Záznam dochovaných přednášek (myšlenek) zakladatele biotroniky Josefa Zezulky
zdroje: Utajovaný Léčitel (dokument), zvukový záznam z přednášky před r. 1989
Komentář od A-Ž
Mnoho lidí se dnes mylně domnívá, že mohou léčit a že léčba vitálními silami je pro každého. Nerozlišují mezi vlastními vitálními silami, silami získanými z nějakého duchovního posilování a mezi silami, které proudí u těch, kteří mají vrozený dar. Léčitelství se nedá naučit, léčitelem se člověk rodí (stejně tak jako ne každý může být architekt, baletka, dirigent..).
Ale mnoho lidí (pseudoléčitelů) snad z neznalosti, snahy něco znamenat či se obohatit, chtějí léčit (a dokonce i učit další) a dochází tak k mnohým nepěkným koncům. Člověk který nemá dar (vrozený talent), ten se dříve či později vyčerpá a dochází k nerovnováze (nemoci). I člověk s darem (vrozeným talentem průchodu vitálních sil) však napřed musí projít vlastní hlubokou změnou, která obnáší mnohé od změny vnitřní, pochopení životních zákonitostí (a tím i změně vnějších poměrů a návyků) až k rozšíření svých znalostí na mnohé medicínské obory. I Dobrý a velmi talentovaný adept bude vyžadovat několik let, aby vůbec mohl začít léčit.
A tak ti, co vám na dvoudenních seminářích slibují nemožné (že vás zaručeně naučí léčit) vlastně neví o čem hovoří a ohrožují tak sebe i všechny, kteří by této iluzi propadli. Nevědomky tak ponižují i dobré jméno oboru a jeho možnost rozšíření. Jistě vám budou argumentovat certifikáty a různými mistry zvučných jmen a dalekých zemí, ale vždy hleďte na to co a jak činí. To je jejich pravou vizitkou. Nikoli podle slov (certifikátů, údajných mistrů a vzdálených zemí), ale podle činů a způsobu, kterými jednají a nabízejí své služby rozpoznáte dobrého léčitele od šarlatánů a ezopřekupníků. Těch dobrých léčitelů je jako šafránu, podvodníků, šarlatánů a pseudomagnetizérů je jako plevele. A plevel do zahrádky nepatří. Rozpoznáte jej podle snahy zaujmout hned nějakými energiemi, čakrami a léčením pro každého, na místo toho, aby vedli člověka stát se prvořadě prostým a harmonickým Člověkem.
Kéž by všichni, co chtějí sloužit životu (tedy i léčit), vždy našli odvahu nemít klapky na očích a nechovat se jako pštros strkající hlavu do písku ve snaze vyhnout se novým myšlenkám, rozvoji a sebereflexi. Vždyť inteligentní člověk nemá být naivní a nepřijímá myšlenky slepě a stejně tak slepě netrvá za každou cenu na svém postoji a nerovnovážném konání. Moudrý člověk je vždy připraven změnit názor, pokud se prokáže být chybným či neúplným. Vyspělá bytost vše studuje a ověřuje vlastní zkušeností s jasnou objektivní myslí a čistým srdcem.
Základní dělení sil léčitelů (pseudoléčitelů)
1) Pseudoléčitel (pseudomagnetizér) – ten čerpá z vlastní tělesné zásoby (vlastních bytostných vitálních složek). Tím vyčerpává své síly a způsobuje si tak nerovnováhu (nemoc). Většina těch, co se dnes vydává za „léčitele“ bere z nevědomosti z vlastní zásoby. Stejně tak mnohé „školy“ a víkendové léčitelské kurzy čerpají jen z vlastních tělesných sil a ohrožují tak nejen toho kdo předává, ale i příjemce (nerovnováhou toho, kdo své neharmonické síly předává).
Mnohdy u těchto „rychlo-kurzů a víkendových škol“ dochází k jevům, kdy celá organizace funguje jako „síť“ a čerpá především ze členů a všech dalších, kteří se rozevřou. Na první zdání tak pomáhají (vždy se zprvu jakoby uleví a vše „funguje“, čímž si získají nové budoucí „dárce energie“ pro své kejkle), ale tím, že nemají čistý zdroj, dochází dříve či později k zhroucení celé sítě a všech co jsou na ni napojeni. Velmi podobně funguje např. i v Indii tzv. „puja“, jde o starý systém braní a dávání, který je „vyživován“ především samotnými členy a jejich energie je použita při konání „dobra“. Ve skutečnosti však jde o zvrácenou síť braní a dávání, na kterou se postupem času navíc napojí i různé nepěkné entity. K těmto deformacím dochází vždy, když jedinec (organizace, náboženství, filosofický směr, atd.) nenalezne vlastní čistý zdroj (rovnováhu citu a rozumu) a sám nežije harmonicky v souladu s vyšším duchovním řádem a osudovým rámcem druhu. Člověk tak koná co nemá, chtěl by hned „pomáhat“, ale ne měnit sebe. O to hůře, pokud organizace zná i nějaké původní fragmenty, které jsou z části správné. Vše se jen prohlubuje a spěje k o to hlubší nerovnováze a vyčerpání všech, kteří se této sítě účastní či se ji rozevřou. I proto „kněží či léčitelé“, kteří nemají vrozený dar průchodu vitálních sil ve skutečnosti jsou jen handlíři s cizí energií a tvoří tak bezednou „síť“ závislostí, vazeb a nerovnováhy.
2) Příležitostný magnetizér – dává síly také jen ze sebe, ale více či méně i částečně umí své síly doplňovat nějakými silovými praktikami (jogíni, mystici a ve výjimečných případech pránisti – reiki, kteří po většinou spíše spadají pod bod č. 1 ). Takový příležitostný „magnetizér“ tak může předávat své síly, ale jen velmi omezeně. Avšak protože příležitostný magnetizér obyčejně sám mnohdy netuší odkud a jaké síly přesně bere, domnívá se pak, že je „prána“ všude a že se snad v celém svém spektru jeho síly automaticky doplní. Proto i u těchto příležitostných magnetizérů (léčitelů) se téměř vždy časem rozvine nějaká silová nedostatečnost (nemoc).
3) Magnetizéři – ti mají vrozený dar, který se nedá naučit s tím se člověk musí narodit (jde o talent, podobně jako se rodí talentovaný architekt, baletka, dirigent, zpěvák atd.). Magnetizér má krom sil své tělesné složky (vitálních sil), též další sekundární pramen vitálních sil, který není vázán na jeho osobní silový systém. Jde o vrozený dar průtoku sil, které se sami doplňují – neustále proudí. Magnetizér však na rozdíl od léčitele tyto síly aktivně nemoduluje. Léčí tak především obecnou nedostatečnost (doplňování) celkových vitálních sil nemocného.
4) Léčitel (biotronik-sanátor) Ten stejně jako magnetizér (každý léčitel je zprvu magnetizér) má další průtok vitálních sil, ale navíc je umí modulovat a může tak zesilovat a harmonizovat dle potřeby nerovnováhy u léčeného. Dále pak může ladit i CNS a další silová centra atd. Vše dle jeho intenzity, spektra léčebných sil a rozvinutých schopností. Jde o nejvyšší možnou léčebnou kvalitu a takových léčitelů je dnes (a obecně vždy) jen jako šafránu. Vyspělý duchovní léčitel žije v celibátu, své síly užívá pro možnost léčby.
Je dobré pochopit, že léčitel i magnetizér (občasný magnetizér) ovlivňuje nemocného i svoji kvalitou. Tedy tím jak myslí, žije a jaká je jeho morální (duchovní) vyspělost. Proto každý kdo chce předávat bioenergii (a má k tomu vrozený talent) napřed musí „léčit“ především a dlouho sebe. Musí tedy pochopit sebe jakožto součást celku a bude muset projít mnohými vlastními obmněnami a změnami, než bude moci léčit. Jde o dlouhý a hluboký proces, který by měl být veden vždy jen u hlubokých duchovních směrů a společností. Léčitel nemůže žádat smrt u nižších tvorů (musí být vegetarián) a dále musí být abstinent, nekuřák a rozšiřovat své poznání na medicínské znalosti i přírodní vědy atd. Musí pochopit zákonitosti života a podle nich sám harmonicky žít a stále udržovat i svoji čistotu vlivu.
Pro úplnost se zmíním i o „zasvěcení“, což ze své podstaty může předat jen ten nejvyšší zasvěcenec. Ten se rodí jednou za 2000 let. Josef Zezulka zasvětil Tomáše Pfeiffera, rozšířil mu svoji hloubkou a silou jeho průtok bioenergetických sil. Avšak Tomáš v Indii neudržel vlivovou čistotu (neoddělil se a nedistancoval od jiných směrů a jejich vlivů) a zasvěcení (průtok prohloubený J.Z.) byl zdeformován a z velké části ztracen. Tím, že se z neznalosti Tomáš navázal na deformované indické vlivy a entity, ohrožuje jimi nyní i své pacienty a věřící. Je to velký duchovní pád a ztráta, kéž by našel sílu k pochopení svého konání, pomohlo by to mnohému.
Základní pravidla LÉČITELSTVÍ od A-Ž
1) Léčitel musí mít vrozený dar, ten se nedá naučit (na rozdíl od medicíny) a proto ne každý může léčit.
2) Léčitel napřed musí měnit sebe a pracovat na své duchovní i hmotné čistotě (vegetariánství, abstinence atd.). Tedy poznávat zákonitosti vyššího duchovního řádu a podle poznaného a prohloubeného (rozumem i citem) i sám žít.
3) Zdokonalovat se i ve všech směrech včetně medicíny, anatomie, biologie, somatologie a dalších přírodních i duchovních věd.
4) Vyladit své síly a být veden tak, aby ideálně (dle jeho rozsahu) mohl pracovat nejen v doplňování sil, ale i práci s magnetickými centry, CNS a další, které nemohou být uváděny veřejně.
5) První pacient přichází na řadu až po plném a harmonickém naplnění předchozích bodů (v nejlepších případech 6let, ale obyčejně ještě více let).
6) Léčitel střeží a udržuje čistotu oboru, vzdělávání adeptů patří jen do duchovních škol, které nikdy nedovolí deklasování oboru v dvoudenních „pouťových atrakcích“ (seminářích) zaručujících každému hned druhý den možnost „léčby“.
7) Léčení životními silami nikdy nenahrazuje medicínu a léčitel nekoná proti standardním medicínským postupům.
8) Duchovní služba a pomoc je vždy zdarma (léčitel není překupník). Může pobírat dary pro svoji základní obživu, ale nesmí podmiňovat službu finančním ohodnocením.
Autor: Alexandr Ždímal (A-Ž)
10.1.2023 Ponta do Sol
Odkaz na další článek o tématu léčitelství – LÉČITELSTVÍ – Josef Zezulka – Společenství života (spolecenstvizivota.cz)
