J. Zezulka: Co se v těch sektách v Indii děje? Jakým naivnostem se tam věří?

 

ZEZULKA, Josef. ODPOVĚDI. 2014 ISBN: 978-80-85238-46-4

Josef Zezulka

„Koukejte kolik je na světě sekt ve všech náboženstvích.
Ať je to křesťanství nebo indické.
Co se v těch sektách v Indii děje?
Jakým naivnostem se tam věří?
Můžeme se potom divit, že velmi vyspělý člověk bude materialista?“

 

Komentář od A-Ž

Společenství Života děkuje BIOVID TV za učební materiály (video z Indie). Snad každý soudný člověk se po zhlédnutí videa musí ptát.. Co se v té sektě T. Pfeiffera (SJZ) děje? Jakým naivnostem se tam věří? Můžeme se potom divit, že vyspělý člověk bude raději materialista a náboženským sektám (indickým i křesťanským) se z principu velkým obloukem vyhne?

Jen naprostá ztráta soudnosti a kritického myšlení snad mohla vést věřící SJZ a jejich „mistra“ k mnohaletému placení za nadlehčení karmy indickými kněžími, za které za ty roky zaplatili v součtu miliony. Ale ještě horší je fakt, že nekritickým rozevíráním se deformované kultuře si deformovali i své podvědomí, které jim následně zamlžuje a zkresluje vědomí (schopnost rozlišovat a vnímat realitu). Nepochopili snad, že tou nejzásadnější deformaci indické kultury je právě naprostá ztráta kritičnosti a ověřování (vědění)? Vždyť indické náboženství a kultura je krystalickým příkladem deformace, kam se dostane třeba i „dobrá“ víra (obřadně rituální kultura), pokud ztratí vědění (znalost a pochopení zákonitostí života) a snahu ověřování si předmětu víry (citu).

 

Jakým naivnostem se v Indii věří?

V Indii, stejně jako v téměř v šech pradávných kulturách můžeme najít fragmenty původní rovnovážné nauky. Pokud budeme vědět co hledat s největší pravděpodobností v indických védách najdeme téměř vše.

Ovšem tak jako téměř vždy, tak i v Indii dnes spíše nalezneme v tamních chrámech a poutních (turistických) místech především deformace a iluze. Právě v Indii se můžeme být svědky víry ve všech možných variantách a naivitě. Lidé zde věří snad úplně všemu. Původní obřady a rituály se postupem času staly jen prázdnými nositeli původního vyspělého a rovnovážného učení.

Víra zde již není dovážena věděním a ač jsou lidé velmi citliví a intuitivní, propadají obřadním rituálům, mantrám a naivním iluzím, jako například víře, že jim puja může nadlehčit karmu či obdivu nad kněžím, který se vyspí ve žhavém uhlí. Taková naivita a odklon od rovnováhy se děje vždy, pokud víra není vedena a řízena věděním. I když mnozí Indové vynikají svojí citlivostí a intuicí, chybí jim poznání životních zákonitostí a vyššího vědění. Ač je některé mantry a rituály mohou zavést k hlubokým duchovním stavům, nemohou tyto stavy kněží ani příjemci aktivně a vědomě tvořit a nestávají se jejich niternou zkušeností a „vlastnictvím“. Jsou pak jen vláčeni city, starobylými obřady, rituály či placenými kněžími, kteří však nerozvíjí znalost a pochopení smyslu bytí tak, aby se člověk stal samostatným a mohl sám aktivně kormidlovat svým životem či ve vědomé meditaci (aktivní změně svého nitra).

Zeptáte-li se Indického kněze na hlubší smysl daných praktik, manter či obřadů, jen s těží vám odpoví, protože Hindu je ryze obřadně rituální systém, kde není cílem pochopení, zdůvodňování si či logika (hledání zákonitostí). Kněží obyčejně jen kopírují mantry a obřady svých předků, kteří je převzaly od svých předků, kteří je získali o prapředků a to až k hlubokému dávnověku. Jen s těží by dnes někdo rozpoznal deformaci či nerovnováhu, která s průběhu staletí a tisíciletí mohla vyskytnout či z nevědomosti a nepochopení původního čistého smyslu vzniknout.

Indie nás může dát poznání jak dopadne i ta nejlepší víra (cit, intuice, meditace) pokud není vědomě řízena poznáním a vyšším věděním – znalostí řádu Bytí. I proto se Zezulka pozastavoval nad tím, co vše se v sektách v indii děje. Snad je tak i lépe pochopitelné, proč „neměl rád“ víru, ale vědění.

 

Církevní sekta SJZ (Společenství Josefa Zezulky) a pravý odkaz J. Zezulky?

Zezulka vždy upozorňoval na nutnost kritičnosti, žádal své žáky, aby nikdy nevěřili a to ani jemu, a aby vždy hledali pravdu – pochopení životních zákonitostí (tedy hluboké vědění).

Avšak člověk je tvor zatím poměrně nevyspělý, a tak se snad ani nelze divit, že i někteří žáci s odstupem Zezulkova odchodu (skonu)  poněkud selhávají a ztrácejí soudnost a rovnovážný směr..

Je s podivem, jakým naivnostem se i v církvi (mylně) pojmenované po J. Zezulkovi věří?

Nejsmutnější však je, když se „sklouznou“, mnohdy ze své pohodlnosti či ješitnosti, do dřívějších a deformovaných vlivů i ti, kteří mají ve svém osudu povinnost a odpovědnost (pověření) za širší celek. V takových případech může dojít k opravdu velkým škodám a nerovnováze. Tito osudově „pověření“ svým pádem poníží osudovou osu a to i celým generacím a dekádám. Jejich osudový úkol je být jako „maják“, ovšem pokud se zhroutí do hlubin víry (iluzí) a zpoplatněných obřadních rituálů starobylých kultur, ztratí tak možnost „čistě vnímat“ a zhroutí se tím i nejedna „loď“ hledající svůj přístav…

 

„Jenomže když mu tuto schopnost (rozevření možnosti  vnímat přímo pravdu Bytí napojením na přinašeče) předával, jistě ho upozornil, že je to možné jen tehdy, jestliže zůstane v jeho vlivové oblasti a oddělí a distancuje se od jiných směrů a jejich vlivů.“

„Duchovní služba a léčení má být vždy zdarma.“

„Převaha citu nad rozumem se projevuje slepým věřením, lehkověrností nekontrolovanou fakty, sektářstvím, duchovní naivitou.“ 

Josef Zezulka

 

Z jakého důvodu věřící církve SJZ v Indii nectili (a šli svým konáním a bytím proti) vůli J. Zezulky, který opakovaně upozorňoval a žádal, aby duchovní služba a léčení bylo vždy zdarma?

Jak by se mohl „duchovního mistr a přinašeče nauk“ domnívat, že se takto sedum let (ve stovkách placených rituálních obřadů) v Indii odděloval a distancoval od jiných směrů a jejich vlivů, jak jej učil J.Z.?

Jen velká iluze mohla vést „pověřeného“ k víře, že se oddělování a distancování od jiných směrů a jejich vlivů realizuje tak, že jej v Indii vede Šiva, líbáním nohou Siddhům a aktivním se spolupodílením na indických rituálech a kupčení s „odpustky“ slibující nadlehčení karmy.

A co když „pověřený“ neudržel vlivovou oblast (jak jej upozorňoval J.Z.) a díky tomu schopnost napojení na čistý zdroj již dávno ztratil?

Prohlašovat se veřejně a obřadně za „duchovního mistra a přinašeče nauk“ je smutným mementem ješitného ega a ztráty soudnosti. Tato ostuda, lhaní a nerespektování vůle J. Zezulky není hodna jeho žáka. Opravdový pokračovatel filosofie Bytí hledá a žije vždy jen pravdu.

A-Ž