Tedy jak a kde začít?
Samozřejmě u sebe a napřed změnou hmotných poměrů a návyků. Těžko lze sebe najít, pokud napřed neodbouráme drogy či jiné vlivy a mysl zamlžující záležitosti. Jak bychom mohli jít směrem k jednotě a vlastnímu nitru, pokud bychom byli příčinou smrti jiných tvorů (zvířat), nebo pokud bychom měli zatemněný pohled na svět díky alkoholu či jiným drogám?
Kritické myšlení a pochopení základů zákonitostí života
Ač by mnozí chtěli lítat ke hvězdám, napřed je nezbytné postavit se na vlastní nohy a umět „chodit“. Pochopit svým rozumem základy životních zákonitostí a plně rozvinout kritické myšlení, které je kompasem v rozbouřených vodách citu a intuice. Harmonicky usměrnit své bytí, ovládat svou mysl, koncentraci, schopnost hledat a nacházet souvislosti.
Kdo jsem „já“?
Jakmile odbouráme základní hmotné deformace, návyky či vlivy okolí, přichází na čas otázka kdo jsem „já“. Z vnějšího světa se pomalu (díky předchozímu rozvoji kritického myšlení a pochopení životních zákonitostí) dostáváme do vnitřních vesmírů. Napřed opatrně, protože se nám mohou objevovat nejedny vazby a mlhy z životů minulých. Od toho zde jsou duchovní praktika, která musí vést jen ten, který je sám prošel. Ladění se na duchovní řád a postup dle vzniku vesmíru vede ducha bezpečně zpět, odkud vzešel.
Ke stále složitější jednoduchosti
Najdeme li svůj duchovní střed – vnitřní bytost, můžeme aktivně měnit své nitro. Opravdová změna však vždy vede přes hluboký citový prožitek. Jen ten se stane našim vlastnictvím, které si neseme dalšími životy. Duchovní pracovník tak rovnováhou kritického myšlení a uměním vnikat citem do jádra předmětu meditace rozšiřuje své nitro ve směru – jsem každý, vždy a všude. Vědoucí ve svém nitru ladí a spojuje základní stavební kameny života, stává se jimi a prohlubuje své vědomí až k věčnosti. Duch nemá hranice, jen mozek a rozum má své ohraničení.
Tím největším a zároveň nejmenším co existuje je myšlenka (IE -O- UA). Chápeš?
