Audionahrávka přednášky J. Zezulky (před rokem 1989) na téma vývoje hlubokého vědomí – VNITŘNÍ BYTOSTI.
Komentář od A-Ž
Naše hluboké vědomí (vnitřní bytost) je našim pravým „já“ a tím, čemu říkáme „vnitřní hlas“ či intuice. Hluboké vědomí je našim jádrem, které zaznamenává a ukládá jen naše hluboké zkušenosti (prožitky), které si jako jediné neseme dalšími a dalšími životy (inkarnacemi).
I proto opravdová změna bytosti musí být změnou samotného jádra, ke které vede jen hluboký prožitek. Chceme li se tedy měnit, musíme se měnit formou prožívání a z toho plynoucích zkušeností hlubokého vědomí.
Cesty jsou (zjednodušeně) dvě – pasivní (zákon odrazu a těžké životní zkušenosti) a nebo aktivní (meditace a z ní pramenící prožitky vedoucí nás zpět k Jednotě).
Tak jako jsme šli (naše hluboké vědomí) od nejprimitivnějších elementárů přes zrody v rostlinné a živočišné říši až po dnes, kde jsme (člověk) uprostřed vývoje, tak půjdeme stále dál a dál. Jednou tedy každý z nás bude nadčlověkem, nad nad člověkem atd., a to až po konečný stav hlubokého vědomí, které splyne se vším co je i co není (tedy není projeveno, což je pro člověka docela nesnadné pochopit).
Podstata vývoje je bratrství se vším – pochopení, že vše jsem ve skutečnosti „já“ – „já celkový“. Z pochopení roste láska (poznání) a rovnováha bytí, která je podstatou a cestou aktivní duchovní změny – naplnění života.
Cílem aktivní vnitřní změny tedy není prvořadě vlastní prospěch, nýbrž služba životu a naplnění bytí ku prospěchu celku. Pokud by měl být cílem jen náš vývoj a prospěch, ve skutečnosti bychom se vzdalovali sami od sebe (sebe celkového – já vše). Tuto odchylku a deformaci dnes najdeme ve všech původně silných a vyvážených naukách (např. v Indii, kde se starají především o své dostředivé blaho a vývoj).
Cesta je jenom jedna – hledat a žít rovnováhu, kriticky myslet, uvažovat a měnit sebe – své hluboké vědomí.
