Hledání a směřování k poznávání životních zákonitostí a jak to vlastně „je“ nelze skrze víru, ale vědění (vlastní prožitek – zkušenost a pochopení).
Jen když se sami staneme hybnou silou a nenecháme se jen táhnout nějakou vírou (a to i třeba dobrou v nějaké církvi), nastoupili jsme na aktivní duchovní cestu (niternou změnu – aktivní prožívání a z něj pramenící pochopení).
Žijeme však v době, kdy je vše naopak, a tak ani není divu, že vznikla církev (SJZ), jejíž prvořadou náplní je víra. Tato církev založená jedním z žáků J.Z. si z nepochopení cíle, podstaty a směřování podstaty Filosofie Bytí Josefa Zezulky a jeho odkazu (hledání vědění) dala do názvu jméno J.Z. Avšak žádná církev či společnost, kde je prvořadá víra, z principu nehledá a najít aktivní niternou změnu (a z ní pramenící vědění) nemůže a nenajde. Věřit je málo, člověk se vírou (a to i dobrou) nechává jen táhnout..
Někteří věřící (nejen) v SJZ si mylně pletou „víru“ s citovým vnímáním obecně. Nerozlišují, že víra sice může být do jisté míry i v citové rovině, ale vždy bude jen „pasivní“ (kde přijímáme z vnějšku). Podstatou filosofie Bytí je ovšem aktivní prožívání citem tak, abychom se nenechali jen táhnout, ale sami byli hybnou silou. V takovém případě nelze hovořit o víře, ale o aktivní duchovní cestě vedoucí k vědění skrze vědomé citové prožívání a noření se celou svojí bytostí do stále hlubšího a hlubšího pochopení Bytí.
Podstatou, cílem i směřováním filosofie Bytí tedy není a nemůže být pouze citová rovina „pasivní“ (víra – podstata církve). Hlavním cílem a směrem je aktivní citové prožívání vedené bytostí vědomě a zcela aktivně do hloubek vlastní vnitřní bytosti. Taková citová (niterná) duchovní práce s vírou (pasivním příjmem – nalaďováním se na vnější okolí, kněze, nauku atd.) nemá nic společného.
Stát se tedy hybnou silou (vědomím) nelze skrze víru – pasivní příjem (to by bylo málo), ale pouze a jen skrze vlastní, aktivní niterné a vědomé citové prožívání, které je daleko od podstaty víry (pasivnímu citovému vnímání).
Hranicí a zároveň smyslem církví obecně je víra v podobě pasivního citového vnímání (přijímání „zvenčí“). Ale cílem duchovní nauky filosofie Bytí Josefa Zezulky je přesný opak víry – a to vědění, tedy citová aktivita (vnitřní tvoření ) a z ní plynoucí hluboká niterná zkušenost, pochopení a změna.
K vnitřnímu tvoření (aktivní duchovní cestě a změně) přinesl Josef Zezulka duchovní praktika, která pomáhají hledajícímu stávat se sám hybnou silou (vědomím). Vedou adepta k nalezení vnitřní bytosti – odpovědi na otázku, kdo jsem já, dále k základům životních zákonitostí, tvůrčího díla, až k nekonečnému trvání Podstaty a sladění nejen svého rytmu dechu a pohlavní síly se silami vesmíru a veškerého Života – BYTÍ – IE O UA.
