Každých 2000 let se cyklicky na Zemi rodí „přinašeči“ hlubokého poznání (vědění) životních zákonitostí. Pomáhají nám k pochopení sebe sama a aktivní vlastní vnitřní změně vedoucí naše vědomí k plnému rozšíření ve směru – jsem každý vždy a všude.
Lidstvo však obyčejně hledá vše, jenom ne pravdu. Nám posledního veřejně známého přinašeče (Ježíše) lidé pověsili na kříž a z jeho vraždy si mnozí dokonce udělali snad i snětí vlastních hříchů. Mnozí dodnes nepochopili jeho misi a cíl, tedy abychom mohli díky jeho poznání lépe a aktivně měnit sebe, kriticky přemýšlet a být kladnou složkou života. Tím, že se poznání přinašečů obyčejně vždy zakalí a deformuje, dochází lidstvo k o to větší nerovnováze. Myšlení se tak obyčejně vždy odkloní od kritičnosti a přiklání se o to více k slepé víře.
Přinašeč vědění a jeho pověření žáci
Přinašeč se za svého života snaží vychovat i své následovníky a žáky (pověřené). Ovšem přinašeči mohou vybírat jen z toho, co jim osud a doba dovolí. My obyčejně tyto žáky a pověřené hned vnímáme jako svaté či jim říkáme „apoštolové“. Nesmíme zapomínat, že my lidé zatím nejsme vyspělým tvorem (jsme asi tak uprostřed vývoje) a máme mnoho nerovnováhy a malou schopnost rovnováze citu a rozumu se blížit.
Jeden z žáků přinašeče dostane i možnost napojení (zasvěcení) ne vědomí přinašeče a to i po jeho smrti (za Ježíše to byl Petr). Může tak dál (jako medium skrze napojení na vědomí přinašečů) předávat znalosti životních zákonitostí. Avšak má to jednu podmínku. Pověřený aby udržel své napojení (zasvěcení), tak se musí zcela oddělit a distancovat od jiných směrů a jejich vlivů.
Bohužel tuto podmínku pověření vždy, dříve či později, neudrží a své pověření (napojení) ztrácí. Lidstvo tak přijde o možnost dostávat poznání z čistého zdroje. Jistě si ztrátu vlastní rovnováhy a napojení v minulosti žádný pověřený (my jim říkáme „svatí“ či apoštolové) nechtěl připustit, nebude tak jistě činit ani současný či budoucí pověřený, a to i přes fakt, že napojení ztratí.
Jak uvádí Zezulka, mnozí papežové se mylně domnívali, že jsou stále prostředníky přinašeče, i když tuto schopnost ztratili.
Co je „pověření“ a jak je možno jej ztratit
Přinašeč vědění (Ježíš, Mojžíš, Noe,Zezulka..) svému vybranému a vhodnému žákovi svoji silou (zasvětí) a rozsahem rozšíří a prohloubí jeho vrozenou schopnost průtoku vitálních (bioenergetické pole) sil a umožnil mu tak i vnímat pravdu bytí skrze něj (napojením na vědomí přinašeče). Má to však logickou podmínku, že pověřený tento dar (rozšíření vlastního bioenergického pole a vědomí) musí chránit před cizími vlivy a směry. Protože toto „pověření a schopnost“ není bytostným vlastnictvím a kvalitou pověřeného, musí být v naprosté čistotě drženo od jiných silných vlivů, aby nebylo přestřeno či jinak zamlženo a zdeformováno.
„Jenomže když mu tuto schopnost předával, jistě ho upozornil, že je to možné jen tehdy, jestliže zůstane v jeho vlivové oblasti a oddělí a distancuje se od jiných směrů a jejich vlivů“ Josef Zezulka (BYTÍ str. 117-118)
Mnozí si slova vědoucího (přinašeče) jistě vykládají jen tak, že pověřený nesmí být členem jiného směru či, že by se musel stát vyznavačem jiné víry atd. Ale pravda je taková, že myšlenka se týče „vlivů obecně“. Tedy pověřený musí udržet především vlivovou čistotu a nenechat na sebe působit (a rozevírat se) jiným směrům a jejich vlivům (aby zasvěcení nebylo přestřeno jiným vlivem). A tak se táži, domnívá se snad někdo, že když se pověřený například v Indii účastnil stovek obřadů a rozevřel se mnohým kněžím a jejich vlivům, že tak snad udržel vlivovou čistotu a podmínku, že se nesmí rozevřít jiným směrům a jejich vlivům?
Víra vede k naivitě a iluzím
A tak i dnes vidíme stejný obraz a děje, které se děly před 2000 lety. Mnozí věřící církve Společenství Josefa Zezulky dodnes ve své iluzi o šíření filosofie bytí v Indii nejsou schopni kriticky přemýšlet a přiznat si realitu, že právě jejich sedmileté konání a plné rozevření se deformované indické kultuře může být právě tím odklonem (podmínce pro udržení napojení) o kterém hovoří J. Zezulka („oddělit a distancovat se od jiných směrů a jejich vlivů“). A tak málo kdo je schopen rozlišit, že pověřený své napojení ztrácí, ba co víc, je napojen a zavázán na starobylé vlivy a indické entity.
„Najdeme-li pak učení, o kterém víme, že je správné, pak je nejvýše nutné odpoutat se od starého a chybného, aby jeho vliv, pěstovaný a zesílený lidstvem dlouhou dobu, nám přes naše podvědomí nezkresloval vědomí“ . Josef Zezulka
Pověřený (zasvěcený) tedy nevyhnutelně tento dar a „možnost“ ztrácí tím, že se v Indii otevřel jiným směrům a jejich vlivům. Ač si to jistě mnozí věřící SJZ nebudou chtít připustit a budou do roztrhání těl fanaticky a nekriticky dál bez argumentů a zamyšlení hájit T. Pfeiffera, ten již tento dar (zasvěcení – pověření) zamlžil a dost možná zcela ztratil. Ostatně tak jako všichni jeho předchůdci z dob dávných. Napojení (zasvěcení) pověření nikdy neudrželi a tak není ani snad divu, že i tentokráte bylo „pověření“ ztraceno.
T. Pfeiffer odvádí věřící k placeným deformovaným obřadům, starobylým dostředivým (indickým) kulturám a sám zakládá církev, kde se prvořadě věří. Došlo k obraznému „míchání“ staré kaše s novou. Ve svém pádu stahuje celou generaci (dost možná i celou dvoutisíciletou epochu) a z nevědomosti se vrací k deformacím odcházející dostředivé doby Ryb (jejíž podstatou je víra a církev, resp. starobylé deformované a dostředivé kultury, kde se lidé snaží především o své blaho a vývoj na úkor rovnováhy a prospěchu celku).
Kritické myšlení a vlastní niterná změna
Snad se najdou i ti, kteří pravdu hledat budou. A není jiné cesty, než aby každý sám, a to i dle doporučení přinašeče Josefa Zezulky, kriticky myslel, vše ověřoval a z principu nikomu nevěřil.
Tedy nevěřte prosím ani shora uvedeným myšlenkám a názorům, vše vždy sami promyslete, hledejte rovnováhu. Cesta je jenom jedna – to znamená, kriticky myslet a měnit sebe (svoji vnitřní bytost).
Společenství Života
A-Ž Ponta do Sol 6.3.2023
Zdroj videí BIOVID TV
Citace J. Zezulky – BYTÍ
