Tomáš Pfeiffer na jednu stranu uvádí, že filosofie to je věda (zákonitost) a jako taková se nedá vztahovat k vlastní osobě.. ale na druhé straně tvrdí, že není rozdíl mezi naukou (filosofií Bytí) a jeho osobou, že má právo na vše co učiní (protože byl pověřen) a že je duchovní mistr s tisíciletou zkušeností a jako jediný „reprezentuje“ filosofii Bytí.
Míra protiřečení si je snad i malému dítěti se špetkou kritičnosti a logiky na první poslech zjevná.. ale nikoli jeho „poslušným věřícím“ církve SJZ, kterou T. Pfeiffer založil více jak dvacet let po úmrtí Josefa Zezulky a kde v názvu hrubě zneužil jeho jméno (církev – Společenství Josefa Zezulky). I úplný idiot musí chápat, že filosofie je o zákonitostech a vědě (kritičnosti, logice a zákonitostech) a církve jsou z principu o prvořadé víře a ta logiku i kritičnost ze své podstaty prvořadé víry vylučuje. Filosofie BYTÍ (která vyžaduje kritičnost, logiku a nikdy ne prvořadou víru) a církevní struktura (která je z principu církví o prvořadé víře) jsou doslova svými protiklady.
Ač Tomáš od Zezulky dostal „dar“ – možnost napojení na jeho vědomí, tato možnost měla nepřekročitelnou podmínku udržení čistoty vlivu. Tomáš se nesměl otevřít žádným jiným směrům ani vlivům, což v Indii porušil a o čistotu napojení v roce 2014 definitivně přišel. Tohoto faktu si není vědom a stále věří, že vše čeho je „prostředník“ pochází z vědomí přinašeče. Tento fatální omyl zavádí hledající i nauku a ohrožuje tak vývoj obecně. Nauka přinašeče je zamlžena, vychýlena a „Tomášovo církevní společenství“ nyní spíše připomíná sektu ve své nejhorší podobě. I když se Tomáš snaží založení církve omlouvat udržením možnosti biotronické léčby, tato argumentace je více než lichá, protože filosofie je „prevence i lék“ a je-li vychýlena církevní strukturou, dochází k nerovnováze (nemoci) a hledající jsou tak v začarovaném kruhu. Stávají se již jen členstvím v sektě SJZ nerovnovážní (nemocní) a následně musejí být biotronicky léčeni a to stále dokola a dokola.
Tomáš Pfeiffer a jeho poslušní věřící svým konáním a zneužitím filosofie BYTÍ pro církev a vlastní iluze tak zamlžují myšlenky a poznání Josefa Zezulky, které by mnohým mohlo pomoci k pochopení sebe a Života obecně. Avšak soudný člověk se sektě SJZ T. Pfeiffera vyhne a tím se vyhne i myšlenkám Josefa Zezulky, je to škoda, protože právě Zezulka po svých žácích žádal, aby mu nikdy nevěřili, vše kriticky promýšleli, hledali logiku a byli samostatní. Tomáš Pfeiffer (církev SJZ) a Josef Zezulka jsou v mnohém naprostými protiklady.
A-Ž Společenství Života …………………………………………………………………………………………………………………………………
Malé doplnění a vysvětlení „stáda ovcí“.. dovolím si citovat dlouholetého žáka T. Pfeiffera a člena nejužšího týmu církve SJZ, který mne v emailové konverzaci ponaučil a osvětlil mi podstatu věřících SJZ- cituji: „Princip udržení jednoty funguje i v mnoha jiných oblastech života, např. to stádo těch ovcí má svůj smysl, protože více chrání stádo před dravci… Jakmile se nějaká ovečka oddělí od stáda, je snadněji napadnutelná.“
A stejný člen stáda ovcí církve SJZ mi napsal i následující: „Tedy když si žák vybere svého učitele, měl by mu do určité míry důvěřovat, i když by někdy byly jeho pokyny chybné, podobně jako i voják plní rozkaz, i když může být nesprávný. Je tedy z duchovního pohledu velmi na pováženou upozornit učitele na chybu v něčem zásadním, i když by měl žák pravdu.“
Myšlenky dlouholetého žáka T. Pfeiffera a člena nejužšího týmu církevní sekty SJZ jsou přesnou charakteristikou věřících SJZ a ukázkou jejich šílenství.
Nemůže snad být už nic vzdálenějšího FILOSOFII BYTÍ, než ukázněný „voják sekty SJZ“ co plní i chybné úkoly, neupozorní „mistra“ na chybu v něčem zásadním a jako ovce bude ve stádu věřících zbaběle mlčet jen aby neměl nepříjemnosti a nemusel začít samostatně myslet.
Filosofie BYTÍ (myšlenky Josefa Zezulky)
Josef Zezulka vždy své žáky vedl k tomu, aby mu jeho názory zpochybňovali, aby mu nikdy nevěřili a vše kriticky promýšleli, viz. níže jeh myšlenky:
„Nikdy nevěřte a to ani mně. Vše kriticky promýšlejte, hledejte rovnováhu.“
Já sám nemám rád víru, já mám rád vědění, víra je málo, věřit mohu čemukoliv, ale tím neobjevuji tu velkou životní zákonitost, nepoznávám to, jak to vlastně je.“
„Jde o to stát se hybnou silou a pohybovat se sám dopředu. Jestliže budu já něčemu jen věřit, tak se nechávám táhnout jen nějakou vírou. Jakoukoli – dobrou, špatnou, střední, ale nechávám se táhnout.“
„Na duchovní cestě musíme mít sebekritiku a kritičnost vůbec. Musíme vědět, že všechno je tak, jak to je, a musíme počítat i s lidskou vlastností, kde jeden chce být zajímavý, jeden chce kořistit z něčeho, jeden chce být povýšen. To jsou lidské vlastnosti. Naučme se je hodnotit.“
„Kdykoli budeme mluvit o duchovní cestě, vždy budeme zdůrazňovat kritičnost a vždy budeme nechávat jako hlavní fakt, aby člověk přemýšlel, ne aby jen věřil.“
„Mě když se někdo zeptá, jestli věřím v Boha, tak mu řeknu: Kdepak, já o něm vím a to je víc. Ale nepředstavuji si ho jako bytost. To by bylo málo.“
„Víte, že jsem vám říkával: Mějte svoji kritičnost! Rozlišujte, uvažujte! Není všechno tak, jak se to lidstvu předkládá. Myslím to v těch duchovních věcech. Je tady hodně naivity, hodně překrouceného a není to vinou těch, kteří to přinesli. Je to vinou roznašečů a příjemců. Záleží na tom, aby se každý snažil mít soudnost.“
Podstatou filosofie BYTÍ (a mise J. Zezulky) je, aby člověk nikdy nevěřil a vždy hledal rovnováhu (citu a rozumu), aby se hledající stal sám hybnou silou a naučil se samostatně (logicky a kriticky) myslet. Podstatou filosofie BYTÍ jsou soudnost, logika, kritické myšlení, rovnováha citu a rozumu a prvořadé hledání pravdy – tedy VĚDA.
