Tak jako každá cesta do neznáma, tak i duchovní cesta má své úskalí a rizika. Udržet rovnováhu a neudělat zásadní chybu je téměř nemožné a dříve či později sejití a nerovnováha potká každého, kdo se na cestu vydá. „Nezbláznit se“ je poměrně těžké, protože zůstat „normální“ (tedy zanechat si své staré návyky, programy a způsoby) je ještě větší šílenství a tak jistá míra „zbláznění se“ (myšleno odklon od starých způsobů, návyků i iluzí a otevření se novému a neznámému) je vlastně nutná.. ale o té míře „zbláznění se“ to vlastně celé je.
Bez chyb to nejde
K tomu abychom své konání udrželi v jakési přijatelné míře a nedocházelo k velkým výkyvům a propadům by měli sloužit učitelé a průvodci, kteří již cestu a rovnováhu našli. Problém je v tom, že tací dnes nejsou (nebo snad jen jedinci) a tak nám mnohdy nezbývá, než jít sami a to se všemi riziky, kotrmelci a pády. Tyto pády sice bolí, ale pokud člověk najde odvahu přiznat si pravdu, tak mohou být velmi dobrými lekcemi vedoucí ducha k poznání a samostatnosti. Každý tak v jisté míře bude padat a scházet z cesty, ale tím čím se lidé trochu liší je to, jak se svými pády pracují a jaká si z pádů nesou ponaučení a vlastní změnu.
Ovšem k tomu aby i soudný a sebekritický jedinec mohl najít ponaučení a cestu (rovnováhu), je třeba mít rovnovážnou filosofii. Bez ní to nejde a hledající by bez znalosti životních zákonitostí byl jako loď bez kormidla. Pokud by hledající neměl možnost chápat a zdůvodňovat si své životní útrapy a pády harmonickou a ucelenou životní filosofií (která v plnosti obsáhne architekturu souvislostí) byl by jak slepec. Dříve či později by přiklonil ke slepé víře, následování davu, pseudo-duchovních vůdců, guru a jiných berliček či slepých uliček. Správná životní filosofie je nutným základem, bez které se v důsledku nedá na cestu vyjít. Pokud hledající bude mít správnou filosofii a dostatek odvahy, nakonec dojde k poznání, že každá záhada je jen nevyjasněná zákonitost a vše je mnohem prostší a jednodušší, než by si mohl myslet. Vždyť opravdová duchovnost je schopnost vnímat životní faktum (realitu) v širších souvislostech a nacházet tak rovnováhu (pravdu).
Guru a jiní egoterici
Jsou však i mnohé slepé cesty různých směrů, „mistrů a učitelů“, kteří se z chyb z principu neponaučují a setrvávají ve své iluzi a sebeklamu. Tyto deformované směry a „mistry“ rozpoznáme poměrně lehce, protože obyčejně potřebují pozornost (energii) druhých a často mluví především o sobě a svoji vyvolenosti. Domnívají se, že je nějaká vyšší síla předurčila ke změně lidstva a že jen díky nim se to může stát. Tací „mistři“ jsou smutným příkladem sebe-ošálení a sejití. Nechápou, že duchovní cesta vede prvořadě k prostému přirozenému bytí a že nejvyšším duchovním stavem je normálnost a schopnost vnímat realitu ve své plnosti a přirozenosti (rovnováze a harmonii). Nevědí, že pravdu a cestu může najít jen každý sám ve svém nitru. Pokud by snad nějaký mistr existoval, tak by každého vedl především k tomu, aby tuto svoji vnitřní cestu našel a žádného mistra co nejdříve nepotřeboval. Vždyť tím jediným a opravdovým „duchovním mistrem“ je Život sám..
Změna bez vnitřní změny?
Bohužel egoterizmus je dnes nejlepším a nejjednodušším kšeftem i způsobem jak získat naivní nekritické věřící. Egoterici, pseudoduchovní mistři a podivuhodní guruové dnes slibují kde co, od jiných světů po „záblesk“ a změnu světa během mžiku. Důležitým rysem těchto egoteriků a samozvaných „mistrů“ je, že vyžadují od publika, aby jim nekriticky a oddaně věřilo a naslouchalo jejich „zvěstování a proroctví“. Věřící tak musí jen čekat na pokyn a kázání „mistra“ a v důsledku se tak stávají stejně závislí a nesamostatní jako samotný „mistr“. Je to začarovaný kruh dávání a braní, na kterém se přiživují kde jací duchovní upíři a entity o čemž samotní věřící ani mistr netuší. Své ovečky si udržují v iluzi a není lehké tento bludný kruh opustit.
Tito „mistři a jejich pokračovatelé“ zjevně nechápou, že cílem duchovní cesty je vlastní změna a že změna učiněná během mžiku či nějakým vnějším zázrakem a cizí entitou by k ničemu nebyla. Nechápou, že je svět tvořen a měněn mnohem jemněji a skrytěji a člověk se má Životu učit naslouchat a nikoli se jej dle své vůle a iluzí snažit měnit a ovládat. Ve své ješitnosti tak tito guruové a mistři stále dokola omlouvají své omyly a nenaplněná proroctví. Když se „záblesk“ (či jiné jejich proroctví nebo vize) opět nekonal, vymyslí si důvod a mnohdy jej svedou na nepřipravenost „obecenstva“. Je to někdy až komické, ale k smíchu to až tak není, protože jim, světe div se, mnozí věří a stále a znova čekají na to, až se stane „zázrak“ a svět se změní bez jejich vnitřní změny a poznání.
Člověk míní, život mění
Pravda je ale taková, že se nic nezmění pokud se nezměníme my. Pokud se nevrátíme k rovnováze, přirozenosti a nestaneme se tím čím máme být .. prostými lidmi žijícími v harmonii s celkem (přírodou a vším živým).
Vše je v důsledku jednoduché, jen lidé hledají složitosti tam kde nejsou. Pokud člověk pochopí životní zákonitosti a navrátí se do svého středu, jen stěží bude věřit „vyvoleným mistrům“ a proroctvím o záblesku či bleskové změně všeho a všech, protože bude vědět, že vše vyžaduje svůj čas a nutnou hloubku poznání a zdůvodňování si. Člověk míní, Život mění a čím dál je duch ve svém vyspění, tím více se přibližuje rovnováze, prostotě a schopnosti vnímat architekturu souvislostí (realitu) ve své plnosti a dokonalosti. Opravdové poznání vede k pokoře před Životem (Bohem) a vnitřnímu klidu, který vyvěrá z hlubšího a hlubšího pochopení a zkušeností, že člověk toho ve skutečnosti nic moc neví a v důsledku (vzhledem k nekonečnosti bytí) ani vědět nemůže 🙂
Vše živé tvoří vyšší a komplexní síla (vědomí), které je třeba se naučit naslouchat a v rámci omezených bytostných možností i do maximální možné míry rozumět. Jistě již i člověk může pochopit mnohé základy tvoření života a jeho zákonitosti. Stejně tak můžeme získávat mnohé poznatky a zkušenosti aktivním vciťováním se a prožíváním v hlubokých úvahách našeho nejniternějšího vědomí (nitra). Rovnováha citu a rozumu je klíčem k Životu a nalezení harmonie Bytí.
Jsme buňkou jednoho velkého „těla“ – Života a na konci se všichni setkáme na začátku.
A-Ž, Ponta do Sol, srpen 2024
