Cíle a podstata snažení A-Ž (Společenství Života)

 

Na příkladu selhání pověřeného žáka J.Z. Tomáše Pfeiffera můžeme dobře a v plnosti vidět rizika „pověření“ a též jakým způsobem se nauka (filosofie Bytí) může snadno zamlžovat a překrucovat (viz. předchozí email – „kolektivní disonance církve SJZ“ a další). 

Každý člověk má své deformace či stíny, a stejně tak každý „pověřený“ by podobně jako Tomáš (a jeho slepí následovníci) mohl i v budoucnosti ukrajovat z podstaty a základních nosných pilířů filosofie Bytí, jejichž vychýlení vždy vede k nerovnováze a deformacím (odklonu a nutnému pádu civilizace i kultury).

Platba za vyčištění karmy, nekritické rozevírání se deformovaným kulturám či zcela nesoudné (až fanatické) následování pověřeného (pověření) nás nutně musí vést k zamyšlení a změně.

 

Základní podstatou musí být samotná filosofie Bytí (nikoli pověření nebo pověřený, který může selhat i ztratit čistotu napojení). 

 

Je třeba přesně definovat neměnné pilíře (životní zákonitosti) a pravidla hledání (nauku).

a) Podstatou filosofie Bytí je hledání pravdy, kritičnost, samostatnost a rovnováha (citu a rozumu).

b) Jediný opravdový „pověřený a duchovní učitel“ je „Život sám“.

c) Filosofie Bytí je o životních zákonitostech o životním faktu (širší realitě a nic než realitě!).

d) Opravdové vědění můžeme nalézt jen ve svém nitru, nikde jinde.

e)Učitel (průvodce či pověřený) musí vést žáka tak, aby jej co nejdříve nepotřeboval a sám mohl najít vnitřní cestu. Učitel může ukázat dveře, ale každý do nich musí vejít sám. 

 

Společenství (filosofie Bytí) nutně musí mít mechanizmy, které ochrání nerovnováhu „pověřeného“ (či jiných učitelů a „mistrů“), která se jistě a u každého v určitých segmentech a situacích projeví (každý máme své karmické stíny a dluhy). Pověřený (mistr. učitel..) nemůže být nadřazen nad zákonitosti Bytí či zjevnou a logicky zdůvodnitelnou pravdu (rovnovážné poznání – filosofii Bytí).

 

Církev a staleté (podprahové) programy prvořadé (slepé) víry nejsou vhodnou strukturou pro filosofii Bytí a to i vzhledem k nastupující době Vodnáře (době vědění a vědeckého zkoumání ducha). Vhodná struktura či organizace pro filosofii Bytí je duchovědní společnost (filosofie Bytí je věda a zákonitost a z principu se nedá vztahovat k vlastní osobě a to ani přinašeče natož pověřeného).

 

Starobylé kultury a náboženství se nectí spolupodílením se na deformacích vzniklých tisíciletým smlouváním a zamlžováním (např. platbou za vyčištění karmy) původního čistého zdroje. Ctí se návratem k původní rovnováze a pochopení důvodů, mechanizmů a příčin vzniku odklonu (nerovnováhy) a z nich vznikajících deformací (např. odklon hindu od původních véd a upanišad).

 

Žák nikdy nesmí být jako voják co plní (už vůbec chybný) rozkaz a musí vždy upozornit mistra na zásadní chybu.

 

Kritika a „výzvy“ musí být podložené logikou, konkrétními příklady a rovnovážným zdůvodněním i konáním – snahou o vzájemné pochopení, která však nemůže vést k slepotě či zavírání očí před zjevným odklonem a tmářstvím (sebezbožněním „mistra“).

 

Ladění (otevírání nitra – emočního základu bytosti) hledajících nikdy nesmí být vůči osobě (a to ani přinašeče natož pověřeného), ale k nejvyšším možným základům Bytí a sjednocovaní dvojnosti (Podstatě – Bohu – Životu – Jednotě – IEOUA).

 

Znak Bytí nesmí vlastnit žádná osoba, nikomu nepatří a společenství spojuje v srdcích a činech (hledání a žití  pravdy – rovnováhy).

 

Chyby a nerovnováhy jsou nutné a každý je činí a do jisté míry činit bude, lišíme se jen v tom jak s vlastními chybami a nerovnováhou pracujeme a jsme li schopni aktivní změny, nadhledu a nestrannosti (to je podstata „duchovního mistra a mistrovství obecně“).

 

Lidé z podstaty vývojového druhu již mají své hlubší nitro a vnitřní zkušenosti (vnitřní bytost). V dnešních časech chybí především rovnovážné poznání životních zákonitostí (vědění). Napřed je třeba poznat základní zákonitosti Bytí, až pak je možné začít aktivně tvořit v citu (meditacích se rozšiřovat na celek).

 

Nejvyšším duchovním stavem je prosté a harmonické Bytí, jsme jen lidé a bylo by dobré, abychom se napřed naučili „chodit“ a teprve pak až „lítat“. I ty nejhlubší duchovní stavy a rozšíření vědomí nenahradí podstatu vývojového stupně člověka – být kladnou složkou Života – prostotu a jednoduchost BYTÍ.

 

Cesta je jen jedna, měnit sebe. Vnitřní změna je možná jen na základě prvotního zdůvodnění si (plného a hlubokého pochopení) příčin nerovnováhy a poznání obou pólů daného problému či tématu. Až na základě logického zdůvodnění (architektury souvislostí) je možné (a vhodné) zdůvodněné upevnit a ve svém nitru (v hlubokých meditacích, aby se poznané stalo vlastnictvím naši vnitřní bytosti).

 

Společenství (filosofie Bytí a odkaz i důvod mise J.Z.) je živé jen tehdy, hledá li, mluví, a žije Pravdu (rovnováhu).

 

Přinašeč nepřichází proto, aby dal lidem víru, ale hluboké vědění, které si lidé napřed musí zdůvodnit a logicky v souvislostech promyslet (pochopit) a následně prolnout do svého nitra.

Přinašeči nepřinášejí víru, ale popisují širší realitu – Životní faktum. Jejich „nauka“ je Život sám a popsání jeho projevu ve své plnosti a nekonečnosti (věčnosti). 

 

Dělení sekt a náboženství je příčinou nepochopení Života a životních zákonitostí. Zákonitosti Bytí jsou neměnné a platí vždy a všude bez ohledu na lidskou víru či smlouvání. Životní pravda (realita) je taková jaká je a ne taková jakou by ji lidé z pohodlnosti chtěli mít. Každá záhada je jen nevyjasněnou zákonitostí.

 

Jednou se nutně musí spojit náboženství a věda (i všechny původní nauky) do jednoho celistvého poznání Života. Ke spojení dojde tehdy, až lidé sami najdou vlastní (vnitřní i vnější) rovnováhu citu a rozumu. 

 

Další vývojový druh po lidech již má menší míru nerovnováhy a jeho myšlení (rozum) je i automaticky spojen s citem („myslí citem“), a proto rozdělování na „náboženství“ či „vědu“ neobstojí, protože nutně obojí (pokud je harmonické) musí být (a vždy bylo a je) jedním.

 

Cena každého života je stejná, jsme buňkou jednoho velkého „těla“ – Života, jsme to my. 

 

Podstata směřování nauky (filosofie Bytí)- vlastní změny a bytí ve směru – jsem každý, vždy a všude.

 

A-Ž

Společenství Života