Úvodní metodologický rámec: Přerod filosofie v prvořadou víru
Církev SJZ (Společenství Josefa Zezulky) byla Tomášem Pfeifferem založena a registrována v roce 2014, tedy více než 20 let po smrti J. Zezulky. Od založení této instituce uplynulo již více než 11 let, což poskytuje dostatečný časový nadhled pro zhodnocení jejího reálného konání a pro odborné posouzení, zda její činy a vnitřní mechanismy vykazují znaky hnutí New Age či jiných specifických náboženských struktur. Vzhledem k tomu, že se tato církev a její představitel prohlašují za jediného legitimního nástupce Josefa Zezulky a výhradního reprezentanta jeho odkazu, je podnětné konfrontovat reálnou praxi SJZ s teoretickými a etickými základy původní Filosofie Bytí.
Strukturální posun: Víra namísto rovnovážného poznání?
Základním krokem transformace původního učení (Filosofie Bytí) bylo samotné právní ukotvení organizace jako „církve“. SJZ má ve své zakládající listině a ve své podstatě definováno, že se jedná prvořadě o organizaci postavenou na náboženské víře, přičemž články víry jsou zakotveny přímo v preambuli této listiny. Původní Filosofie Bytí Josefa Zezulky přitom striktně žádá i přísnou logiku, kritičnost, racionalitu a samostatné (rovnovážné) poznání, zatímco prvořadou slepou víru a dogmatismus principiálně odmítá.
Nenabízí se tedy otázka, zda povýšením víry na prvořadý pilíř v zakládající listině církve nedošlo k narušení původní rovnováhy mezi citem a rozumem? Nemohlo právě toto právní a institucionální nastavení otevřít dveře prvkům nekritického myšlení, která jsou tak typická pro hnutí New Age, a vytvořit prostor pro vznik autoritářštější struktury?
Část první: Esenciální pilíře hnutí New Age v praxi SJZ
Následující body popisují čistou a religionisticky uznávanou podstatu hnutí New Age, která se stala integrální součástí praktického fungování církve SJZ:
1. Eklektický synkretismus (Duchovní supermarket)
Teorie New Age: Libovolné míchání nesourodých tradic, rituálů a cizí duchovní vlivy podle aktuální nálady a potřeby, bez ohledu na čistotu a hloubku původního pramene.
Konání SJZ: Vedení církve se hluboce a nekriticky po mnoho let otevřelo indickému pop-hinduismu. Do „duchovního genu“ organizace, která má nést odkaz J. Zezulky, byly masivně implantovány cizí rituály, obřady (púdže) a vazby na tamní kněze a vlivy. Tím došlo k fatálnímu porušení vlivové čistoty, kterou Zezulka tak přísně vyžadoval.
Konání SJZ: Vedení církve se hluboce a nekriticky po mnoho let otevřelo indickému pop-hinduismu. Do „duchovního genu“ organizace, která má nést odkaz J. Zezulky, byly masivně implantovány cizí rituály, obřady (púdže) a vazby na tamní kněze a vlivy. Tím došlo k fatálnímu porušení vlivové čistoty, kterou Zezulka tak přísně vyžadoval.
2. Komercionalizace a vztah poskytovatel–klient
Teorie New Age: Duchovno se stává běžným tržním zbožím. Místo těžké vnitřní nápravy lidského charakteru a ega nastupuje nákup instantních řešení a zážitků na esoterickém trhu.
Konání SJZ: Účastníci zájezdů SJZ platili v Indii v součtu miliony korun za mechanické vyčištění karmy (přivolání blahobytu, partnera atd.), místními kněžími. To je čirá ukázka New Age degenerace a návratu k systému středověkých odpustků. Věřící v iluzi, že platbou za rituál ctí starobylé kultury, de facto přijali pohled, že duchovní transformaci lze delegovat na prostředníka a jednoduše si ji koupit za peníze jako zmrzlinu či auto.
Konání SJZ: Účastníci zájezdů SJZ platili v Indii v součtu miliony korun za mechanické vyčištění karmy (přivolání blahobytu, partnera atd.), místními kněžími. To je čirá ukázka New Age degenerace a návratu k systému středověkých odpustků. Věřící v iluzi, že platbou za rituál ctí starobylé kultury, de facto přijali pohled, že duchovní transformaci lze delegovat na prostředníka a jednoduše si ji koupit za peníze jako zmrzlinu či auto.
3. Korporátní rituály a povrchní magie
Teorie New Age: Důraz na bohatou vnější rituální praxi, hromadné zájezdy na „silová místa“ a vnější folklór (oblečení, barvy, mantry). Tyto vnější úkony vytvářejí v účastnících falešný, povrchní pocit duchovního pokroku, zatímco reálně nahrazují tichou, osamělou práci na vlastním charakteru a nitru.
Konání SJZ: Církev pravidelně organizuje masové zájezdy do Indie, kde věřící nosí jednotnou uniformu a mechanicky se účastní stovek obřadů. Tato vnější estetika společenství dává lidem pocit kolektivní vyvolenosti a sounáležitosti. Vytrácí se kritičnost, samostatnost a soudnost. Věřící jsou vedeni „pověřeným“, což je pro ně dostačující „záruka ochrany a správnosti“ svého konání.
Konání SJZ: Církev pravidelně organizuje masové zájezdy do Indie, kde věřící nosí jednotnou uniformu a mechanicky se účastní stovek obřadů. Tato vnější estetika společenství dává lidem pocit kolektivní vyvolenosti a sounáležitosti. Vytrácí se kritičnost, samostatnost a soudnost. Věřící jsou vedeni „pověřeným“, což je pro ně dostačující „záruka ochrany a správnosti“ svého konání.
Část druhá: Přerod New Age prvků v autoritářskou sektu
Zatímco běžné New Age je decentralizované a svobodné, církev SJZ zneužila terminologii a fluidnost New Age k vybudování zkostnatělé, manipulativní struktury postavené na jedné osobě a její „nezpochybnitelné vyvolenosti“. Zde se projevují klasické znaky sektářství:
1. Rozkvět charismatického panství a kult „probuzeného“ mistra s tisíciletou zkušeností
- Sociologický rozměr: V sociologii náboženství (podle Maxe Webera) stojí charismatické panství na tom, že stoupenci připisují vůdci nadpřirozené či posvátné schopnosti. Pokud není toto panství korigováno rozumem, vyúsťuje v absolutní kult osobnosti.
- Konání SJZ: Tomáš Pfeiffer dovedl tento princip do extrému. Sám sebe pasoval na duchovního mistra s tisíciletou zkušeností. Ve svém prohlášení na hoře Říp (30. 3. 2019, viz archiv církve – BIOVID TV) otevřeně deklaroval, že má právo na vše, co udělá, protože je k tomu vyšší mocí pověřen.
- Ztráta kontroly: Na základě iluze posvátné nedotknutelnosti se vyjmul z jakékoli racionální či morální kontroly. Jakýkoli jeho krok je prohlášen za „svatý“ jen proto, že jej vykonal on – nedotknutelný nositel moci.
- Vymezení vůči kritikům: Ten, kdo se mu postaví, je dle jeho vlastních slov „černý jako bota, bez známky duchovního světla“.
- Ukotvení v dokumentech: Své postavení výlučného jedince Tomáš Pfeiffer ukotvil přímo v zakládací listině. V jejím 12. bodě se fakticky postavil na úroveň Boha. Podle tohoto článku (Práva a povinnosti) je každý člen církve povinně odpovědný kromě Boha a vlastního svědomí také sanátorovi – tedy samotnému Tomáši Pfeifferovi.
- Srovnání a kontext: Tento článek nemá na české náboženské scéně obdoby a je dost možná i světovým unikátem. Jen málokterý jedinec v sobě našel tolik „odvahy“, aby po věřících vyžadoval povinnou odpovědnost vůči své osobě na stejné úrovni jako vůči Bohu.
2. Agresivní duchovní nálepkování (Thought-terminating clichés)
Psychologický rozměr: V psychologii destruktivních kultů se jedná o mechanismus „zastavení myšlení“. Absence racionální diskuse je maskována duchovními frázemi, které mají oponenta zdiskreditovat a zastrašit zbytek komunity.
Konání SJZ: T. Pfeiffer a jádro SJZ reagují na kritiku přesně v tomto duchu. Ten, kdo se vůdci postaví nebo kriticky smýšlí o jeho krocích, je automaticky a bez udání konkrétních věcných důvodů očerněn a označen za „černého jako bota, bez známky duchovního světla“. Místo věcné diskuze nastupují manipulativní „výzvy církve“ konané proti „odpadlíkům“, kteří si dovolují kriticky smýšlet o konání nezpochybnitelného mistra. Nálepkování oponentů jako „temných sil“ se stává folklorem církve. Žáci, vedení k prvořadé církevní víře, jsou tlačeni do rolí poslušných „vojáků“, což paralyzuje jakýkoli pokus o samostatné myšlení a kritický dialog.
Konání SJZ: T. Pfeiffer a jádro SJZ reagují na kritiku přesně v tomto duchu. Ten, kdo se vůdci postaví nebo kriticky smýšlí o jeho krocích, je automaticky a bez udání konkrétních věcných důvodů očerněn a označen za „černého jako bota, bez známky duchovního světla“. Místo věcné diskuze nastupují manipulativní „výzvy církve“ konané proti „odpadlíkům“, kteří si dovolují kriticky smýšlet o konání nezpochybnitelného mistra. Nálepkování oponentů jako „temných sil“ se stává folklorem církve. Žáci, vedení k prvořadé církevní víře, jsou tlačeni do rolí poslušných „vojáků“, což paralyzuje jakýkoli pokus o samostatné myšlení a kritický dialog.
3. Fluidní ohýbání morálních hranic
Sektářský rozměr: Absence pevného vnitřního řádu umožňuje vůdci účelově měnit a ohýbat i ta nejpřísnější pravidla původní čisté myšlenky podle toho, jak se to zrovna hodí pro udržení vlivu, moci či finančního toku.
Konání SJZ: Nejdůležitější etický pilíř Filosofie Bytí – že duchovní pomoc, přednášky a biotronické léčení musí být vždy a za všech okolností zcela zdarma – byl církví SJZ fluidně rozpuštěn. Vedení církve dokázalo před věřícími omluvit a obhájit milionové platby za duchovní úkony v Indii či platby „čtení palmových listů“ v centru církve. Použilo k tomu typickou esoterickou obezličku, čímž pevnou morální hranici stanovenou přinašečem pružně ohnulo podle aktuálních potřeb vůdce a jeho iluzí.
Konání SJZ: Nejdůležitější etický pilíř Filosofie Bytí – že duchovní pomoc, přednášky a biotronické léčení musí být vždy a za všech okolností zcela zdarma – byl církví SJZ fluidně rozpuštěn. Vedení církve dokázalo před věřícími omluvit a obhájit milionové platby za duchovní úkony v Indii či platby „čtení palmových listů“ v centru církve. Použilo k tomu typickou esoterickou obezličku, čímž pevnou morální hranici stanovenou přinašečem pružně ohnulo podle aktuálních potřeb vůdce a jeho iluzí.
Teoretické srovnání: New Age vs. Filosofie Bytí
Níže se pro srovnání pokusím o základní heslovité shrnutí a porovnání akademických definic hnutí New Age a teoretických základů Filosofie Bytí. Tento přehled slouží jako klíčové měřítko, vůči němuž lze následně objektivně hodnotit jak reálné konání církve SJZ, tak i čistou podstatu původní Filosofie Bytí.
Hlavní definice
1. Charakter a struktura systému
- Teorie New Age: Fluidní amalgám (tekuté hnutí). Nemá jednoho autora, pevné hranice, žádnou svatou knihu ani centrální vedení či řád. Jedná se o decentralizovanou a neorganizovanou síť.
- Teorie Filosofie Bytí: Uzavřený, deduktivní a vnitřně provázaný myšlenkový systém (monografie světa) od jediného autora, z něhož nelze nic vyjmout ani do něj cokoli přidávat, aniž by se celá logická stavba zhroutila. Vše na sebe kauzálně navazuje a vede k pochopení neměnných zákonitostí života.
2. Přístup k duchovním směrům
- Teorie New Age: Duchovní supermarket. Prostředí, kde si každý vybírá jednotlivé duchovní prvky, směry a techniky podle vlastní libovůle, osobního vkusu a aktuální nálady.
- Teorie Filosofie Bytí: Hluboký řád. Vyvěrá z pochopení vesmírných pravidel a zákonitostí, která nelze obcházet, modifikovat ani ohýbat podle lidských přání, momentálních potřeb či pragmatického smlouvání.
3. Vnímání času a vývoje éry
- Teorie New Age: Utopický příchod Věku Vodnáře. Očekává automatický, evoluční příchod nové éry lásky, harmonie a světla, aniž by jedinec musel projít hlubokou vnitřní krizí nebo osobním selháním.
- Teorie Filosofie Bytí: Cykličnost času a zákon odrazu. Zdůrazňuje nutnost těžké, každodenní vnitřní práce na sobě sama. Upozorňuje, že lidstvo má tendenci každé čisté učení v toku času zkazit a přeměnit v dogmatickou strukturu. Samotný Věk Vodnáře může být obdobím hluboké nerovnováhy; vždy záleží pouze na lidech, jak aktivně konají a co svým bytím spoluvytvářejí.
Klíčové znaky
1. Způsob myšlení a autorita
- Teorie New Age: Radikální subjektivismus a odmítání racionality. Nejvyšší autoritou je vlastní prožitek a pocit jednotlivce („pokud to tak cítím, je to moje pravda“). Logika a kritické myšlení jdou stranou ve prospěch emocí, intuice či pochybných channelingů s entitami. Vyznává eklektický synkretismus, tedy libovolné míchání nesourodých tradic (šamanismus, andělé, jóga, tarot) podle toho, co se zrovna hodí.
- Teorie Filosofie Bytí: Objektivní kosmická pravda a přísná logika. Vyžaduje bytí v souladu s objektivními zákonitostmi a rovnováhou, která existuje nezávisle na lidských iluzích, přáních či pocitech. Staví na rozumu v rovnováze s citem a na neustálém zpochybňování vlastních tezí, kde hledající musí být schopen vše racionálně obhájit a být sám sobě oponentem (řídí se zásadou: „citem se otevírám jenom tomu, co vím“). Striktně zakazuje otevírání se cizím deformovaným vlivům a směrům, neboť míchání nauk čisté duchovní vlivy zásadně deformuje („nelze sedět zároveň na dvou židlích“).
2. Střed zájmu a cíl
- Teorie New Age: Radikální individualismus a antropocentrismus. Středem všeho je lidské „Já“. Duchovní praxe slouží prvořadě k rozvoji, úspěchu, pozemskému komfortu a blahu jednotlivce. Slibuje rychlá a mechanická řešení pro dosažení osobního štěstí, zdraví a prosperity. Funguje jako privatizované náboženství, kde si člověk skládá svou víru sám doma bez jakékoli hlubší morální odpovědnosti vůči celku.
- Teorie Filosofie Bytí: Kosmocentrický přístup a služba Celku. Člověk není středem vesmíru, ale pouze malou, vyvíjející se buňkou Celku, kterému má harmonicky pomáhat. Vyžaduje tvrdou vnitřní práci na potlačení vlastního ega, pýchy a osobních zájmů ve prospěch dosahování celkové životní rovnováhy. Ukládá hluboký morální závazek vůči všemu živému (včetně přísného vegetariánství) a vědomé přijetí plné odpovědnosti za každý čin v rámci zákona odrazu (karmy). Osobní vývoj je pouhým prostředkem pro službu Celku, která je stěžejním cílem – JÁ-VŠE.
3. Ekonomický rozměr
- Teorie New Age: Naprostá komercionalizace. Duchovno se stává běžným tržním zbožím na esoterickém trhu, kde jsou služby, kurzy a rituály běžně na prodej. Vytváří se čistě komerční vztah „poskytovatel–klient“, kde duchovní mistři fungují jako prodejci zážitků a lidé jako zákazníci, kteří za své peníze očekávají rychlé zázraky.
- Teorie Filosofie Bytí: Striktní a nekompromisní nezištnost. Etický kodex žádá, aby duchovní pomoc a služba byla vždy zcela zdarma. Jakýkoli podmíněný finanční či materiální zisk duchovní čistotu a kanál vlivově znehodnocuje (pokřivuje). Hledající je veden k absolutní samostatnosti, odpovědnosti a schopnosti vést sám sebe bez závislosti na placených či jiných prostřednících.
4. Vztah k vědě a rituálům
- Teorie New Age: Povrchní pseudověda a bohatá rituální praxe. Používá vědecké termíny (kvantová fyzika, vibrace, energie, DNA) pouze jako módní fráze pro obhajobu magického myšlení. Využívá vnější obřady, púdže, zaříkávání a očišťování prostorů krystaly, které mají mechanicky nahradit skutečnou vnitřní nápravu.
- Teorie Filosofie Bytí: Skutečná věda o životě a absence vnějších forem. Stojí na exaktních přírodních zákonech a odmítá esoterické fráze bez logického základu (říká, že každá „záhada“ je pouze nepochopená zákonitost). Vyžaduje výhradně vnitřní změnu myšlení a hluboké, rovnovážné pochopení řádu bytí. Striktně odmítá jakékoli mechanistické mantry, povrchní rituály, komerční obřady či vnější formy uctívání. Opravdové vědění lze nalézt pouze ve vlastním nitru skrze krystalickou pokoru, čistotu bytí a hloubku úmyslu. Člověk je zde vnímán jako pouhý služebník života, nikoli jako pán tvorstva.
Závěrečné shrnutí
Původní čisté učení Josefa Zezulky (Filosofie Bytí) a současná sociologická praxe církve SJZ pod vedením Tomáše Pfeiffera představují dva strukturálně neslučitelné a protichůdné světy.
Zatímco Zezulkova Filosofie Bytí je přísně nekomerční, racionální a panenteistická, církev SJZ skrze prvořadou fixaci na slepou víru (právně ukotvenou v její zakládající preambuli) plně absorbovala degenerativní mechanismy hnutí New Age. Rozkvětem charismatického panství, zavedením korporátních rituálů, eklektického synkretismu a agresivního duchovního nálepkování oponentů se církev SJZ reálně přetvořila v autoritářskou, komerčně-rituální strukturu. V zakládací listině církve se přitom sám zakladatel postavil na roveň Boha (bod 12 – Práva a povinnosti členů).
Vědecká reflexe a kritika ze strany předních českých religionistů – profesora PhDr. Dušana Lužného, Dr. (který vypracovával znalecký posudek pro ministerstvo kultury při zakládání církve) a docenta ThDr. Zdeňka Vojtíška, Ph.D. (Dingir – „léčitelská církev“) – kteří ve svých znaleckých posudcích a studiích shodně klasifikují církev SJZ jako součást fenoménu New Age, je tedy na základě reálného konání této organizace zcela oprávněná.
Z metodologického hlediska je však fatální chybou pod stejnou esoterickou nálepku „New Age“ zahrnovat i původní, vnitřně provázané a přísně logické texty Filosofie Bytí Josefa Zezulky. Mezi čistým zdrojem, kterým je Filosofie Bytí, a jeho údajnou současnou institucionální formou v podobě církve SJZ, leží naprosto nepřekročitelná propast a rozpor.
Církev SJZ má nepopiratelně své základy v hnutí New Age. Toto hnutí však postupně přetvořila na společenství jednoho muže, což v sociologii nazýváme charismatické panství, které se však rozbujelo do nesoudných výšin. Vůdce získal absolutní moc. O jeho slovech a konání se nesmí nijak pochybovat ani o nich kriticky přemýšlet. Tento pověřený vůdce je středobodem celé církve a věřící jsou mu zcela oddáni. Tato oddanost byla zanesena i do zakládací listiny církve, podle níž jsou mu členové povinně odpovědni stejně jako Bohu.
Naproti tomu panenteistická Filosofie Bytí je přímým opakem hnutí New Age i všech skupin, které stojí na uctívání jednoho vůdce. Je to pevný a ucelený systém s jasnou strukturou. Vyžaduje samostatnost, logiku a kritické myšlení, které vede k rovnováze citu a rozumu. Jejím hlavním pravidlem je nikomu slepě nevěřit a stát se samostatnou jednotkou, která harmonicky slouží celku. Člověk je odpovědný sám za sebe. Hledající nemůže být nikým tažen, a to ani dobrým učitelem. Musí se stát sám hybnou silou, která je nezávislá na mistrech, vůdcích či „pověřených“.
Stručná chronologie vývoje DUB–SJZ
1. Fáze: Čistá Filozofie Bytí a zrod (1993 – cca 2000)
- 1993–1994: Vzniká Duchovní univerzita Bytí (DUB), oficiálně založená 30. března 1994. Tomáš Pfeiffer získává masovou popularitu díky pořadu Seance na TV Nova.
- Charakteristika: Období čistých myšlenek bez cizích vlivů. Převažuje silný idealismus, dobrovolnictví a nezištná služba. Z čistého nadšení se společně buduje biotronické centrum.
2. Fáze: Rozkvět a nástup cizorodých prvků (cca 2000 – 2014)
- Kolem roku 2000: Společenství zažívá vrchol a největší veřejný úspěch. Zahajuje se činnost v biotronickém centru a pravidelně vycházejí časopisy. Začíná tvorba meditační hudby a slavné koncerty na vodnářský zvon.
- Po roce 2008: Dochází k pomalému promíchávání původní nauky s komerčními vlivy hnutí New Age. Čistá filozofická linie se začíná deformovat.
- Komerce a odchody: Zavádějí se platby za „vyčištění karmy“. Kvůli tomuto odklonu od původní čistoty učení prožívá mnoho starších členů zklamání a ze společenství odchází.
3. Fáze: Registrace církve a kult jednoho muže (2014 – dodnes)
- 19. prosinec 2014: Společenství Josefa Zezulky (SJZ) je oficiálně registrováno jako 38. státem uznaná církev. Vykrystalizuje se pevná církevní struktura s podprahovou slepou vírou v neomylnost vůdce. Dochází k potlačování logiky a kritického myšlení.
- Vliv cest do Indie (2013–2018): Časté cesty Tomáše Pfeiffera do Indie otevírají vrátka pro nové duchovní struktury. Přebírání tamních vlivů mění myšlení věřících, kteří začínají toto nové chování nekriticky přijímat po vzoru indických mistrů.
- 2019 (Zlom na Řípu a sebeblahorečení): Tyto indické vlivy napomohly k zásadní proměně vůdce. Významným mezníkem je slavnost na hoře Říp v roce 2019. Pan Pfeiffer se zde sám pasoval a otevřeně označil za duchovního mistra s tisíciletou zkušeností, který má právo na vše, co učiní. Před cestami do Indie přitom takto silná deklarace absolutní autority nebyla patrná a snad ani možná.
- Současný úpadek a izolace: Zájem široké veřejnosti klesá a členská základna stárne. Při sčítání lidu v roce 2021 se k SJZ přihlásilo už jen 1 053 lidí. Skupina se uzavírá do sebe a vytváří až nezdravou závislost na jediném vůdci.
4. Fáze: Budoucnost a predikce (Po odchodu vůdce)
Po úmrtí charismatického vůdce, na kterém stojí celá existence dnešní struktury, nastanou dva hlavní možné scénáře:
- Scénář A (Zánik): Pro unavenou strukturu se nenajde žádná adekvátní náhrada a celé společenství se přirozeně rozpadne.
- Scénář B (Degenerace a schizma): Vedení se ujme osoba bez původních znalostí a duchovní vazby, která pouze zneužije vybudovaný aparát k demagogii. To povede k definitivnímu odklonu od Filozofie Bytí a k hlubokému rozštěpení:
- Čistí pokračovatelé Filozofie Bytí budou působit samostatně mimo struktury.
- Následovníci „pověřeného zakladatele“ se budou fanaticky prohlašovat za jediné vyvolené.
A-Ž
Škola Života
Slovo sekta zde autor používá v jeho původním, sociologickém a etymologickém významu (z latinského secare – oddělovat, dělit), tedy jako označení pro uzavřenou skupinu s monolitickou strukturou, která se odštěpila od širšího společenského diskursu a fixuje se na autoritu jediného vůdce, nikoli jako pejorativní nálepku.