Zvukový záznam přednášky Josefa Zezulky (před rokem 1989) na téma života, bezčasovosti a rození se „do minulosti“.
Komentář od A-Ž
Lidstvo bohužel stále žije v mlze a mnozí „učenci a vzdělanci“ dodnes vůbec netuší, co je po tom čemu říkáme „smrt“ a jak ve skutečnosti funguje „čas“.
Přitom přece právě poznání životní zákonitosti přerozování (reinkarnace) je naprostým základem pro další úvahy a poznávání Života (Boha). Vždyť jde o nás samé, o náš život, osud a poznání příčin mnohých těžkých (karmických) událostí, které mnohdy pramení z minulých životů.
Cožpak vás nezajímá poznání o nekonečnosti a nesmrtelnosti ducha? Cožpak můžeme žít jako slepci bez „minulosti a budoucnosti“?
Zákon přerozování (reinkarnace)
Pochopení zákona přerozování je prazáklad všech vyvážených duchovních směrů a nauk. Poznání, že život „smrtí“ nekončí, ale pokračuje dál a dál v putování ducha dokud se „nevrátí“ odkud vzešel (já-vše). Náš duch, tedy my jsme se vyvíjeli od nějakého primitivního viru, přes rostlinné druhy, živočišné až k člověku. Ovšem tím vývoj nekončí, pokračuje stále dál a dál dalšími vývojovými druhy po člověku. Tak jak se mění duch (nitro), tak se mění i hmota a až jednou duch obsáhne vše, stane se vším co známe (je i není). Vždyť i naše planeta je jednou myšlenlou-vědomým-duchem. Vždyť vše co je jsme ve skutečnosti my sami, jen naše vědomí prozatím nedosáhlo k tomuto pochopení (rozšíření). Není nic co bych nebyl. A to doslova, vždyť v příštím životě (po té co budeme nějakou dobu bez těla) se můžeme zrodit jako kdokoli koho známe, dokonce i do „minulosti“. Čas není, vše trvá v nekonečném teď a jen naše (omezené) vědomí prochází zkušenostmi (čímž oživuje „Boha“), aby se nakonec navrátilo na začátek (do jednoty).
Život po „smrti“
Co je tedy po „smrti“? Život! Stejný jak jej známe, ale bez hmotného projevu a „zátěže“. Budeme úplně stejnými lidmi jako jsme nyní, budeme si pamatovat vše z našeho současného života, setkáme se z rodinou a mnohými z našeho stávajícího života, budeme ve stejném „myšlenkovém poli“ jako jsme tvořili v našem současném životě. „Mlha zapomnění“ přicházím až novým zrodem po nějaké době ve světě „bez hmotného omezení“. Tedy není problém „zemřít“, ale „narodit se“.
Vývoj člověkem nekončí
Duch vyspívá a stejně tak, jako jsme se jednou zrodili poprvé do lidského druhu, zrodíme se jednou i do nadčlověka pak do nad-nedčlověka atd. Vývoj člověkem nekončí, ten je někde uprostřed vývoje. pro nás je to zatím velmi těžko pochopitelné, ale ve skutečnosti nic jako čas a vývoj není. To jen naše iluze „linearity času a prostoru“ těžko chápe, že vše již je. Nyní!
Vše trvá v nekonečném „teď“
Všechny časy, doby, osudy a osudové linie trvají a jsou. My jim svým vědomím dáváme „život“. Můžeme se tak již v příštím životě zrodit například do „dávné doby Egypta“. Stejně tak se můžeme zrodit do daleké „budoucnosti“. Směr a osud dalšího zrodu neurčuje čas či časová linie (minulost-současnost-budoucnost), ale nutnost a potřeba naši vývojové zkušenosti či u vyspělejších vědomí služba celku.
Já-každý
Až lidstvo více pozná a pochopí sebe sama, nebudou války ani utrpení. Pochopíme-li, že každý druhý jsem ve skutečnosti já sám, jen těžko budu sám sebe vraždit jako nyní lidstvo vraždí zvířata pro svoji obživu. Jen těžko budu okrádat a válčit, když budu vědět, že jsem to já sám a že tak okrádám a vraždím sám sebe.. vše co udělám druhým ve skutečnosti dělám sám sobě a vše musím i v dalších životech sklidit (odžít, vyrovnat, pochopit).
A-Ž Ponta do Sol
