Filosof a zakladatel léčebného oboru biotronika Josef Zezulka (1912-1992) mimo jiné vypracoval a předal kompletní architekturu souvislostí – životní filosofii Bytí jejíž součástí jsou i kompletní duchovní praktika. Tyto duchovní praktika ve své podstatě kopírují vývoj vědomí a urychlují tak vývoj hledajících (praktikujících) ve směru – jsem každý, vždy a všude.
Aby bytost (vědomí) dle praktik Josefa Zezulky mohla jít ve svém osudu rovnovážně, musí napřed pochopit a logicky si zdůvodnit životní zákonitosti (smysl bytí, vznik života, podstatu tvoření i čas a bezčasovost a faktum, že jsem jednota – tedy „jsem každý, vždy a všude“) a následně své pochopení prohloubit v hlubokých prožitcích do svého nitra (hlubokého vědomí).
I pochopení má své hloubky, od povrchového (rozumového) až po niterné (citové), které je možné aktivně prohlubovat na základě duchovních praktik. Záměrně se vyhýbám slovu „meditace“, protože pod tímto slovem se dnes skrývá mnoho významů, iluzí i deformací.
Zezulkova praktika prvořadě vedou vědomí (bytost) k rovnováze citu a rozumu. Vedou ke kritičnosti, samostatnosti a zdůvodňování si životních zákonitostí, které se následně prohlubují do nejhlubšího vědomí bytosti (nitra – vnitřní bytosti), které jediné si bytost nese svými životy. Je dobré pochopit, že povrchové znalosti novým zrozením (inkarnací) zapomínáme, vnitřní (citové hluboce prožité) si neseme dál a ty k nám mohou promlouvat jako „intuice“ a nebo vnitřní hlas (tedy naše hluboká zkušenost). Podstatou Zezulkových praktik je vnitřní i vnější změna na základě hlubšího a hlubšího pochopení faktu, že jsme buňkou jednoho velkého „těla“ – ŽIVOTA. Bytost (vědomí) je doslova krystalizací projeveného BYTÍ, která je ve skutečnosti jen dočasně oddělenou jednotkou nevyhnutelně se navracející do Jednoty. Duchovní praktika Josefa Zezulky tak rovnovážně rozšiřují poznání architektury souvislostí a stejně tak i nitro (hlubokou niternou zkušenost).
Protože má rozum své hranice a značná omezení, hluboké a plnější pochopení je nutno prožít i svým nitrem. Doslova se celou svou bytostí (vědomím) citem vnořit do předmětu svých úvah a prožít je v té nejhlubší možné šíři a rozsahu (plnější skutečnosti). Ovšem i toto hluboké prožívání musí být v souladu s duchovním řádem a postupem (vývojem bytosti – vědomí). Pokud by bytost přeskakovala a nešla trpělivě v souladu s vývojem a vyšším duchovním řádem (dle praktik), mohla by sklouznout do nepěkných duchovních stavů a psychických deformací. V dnešní době bohužel vidíme mnoho takových výsledků nerovnovážné duchovní cesty. Lidé hledají domnělou velikost a teatrální posty (hned jsou například inkarnací králů, bohyň a další nesmysly), nirvánu či 5D světy a nechápou, že nejvyšším duchovním stavem je prosté a harmonické bytí. Nechápou, že zde nejsou kvůli svému osobnímu vývoji, ale aktivní vývoj i duchovní cesta je prvořadě prostředek pro službu celku (tedy být ku prospěchu Jednotě, kterou ve skutečnosti jsme).
Duchovní praktika Josefa Zezulky
Pokud se bytost rozhodne pro vlastní aktivní cestu (změnu) musí napřed upravit své návyky a zlozvyky. Tato část je ve své podstatě začátků a nutných chyb (omylů z neznalosti a nerovnováhy plynoucích) nejtěžší a vyžaduje velmi hlubokou změnu a čas. Je třeba vyrovnat zažité programy a rozklíčovat mnohé nevědomé iluze a zvyky. Aby byly vytvořeny vlastní pevné základy (samostatnost, kritičnost a rovnováha), je třeba jít v souladu s duchovním řádem (IE – UA). Poznávat vznik života (tvůrčí čtyřku), poznávat vývoj bytosti (vědomí), která jde od nejprimitivnějších elementálů, rostlinné druhy, živočichy až ke člověku a dále a dále. Pochopit, že čas je jen iluze vědomí a že vše co známe bylo, je a bude trvá v nekonečném „teď“. Poznat a zdůvodnit si, že právě bytost (vědomí) oživuje věčnou podstatu svým procházením a navracením se zpět do Jednoty. Je toho velmi mnoho a bytost by měla být vedena těmi, co už tuto cestu prošli (bohužel takových dnes není mnoho, ale je mnoho těch, co se ve své iluzi a ješitnosti za „mistry a učitele“ vydávají).
Své poznání je též třeba aplikovat do života, měnit své způsoby a jednání. Na základě pochopení nebýt příčinou smrti nižších tvorů (zvířat) a samozřejmě neničit ani sebe drogami a jinými negativními vlivy atd. Pokud by adept jen získával vědomosti a neměnil by sám sebe a své životní návyky a způsoby, stal by se obrazně řečeno „stromem bez plodů“ a zákonitě by musel osudem být vrácen zpět a začít od znovu.
Prohlubování
Po základní změně (úpravě svého bytí) a pochopení smyslu bytí bytost začíná prohlubovat své vědomí (rozum i cit). Adept začíná dle duchovních praktik odpovídajících konstrukci tvoření bytí měnit své nejhlubší jádro – vnitřní bytost. Začíná pomalu nořit své vědomí do oceánu věčnosti ŽIVOTA (Boha). V souladu s tvůrčí čtyřkou zprvu ladí své vědomí a schopnost sebe-vjemu na základní tvůrčí čtveřici. Stává se jejím nositelem a ovládá jejich podstatu. Nachází své nitro (odpovídá si na otázku „kdo jsem já“) a jde dále a dále až k samotnému spojení protikladů tvůrčí čtyřky do trvalého spojení ve věčnost. Pracuje se svým dechem a užívá jej pro vitalizaci (nabírání vitálních sil), harmonizaci a ladění se na Podstatu (věčnost). Dech, stejně tak jako vše co je musí být souladný a harmonický. I dech má čtyři fáze a každá fáze odpovídá čtveřici živlů a též např. ročním období. Adept též pracuje i s vlastní tvořivou (pohlavní) silou, kterou formuje a zvedá k vyšším silovým centrům své bytosti, aby mohl své vědomí pevně rozšířit na celek a věčnost.
Samozřejmě zde nemohu uveřejnit celá Zezulkova praktika (lidé by si jen uškodili), ale snažím se v obrysech vysvětlit podstatu a směr těchto praktik. Vždy platí, že tyto praktika mohou být předávány jen těmi, co je sami prošli a plně pochopili a jsou k tomu osudově vybráni. Pokud by se někdo chtěl snažit kopírovat shora uvedené a neměl celá a souhrnná praktika, která by sám prošel, jen by si (nebo druhým) uškodil. Velmi varuji před těmito snahami a „mistry“, kteří ve své neznalosti ohrožují sebe i všechny co se k nim ladí a přidají.
Smysl duchovních praktik
Duchovní praktika však nejsou smyslem bytí, jsou jen prostředek pro hlubší a harmoničtější naplnění prostého a přirozeného bytí. Ten kdo by se soustředil jen na svůj vývoj a duchovní cestu (nebo snad nějaké blažené stavy) vlastně nic nepochopil a v důsledku na duchovní cestu ani nevstoupil. Domnívat se, že nás snad nějaký víkendový kurz může během pár hodin do hloubky změnit je stejné, jako věřit tomu, že za víkend vyroste strom i s kořeny do své plné krásy a síly. Je zde dnes mnoho naivity a iluzí, stejně tak je zde dnes i mnoho falešných „proroků a mistrů“. Bohužel i někteří žáci Josefa Zezulky selhávají, zavádějí hledající k prvořadé víře a k deformacím odcházející doby Ryb (Býka).
Lidé a smlouvání
Lidé zatím nikdy neudrželi rovnováhu a smysl učení přinašečů vědění, kteří se každých cca 2tis. let cyklicky rodí (vždy na přelomu dob), aby pomohli lidem i Životu. Předposledního přinašeče vědění (hlubokého zasvěcence architektury souvislostí) jsme si zavraždili a z jeho vraždy si absurdně mnozí udělali snětí vlastních hříchů. Posledního přinašeče vědění zatím lidé moc neznají a ti co byli pověřeni k rozšiřování jeho vědění mnohdy selhávají a zavádějí hledající od rovnováhy a smyslu jeho učení. Dokonce se někteří jeho údajní pokračovatelé prohlašují za mistry s tisíciletou zkušeností a svým žákům na kritické otázky odpovídají „co si to dovolujete uvažovat, že vy to víte lépe než já“.
Avšak přinašeč vědění od svých žáků a pokračovatelů doslova vyžadoval kritické myšlení a žádal, abychom mu nikdy nevěřili. Žádal, aby měl každý svou soudnost a samostatnost. Ti co opravdu nesou a naplňují odkaz přinašečů vědění obyčejně nejsou známi veřejnosti. I tentokrát tomu tak bylo a je opravdoví pokračovatelé Josefa Zezulky pracují ve skrytu. Jan Mareš a Jaruška Marešová naplnili podstatu duchovních praktik dle jejich osudových možností a úkolů. Mohu tak být dobrým příkladem výsledku hledání a vlastní změny dle praktik Josefa Zezulky. Samozřejmě i oni nejsou bezchybní a stejně tak jako každý z nás mají své nerovnováhy. Nicméně naplnili svůj život prostotou i přirozeností a došli do svého nitra a dokonce i dál, což se za historii lidstva povedlo jen hrstce jedinců…
Zasvěcení a biotronika
Stejně tak jako dnes máme mnoho falešných „proroků a mistrů“, máme zde i stejně mnoho pseudoléčitelů a šarlatánů. Je to logické, protože jsou to spojité nádoby.
Opravdový léčitel (biotronik) z principu musí být i zasvěcenec. Tedy jeho vědomí musí být již plně rovnovážné, rozšířené a toho se dá dosáhnout jen vlastní filosofickou cestou a hlubokou přeměnou, která je otázkou mnoha a mnoha životů. Léčitelství se nedá naučit, léčitel se rodí, stejně tak jako se umělec nedá „vyučit“, ale již se s nadáním rodí.
Léčitel čerpá z možnosti prolnout své vědomí na „jsem každý, vždy a všude“, má tak dva energetické systémy. Svůj vlastní a pak ten, který odpovídá jeho filosofické cestě a rozsahu poznání (vědomí vnitřní bytosti). Léčitelství tak není nějakým náhodným darem či souhrou nějakých náhod, ale jedině výsledkem vlastního vývoje vědomí a jeho postupu od vnímání sebe jakožto omezené jednotky k vnímání sebe jakožto Jednoty (já-každý). Samozřejmě jsou zde i magnetizéři (kteří mají nižší rozsah a průchod sil a mohou tak pomáhat jen částečně a omezeně) a speciální možnost zasvěcení, kdy pouze ten nejvyšší zasvěcenec (přinašeč) může předat (doslova na-kalibrovat) vyšší rozsah pokračovateli (pověřenému). Takto zasvěcený pověřenec však musí udržet naprostou vlivovou čistotu a neotevírat se žádným jiným vlivům a kulturám (filosofickým směrům, kde v rámci tisíciletí již vznikly mnohé deformace). Tedy ve výjimečných případech jednou za dva tisíce let může přinašeč předat zasvěcení na bytost, jejíž vědomí nedosáhlo hloubky a rozsahu, které díky zasvěcení získá a může použít pro pomoc druhým i možnost získávat vyšší poznání. Žádný pověřený však zatím nikdy neudržel toto zasvěcení a lidé tak o tuto možnost vždy přišli. Bohužel si ztráty čistoty zasvěcení tito pověření obyčejně nejsou vědomi a rozsévají pak svoji nerovnováhu a deformace na další pokračovatele, kteří již jen tyto jejich deformace kopírují a prohlubují.
Zasvěcenec, který došel k vyššímu poznání vlastní cestou však nemusí být jen „léčitel“ ve smyslu předávání vitálních sil při léčení silové nerovnováhy druhých (nemocí), ale i může své zasvěcení použít i k jiným duchovním technikám, které v důsledku vyrovnávají nerovnováhu i širších celků a systémů. Platí faktum, že aktivní duchovní pracovník může vyrovnat nerovnováhu milionů lidí a možná právě jen díky pár zasvěcencům lidská společnost už dávno nezničila sama sebe a neztratila ochranu a možnost pokračování rodu.
Žijeme v době, kdy se již rodí i další vývojový druh po lidech a je zde možnost, že se neustálé omyly a pády civilizací promění v rovnovážné bytí a „království rovnováhy“. Tedy pokud lidé, kteří jsou v mnohonásobné početní převaze, do té doby nezničí sebe i vše živé..
„Víte, že jsem vám říkával: Mějte svoji kritičnost! Rozlišujte, uvažujte! Není všechno tak, jak se to lidstvu předkládá. Myslím to v těch duchovních věcech. Je tady hodně naivity, hodně překrouceného a není to vinou těch, kteří to přinesli.
Je to vinou roznašečů a příjemců.
Záleží na tom, aby se každý snažil mít soudnost.“
JOSEF ZEZULKA – přinašeč vědění
A-Ž
30.8.2024, Ponta do Sol
