Biotronika je velmi starý vědní obor, který byl lidstvu do značné míry ztracen a který se příchodem doby Vodnáře opět v plnosti rozevře širší společnosti i vědě. Čerpá a pracuje s vitálními (magnetickými) silami, které jsou podstatou (zdrojem) bytí. Tato síla se dělí a rozvádí jak do hmoty či hmotných pochodů, tak i do ducha a psyché. Tvoří základní silový rámec a kostru každého života. Bez nich bychom nebyli a žádný náš orgán či myšlenkové pochody by nemohly fungovat. Je to právě vitální složka (magnetická, též známa jako „Chi“), která nás spojuje se zdrojem – PODSTATOU.
Své vitální složky můžeme potencovat a stejně tak i oslabovat. Zesilování a doplňování je možné jak čistými přírodními vlivy, tak stravou či dechem atd. K oslabení dochází při stresu, dlouhodobému přepracování, negativním vlivům jako hluk, noční světlo, elektromagnetické záření (mobilní vysílače, WiFi..) či nevhodnou (mrtvou či nevyváženou) stravou atd.
Ač naše „západní kultura“ s těmito základními silami nepracuje, všechny vyspělejší kultury vitální složky znaly a mohly tak pracovat s celostním vnímám příčiny nemocí (nerovnováhy).
Léčitel – biotronik je zdrojem těchto sil. Ač tyto síly máme každý (a teoreticky bychom je mohli každý předávat dál), léčitel (biotronik) má „dva kanály“ a nevyčerpává při léčbě své základní síly, protože jim síly procházejí. Své síly tak používá jen na „modelaci“ sil, kterých je prostředníkem. Naopak ten, který nemá dar léčení a dává své sily, může být po předání vyčerpán a dokonce může ohrozit svůj život. Tento obor patří do hlubokých ducho-vědních škol a nikdy by tato dovednost neměla být předmětem povrchních „víkendových kurzů“ či seminářů.
Biotronik (léčitel) se rodí a léčitelství se nedá „naučit“, ale pouze rozvinout (stejně tak jako hudební, umělecké či jakékoli nadání). Biotronik je „umělec“ a ten se s darem léčitelství rodí. Ve skutečnosti je tento dar vázán na vlastní niternou zkušenost a rozsah vědomí. Až od určitého stupně zkušeností může vědomí přesahovat vlastní okleštěný rámec bytosti a přesahovat do Jednoty (zdroje léčitelství). Biotronik pracuje ze svého nitra a schopnosti rozšíření a prolnutí vědomí na celek (zdroj). Léčebné síly tak mohou být různé a odlišně laděné. Léčitelství tak má logicky i své stupně a na základě síly léčitele i své možnosti léčby. Slabší léčitel bude spíše „magnetizér“ a nebude moci modulovat předávané síly. Bude tak jen lehce doplňovat oslabení léčeného. Silnější léčitel již bude moci léčit větší spektrum vitální nedostatečnosti, ale ještě nebude moci vyrovnat závažnější nerovnováhu (např. rakovinu atd.). Nejsilnější biotronik již bude moci plně modulovat tvůrčí čtveřici sil a vyrovnávat a doplňovat nejsložitější vitální nerovnováhu či silovou deformaci.
Léčitelství, stejně tak jako každý solidní obor, má své pravidla a nepřekročitelné hranice, které pokud by léčitel nedodržoval, tak by ohrozil sebe, ale i léčeného.
Pro obecné pochopení podstaty biotroniky uvádím „desatero léčitelství“.
DESATERO BIOTRONIKY (léčitelství)
I.
Biotronik se rodí a biotronika se nedá „naučit“. Léčitelství nesmí být předmětem „kšeftu“ (je vždy zdarma) a už vůbec nesmí být předmětem povrchních „víkendových kurzů či seminářů“.
II.
I když bude mít někdo dar léčení, musí se napřed sám očistit a pracovat jak na duchovní, tak i hmotné čistotě (což dnes trvá roky i desetiletí). Pokud by sám nebyl čistým zdrojem, mohl by ohrozit léčeného. Proto léčitel musí být vzděláván v hlubokých duchovních školách a zasvěcen do nejvyšší znalosti životních zákonitostí BYTÍ.
III.
Biotronik nikdy nesmí být příčinou smrti nižších bytostí (zvířat), nemůže pít alkohol či požívat drogy atd. Jeho duchovní i hmotné síly musí být v rovnováze. V dnešní době tak jen stěží najdeme čistého léčitele.
IV.
Biotronik musí mít hluboké morální vlastnosti a čistotu. Jeho myšlení či vlastní osobní vazby by mohly ohrozit léčeného. Pokud by například lhal či sám nebyl duchovně silný, mohly by jej ovládat nehmotné entity, které by přes vazbu na léčitele napadaly i léčené. Pokud by léčitel morálně selhal, stal by se sám závislý na energii druhých a mohl by je „odčerpávat a stát se dostředivým příjemcem sil druhých“. Byl by roznašečem „nerovnováhy“.
V.
Biotronik musí být vždy schopný kritičnosti a sebekritiky. Tak jako každý, tak i „biotronik“ prochází zkouškami a seberozvojem. V jeho případě, a díky vazbám, které na sebe s léčenými váže, musí být velmi schopný práce se svými stíny a nerovnováhou. Pokud by nezvládl své osudové zkoušky, neměl by léčit, protože by sám byl v nerovnováze a ohrožoval by tak druhé i sebe. Padlý biotronik může napáchat velmi velké škody a karmické dluhy.
VI.
Biotronik se vzdělává v duchovních školách, které obsáhly poznání bytí. Pracuje na své čistotě a musí rozpoznat nejen hmotné příčiny a nemoci, ale i základní nemoci ducha. Biotronik léčí jen výsek nemoci, který spadá do vitální nedostatečnosti. Nikdy nejde proti lékařskému (medicínskému) postupu a snaží se být především doplňkem v rámci kolektivní vědomí společnosti a osudových možností dané doby.
VII.
Ač dnes známe jen biotronika, který pracuje s nemocemi pacientů a jedinců, může zde být i více možností léčby „nerovnováhy“. Tedy „biotronik“ může vyrovnávat nerovnováhu u lidí, ale stejně tak může být „biotronik“, který vyrovnává nerovnováhu u přírodních sil či širších celků. Takový léčitel obyčejně není znám a pracuje mimo lidské struktury či povědomí.
VIII.
Opravdový biotronik pracuje nejen se silovou nerovnováhou nemocného, ale především předává hlubší znalosti bytí, aby nemocný pochopil příčinu své nerovnováhy (nemoci). Každá nemoc má svoji příčinu, ta může být hmotná, ale častěji duchovní (i mentální). Bylo by na čase, aby lidé pochopili, že nemoc je především obraz jich samých a jejich životního stylu, návyku i myšleni. Pokud se nezměníme my sami, jak by jsme mohli změnit nemoc?
IX.
Silný biotronik žije v celibátě, protože pracuje se svými pohlavními silami, které zvedá do vyšších center a moduluje dle potřeby celku – léčby. Neléčí proto aby žil, ale žije proto aby léčil. Je služebníkem celku a Života.
X.
Biotronik je především prostý člověk, který pochopil, že nejvyšším duchovním stavem je prosté a harmonické bytí. Na konci se všichni setkáme na začátku, jsme Jednota. Jsem každý-vždy a všude.
A-Ž
Společenství Života
