Desatero stěžejních myšlenek FILOSOFIE BYTÍ od A-Ž
„Mě když se někdo zeptá, jestli věřím v Boha, tak mu řeknu: Kdepak, já o něm vím a to je víc. Ale nepředstavuji si ho jako bytost. To by bylo málo.“
Josef Zezulka
Komentář od A-Ž: VĚŘIT JE MÁLO, ČLOVĚK MUSÍ VĚDĚT – TO JE VÍC.
JE TEDY ZCELA LOGICKÉ A ZÁKONITÉ, ŽE OPRAVDOVÍ POKRAČOVATELÉ FILOSOFIE BYTÍ NIKDY NEVLOŽÍ MYŠLENKY PŘINAŠEČE VĚDĚNÍ DO STRUKTURY ČI ORGANIZACE, KDE SE PRVOŘADĚ VĚŘÍ, PROTOŽE PRVOŘADĚ VĚŘIT BY BYLO MÁLO A TO I KDYBY SE VÍRA VYKLÁDALA JAKO SYNONIMUM PRO „CIT“.
„Jde o to stát se hybnou silou a pohybovat se sám dopředu. Jestliže budu já něčemu jen věřit, tak se nechávám táhnout jen nějakou vírou. Jakoukoli – dobrou, špatnou, střední, ale nechávám se táhnout.“
Josef Zezulka
Komentář od A-Ž: JE SNAD UŽ NA ČASE PLNĚ POCHOPIT, ŽE I DOBROU VÍROU (BEZ ROVNOVÁŽNÉHO POZNÁNÍ ŽIVOTNÍCH ZÁKONITOSTÍ) SE NECHÁVÁME JEN TÁHNOOUT A NIKDY SE TAK NESTANEME SAMOSTANOU A HYBNOU SILOU, COŽ JE PODSTATA I CÍL FILOSOFIE BYTÍ.
„Já sám nemám rád víru, já mám rád vědění, víra je málo, věřit mohu čemukoliv, ale tím neobjevuji tu velkou životní zákonitost, nepoznávám to jak to vlastně je.“
Josef Zezulka
Komentář od A-Ž: JE ZCELA ZÁKONITÉ, ŽE ROVNOVÁŽNOU FILOSOFII BYTÍ Z PRINCIPU NELZE VLOŽIT DO NEROVNOVÁŽNÉ STRUKTURY CÍRKVE ČI JINÉ ORGANIZACE, KDE SE PRVOŘADĚ VĚŘÍ, PROTOŽE VĚŘIT MOHU ČEMUKOLIV, ALE TÍM NEOBJEVUJI TU VELKOU ŽIVOTNÍ ZÁKONITOST, NEPOZNÁVÁM TO JAK TO VLASTNĚ JE.
„Kdykoli budeme mluvit o duchovní cestě, vždy budeme zdůrazňovat kritičnost a vždy budeme nechávat jako hlavní fakt, aby člověk přemýšlel, ne aby jen věřil.“
Josef Zezulka
Komentář od A-Ž: NA DUCHOVNÍ CESTĚ MUSÍME VŠE HLUBOCE A KRITICKY PROMÝŠLET, PROTOŽE NEKONTROLOVANÁ VÍRA-CIT VEDE VŽDY K ILUZÍM, SLEPÉMU NÁSLEDOVÁNÍ A NEROVNOVÁZE.
NITRO NÁS ROVNOVÁŽNĚ POVEDE JEN KDYŽ BUDEME SAMI ROVNOVÁŽNÍ (CITU A ROZUMU).
„Ti, kteří jsou během života kolem něho (přinašeče) a kteří mají z jeho poučování dělat nauku, ti se také vždy neosvědčí. Obyčejně pak sklouznou zpět do dřívějších vlivů, kde se přece jen cítí pohodlněji.“
Josef Zezulka
Komentář od A-Ž: ŽÁK PŘINAŠEČE VĚDĚNÍ TOMÁŠ PFEIFFER A JEHO VĚŘÍCÍ SE V INDII A ZALOŽENÍM CÍRKVE SJZ SKLOUZLI ZPĚT DO DŘÍVĚJŠÍCH VLIVŮ ODCHÁZEJÍCÍ DVOUTISÍCILETÉ DOSTŘEDIVO-KLIDOVÉ EPOCHY RYB (S NADSTAVBOU ŠESTI-TISÍCILETÉHO CYKLU BÝKA), KDE SE PŘECE JEN CÍTÍ POHODLNĚJI.
TOTO PROPADNUTÍ DŘÍVĚJŠÍM VLIVŮM A POHODLNOST SE SNAŽÍ ZAKRÝT ALIBY, ŽE TAK SNAD V INDII CTILI STAROBYLÉ KULTURY, ŠÍŘILI FILOSOFII BYTÍ A ZALOŽENÍM CÍRKVE OCHRAŇUJÍ NAUKU PŘINAŠEČE VĚDĚNÍ ČI MOŽNOST LÉČBY.
COŽPAK SE ROVNOVÁHA ŠÍŘÍ NEROVNOVÁHOU?
COŽPAK NEPOCHOPILI, ŽE PODSTATOU CÍRKEVNÍCH ČI INDICKÝCH DEFORMACÍ JE PRÁVĚ ZTRÁTA ZNALOSTÍ ŽIVOTNÍCH ZÁKONITOSTÍ (HLUBOKÉHO VĚDĚNÍ)?
VŽDYŤ PRÁVĚ ZTRÁTA ZNALOSTÍ ŽIVOTNÍCH ZÁKONITOSTÍ JE PŘÍČINOU NEROVNOVÁHY DNEŠNÍ SPOLEČNSOTI I PŘÍČINOU KONCE VŠECH VELKÝCH KULTUR, CIVILIZACÍ A NÁBOŽENSTVÍ!
„Jenomže když mu tuto schopnost (napojení na vědomí přinašeče) předával, jistě ho upozornil, že je to možné jen tehdy, jestliže zůstane v jeho vlivové oblasti a oddělí a distancuje se od jiných směrů a jejich vlivů.“
Josef Zezulka
Komentář od A-Ž: TOMÁŠ PFEIFFER SE V INDII NEODDĚLIL A NEDISTANCOVAL OD JINÝCH SMĚRŮ A JEJICH VLIVŮ A V ROCE 2015 DEFINITIVNĚ ZTRATIL SCHOPNOST SKRZE NAPOJENÍ NA VĚDOMÍ PŘINAŠEČE PŘEDÁVAT MYŠLENKY PŘÍMO ZE ZDROJE.
„Nikdy nevěřte a to ani mně. Vše kriticky promýšlejte, hledejte rovnováhu.“
Josef Zezulka
Komentář od A-Ž: JE JIŽ NEJVYŠŠÍ ČAS, ABY TI CO ZALOŽILI NEBO SVÝM ČLENSTVÍM TVOŘÍ A PODPORUJÍ NEROVBOVÁŽNOU CÍRKEV SPOLEČENSTVÍ JOSEFA ZEZULKY (SJZ) PŘESTALI DĚLAT OSTUDU ODKAZU JOSEFA ZEZULKY A PRVOŘADOU CÍRKEVNÍ VÍROU NEPŘEKRUCOVALI PODSTATU FILOSOFIE BYTÍ (ROVNOVÁŽNÉ HLUBOKÉ VĚDĚNÍ), ČÍMŽ ODRAZUJÍ A OHROŽUJÍ BUDOUCÍ GENERACE A V DŮSLEDKU I VÝVOJ OBECNĚ.
ČLENOVÉ SEKTY SJZ NESOU HLAVNÍ VINU A ODPOVĚDNOST ZA POKROUCENÍ MYŠLENEK PŘINAŠEČE VĚDĚNÍ, PROTOŽE JIŽ JEN SVÝM ČLENSTVÍM V DEFORMOVANÉ CÍRKEVNÍ SEKTĚ SJZ TUTO NEROVNOVÁHU PODPORUJÍ A TVOŘÍ.
„Víte, že jsem vám říkával: Mějte svoji kritičnost! Rozlišujte, uvažujte! Není všechno tak, jak se to lidstvu předkládá. Myslím to v těch duchovních věcech. Je tady hodně naivity, hodně překrouceného a není to vinou těch, kteří to přinesli.
Je to vinou roznašečů a příjemců.
Záleží na tom, aby se každý snažil mít soudnost.“
Josef Zezulka
Komentář od A-Ž: JE VINOU ROZNAŠEČE T. PFEIFFERA A JEHO NEKRITICKÝCH VĚČÍCÍCH CÍRKEVNÍ SEKTY SJZ, ŽE JSOU NYNÍ MYŠLENKY A FILOSOFIE BYTÍ PŘINAŠEČE VĚDĚNÍ JOSEFA ZEZULKY POKROUCENY CÍRKEVNÍ STRUKTUROU A DEFORMOVANÝMI INDICKÝMI VLIVY ODCHÁZEJÍCÍ DOSTŘEDIVÉ EPOCHY.
JEJICH VINOU JSOU DO NASTUPUJÍCÍ EPOCHY VODNÁŘE POKROUCENY ZÁKLADOVÉ PILÍŘE POZNÁNÍ MYŠLENEK A FILOSOFIE BYTÍ PŘINAŠEČE VĚDĚNÍ.
ŽÁDNÁ VYSPĚLÁ BYTOST SE Z PRINCIPU NIKDY NESTANE ČLENEM DEFORMOVANÉ CÍRKVE SJZ A JEN S TĚŽÍ SE TAK BUDE DOSTÁVAT K MYŠLENKÁM PŘINAŠEČE VDĚNÍ A ROVNOVÁZE.
„Nic ze mě nedělejte!“
Josef Zezulka
Komentář od A-Ž: PODSTATOU MISE PŘINAŠEČŮ VĚDĚNÍ JE FILOSOFIE BYTÍ, TA JE O ŽIVOTNÍCH ZÁKONOTOSTECH I VĚDĚ A JAKO TAKOVÁ SE NIKDY NEDÁ VZTAHOVAT K VLASTNÍ OSOBĚ.
VLOŽIT FILOSOFII BYTÍ DO DEFORMOVANÉ STRUKURY CÍRKEVNÍ VÍRY A POJMENOVAT CÍRKEV PO VLASTNÍ OSOBĚ PŘINAŠEČE VĚDĚNÍ VYŽADUJE ZNAČNOU MÍRU LIDSKÉHO NEPOCHOPENÍ, HLOUPOSTI A NEKRITIČNOSTI (NESOUDNOSTI).
„Na duchovní cestě musíme mít sebekritiku a kritičnost vůbec. Musíme vědět, že všechno je tak, jak to je, a musíme počítat i s lidskou vlastností, kde jeden chce být zajímavý, jeden chce kořistit z něčeho, jeden chce být povýšen.
To jsou lidské vlastnosti. Naučme se je hodnotit.“
Josef Zezulka
Komentář od A-Ž: TEN KDO SE ZDRÁHÁ ČI NEUMÍ S NADHLEDAM A KRITCKY HODNOTIT SEBE I DRUHÉ, NEPOCHOPIL PODSTATU FILOSOFIE BYTÍ, JEJÍŽ CÍLEM JE VLASTNÍ AKTIVNÍ ZMĚNA A HLEDÁNÍ ROVNOVÁHY (PRAVDY), KTEROU BEZ SCHOPNOSTI HODNOTIT NIKDY NENALEZNEME.
A PROTO DOPORUČUJI ZAKLADATELI I ČLENŮM CÍRKEVNÍ SEKTY SJZ SEBEKRITICKY POLEVIT ZE SVÉ ILIZE O VLASTNÍ SVATÉ DŮLEŽITOSTI ČI POVÝŠENÍ A ZAČÍT BÝT SPÍŠE PROSTÝM A NORMÁLNÍM (HARMONICKÝM) ČLOVĚKEM, COŽ JE VŽDY TO NEJTĚŽŠÍ A V DŮSLEDKU I NEJDUCHOVNĚJŠÍ.
NENÍ HLUBŠÍHO DUCHOVNÍHO STAVU, NEŽ PROLNOUT VĚČNOST NITRA DO DVŮRČÍHO DÍLA VE SVÉM PROSTÉM A HARMONICKÉM BYTÍ.
VŽDYŤ OPRAVDOVÁ DUCHOVNOST JE PRVOŘADĚ O (NÁVRTU K) NORMÁLNOSTI A ROVNOVÁZE.
MÍT MOŽNOST NAPLNIT SVŮJ ŽIVOT PROSTÝM BYTÍM A NOŘENÍM SE DO HLUBIN NITRA DLE FILOSOFIE BYTÍ, JE TÍM NEJCENNĚJŠÍM DAREM, KTERÝ SE NEMUSÍ MNOHO A MNOHO ŽIVOTŮ OPAKOVAT.
– PRAVDU (ROVNOVÁHU) HLEDAT, MLUVIT A ŽÍT –
TO JE FILOSOFIE BYTÍ
SYSTÉM VĚDECKÉHO POZNÁVÁNÍ DUCHA (ŽIVOTNÍCH ZÁKONITOSTÍ) A SYSTÉM VÍRY (CÍRKVE)
Je dobré pochopit a rozlišovat mezi systémy prvořadé víry (např. církvemi) a systémy vědeckými, které jsou o zákonitostech. Zatím co církve upřednostňují cit a víru, vědecké poznání upřednostňuje zákonitosti a logiku. Jistě vždy jde o rovnováhu, ale i když půjdete na kládě, musíte jednou nohou vyjít. Můžete tedy „vyjít“ vírou a nebo poznáváním zákonitostí. Zatím co víra může být zavádějící, věda (filosofie) je zákonitá. Podíváme-li se na všechny velké náboženství, vidíme, že jejich podstata je o nitru a citu, ale stejně tak vidíme, že již neznají cestu do nitra a k citu a vedou tak k závislostem a iluzím. Ztratily poznání životních zákonitostí. Věřící je pak nutně veden slepou vírou a druhými, stává se nesamostatný a z principu závislý. I proto Zezulka neměl rád prvořadou víru (cit), ale vědění, protože zákonitostmi bytí poznáváme jak to ve skutečnosti je a jen skrze vědecké (logické a zdůvodněné) poznání zákonitostí může být rovnovážně veden a řízen i cit (víra).
Bude-li tedy člověka vést prvořadá církevní víra (cit), nebude vědět „proč a kam“ a dříve či později se stane se závislým na knězích či církvi jako takové. Avšak bude-li mít hledající znalost a poznání (rovnovážnou filosofii bytí), nebude potřebovat vnější vedení a bude si umět sám zdůvodnit a najít cestu do nitra a dál až k hluboké a věčné Podstatě (věčnosti). K této zákonitosti a faktu se vztahuje i myšlenka J. Zezulky – „věřím jen tomu co vím“.. abych mohl věřit (rozšiřovat svůj cit), musím napřed vědět kam a proč jej rozšiřovat (čemu věřit). V této souvislosti bych zmínil možnou nepřesnost v pojmu „víra“, která se v myšlence J. Zezulky váže jako synonymum k pojmu cit, což tak jistě někdy být může, ale často není a je spíše vírou slepou a tím může být toto propojení citu a víry do jisté míry i zavádějící. Tedy je nutné rozlišovat mezi citem (čistou vírou) a vírou slepou, kdy jen přebíráme zkušenosti a pocity druhých, aniž by se staly hlubokou zkušeností vlastní (osobně bych rovnou uvedl slovo „cit“ a nikdy slovo víra). Vždyť v rámci duchovních věd a intuitivní roviny (pod kterou řadíme cit – víru) jde o hluboké noření nejhlubšího vědomí vnitřní bytosti do samotných základů bytí (Jednotě – IE-O-UA) a pak by slovo víra bylo poněkud nedůstojné a zavádějící. Zezulka toto synonymum (cit-víra) použil jen zcela výjimečně a to snad proto, protože v sedmdesátých letech minulého století byla víra pro mnohé snadněji pochopitelná jako intuitivní rovina. Zamyslíme-li se nad pojmem „víra“, pak nejpřesnějším popisem bude stav, kdy důvěřuji v pocit, který však nemám zdůvodněný ani hluboce prožitý vlastní niternou zkušeností. Víra je stavem mezi naprostou neznalostí (jen jakousi důvěrou) a získáním zkušeností (znalostí niternou i vnější). Jako taková tedy nemůže být cílem hlubokých duchovních věd ani zákonitostí.
Rozdíl mezi podstatou směřování systémů prvořadé víry (církví atd.) a systémů hledání životních zákonitostí (rovnovážné vědy) si můžeme vysvětlit na příkladu Beethovenovi „Sonáty pro klavír č. 29 v B dur, op. 106“, která se v důsledku nedá zahrát bez not. Ač jde o hudbu (cit), vede k ní (možnosti ji zahrát) jen schopnost rozumět a znát „noty“. Stejné je to s filosofii bytí (vědou a zákonitostmi bytí). Abych mohl ve svých hlubokých prožitcích (meditacích) dosáhnout plného splynutí s podstatou (což je do náročnosti obdoba Beethovenovi sonáty pro klavír), nejprve musím znát „noty“ (poznat a logicky si zdůvodnit zákonitosti bytí dle našich lidských maximálních možností).
Avšak pokud bychom šli jen cestou prvořadé víry a církví, pak bychom řadili cit na první místo a snažili bychom se Beethovenovu skladbu zahrát po jejím poslechu a dle vlastního „citu“, což by jsme nikdy nezvládli. Skladba by se bez znalostí not, jen na základě citu, v průběhu staletí nutně měnila a pokroutila v její původní podobě a hloubce.
Znalost „not“ (vědecké poznání životních zákonitostí) nám tedy dává možnost logicky a samostatně „přehrát i ty nejsložitější skladby“ (rozumět do hloubky zákonitostem bytí), ale i dokonce sám skládat složité skladby (rozvíjet do hloubky poznání životních zákonitostí). Obrazně řečeno naučíme se sami zahrát a dokonce složit ty nesložitější skladby a hudbu (pochopit podstatu BYTÍ).
Chceme-li tedy pro budoucí generace udržet v čistotě, rovnováze a plnosti odkaz přinašeče vědění, nutně musíme jít cestou vědeckého poznání a logického zdůvodňování si životních zákonitostí, které nás dovedou až do hloubky vlastního nitra a k hlubokým a plně ovládaným prožitkům, které aktivně tvoříme svým poznáním. Církve a prvořadý cit, jak vidíme na příkladu církve SJZ, vede k takovým výsledkům a deformacím, že se „pověřený“ domnívá a veřejně chvástá, že je duchovní mistr s tisíciletou zkušeností, že snad má právo na vše co udělá a každý kdo začne samostatně a kriticky myslet (se mu postaví) je v takové církvi vnímán jako černý, bez známky duchovního světla. Někteří věřící církve SJZ dokonce podlehli hluboké iluzi, že je z duchovního hlediska na pováženou upozornit mistra na chybu v něčem zásadním (i kdyby měli pravdu) a že mají být jako vojáci, co plní i chybný rozkaz (např. v Indii, kde jak smyslů zbavení platili za vyčištění karmy a ještě se domnívali, že tak ctí starobylé kultury a šíří rovnovážné poznání).
Takové konání (myšlení) je v přímém rozporu s filosofii bytí a ukazuje nám, kam z principu vždy zavádí prvořadá víra a systém (struktura) církve. Snad tento hluboký odklon a pád pověřeného žáka T. Pfeiffera a nerovnováha členů SJZ bude dostatečným názorným příkladem deformací církví a prvořadé víry. Snad tato zkušenost slepého a nekritického následování „pověřeného“ povede k poznání, že jedinou rovnovážnou cestou filosofie bytí je hledání zákonitostí a vědecké (kritické a logické) poznávání BYTÍ.
FILOSOFIE BYTÍ, TO JE ZÁKONITOST, TO JE VĚDA A JAKO TAKOVÁ SE NIKDY NEDÁ VZTAHOVAT K VLASTNÍ OSOBĚ ANI PRVOŘADÉ CÍRKEVNÍ VÍŘE.
A-Ž Společenství Života
