Abychom plně pochopili hloubku selhání současného vedení církve SJZ pod vedením Tomáše Pfeiffera, musíme opustit povrchní esoterní fráze a podívat se na samotnou logickou kostru duchovního vědění. Nabízí se zde totiž přímá, mrazivá paralela se samotným historickým vývojem v Indii. Ač v ní nalezneme hluboké vědění v upanišadách, které ve své podstatě silně kritizují a cíleně odvádějí od vnějších rituálů (natož placených) a vedou hledajícího striktně do vlastního nitra, nalezneme v moderní Indii zároveň i doslovný „brahman-byznys“.
Tento duchovní trh vychází z Rigvédy a v průběhu věků vykrystalizoval v pouhý prodej duchovních odpustků, kde si lze za nemalý peníz koupit cokoliv: od přivolání blahobytu a partnera až po mechanické vyčištění karmy. Před naším letopočtem si úplatné kněze (bráhmany) mohli koupit jen králové a vyšší šlechta k upevnění světské moci, zatímco prostý lid byl odsouzen k pouhé pasivní závislosti na jejich kosmické magii. Teprve postupným úpadkem kněží zjistili, že obchod s rituály lze rozšířit masově, „zmenšili“ velkou magii do rodinných obřadů a začali prodávat čištění karmy i běžným lidem.
Toto indické obchodování s Bohem je pravou myšlenkovou podstatou a vzorem, ze kterého aktuální celosvětové hnutí New Age věcně vychází a žije. A tato polarita přesně zrcadlí napětí mezi původní čistou Filosofií Bytí Josefa Zezulky a dnešním praktickým konáním církve SJZ.
Dva systémy, jedna objektivní realita
Starobylé upanišady a původní Filosofie Bytí Josefa Zezulky nejsou jen dvě náhodně podobná učení. Jde o strukturálně, logicky a zákonitě identické popisy objektivní reality. Josef Zezulka došel ke svým poznatkům zcela samostatně, bez kopírování východních směrů, což jen dokazuje, že pravé vědění o vesmírných zákonitostech je univerzální a neměnné. Obě učení sdílejí naprosto totožnou kostru a staví před hledajícího nekompromisní zrcadlo pravdy:
- Pojetí Boha (Brahman jako Podstata Bytí): Upanišady definují Boha jako Brahman – nepersonální, nekonečné, bezpočáteční Absolutno, které prostupuje vším stvořeným a zároveň ho přesahuje (panenteismus). Starověké moudro „Sarvam khalvidam brahma“ říká: „Všechno toto je vskutku Brahman.“ Josef Zezulka používal pro tentýž princip pojem „Podstata“. Jeho slavná věta „Bůh je vše, co jest“ je přímým, moderním ekvivalentem upanišadového axiomatu. Ani jeden systém neuznává „osobu na obláčku“, kterou lze uplatit rituálem.
- Řády vesmíru (Karma jako Zákon odrazu): Upanišady přinesly pochopení karmy a samsáry (koloběhu životů) jako absolutně spravedlivého příčinného řádu. Zezulka tento identický mechanismus popsal jako Zákon odrazu – co jako projevová bytost vyšleme (myšlenkou, slovem, skutkem), to se k nám v naprosto stejné kvalitě a intenzitě vrátí. Oba systémy shodně varují: tento zákon nelze nijak „ošidit“, obejít, ani si od něj koupit odpustek u prostředníka.
- Anatomie člověka (Loupání vnějšího ega): Upanišady pracují s psychologickým systémem pěti obalů (Paňča kóša), kde je pravé nesmrtelné vědomí (Átman) zahaleno obaly těla, emocí a mysli. Cílem je loupání těchto vrstev a překonání ega. Zezulka definuje člověka skrze trojsložkovost (tělo hmotné, tělo duchovní a bytostné vědomí). Duchovní vývoj podle něj spočívá v postupném očišťování vědomí, zkrocení sebestředného ega a dosažení rovnováhy.
Rozbití struktury závislosti
Abychom viděli, jak hluboký je tento panenteistický skvost, musíme jej porovnat s rigvédským ritualismem. Starobylá Rigvéda už od svého počátku (kdy ji kolem roku 1500 př. n. l. přinesli indoevropští pastevci od Uralu) stavěla lidi do pozice psychické a strukturální závislosti na kněžích jakožto nezbytných zprostředkovatelích kosmické technologie. Věřilo se, že bez kněze a přesného odříkání manter se vesmírný řád zhroutí.
Upanišady (které tvoří tzv. Védántu – konec a myšlenkový vrchol všech čtyř Véd) však tuto závislost radikálně rozbily. Vystoupily jako přímá vzpoura proti zpoplatněnému trhu s rituály a kněžskému monopolu. Když se podíváme na konkrétní pasáže, zjistíme, že upanišady mluví k dnešnímu indickému „brahman-byznysu“ i praktikám církve SJZ s mrazivou přesností. Mundaka upanišad (1.2.7–8) nekompromisně drtí představu, že si lze duchovní pokrok koupit:
„Vetché a nespolehlivé jsou tyto lodě v podobě obětí… Hlupáci, kteří je oslavují jako nejvyšší dobro, upadají znovu a znovu do osidel stáří a smrti. Žijí uprostřed nevědomosti, ale sami sebe považují za moudré a učené. Tito pošetilci se motají bez cíle jako slepci vedení slepým.“
Čhándógja upanišad (1.12) jde ještě dál a používá drsnou satiru, kde mudrc sleduje procesí psů, kteří se drží jeden druhého za ocas – přesně tak, jak to dělají bráhmani při obřadních průvodech – a začnou sborově recitovat náboženské zpěvy: „Óm, pojďme jíst! Óm, pojďme pít! Óm, božstva, přineste nám jídlo!“ Text se tímto otevřeně vysmívá kněžím, kteří recitují posvátné texty nikoliv z duchovní potřeby, ale čistě pro peníze, jídlo a ukojení vlastních žaludků.
Mundaka upanišad (1.1.4–5) dokonce celou Rigvédu a všechny rituální příručky výslovně řadí mezi nižší, přízemní vědění (apará). Za vyšší vědění (pará) považuje pouze to, čím člověk sám v sobě nahlédne Neuhasitelné (brahman). Znalost tisíců rituálů a manter je bez vnitřního prožitku bezcenná. A Kaušítakí upanišad (2.5) definitivně bere kněžím jejich zdroj obživy, když zavádí pojem „Vnitřní oběť“ (Antar-agnihotra). Říká, že skutečným chrámem je lidská bytost a pravá duchovní práce se děje uvnitř, neustále a je zcela zdarma.
Podstata Šivy: Očištění od modlářství a chrámového byznysu
Krásným a hlubokým příkladem toho, jak upanišady očišťují indickou symboliku, je jejich pohled na šivaismus. V pop-hinduismu a turistických centrech Indie je Šiva uctíván jako mytologická postava s trojzubcem sedící na hoře Kailáš, které je třeba přinášet oběti v chrámu. Upanišady se však na šivaismus nedívají jako na vnější náboženství nebo sektu. Chápou Šivu jako samotné neosobní Absolutno (Brahman), které prostupuje celým vesmírem.
V klíčové Švétášvatara upanišad (4.18) se výslovně uvádí, že když pomine temnota nevědomosti, neexistuje bytí ani nebytí – existuje pouze Šiva, který je Neuhasitelný. Šiva je zde definován jako čisté, neměnné, absolutní Vědomí a vnitřní Já (Átman) v každém z nás. V šivaitských upanišadách (např. Rudrahridaja upanišad) se přímo píše, že lidská duše a nejvyšší Šiva jsou jedno a totéž. Všechny vnější symboly šivaismu upanišady zvnitřňují: posvátný popel (bhasma) neznamená vnější nátěr na tělo, ale spálení vlastního ega a iluzí v ohni vnitřního poznání. Šiva je v tomto pojetí stavem Bytí, Tichem a Prázdnotou, ze které vzešlo dynamické tvoření – což v dokonalé shodě odpovídá tomu, co Josef Zezulka popisuje jako Podstatu.
Kontrast s realitou circles SJZ je zde přímo hmatatelný. Tomáš Pfeiffer a jeho věřící během svých cest po Indii navštívili bezpočet chrámů, kde se Šiva uctívá. Jenže namísto toho, aby se ztišili v duchu upanišad a hledali Šivu jako čisté vědomí ve vlastním nitru, zapojili se do nejnižšího chrámového pop-šivaismu. V těchto chrámech mechanicky platili úplatným kněžím za rituály, kupovali si posvěcené předměty a podmiňovali svůj duchovní stav finančními dary. Zúčastnili se tak byznysu, který ze vznešené metafyziky Šivy udělal pouhý prodejný talisman na vyčištění karmy. Uctívali vnější formu a přehlédli vnitřní podstatu.
Past duchovní pýchy: Cirkusoví „siddhové“ a ohňová show
Fascinace Tomáše Pfeiffera indickými „zázraky“ dosahuje vrcholu, když se svými věřícími navštěvuje moderní komerční guruy, kteří se sami vydávají za realizované siddhy. Vrcholem tohoto náboženského marketingu jsou situace, kdy tito vůdci předvádějí spektakulární kousky pro davy, jako je každoroční spaní či ulehání do ohně před tleskajícími diváky. Pro naivního západního esoterika je to nezpochybnitelný důkaz božské přítomnosti a nadpřirozených sil. Z hlediska upanišad i autentického učení Josefa Zezulky je to však hluboká duchovní tragédie.
Pravý siddha (uskutečněný mistr) totiž z principu žije v naprosté skrytosti, nejčastěji v samotě vysokých hor, jeskyní nebo hlubokých lesů. Skutečný siddha nestaví obří kamenné chrámy, neshromažďuje majetky a zásadně nepořádá placené obřady pro davy lidí. Ví, že duchovní síla patří výhradně Podstatě a jakýkoliv její prodej nebo teatrální předvádění vytváří nebezpečné duchovní dluhy.
Upanišady jasně varují, že zneužívání vnitřních schopností (siddhí) pro potlesk mas slouží pouze k nasycení obřího ega a duchovní pýchy (ahamkáry). Vydávat se za siddhu a zároveň budovat komerční impérium a předvádět ohňové show je pouhým zneužitím moci k upevnění závislosti věřících. Josef Zezulka před tímto chováním nekompromisně varoval slovy, že „jeden chce být zajímavý, jeden chce kořistit z něčeho, jeden chce být povýšen. To jsou lidské vlastnosti. Naučme se je hodnotit.“ Pfeiffer tak vyměnil hluboké, skryté, tiché a bezplatné poznání zákonitostí za laciné rituální divadlo institucionálních manipulátorů, kteří tyto cirkusové kousky používají jako marketingový nástroj pro sběr financí od naivních příjemců.
Nekompromisní odkaz Josefa Zezulky
Když vedle těchto starověkých pravd položíme autentické výroky samotného přinašeče Filosofie Bytí, zjistíme, že Josef Zezulka stál na naprosto stejném nekompromisním pilíři kritického rozumu a absolutní bezplatnosti. Jeho odkaz je přímým pokračováním upanišadového ducha:
„Já sám nemám rád víru, já mám rád vědění, víra je málo, věřit mohu čemukoliv, ale tím neobjevuji tu velkou životní zákonitost, nepoznávám to, jak to vlastně je.“
„Nikdy nevěřte a to ani mně. Vše kriticky promýšlejte, hledejte rovnováhu.“
Slepá víra a naivita jsou pro obě učení brzdou vývoje. V upanišadách je tato fáze kritického, analytického přemýšlení a odstraňování pochybností definována jako povinný krok (Manana). Bez hluboké skepse a racionálního rozumu nelze dosáhnout pravého pokroku. Zezulka proto neustále varoval před lacinou naivitou:
„Víte, že jsem vám říkával: Mějte svoji kritičnost! Rozlišujte, uvažujte! Není všechno tak, jak se to lidstvu předkládá. Myslím to v těch duchovních věcech. Je tady hodně naivity, hodně překrouceného a není to vinou těch, kteří to přinesli. Je to vinou roznašečů a příjemců. Záleží na tom, aby se každý snažil mít soudnost.“
„Na duchovní cestě musíme mít sebekritiku a kritičnost vůbec. Musíme vědět, že všechno je tak, jak to je, a musíme počítat i s lidskou vlastností, kde jeden chce být zajímavý, jeden chce kořistit z něčeho, jeden chce být povýšen. To jsou lidské vlastnosti. Naučme se je hodnotit.“
Zezulka zde s mrazivou přesností popsal přesně to, co se stalo s védským učením v Indii a co se dnes děje v církvi SJZ. Čistá myšlenka byla „roznášeči“ překroucena pro lidskou touhu povýšit se a kořistit z důvěřivosti hledajících. Ostře proto kritizoval indickou náboženskou realitu:
„Koukejte kolik je na světě sekt ve všech náboženstvích. Ať je to křesťanství nebo indické. Co se v těch sektách v Indii děje? Jakým naivnostem se tam věří? Můžeme se potom divit, že velmi vyspělý člověk bude materialista?“
Ne náhodou Zezulka o Indech hovoří jako o etniku s největší karmou; je to právě kvůli Rigvédám, tedy kvůli tisíciletému obchodování s duchovní službou a pomocí, která by měla být vždy zdarma a měla by hledajícího věst k samostatnosti. A zde přichází jeho nejtvrdší, nekompromisní etický imperativ:
„Duchovní služba a pomoc mají být vždy zdarma.“
„Máš-li to štěstí, že potkáš dobrého učitele, dbej jeho rad, ale vždy nejlepším vodítkem bude Tvoje meditace. Ta Ti pomůže vyvarovat se omylů, chybných nebo slabých nauk a nevědomých nebo málo vědomých lidí, kteří se ve své samolibosti vydávají za učitele.“
Duchovní síla a pomoc patří Podstatě, nikoliv člověku. Kdokoli s nimi obchoduje nebo toleruje jejich zpoplatnění, dopouští se těžkého karmického provinění a deformuje čistotu napojení. Pouze vlastní vnitřní meditace a prožitek Jednoty – nikoli placené rituální zkratky – jsou ochranou před falešnými naukami.
Proroctví o selhání „roznášečů“
Josef Zezulka však nevaroval jen před vnějšími vlivy, ale zcela prorocky popsal i budoucí selhání těch, kteří mu byli v životě nejblíže a kteří měli jeho myšlenky opatrovat:
„Ti, kteří jsou během života kolem něho (přinašeče) a kteří mají z jeho poučování dělat nauku, ti se také vždy neosvědčí. Obyčejně pak sklouznou zpět do dřívějších vlivů, kde se přece jen cítí pohodlněji.“
„Najdeme-li pak učení, o kterém víme, že je správné, pak je nejvýše nutné odpoutat se od starého a chybného, aby jeho vliv pěstovaný a zesílený lidstvem dlouhou dobu, nám přes naše podvědomí nezkresloval vědomí.“
A právě to se v přímém přenosu stalo. Tomáš Pfeiffer se jako žák neosvědčil. Místo toho, aby pěstoval Zezulkou vyžadovanou těžkou, niternou práci, sebekritiku a absolutní odpoutání se od starých lidských chyb, sklouzl tam, kde je to pro lidskou mysl pohodlnější a efektnější: zpět do vnějších vlivů náboženské naivity, pop-hinduismu a rituálního divadla New Age.
Jako zcela zásadní selhání a zneužití Filosofie Bytí a jména Josefa Zezulky proto musíme považovat fakt, že Tomáš Pfeiffer své mnohaleté cesty po Indii, kde se his věřící účastnili stovek placených rituálů (včetně zpoplatněných šivaitských obřadů a ohňových show falešných siddhů), spjal se Zezulkou a dokonce tyto cesty nazval „Velká cesta s Josefem Zezulkou po duchovních místech Indie“. Konání církve SJZ je stejně hloupé, jako bychom čisté upanišady spojovali s úplatnými indickými kněžími a rituály, proti kterým se právě upanišady tak zásadně vymezovaly a silně je kritizovaly.
Tomáš Pfeiffer i jeho církev se karmicky zapletli s nejdekadentnějším indickým projevem pseudo-duchovnosti a zamlžili tak čistotu Filosofie Bytí pro další generace. Tomáš Pfeiffer díky rozevření se brahman-byznysu a deformacím s ním spojeným ztratil čistotu napojení na vědomí Josefa Zezulky, a tím ztratil i možnost předat jej dál. Je vážnou otázkou, zda se Tomáš Pfeiffer má ještě vůbec právo vydávat se za pokračovatele Josefa Zezulky a Filosofie Bytí.
Výzva k procitnutí
Pokud by vedení a věřící církve SJZ opravdu chtěli porozumět duchovní čistotě a zákonitostem, které Josef Zezulka přinesl, museli by okamžitě přestat dotovat indický pop-hinduistický byznys. Namísto hromadných zájezdů za placenými divadly na odpuštění karmy by měla celá církev SJZ spíše odjet do Indie a strávit tam minimálně měsíc zavřená výhradně v ášramech a chrámech, kde se dodnes autenticky a nekompromisně praktikuje čistá filozofie upanišad (jako je linie Ramana Maharšiho či tradiční kláštery Advaita-védánty).
Teprve v tichu těchto míst, bez ceníků, bez QR kódů, bez vnějších rituálních kejklí a pod vedením učitelů pravého poznání, by snad na vlastní kůži zažili, co znamená ona niterná, samostatná a bezplatná práce na vlastním vědomí. Možná by teprve tam – skrze tichou konfrontaci s pravou indickou moudrostí a nekompromisním učením o nesmrtelném Šivovi v nitru – procitli ze své naivity a pochopili, jak fatálně své vlastní učení pod vedením Tomáše Pfeiffera deformují.
Budoucnost bez byznysu: Jak nabídnout Filosofii Bytí pokračovatelům upanišad?
Pro lidi, kteří chtějí očistit odkaz Josefa Zezulky a rozvíjet ho v jeho původní ryzosti, se otevírá obrovská příležitost. Namísto izolace v dogmatické sektě nebo účastí na placených turistických rituálech je možné Filosofii Bytí aktivně propojit (nabízet) s mezinárodní filosofickou školou upanišad (oficiálně zvanou Advaita-védánta). Tato společenství sdílejí totožný myšlenkový jazyk a existují konkrétní cesty a platformy, kde lze Zezulkův odkaz prezentovat a sdílet jako ucelenou „západní Advaitu“:
- Mezinárodní platforma SAND (Science and Nonduality): Jedná se o celosvětově nejvýznamnější hnutí pořádající velké mezinárodní konference, které propojuje špičkové vědce (kvantové fyziky, neurovědce) a filosofy z okruhu upanišad. Jejich hlavním krédem je nahrazení slepé víry kritickým poznáním reality. Zezulkovo hluboké pojetí čtyř složek tvoření (Hmota, Energie, Duch, Prasíla) a jeho analýza času a prostoru by v tomto prostředí působily jako naprosto převratný, vědecko-filosofický systém, který by v mezinárodní komunitě nalezl okamžité pochopení.
- Otevřené indické ášramy a gurukuly: V Indii existují instituce s absolutní duchovní integritou, zcela očištěné od „brahman-byznysu“. Místa jako Šrí Ramanášramam v Tiruvannámalai (středisko učení Ramana Maharšiho) nebo mezinárodní univerzity Arsha Vidya Gurukulam (Rišíkéš, Anaikatti) jsou postaveny na principu bezplatného předávání pravdy a nekompromisního kritického zkoumání (Manana). Zde je ideální prostor pro sdílení přeložených Zezulkových textů, mezifilosofické dialogy a srovnávací přednášky.
- Globální komunity Satsangu a nedvojnosti: Moderní filosofické proudy na Západě (reprezentované učiteli jako Rupert Spira nebo Adyashanti), které přímo navazují na upanišady, vedou lidi k absolutní nezávislosti na náboženských prostřednících a vnějších rituálech. Zapojení se do těchto diskusních fór, knižních klubů a filosofických setkání umožňuje představit Zezulkovo dílo lidem, kteří již přirozeně žijí jeho základní poučkou: „Víra je málo, nejlepším vodítkem je Tvoje vlastní vnitřní meditace.“
Cesta k smysluplnému šíření Filosofie Bytí tedy nevede skrze placené QR kódy indických chrámových komplexů Tomáše Pfeiffera, ale skrze návrat k nekompromisní logice, hluboké komparativní filosofii a otevřenému sdílení s těmi, kteří u nohou upanišad hledají totéž čisté, bezplatné a všeprostupující Bytí, které vede ke službě celku.
A-Ž
Škola Života
