Hluboké nevědomí – naděje – víra – vědění – hluboké nadvědomí.
Pouť vědomí – uvědomování si
Každé vědomí putuje od naprostého a hlubokého nevědomí až k hlubokému nadvědomí. Vývoj je podstatou Života – Boha. Tak jako známe vývoj hmoty, tak je zde i vývoj ducha. Ten od prvních zrodů nějakého elementálu putuje přes zrody v rostlinné a živočišné říši až k člověku. My jsme někde uprostřed vývoje, který dál pokračuje až k plnému splynutí vědomí do Jednoty – Zdroje (jsem každý vždy a všude).
Vývojové fáze vědomí
Fáze vývoje lidského vědomí mají své přirozené stupně a postup. Mladé vědomí na začátku svých zrodů v daném vývojovém druhu přechází od nevědomí (kde je více méně zcela ovlivňováno svým okolím), přes naději (prvotní poznávání), víru (příklonu a pomalém napojení k vyššímu než je lidské vědomí) až k vědění (pochopení životních zákonitostí a smyslu bytí), které se pomalu ladí k hlubokému nadvědomí (hlubokým stavům a prolnutím se Zdrojem ve svém klidu vlastního nitra).
Hluboké nadvědomí
Z hlediska vývoje člověka je plné prolnutí vědomí se Zdrojem prolnutím s hlubokým nadvědomím. Vše je vědomí a liší se jen svoji šíří a (ne)rovnováhou. Podstata života je nerovnováha a snaha o nalezení rovnováhy. Naprostá dokonalost (rovnováha) neexistuje v projevení, protože nalezne-li vědomí plnou harmonii, přestane mít smysl (a možnost) jeho existence. Naštěstí tento stav je zatím velmi vzdálen vývojovému stupni člověka. Naše vědomí se prolnutí ve vše, vždy a všude zatím přibližuje jen velmi zlehka a vzdáleně. Každé vědomí se ale jednou prolne zpět do Jednoty a splyne se svým Zdrojem.
Jsme jen kapkou v oceánu vědomí.
