„Víte, že jsem vám říkával: Mějte svoji kritičnost! Rozlišujte, uvažujte! Není všechno tak, jak se to lidstvu předkládá. Myslím to v těch duchovních věcech. Je tady hodně naivity, hodně překrouceného a není to vinou těch, kteří to přinesli.
Je to vinou roznašečů a příjemců.
Záleží na tom, aby se každý snažil mít soudnost.“
JOSEF ZEZULKA
Komentář od A-Ž
S názorem T. Pfeiffera, že se filosofie (životní zákonitosti) nedá vztahovat k osobě snad každý musí zcela bez výhrad souhlasit. Avšak pak snad i každý musí zásadně nesouhlasit s názorem, že tím, že je někdo pověřený, že tak snad má právo ke všemu co udělá a nebo že „všechny jeho kroky jsou přinašečem jakoby posvěcené“ (jak uvádí T. Pfeiffer v knize „Přinašeč“).
Pokud se filosofie nedá vztahovat k osobě, pak jistě nemůže být osoba přinašeče (jméno filosofa J. Zezulky) zneužita v názvu církve, kde se se jeho údajný pokračovatel dokonce sám honoruje za duchovního mistra s tisíciletou zkušeností a věřící se ladí proti vůli J. Zezulky na jeho osobu (v názvu církve Společenství Josefa Zezulky – SJZ). Osobně se stejně jako Josef Zezulka domnívám, že je zde mnoho naivity a mnoho překrouceného a že je to vinou roznašeče (žáka Josefa Zezulky T. Pfeiffera) a příjemců (věřících církve SJZ).
Vina roznašeče a příjemců
Je bezesporu vinou a plnou odpovědností pověřeného „roznašeče“ T. Pfeiffera a jeho věřících (příjemců), že filosofie bytí byla vložena do deformované struktury církve, kde se prvořadě věří a navíc byla pojmenována po osobě přinašeče vědění (Společenství Josefa Zezulky). Je jejich vinou, že roznašeč T. Pfeiffer neudržel v Indii vlivovou čistotu a ztratil čistotu napojení (pověření – možnost napojení na vědomí přinašeče). Je jejich vina, že je dnes jméno a filosofie Josefa Zezulky spojována s placením za vyčištění karmy a nekritické se navázání na deformované indické vlivy, které na sebe věřící i roznašeč T. Pfeiffer navázali.
Od roku 2014 po sedum let pravidelně (cca na měsíc) církev SJZ davově jezdila do Indie, navštívili stovky chrámů, zúčastnili se stovek obřadů. Po Indii je vedl místní kněz a věřící církve SJZ tak mnohdy vůbec netušili kam je vede, nerozuměli a neznali smysl obřadů, historii chrámu, natož možná rizika. I proto tyto indické vlivy dodnes ovlivňují nejen je samé, ale každého, kdo k nim má vazbu, což je v případě biotronika (léčitele) velký problém, protože i například všichni jeho pacienti na něj automaticky mají vazbu a to i dlouhé roky po samotném působení.
V součtu se tak za ta léta těchto deformovaných obřadů a navázání se na indické entity účastnilo stovky věřících T. Pfeiffera. Ti jistě mají své známé a blízké, které tak tímto vlivem též zavázali a proto se tyto indické vazby a vlivy pyramidálně rozšířili i u nás v ČR. Je dobré si též uvědomit, že za dobu působení T. Pfeiffera jde jistě o statisíce léčených (a to i proto, že jistou dobu tyto seance byly v televizi a účastnilo se jich velké množství lidí).
„Spící království“
Díky naivitě a ztrátě soudnosti pověřeného a příjemců došlo k průlomu těchto indických vlivů a deformací, čímž může docházet k nemalému odlivu energie a dalším nepěkným věcem, což v důsledku dalekosáhle ovlivňuje mnohé a dost možná i celé „energetické klima v ČR“. Z ČR se tak dost možná stala „bioenergetická kolonie“ deformovaných indických nehmotných entit, které těží z osudového vyvolení českého národa pro dalších šest tisíc let. Tito nehmotní a jejich „kněží“ potřebují pro své „kejkle a obřady“ získávat energii z venčí, krom neskutečného množství hmotných obětin tak čerpají i z pyramidální sítě „přispěvatelů a věřících“. Kněz pak může „dokazovat svoji vyvolenost“ například tím, že v spí ohni, či může magií nadlehčovat (dle své vůle) některé životní děje platících. Avšak vždy jde o nerovnováhu a dostředivé praktiky této deformované starobylé kultury. Díky SJZ se i mnozí v ČR (mnohdy nevědomě) zapojili do této deformované sítě „braní a dávání“. Výrazný pokles energie vzniklý navázáním se na indické deformace si každý může ověřit sám a to třeba jen tím, že když vycestuje z ČR a následně se vrátí, tak jistě ucítí energetický propad a tíži, která v ČR nyní je. Jakoby bychom byli „spící království“. Lidé zatím nechápou jemnou síť vazeb, bioenergie a jemnohmotný svět, který je však s námi vždy a dokonce právě tento „neviditelný svět“ určuje děje krystalizující se následně i do hmoty.
Navíc mnozí věřící církve SJZ se domnívají, že jsou „jako vojáci, co mají plnit i chybný rozkaz a že je z duchovního hlediska na pováženou upozornit mistra na chybu v něčem zásadním a to i kdyby měl žák pravdu“. Jak mi sdělil jeden z nejbližších T. Pfeiffera a člen úzkého týmu církve SJZ. V této sektě T. Pfeiffera tak logicky nelze očekávat kritičnost či soudnost. Aby toho nebylo málo, tak v sektě SJZ je jakákoli kritika T. Pfeiffera vnímána automaticky jako kritika J. Zezulky, což je opravdu zcela naivní a nesoudné. Není pak ani divu, že poslušní věřící podepíší cokoli co je jim podstrčeno, třeba i údajnou „výzvu proti informacím“, aniž ba alespoň jedna informace byla uvedena. Vrcholem lidské ubohosti a ješitnosti pak byla snaha T. Pfeiffera očernit dalšího pověřeného žáka Jana Mareše a udělat z něj „občasného navštěvovatele J. Zezulky. Tomáš Pfeiffer tak zcela nepokrytě jde dokonce i proti vůli J. Zezulky, který pověřil dál předávat filosofii bytí i Jana Mareše.
Hledající církve SJZ i „pověřený roznašeč“ tak ztratili kritičnost i soudnost a nevyhnutelně došlo k rozštěpení, protože nikdo soudný se špetkou kritičnosti nemůže být součástí sekty SJZ. Tato sekta na sebe navázala deformované vlivy, zakladatel T. Pfeiffer se veřejně honoruje za duchovního mistra, který je dle svého přesvědčení snad pověřen ke všemu co udělá a věří, že veškeré jeho kroky jsou přinašečem jakoby posvěcené. Logicky tak v sektě SJZ není prostor pro sebereflexi, konstruktivní kritiku či logiku. Sekta SJZ se stala dogmatickou církví, kde se prvořadě a nekriticky věří v padlého roznašeče T. Pfeiffera.
Tomáš Pfeiffer překroutil podstatu myšlenek přinašeče vědění a vytvořil u hledajících mnoho iluzí. Osobně tuto církevní linii padlých pokračovatelů J. Zezulky vnímám jako „odumřelou větev“, která nám má prvořadě ukázat, že lidé nikdy, ale opravdu nikdy nejsou schopni udržet rovnováhu a podstatu myšlenek přinašeče vědění.
Avšak naštěstí T. Pfeiffer nebyl jediný pověřený žák J. Zezulky..
Důsledky ztráty rovnováhy a soudnosti mohou být dalekosáhlé
Pokud národ přinašeče tímto způsobem ztrácí soudnost, kritičnost a rovnováhu, jeho karma se násobí a děje se vyhrocují. Duchovní ochrana totiž funguje na oba směry, bude-li národ v rovnováze sloužit celku, pak jeho ochrana stoupá, selže-li tak jako nyní sekta SJZ a pověřený roznašeč T. Pfeiffer, tak jeho ochrana řádově klesá a důsledky jsou dalekosáhlé.
Je tedy do značné míry i vina T. Pfeiffera a jeho věřících, že jsme nyní příjemci tak těžkých osudových událostí a příkoří vykrystalizovaných například až do takových hmotných skutečností, jako je fakt, že jsme výrobci elektrické energie, kterou prodáváme za pakatel a sami kupujeme za násobky, či že nyní více pomáháme cizím, než vlastnímu národu. Vždyť je to jenom kvantové propsání ducha do hmoty, kdy roznašeč a příjemci věnovali svoji energii indickým „kejklířům“ a tak se tento fakt propisuje i do hmoty, kdy „věnujeme“ elektrickou energii, abychom ji za násobek kupovali a pomáháme na vlastní úkor druhým, když již sami nemáme. Duch tvoří hmotu a nutně se v ní krystalizuje. Vše co se krystalizuje do hmoty má svoji odezvu (i příčinu) v duchu i naopak.
Dokud se národ přinašeče nevrátí k rovnováze, nepřestane zneužívat a překrucovat jméno či myšlenky přinašeče a nezruší vazby na deformované kultury i jejich entity, budou tyto těžkosti a ponížení osudové roviny stále více tlačit, aby vše bylo vyrovnáno. Pokud odpovědní sílu k nápravě nenajdou, může dojít až k zásahu osudu, který by se mohl projevit například i celosvětovou válkou, jaderným útokem nebo i přírodní katastrofou jako je sluneční erupce či jiná meziplanetární událost.
A tak se ptám, najdou odpovědní soudnost a sebereflexi, nebo vše budou muset napravit až osudové děje, které už nikomu nedají prostor ke smlouvání?
A-Ž
