Úvod do LÉČITELSTVÍ – citace J. Zezulky
Léčitelství je především umění, na rozdíl od medicíny, která je vědou.
Medicína se dá naučit, léčitelství se naučit nedá.
Každý člověk má své magnetické síly nutné pro svůj život.
To ale neznamená, že je může druhým předávat.
Léčit jimi může jen ten, který je má trvale silné a kterým,
na rozdíl od jiných, dostatečně a nepřetržitě protékají.
Mnozí lidé si pouze myslí, že mají léčivé síly.
Vede je k tomu poznání, že třeba dokáží druhému utlumit bolest hlavy.
Svedeni tímto malým výsledkem, zasahují ve více případech a pak si sami sobě škodí.
Další chybu dělají někdy mystikové nebo jogíni.
Vzbudí, posílí nebo převedou cvičením svoji životní sílu a místo,
aby s ní pracovali na sobě, jak to má být, v domnění, že je to léčivá síla, přenášejí ji na druhé.
Chtějí mnohdy v dobré vůli pomoci, což se jim někdy také podaří, jestliže choroba právě vyžaduje posílení těla životní silou.
Zapomínají, že nemají dostatek základních magnetických sil a opět se u nich pomalu tělesně vyčerpají a duchovně si ve své bytosti působí viry a chaos.
Duchovním léčitelem nemůže být každý, ale jen ten, kdo má k tomu vrozené nadání.
Léčitel se rodí.
Musí být správně vychován. Proto tento obor vždy byl,
jest a bude vyhrazen hlubokým duchovním cestám a
dobrým náboženským směrům.
Nepodléhá mamonu.
Neléčí proto, aby byl živ, ale žije proto, aby léčil.
Na prvém místě jeho zájmu nesmí být peníze.
…..
Duchovním léčitelem se stává vážný duchovní pracovník, ale pouze ten, který má vrozené schopnosti.
To platí i o pasivních magnetizérech, kteří mají pouze magnetické síly v různém stupni.
Mezi ně patří i ti, kteří někdy zjistili, nebo se domnívají, že mají nějakou sílu,
která jim proudí z rukou a kterou mohou lidem při nemoci ulevovat nebo někdy i vyléčit.
Z některých z nich je možno vypěstovat duchovní léčitele, ale jen tehdy,
jestliže se odhodlají k duchovní cestě zušlechtění a přeměny.
Budeme-li mít léčivý pramen vody, budeme se jistě starat o to, aby byl čistý.
Protože léčitel je sám pramenem, má mít snahu on i lidská společnost,
aby žil ve vhodných podmínkách.
Má mít klid, spokojenost, styk s přírodou, musí si upravit svoji stravu,
ze které je samozřejmě naprosto vyloučeno maso, alkohol, tabák, nadměrné používání léků, narkotik a pod.
Vyšší léčitel žije bez styku s druhým pohlavím.
Odříká si mnoho, ne kvůli sobě, ale kvůli lidem.
To by si lidská společnost měla uvědomit.
JOSEF ZEZULKA
Zdroj myšlenek – Léčitelství, Josef Zezulka
Základní pravidla LÉČITELSTVÍ od A-Ž
1) Léčitel musí mít vrozený dar, ten se nedá naučit (na rozdíl od medicíny) a proto ne každý může léčit.
2) Léčitel napřed musí měnit sebe a pracovat na své duchovní (harmonickém myšlení apod.) i hmotné čistotě (vegetariánství, abstinence atd.). Tedy poznávat zákonitosti vyššího duchovního řádu a podle poznaného a prohloubeného (rozumem i citem) i sám žít.
3) Zdokonalovat se i ve všech směrech včetně medicíny, anatomie, biologie, somatologie, atd.
4) Vyladit své síly a být veden tak, aby ideálně (dle jeho rozsahu) mohl pracovat nejen v doplňování sil, ale i práci s magnetickými centry, CNS a další, které nemohou být uváděny veřejně.
5) První pacient přichází na řadu až po plném a harmonickém naplnění předchozích bodů (v nejlepších případech 6 a více let).
6) Léčitel střeží a udržuje čistotu oboru, vzdělávání adeptů patří jen do duchovních škol, které nikdy nedovolí deklasování oboru v dvoudenních „pouťových atrakcích“ (seminářích) zaručujících každému hned druhý den možnost „léčby“.
7) Léčení životními silami nikdy nenahrazuje medicínu a léčitel nekoná proti standardním medicínským postupům.
8) Duchovní služba a pomoc je vždy zdarma (léčitel není překupník). Může pobírat dary pro svoji základní obživu, ale nesmí podmiňovat službu finančním ohodnocením.
Autor článku: Alexandr Ždímal (A-Ž)
9.1.2023 Ponta do Sol
