Filosofie BYTÍ to je zákonitost, to je věda a jako taková se nikdy nedá vztahovat k vlastní osobě.
Filosofie BYTÍ je o poznávání životního faktu – poznávání reality Bytí do stále hlubších a hlubších souvislostí vedoucích nás k niterné změně – prostému a harmonickému bytí, abychom byli kladnou složkou Života.
Vztahovat Pravdu o životním faktu a zákonitostech k vlastní osobě by mohl snad jen ten, kdo zatím životní Pravdu ani částečně nepochopil. Čím více a hlouběji chápeme životní faktum, tím méně jej vztahujeme k sobě samému a více jej vážeme na zákonitosti Jednoty a rozšiřování na celek (JÁ-VŠE).
Bude-li někdo o sobě tvrdit, že je snad „duchovní mistr s tisíciletou zkušeností a má právo na vše co učiní, protože byl pověřen“, pak si můžeme být jisti tím, že není opravdovým filosofem, natož pokračovatelem filosofie Bytí.
Dokonce i Tomáš Pfeiffer částečně chápe, že filosofie Bytí je o zákonitostech a vědě a jako taková se nemůže vztahovat k vlastní osobě.. ale zdá se, zatím stále nepochopil, že se nemůže vztahovat ani k jeho sobě. Jistě se domnívá a argumentuje tím, že dostal dar napojení na vědomí J. Zezulky a je tak jeho zprostředkovatelem vědění, ale tato argumentace je hned z mnoha důvodů lichá. Josef Zezulka by se jistě nikdy nepojmenoval duchovním mistrem, Guru a již vůbec by se neholedbal pověřením na vše co učiní. Zcela jistě by svým posluchačům neodpovídal tak jako Tomáš Pfeiffer – „proč se odvažujete uvažovat o tom, že vy to víte lépe než já“. Ač Tomáš Pfeiffer dostal dar napojení na vědomí J. Zezulky, tento dar měl podmínku, že se nesmí rozevřít jiným vlivům a směrům („ve jménu mém“). Tuto podmínku však Tomáš v Indii nesplnil a o čistotu napojení přišel, což nám od roku 2015 snad ve všech svých krocích a konání ukazuje. Vrátil se do starých a deformovaných vlivů (církevní struktury a Indie), kde se přece jen cítí pohodlněji.
„Ti, kteří jsou během života kolem něho (přinašeče) a kteří mají z jeho poučování dělat nauku, ti se také vždy neosvědčí. Obyčejně pak sklouznou zpět do dřívějších vlivů, kde se přece jen cítí pohodlněji.“
Josef Zezulka
Josef Zezulka přinesl filosofii BYTÍ (poznání životních zákonitostí) a pověřil jednoho ze svých žáků, aby ji (hluboké poznání Života a zákonu Bytí) šířil dál. Jistě jej ani v nejhorším snu nenapadlo, že pověřený žák (T. Pfeiffer) se sníží k tomu, aby ze sebe udělal guru, samozvaného duchovního mistra a na místo filosofie šířil především vlastní osobu a kult „jedinečnosti a pověření ke všemu co učiní“.
Tomáš Pfeiffer a jeho věřící jím založené církevní sekty SJZ mohou být velmi zdárným příkladem toho jak lidé umí pokroutit a proti smyslu převrátit poznání a poznávání životních zákonitostí.
Ač Zezulka neměl rád víru, jeho žák vložil filosofii do struktury církve, kde se prvořadě věří.
I když Zezulka vždy vyžadoval kritičnost a samostatnost, jeho „pověřený“ vyžaduje poslušnost a nekritické následování.
I přes fakt, že Zezulka vždy důrazně upozorňoval a vyžadoval, aby duchovní služba a pomoc byla zdarma, Tomáš Pfeiffer odvedl hledající do Indie, kde tamním úplatným kněžím platí horentní sumy za „vyčištění karmy“ či zajištění lásky a blahobytu.
Snad každému soudně myslícímu člověku musí být na první pohled zjevné protiřečení si T. Pfeiffera. Ten na jednu stranu tvrdí, že filosofie je zákonitost a nelze ji vztahovat k vlastní osobě a hned následně filosofii Bytí vztahuje výhradně k vlastní osobě a sám sebe honoruje jako duchovního mistra s tisíciletou zkušeností, který má právo na vše co učiní protože byl jako jediný „pověřen“.
Své poslušné věřící Tomáš manipuluje k výzvám, ve kterých dle jeho diktátu veřejně svorně tvrdí a podepisují, že „původní čistý zdroj filosofie bytí je reprezentován pouze prostřednictvím T. Pfeiffera“. Zdá se, že věřící sekty SJZ poněkud zapomněli, že filosofie bytí je o zákonitostech a vědě a jako taková se nikdy nedá vztahovat k osobě (tedy ani osobě T. Pfeiffera).
V souvislosti s T. Pfeifferem a jeho církví SJZ je dobré zmínit historická fakta a paralely.. Přemyslovci, které mnozí nejspíše z neznalosti uctívají jako naše „krále“ ve skutečnosti byli anglo-saští otrokáři, kteří chytali Slovany jako lovnou zvěř a na největším tržišti své doby (v Praze) je prodávali až do Persie. Přemyslovci geneticky pocházejí z anglosaských zemí a jsou to právě oni, kdo vybuvadovali svůj rod a moc na prodeji lidí a to především Slovanů, jen díky ziskům z prodeje otroků si mohli dovolit námezné vojáky a mušstvo, které postupně vyvražďovalo slovanské rody a nakonec i velkorod Slavníkovců (ten byl rodem nového vývojového druhu, jejich vyvražděním Přemyslovci zajistii stagnaci vývoje a pojistili si tak na další staletí svoje deformované struktury a zvyky dostředivé epochy). Praha je dodnes ve svých kořenech i otrokářským tržištěm a enrgetickým karmickým uzlem přechodu od stávajícího „přemslovského západního otrokářství a ovládání“ k „slavníkovské východní svobodě a bratrství“. Dodnes vidíme v přemyslovských „inkarnacích“ snahu podrobovat a oslabovat Slovany ve své přirozenosti a schopnosti najít vedení (a vědění) ve svém nitru. Tak jako inkarnace Slavníkovců (Jan Amos Komenský, T. G. Masaryk atd.) vždy budou podporovat bratrství a niterné království, tak inkarnace Přemyslovců nikdy nedovolí, aby Slované našli své vnitřní vedení a „království rovnováhy“ ve svém nitru, protože právě Přemyslovci a jim podobní by tak ztratili své vydobyté pozice a iluze o jedinečném „pověření“. Slované budou těmto „vůdcům a samozvaným mistrům“ podléhat tak dlouho, dokud sami nenajdou vedení (a vědění) ve svém nitru i rozumu…
Církev Tomáše Pfeiffera (SJZ) by snad mohla být dostatečně odstrašujícím příkladem pro budoucí generace a snahy překrucovat či napasovat filosofii bytí do lidských struktur a iluzí odcházející klidově-dostředivé epochy Ryb (Býka).
Selhání T. Pfeiffera a věřících SJZ má již dnes nedozírné následky. Národ který selhává ve svém osudovém úkolu zákonitě ztrácí i svoji ochranu. Dokud budou hledající jen poslušnými věřícími ve vyvoleného samozvaného mistra, jen stěží nastane rovnováha a zlatý věk.
Zatím co církve a věrouka jsou prvořadě o víře a ukázněném následování, filosofie Bytí je o hlubokém vědění a samostatnosti (rovnováze citu a rozumu). Člověk se musí sám stát hybnou silou a nestačí jen věřit, ale musí vědět a poznané naplnit svým Bytím.
„Víte, že jsem vám říkával: Mějte svoji kritičnost! Rozlišujte, uvažujte! Není všechno tak, jak se to lidstvu předkládá. Myslím to v těch duchovních věcech. Je tady hodně naivity, hodně překrouceného a není to vinou těch, kteří to přinesli.
Je to vinou roznašečů a příjemců.
Záleží na tom, aby se každý snažil mít soudnost.“
Josef Zezulka
Ti co budou chtít být pokračovatelé T. Pfeiffera, ti budou věřícími církve SJZ. Ti co by chtěli být pokračovatelé filosofie Bytí, ti nikdy věřící nebudou, protože budou vědět, že opravdové a hluboké vědění (i vedení) může každý najít jen ve svém nejhlubším nitru.
A-Ž
Universita filosofie Bytí
