Cíle a podstata snažení A-Ž (Společenství Života)

Tímto zveřejňuji emailovou korespondenci ze dne 15.9.2025 směřovanou SJZ-DUB,

hledajícím dle filosofie Bytí a nejbližším J.Z.

Původní text emailu je doplněn (pro přehlednost) o formátování.

Cíle a podstata snažení A-Ž (Společenství Života)

 

Vážení, 

dovolím si uvést důvody, podstatu i cíle svého mnohaletého snažení (Společenství Života). 

 
Na příkladu selhání pověřeného žáka J.Z. Tomáše Pfeiffera můžeme dobře a v plnosti vidět rizika „pověření“ a též jakým způsobem se nauka (filosofie Bytí) může snadno zamlžovat a překrucovat (viz. předchozí email – „kolektivní disonance církve SJZ“ a další). 
Každý člověk má své deformace či stíny, a stejně tak každý „pověřený“ by podobně jako Tomáš (a jeho slepí následovníci) mohl i v budoucnosti ukrajovat z podstaty a základních nosných pilířů filosofie Bytí, jejichž vychýlení vždy vede k nerovnováze a deformacím (odklonu a nutnému pádu civilizace i kultury).
Platba za vyčištění karmy, nekritické rozevírání se deformovaným kulturám či zcela nesoudné (až fanatické) následování pověřeného (pověření) nás nutně musí vést k zamyšlení a změně.
 
………………………..
 
Je nezbytné změnit strukturu společenství a ochranné mechanizmy.
Je nezbytné nastavit cíle a základní pilíře nauky i pro budoucí generace.
 
I.
Základní podstatou musí být samotná filosofie Bytí (nikoli pověření nebo pověřený, který může selhat i ztratit čistotu napojení). 
 
II.
Je třeba přesně definovat neměnné pilíře (životní zákonitosti) a pravidla hledání (nauku).
a) Podstatou filosofie Bytí je hledání pravdy, kritičnost, samostatnost a rovnováha (citu a rozumu).
b) Jediný opravdový „pověřený a duchovní učitel“ je „Život sám“.
c) Filosofie Bytí je o životních zákonitostech o životním faktu (širší realitě a nic než realitě!).
d) Opravdové vědění můžeme nalézt jen ve svém nitru, nikde jinde.
e)Učitel (průvodce či pověřený) musí vést žáka tak, aby jej co nejdříve nepotřeboval a sám mohl najít vnitřní cestu. Učitel může ukázat dveře, ale každý do nich musí vejít sám. 
 
III.
Společenství (filosofie Bytí) nutně musí mít mechanizmy, které ochrání nerovnováhu „pověřeného“ (či jiných učitelů a „mistrů“), která se jistě a u každého v určitých segmentech a situacích projeví (každý máme své karmické stíny a dluhy). Pověřený (mistr. učitel..) nemůže být nadřazen nad zákonitosti Bytí či zjevnou a logicky zdůvodnitelnou pravdu (rovnovážné poznání – filosofii Bytí).
 
IV.
Církev a staleté (podprahové) programy prvořadé (slepé) víry nejsou vhodnou strukturou pro filosofii Bytí a to i vzhledem k nastupující době Vodnáře (době vědění a vědeckého zkoumání ducha). Vhodná struktura či organizace pro filosofii Bytí je duchovědní společnost (filosofie Bytí je věda a zákonitost a z principu se nedá vztahovat k vlastní osobě a to ani přinašeče natož pověřeného).
 
V.
Starobylé kultury a náboženství se nectí spolupodílením se na deformacích vzniklých tisíciletým smlouváním a zamlžováním (např. platbou za vyčištění karmy) původního čistého zdroje. Ctí se návratem k původní rovnováze a pochopení důvodů, mechanizmů a příčin vzniku odklonu (nerovnováhy) a z nich vznikajících deformací (např. odklon hindu od původních véd a upanišad).
 
VI.
Žák nikdy nesmí být jako voják co plní (už vůbec chybný) rozkaz a musí vždy upozornit mistra na zásadní chybu.
 
VII.
Kritika a „výzvy“ musí být podložené logikou, konkrétními příklady a rovnovážným zdůvodněním i konáním – snahou o vzájemné pochopení, která však nemůže vést k slepotě či zavírání očí před zjevným odklonem a tmářstvím (sebezbožněním „mistra“).
 
VIII.
Ladění (otevírání nitra – emočního základu bytosti) hledajících nikdy nesmí být vůči osobě (a to ani přinašeče natož pověřeného), ale k nejvyšším možným základům Bytí a sjednocovaní dvojnosti (Podstatě – Bohu – Životu – Jednotě – IEOUA).
 
IX.
Znak Bytí nesmí vlastnit žádná osoba, nikomu nepatří a společenství spojuje v srdcích a činech (hledání a žití  pravdy – rovnováhy).
 
X.
Chyby a nerovnováhy jsou nutné a každý je činí a do jisté míry činit bude, lišíme se jen v tom jak s vlastními chybami a nerovnováhou pracujeme a jsme li schopni aktivní změny, nadhledu a nestrannosti (to je podstata „duchovního mistra a mistrovství obecně“).
 
XI.
Lidé z podstaty vývojového druhu již mají své hlubší nitro a vnitřní zkušenosti (vnitřní bytost). V dnešních časech chybí především rovnovážné poznání životních zákonitostí (vědění). Napřed je třeba poznat základní zákonitosti Bytí, až pak je možné začít aktivně tvořit v citu (meditacích se rozšiřovat na celek).
 
XII.
Nejvyšším duchovním stavem je prosté a harmonické Bytí, jsme jen lidé a bylo by dobré, abychom se napřed naučili „chodit“ a teprve pak až „lítat“. I ty nejhlubší duchovní stavy a rozšíření vědomí nenahradí podstatu vývojového stupně člověka – být kladnou složkou Života – prostotu a jednoduchost BYTÍ.
 
XIII.
Cesta je jen jedna, měnit sebe. Vnitřní změna je možná jen na základě prvotního zdůvodnění si (plného a hlubokého pochopení) příčin nerovnováhy a poznání obou pólů daného problému či tématu. Až na základě logického zdůvodnění (architektury souvislostí) je možné (a vhodné) zdůvodněné upevnit a ve svém nitru (v hlubokých meditacích, aby se poznané stalo vlastnictvím naši vnitřní bytosti).
 
XIV.
Společenství (filosofie Bytí a odkaz i důvod mise J.Z.) je živé jen tehdy, hledá li, mluví, a žije Pravdu (rovnováhu).
 
XV.
Přinašeč nepřichází proto, aby dal lidem víru, ale hluboké vědění, které si lidé napřed musí zdůvodnit a logicky v souvislostech promyslet (pochopit) a následně prolnout do svého nitra.
Přinašeči nepřinášejí víru, ale popisují širší realitu – Životní faktum. Jejich „nauka“ je Život sám a popsání jeho projevu ve své plnosti a nekonečnosti (věčnosti). 
 
XVI.
Dělení sekt a náboženství je příčinou nepochopení Života a životních zákonitostí. Zákonitosti Bytí jsou neměnné a platí vždy a všude bez ohledu na lidskou víru či smlouvání. Životní pravda (realita) je taková jaká je a ne taková jakou by ji lidé z pohodlnosti chtěli mít. Každá záhada je jen nevyjasněnou zákonitostí.
 
XVII.
Jednou se nutně musí spojit náboženství a věda (i všechny původní nauky) do jednoho celistvého poznání Života. Ke spojení dojde tehdy, až lidé sami najdou vlastní (vnitřní i vnější) rovnováhu citu a rozumu. 
 
XVIII.
Další vývojový druh po lidech již má menší míru nerovnováhy a jeho myšlení (rozum) je i automaticky spojen s citem („myslí citem“), a proto rozdělování na „náboženství“ či „vědu“ neobstojí, protože nutně obojí (pokud je harmonické) musí být (a vždy bylo a je) jedním.
 
XIX.
Cena každého života je stejná, jsme buňkou jednoho velkého „těla“ – Života, jsme to my. 
 
XX.
Podstata směřování nauky (filosofie Bytí)- vlastní změny a bytí ve směru – jsem každý, vždy a všude.
 
A-Ž
Společenství Života