Kognitivní disonance – vzorová situace z církve Společenství Josefa Zezulky (SJZ)

Níže si dovolím uveřejnit emailovou korespondenci ze dne 14.9.2025 určenou církvi SJZ a věřícím

 

 

Vážení, mnohé vzorce chování i mnohé příčiny duševních poruch mají již dávno své vysvětlení a definice. Dovolím si zmínit podstatu „kognitivní disonance“.

Prosím o Váš komentář, doplnění či proti-argumentaci.
S pozdravem A. Ždímal
 

Co je kognitivní disonance

Kognitivní disonance je psychologické napětí, které vzniká, když má člověk dva protichůdné postoje nebo když jedná v rozporu se svým přesvědčením. Aby toto napětí snížil, začne si své jednání různě omlouvat, přehodnocovat nebo potlačovat protichůdné informace.


Vzorová situace z církve Společenství Josefa Zezulky (SJZ)

  1. Původní přesvědčení / nauka:
    Věřící církve SJZ velmi dobře vědí, že filosofie Bytí Josefa Zezulky jasně zdůrazňuje kritičnost, samostatné ověřování a pravidlo, že duchovní služba i pomoc mají být vždy zdarma.

  2. Událost v rozporu s přesvědčením:
    Věřící odjíždí s ostatními členy SJZ do Indie na akci pořádanou pod vedením Tomáše Pfeiffera (pověřeného žáka J. Zezulky). Zde musí složit vysokou částku, která je pak použita na místní rituály – např. “vyčištění karmy”. To je zjevně v přímém rozporu s původním pravidlem pomoci zdarma a kritičností (ověřováním a samostatností).

  3. Vznik disonance:
    Věřící cítí vnitřní rozpor: 1)„Věřím, že pomoc má být zdarma, ale přesto jsem zaplatila.“

  4. 2) Vím, že mám vše kriticky promýšlet, ale nekriticky následuji vůdce“

  5. Mechanismy snížení disonance:

    • Pře-interpretace: 1)Přesvědčí se, že nejde o platbu za duchovní službu, ale o dar na podporu starobylých indických tradic či nutné náklady. 2) Přesvědčí se, že kritické myšlení není u pověřeného (T. Pfeiffera) potřeba a že kriticky smýšlet o jeho krocích by mohlo být vnímáno jako selhání přinašeče (což by církev veřejně odsoudila a člena vyhodila).

    • Odkaz na autoritu: Protože Pfeiffer je prezentován jako „jediný pověřený pokračovatel“, přijímá, že pokud on řekl, že je to správné, tak to správné být musí a není třeba (je z duchovního hlediska na pováženou) jeho konání a myšlenky prověřovat či jej na základní chybu upozornit.

    • Ignorování faktů: Přestává vnímat výroky Josefa Zezulky o bezplatnosti pomoci či nutnosti kritického myšlení a soustředí se jen na vysvětlení a obecně přijímané „vysvětlení církve“, které podporují její protichůdné chování.

    • Odmítnutí kritiků: Lidi, kteří na rozpor upozorňují, označí za “duchovně tmavé” nebo za snahu rozštěpit společenství a „znesvětit“ pověření Tomáše Pfeiffera.

  6. Výsledek:
    Věřící církve SJZ se nakonec necítí provinile, pokračuje v nekritickém následování vůdce i dalších platbách za „vyčištění karmy“ a cestách po Indii. Psychické napětí se sníží, protože si vytvořila vnitřní vysvětlení.

  7. Skupinový dopad:
    Když podobným způsobem reaguje většina členů, stává se z původního pravidla (pomoc zdarma či nutnosti samostatného kritického myšlení) prázdná proklamace a postupný (avšak členy církve obecně přijímaný) odklon od původního čistého zdroje (filosofie Bytí). Praktické jednání skupiny se řídí výkladem vůdce, nikoli zakladatele a proto nikomu nevadí rozpor mezi filosofií Bytí (Josefem Zezulkou) a konání vůdce (pověřeným žákem T. Pfeifferem).


Shrnutí

Věřící SJZ se ocitají mezi učením Zezulky (pomoc zdarma, kritické myšlení) a praxí Tomáše Pfeiffera (platby za rituály, slepé následování). Kognitivní disonance jim brání vnímat tento rozpor, protože přijetí pravdy by ohrozilo jejich víru a identitu. Proto si vytvářejí omluvy a vysvětlení, která udržují soulad (tzv. kognitivní rezonanci) i za cenu popření faktů a zjevných rozporů či protikladů.