Kéž by lidé vyslyšeli slova J. Zezulky a nikomu nevěřili, vše kriticky promýšleli a vždy hledali především rovnováhu (pravdu). Kéž by adepti filosofie bytí našli odvahu samostatně myslet a připustili si i možnost, že i „pověřený“ (Tomáš Pfeiffer či jeho následovník) s přibývajícím časem může ztrácet napojení na původní čistý zdroj a vědomí přinašeče (ostatně jako jej ztratili všichni pověření před ním v dobách dávných).
Je dobré pochopit, že pokud by „pověřený“ byl jen nekriticky a slepě následován, mohl by poměrně snadno zavést hledající (i nauku) od kritického a samostatného myšlení třeba i k prvořadé víře či jiným deformacím dle vlastní vnitřní bytosti a vlastních „karmických stínů“. Pak by nebylo až tak těžké odvést nekritické věřící například i do deformovaných indických vlivů, kde by dost možná i zcela v rozporu s učením přinašeče platili horentní sumy za „vyčištění karmy“ v iluzi, že tak snad ctí původní nauky.
Prvořadá víra v Církvi SJZ?
T. Pfeiffer více než 20 let po úmrtí J. Zezulky zakládá církev, kterou pojmenovává (dle mého názoru proti vůli J. Zezulky) po jeho osobě (Společenství Josefa Zezulky). Tím dle mojí domněnky nevyhnutelně nasměroval věřící na jeho osobu místo na jeho myšlenky a vědění (podstatu jeho mise). Navíc v samotné preambuli zakládající listiny církve SJZ jsou veškeré následné myšlenky staženy a zavázány pod prvořadou víru (články víry). Jak by mohla být nalezena rovnováha v organizaci, kde je dle zakládající preambule a podstaty samotné struktury prvořadá víra a nikoli rovnováha citu a rozumu (hluboké vědění)? A jak by mohli věřící naplnit odkaz J.Z., když se místo na jeho myšlenky a poznání ladí v názvu (a tím logicky i ve směřování ) na jeho osobu?
Míra navázání deformovaných vlivů a odklonu samotného pověřeného už dle mého osobního názoru dávno překročila míru možné či přijatelné (lidskému stupni přirozené) nerovnováhy a církev T. Pfeiffera (SJZ) je tak dle mého pocitu a poznání z principu zcela „nereformovatelná“. Každý, kdo se na církev T. Pfeiffera naváže je též navázán i na nerovnovážné vlivy a tím i odveden od kritického a samostatného myšlení (podstaty vývoje lidského stupně). Navíc je zde i poněkud nepěkná možnost a moje osobní domněnka, že každý koho T. Pfeiffer dnes léčí díky svým vazbám (nekritickému se otevření indickým vlivům) naváže na deformované indické vlivy a entity. Opravdu se snad někdo může domnívat, že důrazné varování J.Z. o nutnosti distancovat se a oddělit od jiných vlivů a směrů se na Tomáše a jeho věřící nevztahuje? Cožpak by si někdo dovedl představit, že by J. Zezulka vedl své žáky do Indie a tam by je naváděl platit horentní sumy za „duchovní obřady“ a nekriticky se rozevírat deformované kultuře?
Osobně považuji tento krystalický odklon za více než smutný, protože T. Pfeiffer učinil i mnoho velmi dobrého (vydal knihy J. Zezulky, založil biotronické centrum sociální pomoci a poměrně dlouho udržel i čistotu napojení atd.). Nicméně na miskách vah dle mého názoru již i to dobré dávno nevyrovná stávající deformace a odklon (pád). I proto považuji za nutné velmi vážně a kriticky vnímat míru odklonu a pádu „pověřeného“ a začít tuto věc aktivně i veřejně řešit. A není snad odpovědností nás všech hledajících, kam se odkaz J.Z. zavádí, jak se předává, chrání a šíří?
Mohou lidé (pověření) udržet rovnováhu?
Dle mého osobního názoru je již patrné, že lidský vývojový druh ze své podstaty nikdy nemůže udržet rovnováhu a čistotu odkazu přinašečů. Vývojový stupeň vědomí lidem zatím neumožní rovnováhu udržet a proto se vždy (dříve či později) odkloní od učení vědoucích (přinašečů). Není to výčitka ani snad nějaké ponižování lidského druhu, ale je to prosté (a poměrně smutné) konstatování. Domníváte se, že se snad mílím? A jaký pověřený udržel a předal dál napojení či čistotu poznání přinašečů? Kdy a kde se nám zachovalo čisté učení přinašečů (Ježíše, Noe, Mojžíše.. atd.)?
Cestou tak dle mého osobního názoru a poznání z principu může být jen další vývojový druh, který se již v nemalé míře rodí (jak snad víte..?). Na rozdíl od lidí má již větší míru sebekritiky a kritičnosti obecně. Je schopen (díky větší vnitřní rovnováze a zkušenostem) vnímat možné nerovnováhy a sám nacházet řešení (harmonii a prostotu bytí). Nepropadá lidským deformacím do tak velké hloubky a není vázán na stávající struktury, myšlenkové vzorce a programy. Lišit se bude jistě i tím, že nebude až tak „ctít“ lidské „autority“ mnohdy tvořené především ješitností a malostí lidského ducha, který sám sebe nejedenou považuje a veřejně prezentuje hned i za „mistra“ či „přinašeče nauk“.
Samozřejmě je logické, že pro mnohé příslušníky lidského druhu bude velmi složité přijmout fakt, že zde je již další vývojový článek, obzvláště když by to znamenalo, že nejsou těmi „mistry a přinašeči“ za jaké se považovali a veřejně prezentovali. Je smutné a velmi vzdálené podstatě filosofie bytí, když „pověřený“ především vyžaduje a nadřadí uctívání své osoby a svého pověření (funkce) nad hledání pravdy a rovnováhou. Je snad opravdu tak těžké pochopit, že každý příslušník dalšího vývojového stupně bude mít z logiky větší rovnováhu (niternou zkušenost a harmonii), než i ten „nejvyšší“ zrozenec lidského druhu?
Nicméně pokud pochopíme, že zde další vývojový druh již je a že může svoji kvalitou (prostotou bytí a harmonií) pomoci celku (Životu a rovnováze), může se vývoj a Život na zemi opět pomalu navracet do rovnováhy a k harmonii Společenství Života.
Kéž by to pochopili i lidé (a pověření), kéž by pochopili svoji nerovnováhu a možnou cestu i pomoc v souladu s vývojem a vyšším duchovním řádem. Vždyť žádný příslušník lidského druhu nemůže udržet čistotu odkazu přinašeče, nemůže tak učinit (a již dle mého názoru nečiní) ani T. Pfeiffer.
Osobně se domnívám, že pokud nyní nedojde ke změně a pochopení (stávajícími žáky, nejbližšími J.Z a pověřeným) odklonu a nerovnováhy církve SJZ, nutně se tak na další dva tisíce let odkaz J.Z. rozdělí minimálně na dva směry. Jeden bude pokračovat v linii deformované víry (církve SJZ, jejího zakladatele a následovníků) a druhý bude tvořen těmi co hlouběji pochopí životní zákonitosti (pravý odkaz J.Z.) a ti z principu nikdy nebudou moci přistoupit na deformace a odklon T. Pfeiffera a jeho církve. Najdeme odvahu a odhodlání pravdu hledat, mluvit a žít, nebo se pohodlně budeme jen dál pasivně držet vlastních iluzí, víry, dogmat a čekat než se bude muset vše pod tíhou osudu rozorat, aby se následně mohlo zasít?
V úctě k hledání pravdy A-Ž.
Ponta do Sol 16.7.2023
