„Víte, že jsem vám říkával: Mějte svoji kritičnost! Rozlišujte, uvažujte!
Není všechno tak, jak se to lidstvu předkládá. Myslím to v těch duchovních věcech.
Je tady hodně naivity, hodně překrouceného a není to vinou těch, kteří to přinesli.
Je to vinou roznašečů a příjemců.
Záleží na tom, aby se každý snažil mít soudnost.“
Josef Zezulka (BYTÍ)
Komentář od A-Ž
Bohužel, přesně jak J. Zezulka uvedl, tak se i stalo. Je vinou roznašeče (pověřeného žáka) T. Pfeiffera, že je zde nyní mnoho překrouceného i mnoho naivity. Je to však i vina příjemců (věřících T. Pfeiffera v církvi SJZ), že ztratili soudnost a jako smyslu zbavení zcela nekriticky a nesoudně následovali roznašeče (T. Pfeiffera) v placení deformovaných indických obřadů (slibujících vyčištění karmy) a k prvořadé víře v církvi SJZ.
A tak se táži..
Cožpak by J. Zezulka mohl (tak jako T. Pfeiffer) někoho navádět k placení draze zpoplatněných indických „duchovních obřadů“ údajně zaručujících i vyčištění karmy?
Vážně si někdo může myslet, že by opravdový pokračovatel a pověřený žák přinašeče J.Z. mohl o sobě veřejně prohlašovat, že je duchovní mistr s tisíciletou zkušeností a že je „ke všemu co koná přinašečem pověřen“?
Dovedete si snad představit, že by J. Zezulka na otázky svým žákům odpovídal jako T. Pfeiffer: „co se odvažujete uvažovat o tom, že vy to víte lépe než já“?
Cožpak by Zezulka vedl své pokračovatele k prvořadé víře a nekritickému následování?
Kriticky a samostatně myslet
Opravdu podle mne velmi záleží na tom, aby se každý snažil mít soudnost, protože jinak se čistý a původní smysl myšlenek a filosofie přinašeče J. Zezulky zamlží a překroutí, ostatně tak jako vždy (myšlenky přinašečů). Je to vinou pověřených žáků a jejich věřících. „Pověření“ se obyčejně vždy vrátí tam, kde se cítí pohodlněji. V tomto případě ke karmickým vazbám v Indii (daleko od kritického a rovnovážného myšlení a ladění se i svého myšelní na nejvyšší Boží existenci) a k církevní struktuře, kde se prvořadě věří a nekriticky „následují iluze druhých“.
Dle mého názoru snad nemůže být nic vzdálenějšího čistému odkazu J. Zezulky než to, kde se pod vedením T. Pfeiffera dnes nachází jeho církev (SJZ) a nekritičtí věřící. Ti pod vedením a zcela nekritickým následováním svého mistra v Indii platí horentní sumy za vyčištění karmy snad v iluzi, že tak ctí starobylé kultury. Ještě větší iluzí a skálopevným přesvědčením mnohých v SJZ je víra, že placením a účastenstvím se v indických deformovaných obřadech snad šíří filosofii bytí. Takové konání by se snad dalo přirovnat jen k „šíření vegetariánství“, kde by jste „ctili starobylou“ českou tradiční zabijačku a prodávali z ní maso.
Iluze o „pověření“
Podstatou problému však dle mého názoru je, že pověřený žák T. Pfeiffer dost možná propadl svému přání a iluzi o tom co vše „pověření“ je a jaké práva, neomylnost či souhlas tak „automaticky“ od přinašeče vědění J. Zezulky snad získal. Nejspíše proto zcela otevřeně a veřejně opakovaně tvrdí, že „veškeré jeho kroky jsou přinašečem J. Zezulkou jakoby posvěcené“ (jak uvádí mimo jiné i v úvodu publikace „Přinašeč“). Ovšem to je přece zásadní omyl a nepochopení, protože i pověřený je jenom člověk se svými chybami, vazbami, karmou a o své pověření (napojení na vědomí přinašeče) může přijít (částečně či úplně). Vždyť je to přece logické a zákonité(?). Ostatně čistotu a napojení (pověření) dříve či později ztratili i všichni předchozí pověření. I když pověřený z principu musí důvěřovat tomu, co mu v napojení chodí z vědomí přinašeče, stejně tak by si však měl vždy uvědomovat, že i on sám z principu může „napojení“ zamlžit či překroutit (svým vědomím, vazbami, neznalostmi a karmickými dluhy). Domnívat se tak, že pověření dává pověřenému právo ke „všemu“ a že jsou tak veškeré jeho kroky jakoby posvěceny (samotným přinašečem) je poměrně velká naivita, která nutně povede k překroucení.
A tak ani není k podivu, že je dnes v církvi SJZ situace taková, že pokud by „pověřený“ tvrdil, že 1+1=7 a našel by se někdo, kdo by tvrdil že to je „2“, tak by byl očerněn a vnímán věřícími tak, že nesouhlasem s „pověřeným“ jde automaticky i proti vůli J. Zezulky. V církvi T. Pfeiffera (SJZ) snad už nikdo nehledá pravdu, ale především víru v pověřeného. Ani bych se nedivil, kdyby proti člověku, který by v SJZ tvrdil že „1+1=2“ byla sepsána veřejná dehonestující výzva, kterou by mnozí věřící pod nátlakem či manipulaci pověřeného podepsali a všichni by svorně tvrdili, že 1+1=7 (tedy, že se účastenstvím v draze zpoplatněných indických obřadech ctí starobylá kultura a šíří filosofie bytí, že by si to Zezulka přál, stejně tak jako založit církev, pojmenovat ji po něm a prvořadě věřit i když neměl víru rád).
A tak si dovolím lehce doplnit (upřesnit) myšlenku J. Zezulky:
„Víte, že jsem vám říkával: Mějte svoji kritičnost! Rozlišujte, uvažujte!
Není všechno tak, jak se to lidstvu předkládá. Myslím to v těch duchovních věcech.
Je i v církvi T. Pfeiffera (SJZ) hodně naivity, hodně překrouceného a není to vinou přinašeče.
Je to vinou roznašeče T. Pfeiffera a příjemců (jeho věřících).
Záleží na tom, aby se každý snažil mít soudnost.“
A-Ž Ponta do Sol 21.7.2023
