Zvukový záznam přednášky Josefa Zezulky na téma jednoty a Života (před rokem 1989).
Jsme buňkou jednoho velkého „těla“ – ŽIVOTA
Snad už je čas rozpomenout se.. rozpomenout se, kdo ve skutečnosti jsme.
Snad už je čas, aby po vrcholu rozdělenosti, roztříštěnosti a vzájemného o oddělení docházelo ke spojení – hlubokému pochopení, že všichni jsme buňkou jednoho velkého „těla“ – ŽIVOTA.
Že ač jsme vzájemně částečně odděleni našim momentálním zrodem – osudem, ve skutečnosti jsme jedno vědomí. Tak jako máme v knihovně mnoho knih a příběhů, tak i naše vědomí na sebe bere mnoho a mnoho osudů (inkarnací), aby nakonec obsáhlo celou „knihovnu“.
Vždyť každý jednou prolne své vědomí do jednoty – já, každý, vždy a všude.
Cokoli uděláme druhým, ve skutečnosti děláme sobě. Není nic, co by nebylo mojí součástí. Člověk má sloužit druhým a Životu, ne z ukáznění, ale z poznání, že tak vlastně slouží sám sobě.
Pokud by to člověk pochopil, bylo by na světě dobře, bylo by nám dobře, nám všem. Pak by se nikdy nestalo, že bychom jako lidstvo ročně zavraždili 150 miliard bytostí (zvířat), protože bychom věděli, že je to v důsledku „sebevražda“.
Každé vědomí (duch) putuje vývojem od nejnižších (virů atd.) přes rostlinné zrody, živočišné ke člověku a dále a dále, aby vědomý dosáhlo stavu – jsem každý, vždy a všude.
Na konci se všichni sejdeme na začátku a plně tak pochopíme (zcela obsáhneme svým vědomím), že všechny buňky jsou součástí jednoho velkého „těla“ – Života (neboli Boha).
A-Ž
