Jak se zakládala církevní sekta T. Pfeiffera (SJZ) od A-Ž

Církev T. Pfeiffera (SJZ – Společenství Josefa Zezulky) byla založena poněkud překotně a ti co podepsali žádost o založení církve vlastně ani nevěděli co podepisují. Ač Duchovní Universita Bytí (DUB) byla dlouhé roky definována jakožto duchovní společnost, která se zodpovídá jen vyšším zákonům duchovního světa, jednoho dne se bez jakékoli diskuse či možnosti seznámení se se změnou byla převedena pod křídla církevní struktury a prvořadé víry (církve SJZ).

Ti co se ptali byli vyloučeni či jinak umlčeni. Kdokoli kdo by kriticky smýšlel by byl očerněn a zostuzen. Mnozí původní členové DUB raději odešli sami.

Tomáš Pfeiffer poněkud bezostyšně použil práci a příspěvky mnohých pro svoji novou církev, touha něco znamenat zatemnila mysl. Po více jak dvaceti letech jeho učení jsou věřící přesvědčeni, že jsou jako vojáci co mají plnit třeba i chybný rozkaz a že je snad z duchovního hlediska na pováženou upozornit mistra na chybu v něčem zásadním a to i kdyby měli pravdu. Ač by bylo především potřebné naučit hledající kriticky myslet a stát se samostatnými, církev SJZ je mnohdy vede spíše k opaku.

Dovolím si vyslovit názor, že Tomáš Pfeiffer díky svému pádu ohrozil další generace a považuji z velké části za jeho odpovědnost, kde se nyní nachází Česká republika jakožto celek. Bylo dle mého názoru jeho úkolem a jistým způsobem i povinností vyučit dostatek samostatných jedinců, kteří by byli schopni svoji silou a hloubkou meditace aktivně podporovat rovnováhu a nedovolit propady, kterých jsme nyní svědky. Propady kritického myšlení a odklonu od schopnosti vnímat realitu (Život) takový jaký je. Chránit, žít a mluvit pravdu.

Je smutné, když u duchovního pracovníka převáží touha něco znamenat, být honorován jako duchovní mistr či touha najít zadostiučinění u indických kněží a zavede tak i další hledající od nich samotných, rovnováhy a samostatného myšlení. Ale ještě více smutné je, když každý kdo by se mohl stát samostatným, či by mohl i v něčem duchovně přerůst „mistra“ je vyhnán, očerněn či jinak dehonestován. Bohužel takových bylo nemálo.

A tak si dovolím vyslovit prosbu, vraťte se k hledání pravdy, podpoře kritického myšlení a čistotě (prostotě) bytí, ke které vás J. Zezulka jistě vedl. Nejvyšší duchovní stav je prosté a harmonické bytí. Nejlepším učitelem i školou je Život sám. Duchovní mistr (ale lépe průvodce) je zde především proto, aby jej žák (hledající) co nejdříve nepotřeboval (našel sám své vnitřní vedení).  Jsme jen lidé, všichni chybujeme, ale je nutné abychom se snažili své chyby poznávat a napravovat.. jinak se nikdy nic nezmění. Přeji nám všem mnoho síly a odvahy, je snad již čas napravit své chyby(?).

 

J. Zezulka a T. Pfeiffer o víře

Zakladatel SJZ (Společenství Josefa Zezulky) T. Pfeiffer o víře v zakládající listině církve: „Sem patří slovo víra velmi prvořadě, protože církve, jestli vám není známo, jsou o víře a to obecně. Nejinak tomu je i u nás.“

 
Josef Zezulka o víře: „Já sám nemám rád víru, já mám rád vědění, víra je málo, věřit mohu čemukoliv, ale tím neobjevuji tu velkou životní zákonitost, nepoznávám to, jak to vlastně je.“
 
 

Proč si J. Zezulka vybral Tomáše?

Mnozí jistě přemýšlí nad tím, proč si J. Zezulka vybral T. Pfeiffera jakožto pověřeného žáka?

Inu kdo jiný by vytiskl knihy, aby se mohly dostat mezi veřejnost?

Kdo jiný by svého času byl schopen vybudovat léčebné centrum?

Zezulka jistě věděl, kam to dříve či později dospěje, ale i tak to byla ta nejvhodnější varianta a z hlediska osudu snad jediná možná. Vždyť i Zezulka musel ctít osudovost dané doby a nutného přechodu z doby Ryb (církve a prvořadé víry) do věku Vodnáře (poznání životních zákonitostí – vědění). Všechny děje musí proběhnout a každý se musí vyjádřit takový jaký ve skutečnosti je.

Mnozí též vnímají žáky a pokračovatele přinašečů hned jako svaté či bezchybné, ale to je omyl, protože pověření spíše představují archetypy (myšlení, víry, ješitnosti, sebe iluze atd.) dané doby a to včetně nutných pochybení, které vedou lidstvo k potřebným zkušenostem.

 

Život nás zkouší

Založení SJZ byla zkouška pro mnohé, stejně tak i pro slepé následovatele padlého žáka, kteří jej jako „vojáci“ plnící třeba i nesprávný rozkaz následovali do Indie. Každý svého osudu strůjce. Ne náhodou J. Zezulka každému říkal, aby nikomu nevěřil a vše kriticky promýšlel.

Cožpak ti co slepě věřili a nekriticky Tomáše následovali museli tak činit?

A tak církev T. Pfeiffera bude jistě dobrým útočištěm těm, kteří chtějí prvořadě věřit a nechat se táhnout samozvanými mistry či ztrácet své vnitřní vedení laděním se na jiné osoby. Tací věřící pak jistě půjdou ve šlépějích žáků T. Pfeiffera, kteří se po pár letech „učení“ domnívají, že jsou jako vojáci, co by měli plnit rozkaz i kdyby byl chybný (viz. vyjádření jednoho z nejbližších žáků a člena nejužšího týmu SJZ). „Tedy když si žák vybere svého učitele, měl by mu do určité míry důvěřovat, i když by někdy byly jeho pokyny chybné, podobně jako i voják plní rozkaz, i když může být nesprávný. Je tedy z duchovního pohledu velmi na pováženou upozornit učitele na chybu v něčem zásadním, i když by měl žák pravdu.“

Ti co by však chtěli jít cestou filosofie Bytí a hledat poznání (vědění) životních zákonitostí, ti budou muset svého ducha napnout k Božství (Universu, Podstatě, Jednotě..) daleko od všech církví a samozvaných „mistrů“.

p.s. Mimochodem slyšel někdy někdo o tom, že by si nástupci Ježíše říkali „Ježíšovci“ (viz. myšlenky T. Pfeiffera ve videu)?

 

Shrnutí a základní fakta

1912 (Brno)-1992 (Praha) Josef Zezulka

1994-2014 – DUB (Duchovní Univerzita Bytí)

2014-až dodnes – církevní sekta SJZ (Společenství Josefa Zezulky)

2014-2020 – Pravidelné cesty do Indie

Od roku 1994 působila nezávislá a světskými strukturami nedeformovaná DUB. V roce 2014 bez jakýchkoli předchozích upozornění, diskuse či znalosti smyslu byla mnohými podepsána žádost o založení církevní sekty SJZ. Nikdo se nemohl ptát a ani nebyly žádné informace o smyslu či důvodu založení. Kdo se ptal, byl vyloučen. DUB se stala součástí církevní sekty T. Pfeiffera (SJZ) včetně všech majetků a výdobytků, které mnohdy vytvořili dobrovolníci či dárci pouze a jen pro DUB, které dlouhé roky deklarovalo, že je zcela mimo světské struktury či církve. Tomáš Pfeiffer tak bez jakéhokoli souhlasu dárců a podporovatelů překlopil práci, dary a majetky DUB do jeho církevní sekty SJZ. 

Směřování sekty SJZ T. Pfeiffera je však v přímém rozporu s učením J. Zezulky, který neměl rád víru, ale hledal vědění (pochopení životních zákonitostí). V sektě SJZ je dle vyjádření zakladatele prvořadá víra a víra obecně (tak jako u jiných církví). Žáci věří, že jsou jako vojáci a proto by snad měli důvěřovat rozkazům i kdyby byly chybné. Upozornit mistra na chybu v něčem zásadním by bylo dle vyjádření věřícího z nejužšího týmu sekty SJZ z duchovního hlediska na pováženou. Snad i proto věřící nekriticky a opakovaně navštěvují Indii, kde si platí obřady k „vyčištění karmy“ a kde se opakovaně rozevírají deformovaným vlivům.

Tím, že T. Pfeiffer pojmenoval svoji církevní sektu po J. Zezulkovi, z vlastní nevědomosti tak nasměřoval vědomí a mysl věřících na osobu J. Zezulky, což by si jistě nikdy nepřál. Zezulka důrazně upozorňoval své žáky, aby se nikdy neladili na jeho osobu, ale vždy jen na Podstatu (Zdroj, Život, Universum, Nejvyšší Boží existenci..). Pokud tento zásadní odklon a nepochopení při nasměrování vědomí na osobu přinašeče v názvu církve nebude napraven, další generace místo vlastního zdroje a nasměrování vědomí na nejvyšší Boží existenci budou jen jako vojáci plnit iluze a deformace nerovnovážných mistrů a budou tak snadno podléhat pokřiveným obrazům o smyslu Zezulkovi filosofie a jeho odkazu.

Společenství Života tímto veřejně nesouhlasí s konáním T. Pfeiffera a opakovaně jej žádá, aby svoji církevní sektu pojmenoval po zakladateli (tedy Společenství Tomáše Pfeiffera), nebo aby svůj odklon napravil a vrátil se k podstatě Zezulkovi filosofie a smyslu jeho myse. Tedy k rozvoji kritického myšlení, rozvoji samostatnosti hledajících a poznávání životních zákonitostí (citem i rozumem), které vede hluboké vědomí (vnitřní bytost) prvořadě k vědění (nikoli víře).

A nebo si snad někdo opravdu myslí, že by si Zezulka přál, abychom prvořadě věřili?

Abychom se ladili či vzývali jeho osobu (pojmenovávali po něm církve)?

Dovedete si snad představit, že by Zezulka platil indickým kněžím za nadlehčení (vyčištění) karmy?

Nebo snad abychom byli jako vojáci, co plní nesprávné rozkazy a neupozorní mistra na chybu v něčem zásadním, když budou mít pravdu?

Videa k tomuto tématu:

Žáci a pokračovatelé J. Zezulky – YouTube

https://www.youtube.com/watch?v=GbrM6…

https://www.youtube.com/watch?v=vfp2M…

https://www.youtube.com/watch?v=wF_Nr…

https://www.youtube.com/shorts/zMhRcH…