hledejte rovnováhu.“
Josef Zezulka
A-Ž
Společenství Života
PRAVDA JIŽ NENÍ SKRYTA, TO JEN LIDÉ SE SKRÝVAJÍ PŘED PRAVDOU
Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.
