Ačkoliv lidstvu bylo předáno již mnoho hlubokého poznání a varování o nutnosti kritického a samostatného myšlení, lidé si z původně rovnovážných myšlenek a nauk vždy v toku času udělají slepou víru nebo sektářské společenství, které v důsledku původní myšlenky ze své podstaty popírají. Ač přinašeči vědění (Mojžíš, Noe, Abraham, Ježíš, Zezulka…) vždy předají lidstvu rovnovážné myšlenky a poznání, je stejně tak vždy jen otázkou času, kdy tyto myšlenky a poznání lidstvo překroutí a někdy doslova obrátí proti jejich původnímu smyslu.
Není snadné pro člověka navázat na myšlenky a nauku přinašečů. Jejich žáci, ač přes očividnou snahu, zatím nikdy neudrželi rovnováhu a nezajistili předání dalším generacím tak, aby nauka zůstala čistá po staletí, natož tisíciletí.
Pokusím se popsat mechanismy a zjevné důsledky na příkladu Filosofie Bytí (myšlenek Josefa Zezulky) a konání církve SJZ (T. Pfeiffera). Stěžejní pro udržení rovnováhy a podstaty nauky přinašečů jsou zakladatelé organizací a struktur, kteří byli přímo u přinašeče. Ti určují rámec i „dogma“. Další generace pak obyčejně vždy jen kopírují a rozmělňují to, co první žáci a pověření ustanovili. Zakladatelé – ti nejbližší přinašeči – tedy určují a pokládají „základy“, stejně jako když se staví dům či chrám. Příměr ke stavbě „budovy“ si dovolím dále rozvést.
Postavíme-li základy špatně, nebo mají-li „praskliny“, budova se dříve či později zhroutí a může dojít i k velkému neštěstí. I proto si dovolím prvořadě se zaměřit na možné „trhliny a chybné základy“ a kriticky promyslet níže uvedené myšlenky Josefa Zezulky a konání církve SJZ.
Mnozí věřící a podporovatelé SJZ jistě budou argumentovat, že toho T. Pfeiffer dělá pro Filosofii Bytí a biotroniku mnoho. Já se však v rámci metafory o stavbě chrámu nemohu zaměřovat na „atiky, okrasné stříšky, nenosné příčky či dělení místností“ (tedy např. na biotroniku, která jen vyvěrá z nosného základu – Filosofie Bytí). Mým záměrem tedy je, stejně jako u statika, hledat praskliny, chybné základy a z nich plynoucí možná dlouhodobá zásadní rizika (postupný plíživý odklon od Filosofie Bytí). Tak jako statik hledá v základech praskliny, které musí nejprve popsat (výztuže, pevnost betonu…), následně popíše důsledky v čase a řešení, stejně tak se pokusím popsat na příkladu konání církve SJZ možné důsledky a alternativní řešení i já.
Jistě neočekávám, že by snad věřící SJZ byli schopni a ochotni moje pohledy a řešení přijmout. Vždyť právě mechanismus sektářství vyvěrá z principiální neochoty přijímat jiná řešení a pohledy. Věřící či člen sekty obyčejně vždy trvá na svém omezeném a jediném řešení, které mnohdy až fanaticky brání, a jakékoli jiné pohledy bez schopnosti protiargumentace a věcné diskuse principiálně odmítá.
Podstata filosofie bytí a hledání pravdy (rovnováhy) obecně však vyžaduje přesný opak – hledající musí své teze zpochybňovat, být sám sobě oponentem a vždy hledat jiná a alternativní řešení a pohledy (teze a antiteze). Neochota měnit své názory, závěry a víru je příčinou degenerace poznání a vzniku sekt, které vždy prosazují jen svůj „jediný správný a pravdivý světonázor“. Ovšem teprve když na své úvahy a teze nahlédneme ze všech stran a úhlů, můžeme pomalu nacházet vyvážené řešení a „pravdu“. Ten, kdo nemá odvahu přiznat si svůj omyl a vše, co znal, změnit, nemůže být připraven nacházet „pravdu-rovnováhu“.
Definicí a stěžejním rysem sekt a sektářství je dle mého názoru jednostrannost tezí, které principiálně nejsou a nesmějí být zpochybňovány a které obyčejně ani nevycházejí z vlastních úvah těch, kteří je horlivě zastávají. Úvahy jsou přejímány od „gurua“, ze „svatého písma“ nebo z původního, třeba i čistého zdroje, který je však samotnou podstatou sekty (omezováním myšlení) překroucen a zneužit (vytržen z kontextu) proti původnímu smyslu a cíli (kritičnosti a samostatnosti). Domnívám se však, že organizace či struktury, které hlásají a kážou „pravdu či nějaké písmo“, budou postupně nahrazovány společenstvími, jež budou spíše hledat cesty a vzdělávací systémy, aby si každý mohl odpovědět a najít pravdu sám. Tedy od přejímání cizích myšlenek a nechávání se vést k samostatnosti, kritičnosti a hledání logických zákonitostí.
Níže se pokusím o osobní pohled a srovnání stěžejních myšlenek filosofie bytí a konání církve SJZ, respektive možných důsledků konání SJZ a mnou navrhovaných alternativních řešení, která by snad mohla více odpovídat podstatě filosofie bytí. Moje řešení ani pohledy jistě nejsou a ani nemohou být jediným správným či nutně přijímaným názorem. Mojí snahou je samostatně a kriticky přemýšlet a hledat.
Pokusím se ve zkratce a v základních bodech odkrýt podstatu konání, důsledků i řešení. Každá úvaha by se jistě dala značně rozepsat, ale mou snahou je vyhmátnout stěžejní body a schémata, která se v církvi ukazují jako základní mechanismy odklonu a deformací vůči původnímu zdroji (filosofii bytí).
Myšlenky Josefa Zezulky (Filosofie Bytí) vs. konání církve SJZ
„Duchovní služba a léčení má být vždy zdarma.“
Faktum konání SJZ: Věřící a jádro církve SJZ v Indii v součtu platili miliony za vyčištění karmy atd.
Důsledky: Naprostý odklon od čistoty duchovní služby a léčení, otevření se deformovaným vlivům a směrům. Zdeformování vlivové čistoty a Filosofie Bytí pro další generace. Duchovní služba a léčení bude díky „vzoru zakladatelů“ v budoucnosti dost možná a snadno dle indického „vzoru“ draze zpoplatněna i v rámci církve a biotronického léčení v ČR.
Řešení: Omluva vedení SJZ, které vedlo věřící k platbám za vyčištění karmy. Pochopení mechanismu slepé víry v pověření a pověřeného, kterého věřící v Indii zcela nekriticky, jako vojáci plnící rozkaz, následovali a byli pod jeho vedením schopni porušit základní pravidla a podstatu Filosofie bytí. Změna struktury a organizace zastřešující Filosofii bytí. Návrat ke kritičnosti, soudnosti a rovnováze. Cílené odháčkování a vyčištění deformovaných indických vlivů a vazeb, které tvoří „gen“ SJZ.
„Najdeme-li pak učení, o kterém víme, že je správné, pak je nejvýše nutné odpoutat se od starého a chybného, aby jeho vliv pěstovaný a zesílený lidstvem dlouhou dobu, nám přes naše podvědomí nezkresloval vědomí.“
Faktum konání SJZ: V Indii věřící mnoho let po sobě vedl místní „kněz“, přičemž věřící SJZ mnohdy ani netušili, kam je vede, a zcela nekriticky se účastnili desítek draze zpoplatněných (deformovaných) obřadů (púdž) a vystavovali se nerovnovážným vlivům.
Důsledky: Jádro církve má skrze podvědomí zkreslené vědomí (schopnost rozlišovat a vnímat realitu). Deformované vlivy budou ovlivňovat a deformovat vědomí i novým věřícím církve (a to i v daleké budoucnosti – je to „duchovní gen“ církve). Další a další generace po vzoru zakladatelů budou v Indii platit za vyčištění karmy atd.
Řešení: Pochopení odklonu indické kultury od původního a čistého zdroje (rovnováhy). Cílená duchovní očista od vlivů a vazeb na indické obřady, rituály, místa i kněze. Návrat k rovnováze citu a rozumu. Omluva členům a všem, kteří byli díky nerovnovážnému konání církve vlivově ohroženi.
„Apoštolovi Petrovi také rozevřel možnost, která spočívala v tom, že Petr nejen už za života Ježíše, ale i po jeho smrti bude moci přijmout do své mysli pravdu bytí takovou, jaká ve skutečnosti je, aniž by mu ji kdokoliv vysvětloval.“
„Není to schopnost znát přímo, tak jako měl Ježíš, ale je to schopnost napojit se na přinašeče a čerpat z něho.“
„Jenomže když mu tuto schopnost předával, jistě ho upozornil, že je to možné jen tehdy, jestliže zůstane v jeho vlivové oblasti a oddělí a distancuje se od jiných směrů a jejich vlivů.“
„Jenomže po Ježíšově smrti navázali Petrovi následníci spojení se starými vlivy a v jejich intencích stavěli nové učení.“
„Petrovi následníci tím, že přetrhali spojení, znemožnili si správný příjem a zrušili možnost předávat dál hlavám církve schopnost přímého napojení na Ježíše.“
„Tu schopnost, kterou se domnívali mít pozdější papežové a kterou představovali jako „neomylnost.“
Faktum konání SJZ: Tomáš se v Indii hluboce otevřel tamním směrům a vlivům. Po mnoho let navštěvoval Indii vždy na měsíc v roce, přičemž se tam účastnil celkem až stovek draze zpoplatněných obřadů a vystavoval se z nich plynoucím deformovaným vlivům. Po jednom tamním obřadu ztratil na více než týden vědomí a byl vážně ohrožen na životě.
Důsledky: Ztráta čistoty napojení na vědomí J. Z., znemožnění předávání dalším pověřeným a slepá víra v neomylnost (viz Tomášovo prohlášení na hoře Říp dne 30. 3. 2019, kde se pasoval na duchovního mistra s tisíciletou zkušeností, který má právo na vše, co udělá, a tvrdil, že ten, kdo se mu postaví, je černý jako bota, bez známky duchovního světla). I další „pověření“ budou stejně jako Tomáš věřit ve vlastní neomylnost (čistotu napojení na vědomí J.Z., které však již bude deformované) a očerňovat po vzoru „prvního pověřeného“ své oponenty bez udání konkrétního důvodu či vysvětlení. Církev se snadno v dalších generacích překlopí do autoritářského systému „neomylných papeženců“.
Řešení: Pochopení mechanismu „pověření“ a nutnosti naprosté vlivové čistoty. Změna paradigmatu církve o „neomylnosti pověřeného“, který má právo na vše, co udělá, přičemž každý, kdo o jeho krocích kriticky smýšlí, je černý jako bota. Nutnost kritičnosti a poznání, že žádný svatý ani pověřený zatím neudržel napojení na přinašeče. Návrat k soudnosti, kritičnosti a rovnováze.
„Ti, kteří jsou během života kolem něho (přinašeče) a kteří mají z jeho poučování dělat nauku, ti se také vždy neosvědčí. Obyčejně pak sklouznou zpět do dřívějších vlivů, kde se přece jen cítí pohodlněji.“
Faktum konání SJZ: Tomáš Pfeiffer se vrátil k církevní struktuře a indickým vlivům a vlastním hlubokým vazbám na ně. Založení církve, kde je v zakládající listině vše zahrnuto do ‚víry‘ (preambule – články víry). Církev nese jméno Josefa Zezulky, namísto myšlenky je tak laděna na osobu. Tomáš i jeho věřící se plně rozevřeli indickým vlivům a tamní duchovní struktuře vedoucí k závislosti věřícího na prostřednících. Nechávání se „táhnout“.
Důsledky: Věřící se domnívají, že mají být jako vojáci, kteří plní i nesprávný rozkaz, a je pro ně z duchovního hlediska nepředstavitelné upozornit mistra i na základní chybu. V Indii se nechávají vést pověřeným a platí v součtu miliony za vyčištění karmy atd. Namísto filosofie (kritičnosti a samostatného myšlení) je upřednostňován kult osobnosti a víra v pověřeného (pověření). I v budoucnu se budou věřící dle vzoru „zakladatelů“ nekriticky rozevírat deformovaným kulturám a nechávat se vést „pověřenými“. Snadněji tak mohou sklouznout tam, kde se cítí pohodlněji.
Řešení: Odpoutání se od církevní struktury a deformovaných indických vlivů a vazeb. Zrušení církve, kde se v názvu ladí na osobu namísto na myšlenku. Návrat ke kritičnosti, rovnováze a soudnosti. Upřednostnění hledání pravdy před tupým následováním „pověřených“. Pochopení důsledků vlivů, starých programů a pohodlných vzorců chování – nutnost hledání cest mimo staré a deformované struktury, zvyky a typy organizací a jejich zkostnatělá myšlenková schémata. Okamžité zrušení nerovnovážné církve SJZ a vazeb na indické deformace.
„Na duchovní cestě musíme mít sebekritiku a kritičnost vůbec. Musíme vědět, že všechno je tak, jak to je, a musíme počítat i s lidskou vlastností, kde jeden chce být zajímavý, jeden chce kořistit z něčeho, jeden chce být povýšen. To jsou lidské vlastnosti. Naučme se je hodnotit.“
Faktum konání SJZ: Tomáš Pfeiffer sám sebe pasoval na duchovního mistra s tisíciletou zkušeností, který má právo na vše, co udělá, a tvrdí, že ten, kdo se mu postaví, je černý jako bota. Věřící jej nekriticky přijímají a považují ty, kteří se pověřenému postaví, za temné (černé), kteří se tím vzepřeli i samotnému J. Zezulkovi.
Důsledky: Naprostá ztráta sebekritiky pověřeného a kritického myšlení věřících. Dogmatismus a jednostrannost úvah, kde se věřící v komunikaci s těmi, kteří se snaží uvažovat kriticky, automaticky staví do nadřazené role (rodič versus dítě, vysokoškolák versus žáček prvního stupně základní školy). Tím je znemožněna jakákoliv věcná a konstruktivní kritická diskuse o krocích pověřeného T. Pfeiffera či církve SJZ. Tam, kde dogma nahradí schopnost hledat rovnováhu, nelze vést věcnou diskusi. Věřící SJZ jistě budou po vzoru zakladatelů v rolích „rodičů a vysokoškoláků“ povýšeně a bez udání důvodů odsuzovat kriticky smýšlející jedince mimo církev SJZ. Víra ve vlastní nadřazenost a vyvolenost je a bude hlavním rysem SJZ. Církev se v dalších generacích stane „vyvolenou a jedinou“, která si bude usurpovat výlučné právo na spojení s Bohem a přinašečem – naprosté sektářství.
Řešení: Omluva pověřeného, který se sebezbožštil a ztratil nadhled a soudnost. Zrušení organizace (SJZ), kde se prvořadě věří a slepě následuje „pověřený“ do Indie a k placení velkých finančních částek za vyčištění karmy. Návrat k rovnováze, soudnosti a samostatnosti.
„Nikdy nevěřte, a to ani mně. Vše kriticky promýšlejte, hledejte rovnováhu.“
Faktum konání SJZ: Církev SJZ byla dle zakládající listiny vložena do církevní struktury, kde jsou všechny myšlenky v úvodní preambuli zahrnuty pod ‚články víry‘. Tomáš Pfeiffer vyžaduje bezmeznou víru ve své pověření, na jehož základě má údajně právo na vše, co udělá. Kdokoli se mu postaví (kriticky smýšlí o jeho krocích a konání církve), je podle něj černý jako bota, bez známky duchovního světla.
Důsledky: Nelze prvořadě nevěřit v organizaci, jejíž podstatou je prvořadá víra. Nelze hledat pravdu v organizaci, kde je bezmezná víra v pověřeného a jeho pověření nadřazena kritickému myšlení, soudnosti a hledání rovnováhy (pravdy). Církev SJZ odvádí hledající od podstaty Filosofie Bytí. V dalších generacích se prohloubí nerovnováha a nekritičnost. Lidé si rádi zjednodušují složité úvahy a zákonitosti.
Řešení: Nikdy nevěřit, a to ani pověřeným. Vše kriticky promýšlet, hledat rovnováhu a zrušit nerovnovážnou církev SJZ, která dělá Zezulkovi ostudu.
Jde o to stát se hybnou silou a pohybovat se sám dopředu. Jestliže budu já něčemu jen věřit, tak se nechávám táhnout jen nějakou vírou. Jakoukoli – dobrou, špatnou, střední, ale nechávám se táhnout.“
Faktum konání SJZ: Víra v pověřeného a pověření je podstatou církve SJZ.
Důsledky: Věřící se jako vojáci, kteří plní i nesprávný rozkaz, nechávají táhnout do Indie, kde zcela v rozporu s Filosofií Bytí platí vysoké finanční částky za ‚vyčištění karmy‘ v iluzi, že tím snad ctí starobylé kultury, nebo dokonce šíří Filosofii Bytí. V budoucnosti věřící jen převezmou programy a vzorce základatelů, odklon od podstaty Filosofie Bytí se bude prohlubovat. Jsou li základy domu vyhotoveny s trhlinami a deformacemi – vše se časem jen prohloubí.
Řešení: Nebuďte líní a začněte samostatně myslet. I dobrá víra je projevem lenosti a pohodlnosti, kdy se člověk nechává jen „táhnout“.
„Víte, že jsem vám říkával: Mějte svoji kritičnost! Rozlišujte, uvažujte! Není všechno tak, jak se to lidstvu předkládá. Myslím to v těch duchovních věcech. Je tady hodně naivity, hodně překrouceného a není to vinou těch, kteří to přinesli.
Je to vinou roznašečů a příjemců.
Záleží na tom, aby se každý snažil mít soudnost.“
Faktum konání SJZ: Snaží-li se někdo poukázat na naivitu (a překrucování) pověřeného roznašeče (T. Pfeiffera) a jeho příjemců (věřících SJZ), tak je veřejně dehonestován, jsou proti němu konány manipulativní „výzvy“ a je bez udání konkrétních důvodů očerňován jako jedinec bez známky duchovního světla.
Důsledky: Naprostá ztráta kritičnosti, soudnosti a schopnosti rozlišovat. Dochází k zjevnému překrucování samotných základů Filosofie Bytí. Dogma a slepá víra tak snadno nahradí snahu hledat rovnováhu, rozvíjet kritičnost a samostatnost (vlastní nitro). Další generace „pověřených“ a věřících bude po vzoru zakladatelů církve SJZ překrucovat původní čisté myšlenky přinašeče.
Řešení: Převzít odpovědnost za svoji vinu (naprostý odklon církve SJZ od podstaty Filosofie bytí) a pochybení. Omluvit se původním členům DUB, kteří byli oklamáni a zneužiti, když jim deset let bylo lháno o záměru založit církev. Návrat k soudnosti, kritičnosti a rozlišování mezi „pokračovateli“ a přinašečem. Zrušení sektoidní autoritářské církve Tomáše Pfeiffera – SJZ.
„Já sám nemám rád víru, já mám rád vědění, víra je málo, věřit mohu čemukoliv, ale tím neobjevuji tu velkou životní zákonitost, nepoznávám to, jak to vlastně je.“
Faktum konání SJZ: Církev SJZ vložila Filosofii Bytí do struktury, kde jsou v zakládající listině (preambuli) všechny myšlenky zúženy pouze na „víru“ (články víry).
Důsledky: Věřící SJZ jsou přesvědčeni, že mají být jako vojáci, kteří plní i chybný rozkaz. Tomáš Pfeiffer věří, že veškeré jeho kroky jsou jakoby posvěcené J. Zezulkou a že je „duchovním mistrem s tisíciletou zkušeností“, který má právo na vše, co udělá, přičemž ten, kdo se mu postaví, je „černý jako bota bez známky duchovního světla“. Tomáš Pfeiffer i věřící církve věří, že se Filosofie Bytí šíří tak, že se platbou za „vyčištění karmy“ ctí starobylé kultury a šíří odkaz Josefa Zezulky. Toto je pro budoucí generace základ odklonu k jednostrannému sektářství a slepé víře.
Řešení: Návrat k rovnováze citu a rozumu. Prvořadá snaha o hledání pochopení životních zákonitostí. Zrušení církve SJZ a víry v „pověření“ a „pověřeného“.
„Koukejte kolik je na světě sekt ve všech náboženstvích. Ať je to křesťanství nebo indické. Co se v těch sektách v Indii děje? Jakým naivnostem se tam věří? Můžeme se potom divit, že velmi vyspělý člověk bude materialista?“
Faktum konání SJZ: Členové společenství SJZ v Indii po mnoho let platili za vyčištění karmy ve víře, že místní kněží udělají duchovní práci za ně. Víra v pověřeného vůdce a instituci pověření je totiž charakteristickým znakem SJZ. I proto věřící následovali T. Pfeiffera do Indie a proti své vůli – sami od sebe by tak nejspíše nikdy neučinili – se otevírali tamním duchovním deformacím a platili velké sumy za „vyčištění karmy“. K tomuto jednání je vedla slepá víra, že „aura“ pověřeného mistra je ochrání před negativními vlivy, a že tímto způsobem ctí starobylé kultury a šíří Filosofii Bytí.
Důsledky: Pod vedením pověřeného dochází ke zjevnému odklonu od samotné podstaty Filosofie Bytí. Slepá víra zcela nahrazuje kritické myšlení. Vytrácí se rovnováha i logičnost a věřící se stávají nesamostatnými. Místo vlastní odpovědnosti na duchovní cestě pak potřebují být slepě taženi „vyvoleným vůdcem“. V budoucnosti nutně musí dojít k rozštěpení (schizmatu). Ti, kteří pochopí Filosofii bytí, nemohou být členy sekty SJZ.
Řešení: Naivně nevěřit, a to ani pověřeným, zrušit nerovnovážnou autoritářskou církev SJZ.
„Máš-li to štěstí, že potkáš dobrého učitele, dbej jeho rad, ale vždy nejlepším vodítkem bude Tvoje meditace. To je základ i koruna veškerého duchovního snažení. Ta Ti pomůže vyvarovat se omylů, chybných nebo slabých nauk a nevědomých nebo málo vědomých lidí, kteří se ve své samolibosti vydávají za učitele.“
Faktum konání SJZ: Věřící SJZ se domnívají, že mají být jako vojáci, kteří plní i chybný rozkaz. Zde cituji dlouholetého věřícího a člena nejužšího vedení společenství SJZ. –
„Tedy když si žák vybere svého učitele, měl by mu do určité míry důvěřovat, i když by někdy byly jeho pokyny chybné, podobně jako i voják plní rozkaz, i když může být nesprávný. Je tedy z duchovního pohledu velmi na pováženou upozornit učitele na chybu v něčem zásadním, i když by měl žák pravdu.“
„Princip udržení jednoty funguje i v mnoha jiných oblastech života, např. to stádo těch ovcí má svůj smysl, protože více chrání stádo před dravci… Jakmile se nějaká ovečka oddělí od stáda, je snadněji napadnutelná.“
Důsledky: Nelze se vyhnout omylům učitele, pokud se domnívám, že mám být jako voják, který plní i chybné pokyny. Stejně tak nelze čerpat z vlastního nitra a meditovat, jsem-li závislý na guruovi a ztratil-li jsem tak napojení na své vlastní nitro. Voják, co plní i chybný rozkaz, nenalezne své nitro ani vlastní cestu.
Řešení: Zrušení organizace, kde se T. Pfeiffer sám prohlašuje za „duchovního mistra s tisíciletou zkušeností, který má právo na všechno to, co udělá, protože snad k tomu byl pověřen“. Návrat k podstatě Filosofie bytí – do vlastního středu vnitřní bytosti, do nitra. To je jediné vedení, jediný mistr a cesta do Jednoty. Já jsem – je – cesta, pravda i život.
…………………….
Shrnutí:
Již dnes jsou dle mého názoru patrné programy a dogmata, která se postupem času (v rámci generací a desítek či stovek let) mohou vykrystalizovat v naprosté sektářství a tmářství. Například je snad každému patrné, že se v církvi SJZ zcela slepě následuje pověřený, který však v Indii ztratil čistotu napojení (nemá jak předat dalším pokračovatelům napojení na vědomí J. Z.) a sám sebe veřejně prohlašuje za mistra, který má právo na vše, co udělá. Své oponenty bez udání důvodu automaticky očerňuje, a to jen proto, že si dovolí o jeho krocích kriticky smýšlet. Věřící jej následují kamkoliv, podepíší cokoliv a platí pod jeho vedením, zcela v rozporu s Filosofií Bytí, velké sumy za vyčištění karmy. Pověřeného vnímají jako „poloboha“, o jehož slovech a konání je nepřípustné kriticky smýšlet.
Tato absolutní samovláda je navíc právně zacementována v samotných stanovách církve registrované na Ministerstvu kultury. Celá struktura zcela postrádá jakoukoli vnitřní záchrannou brzdu nebo kontrolní orgán, který by měl pravomoc vůdce v případě pochybení či duševní nemoci korigovat nebo odvolat. Všechny nitky právní, finanční i věroučné moci se sbíhají v jediné osobě, což v kombinaci s faktem, že klíčový společný majetek v Soukenické ulici je zapsán na fyzickou osobu Tomáše Pfeiffera, vystavuje věřící naprosté právní a majetkové bezmoci. Takový stav nemá žádná jiná církev ani náboženská společnost. Je to naprostý unikát a nevídaná mocenská struktura v rukách jednoho člověka. Napadlo někoho o tom přemýšlet? Co když pověřený přijde o čistotu a rozum?
Samotná církev SJZ je postavena na prvořadé víře (uvedena pouze víra v zakládající preambuli církve) a namísto nauky je v názvu církve vzývána osoba Zezulky. Takto nastavené „základy“ sektářství se mohou (spíše musí) během pár generací rozvinout do naprosto autoritářské sekty, kde „pověřený“ bude likvidovat své oponenty a věřící jej budou zcela nekriticky následovat kamkoliv a konat cokoliv.
Za nejhorší a zcela zásadní fakt však považuji to, že se církev SJZ hluboce propojila s indickými vlivy a směry (nerovnovážnými entitami a směry). Dlouholeté navštěvování tamních míst a aktivní účast na stovkách placených obřadů (púdž) měly za následek, že na sebe celé společenství nevědomky navázalo cizí vlivy, vazby a nehmotné entity. Tyto síly, které z podstaty nejsou v rovnováze a nesou v sobě staré programy magie a závislosti na guruovi, se staly trvalou součástí „duchovního genu“ (DNA) církve. Toto znečištěné vlivové pole nelze změnit žádným administrativním zásahem ani přepsáním stanov. Působí skrze podvědomí věřících, zkresluje jejich vědomí a schopnost vnímat realitu, čímž je vlivově oslepuje. Každá další generace, která se na tuto strukturu napojí, bude automaticky kontaminována stejným nerovnovážným polem. Pramen rovnovážného učení byl zanesen a čistý příjem z přinašečova zdroje je pro následovníky uvnitř této sekty znemožněn.
Velmi rizikové schéma víry a sektářství položili zakladatelé SJZ pro další generace následovně:
- Nezpochybnitelné pověření: Absolutní autorita vůdce, o které se nediskutuje.
- Likvidace oponentů: Odstraňování kritiků z komunity bez jakéhokoliv vysvětlení (viz „výzva“ ze dne 30. 3. 2019).
- Absolutní právo pověřeného: Vůdce má právo na vše, co učiní, protože byl pověřen.
- Slepá víra v napojení na vědomí J. Z.: Ač se Tomáš v Indii zcela rozevřel tamním vlivům a směrům (dokonce po jednom obřadu byl více jak týden v bezvědomí a málem zemřel), věřící nechtějí přijmout fakt, že ztratil čistotu napojení a že i další pokračovatelé již budou mít nečistý příjem. Takto vzniká slepá víra v neomylnost „papežů“.
- Nálepkování kritiků: Kdo se vůdci postaví, je automaticky a bez udání konkrétních důvodů označen za temného a bez duchovního světla.
- Vojenská poslušnost: Věřící má být jako voják, který slepě plní i zjevně chybné rozkazy (podepíše výzvu proti myšlenkám, aniž by alespoň jedna myšlenka byla uvedena, podepíše zakládající listinu církve, aniž by znal podrobnosti, a platí za vyčištění karmy, protože jej vede „pověřený“).
- Zákaz zpětné vazby: Upozornit mistra na zásadní chybu je vnímáno z duchovního hlediska na pováženou.
- Záměna mistra s přinašečem: Jakákoliv kritika vůdce je vykládána jako hrubá neúcta (a rozpor) k samotnému původnímu přinašeči vědění. Není zde opravný mechanismus v případě ztráty čistoty napojení a selhání pověřeného.
- SJZ jako New age hnutí: Církev SJZ vykazuje všechny prvky hnutí New Age. Je ve své podstatě fluidní, nepevná a otevřená jiným vlivům i formám náboženství (např. platby za vyčištění karmy nebo davové zájezdy, kde nosí věřící jednotnou uniformu). Filosofie Bytí je pro SJZ jen jedním ze směrů, který však jako hnutí New Age nebere doslova a přizpůsobuje si jej aktuálním potřebám a náladám. Nerespektuje tak jasně dané hranice této filosofie, jako je například zásada, že duchovní služba a pomoc musí být vždy zdarma. Tato fluidnost New Age církve SJZ tak v budoucnosti povede k dalšímu a dalšímu plíživému rozřeďování a odklonu od čistého zdroje Filosofie Bytí.
- Gen církve tvoří indické vlivy a vazby: Indie je vnímána jako „nejduchovnější země, co známe“, a platby za duchovní službu a pomoc se zde staly nedílnou součástí, kterou v církvi nelze kritizovat. Jakákoli neochota podílet se na na deformovaných obřadech může být vnímana jako neochota „ctít starobylé kultury a odmítat šíření filosofie bytí“.
Takto nastavené „základy a programy víry v pověřené“ nutně, zákonitě a nevyhnutelně (je pouze otázkou, zda třeba již ve druhé, nebo až v deváté generaci pověřených) povedou k naprostému sektářství, absolutnímu autoritářství a k úplnému zamlžení samotné podstaty Filosofie Bytí, kterou je kritické myšlení, samostatnost a věrnost vlastnímu nitru.
Uvědomují si dnešní věřící a pověřený, co svým konáním (odklonem, ztrátou čistoty napojení, platbou za duchovní obřady, nekritičností..) a „trhlinami“ mohou způsobit během pár generací? Přemýšlejí o tom, že jejich následovníci je budou kopírovat, přičemž se odklon většinou jen výrazně zhorší a každé pochybení zakládajících členů se v toku času značně prohloubí?
Stručná chronologie vývoje DUB–SJZ
1. Fáze: Čistá Filozofie Bytí a zrod (1993 – cca 2000)
- 1993–1994: Vzniká Duchovní univerzita Bytí (DUB), oficiálně založená 30. března 1994. Tomáš Pfeiffer získává masovou popularitu díky pořadu Seance na TV Nova.
- Charakteristika: Období čistých myšlenek bez cizích vlivů. Převažuje silný idealismus, dobrovolnictví a nezištná služba. Z čistého nadšení se společně buduje biotronické centrum.
2. Fáze: Rozkvět a nástup cizorodých prvků (cca 2000 – 2014)
- Kolem roku 2000: Společenství zažívá vrchol a největší veřejný úspěch. Zahajuje se činnost v biotronickém centru a pravidelně vycházejí časopisy. Začíná tvorba meditační hudby a slavné koncerty na vodnářský zvon.
- Po roce 2008: Dochází k pomalému promíchávání původní nauky s komerčními vlivy hnutí New Age. Čistá filozofická linie se začíná deformovat.
- Komerce a odchody: Zavádějí se platby za „vyčištění karmy“. Kvůli tomuto odklonu od původní čistoty učení prožívá mnoho starších členů zklamání a ze společenství odchází.
3. Fáze: Registrace církve a kult jednoho muže (2014 – dodnes)
- 19. prosinec 2014: Společenství Josefa Zezulky (SJZ) je oficiálně registrováno jako 38. státem uznaná církev. Vykrystalizuje se pevná církevní struktura s podprahovou slepou vírou v neomylnost vůdce. Dochází k potlačování logiky a kritického myšlení.
- Vliv cest do Indie (2013–2018): Časté cesty Tomáše Pfeiffera do Indie otevírají vrátka pro nové duchovní struktury. Přebírání tamních vlivů mění myšlení věřících, kteří začínají toto nové chování nekriticky přijímat po vzoru indických mistrů.
- 2019 (Zlom na Řípu a sebeblahorečení): Tyto indické vlivy napomohly k zásadní proměně vůdce. Významným mezníkem je slavnost na hoře Říp v roce 2019. Pan Pfeiffer se zde sám pasoval a otevřeně označil za duchovního mistra s tisíciletou zkušeností, který má právo na vše, co učiní. Před cestami do Indie přitom takto silná deklarace absolutní autority nebyla patrná a snad ani možná.
- Současný úpadek a izolace: Zájem široké veřejnosti klesá a členská základna stárne. Při sčítání lidu v roce 2021 se k SJZ přihlásilo už jen 1 053 lidí. Skupina se uzavírá do sebe a vytváří až nezdravou závislost na jediném vůdci.
4. Fáze: Budoucnost a predikce (Po odchodu vůdce)
Po úmrtí charismatického vůdce, na kterém stojí celá existence dnešní struktury, nastanou dva hlavní možné scénáře:
- Scénář A (Zánik): Pro unavenou strukturu se nenajde žádná adekvátní náhrada a celé společenství se přirozeně rozpadne.
- Scénář B (Degenerace a schizma): Vedení se ujme osoba bez původních znalostí a duchovní vazby, která pouze zneužije vybudovaný aparát k demagogii. To povede k definitivnímu odklonu od Filozofie Bytí a k hlubokému rozštěpení:
- Čistí pokračovatelé Filozofie Bytí budou působit samostatně mimo struktury.
- Následovníci „pověřeného zakladatele“ se budou fanaticky prohlašovat za jediné vyvolené.
Závěr
Na základě shora uvedených skutečností docházím k jednoznačnému závěru, že základy položené T. Pfeifferem (SJZ) vykazují zásadní trhliny a neodpovídají původnímu záměru (Filosofii Bytí). Ve své současné formě a struktuře organizace církve SJZ Filosofii Bytí z hlediska jejího předání budoucím generacím značně ohrožuje a překrucuje. Navazuje tak na jiné organizace a církve, které se v průběhu vývoje zcela oddělily od svých kořenů či vykrystalizovaly v přímý opak nauk, ke kterým se navenek hlásí nebo ze kterých původně vyvěraly.
Problematika takto chybně položených základů je o to rizikovější, že budoucí následovníci budou tato schémata a deformované struktury pravděpodobně pouze nekriticky přebírat a prohlubovat. Vzhledem k tomu, že Tomáš Pfeiffer vystupuje jako „jediný pověřený žák“ a dlouholetý přímý účastník Zezulkových přednášek, hrozí, že jeho konání bude přijímáno bez jakýchkoliv pochybností a s pečetí původnosti se automaticky přenese i na další pokračovatele a hledající.
SJZ se s velkou pravděpodobností stane institucí, kde se „káže jediná pravda“ a která se zkostnatěle hlásí k dogmatům zakladatele, jenž však již v samotném počátku Filosofii Bytí překroutil a odvedl hledající od samostatného myšlení a kritičnosti (tedy od schopnosti samostatně nacházet pravdu a řešení).
Společenství SJZ je bezesporu jednou z forem hnutí New Age, které navíc postupně vykrystalizovalo v charismatické panství nezpochybnitelného „božského vůdce“. Ačkoliv je samotná Filosofie Bytí spíše uceleným panenteismem stojícím na logických zákonitostech, forma a konání církve jsou ve svých základech v přímém rozporu s učením, ke kterému se hlásí. Církev používá jisté prvky a myšlenky pouze povrchně, přičemž se svým reálným konáním přizpůsobuje okolním vlivům a krátkodobým potřebám, které původní nauku ředí a rozmělňují. Tento fakt potvrzuje jak znalecký posudek religionisty doc. Lužného vypracovaný při zakládání církve, tak i následná studie („léčitelská církev“) jeho kolegy doc. Vojtíška. Oba shodně hodnotí církev SJZ jako hnutí typu New Age. Naproti tomu, pokud by se Filosofie Bytí studovala hlubinně, dospělo by se k závěru, že je ve své podstatě hlubokým a konzistentním panenteistickým systémem, který vede ke kritičnosti, logice a samostatnosti, nikoliv k povrchní víře.
Registrace Společenství Josefa Zezulky jako oficiální církve v roce 2014 byla zlomovým bodem. Právě tato volba institucionální formy spustila proces finálního zkostnatění a proměny v sektoidní strukturu. Pokud by byla tehdy zvolena forma vzdělávacího ústavu (např. Ústav životních zákonitostí) nebo badatelského spolku, původní čistá a svobodná Filosofie Bytí i samotná podstata hledání by s velkou pravděpodobností zůstaly neporušené. Do takové struktury by se totiž mnohem hůře integrovaly prvky New Age, charismatické panství „pověřeného“ i postupná degradace směrem k sektářství.
Církev SJZ byla před rokem 2014 a v jeho průběhu zakládána a koncipována tak, aby její struktura a nastavení sloužily výlučně jediné osobě – vůdci, který dle jednostranné víry a předpokladu má mít vždy čisté napojení na přinašeče. Hierarchie je zjevně jednostranná a počítá s autoritářským, avšak neomylným vedením člověka napojeného na vědomí přinašeče. Pověřený má v církvi SJZ naprosto neomezenou a nikým nekontrolovatelnou moc. Již při samotném založení v roce 2014 nebyly vytvořeny žádné ochranné či nápravné mechanismy pro případ selhání této autority – neomezeného vládce (pověřeného). Jak už to bývá, osud pak takovou systémovou chybu prověřil tím, že ji ukázal přímo v reálném životě. Tomáš Pfeiffer totiž již v roce 2015 v Indii o čistotu napojení na vědomí přinašeče přichází. Během jednoho z indických rituálů (púdž) ztrácí na týden vědomí, kdy málem umírá, a s ním ztrácí i čistotu napojení na vědomí přinašeče. Následné roky opakovaných cest do Indie tento stav pouze prohloubily.
Přestože čistota napojení byla zamlžena, struktura církve zůstala rigidně nastavena tak, jako by toto čisté napojení stále existovalo. V roce 2019 pak tato ztráta napojení vyvrcholila v absolutní autoritářství, když Tomáš Pfeiffer na hoře Říp veřejně sám sebe označil za mistra s tisíciletou zkušeností. Pasoval se do role ‚přinašeče nauk‘, který má právo na vše co udělá, přičemž ten, kdo se mu postaví, je „černý jako bota“. SJZ selhala ve své struktuře stejně jako pověřený, který ztratil čistotu napojení a není schopen si tento fakt dodnes přiznat. Pokud si jej však nepřizná, čas a další „pověřený“ bez napojení ani vazby na přinašeče tuto skutečnost nekompromisně ukážou. Avšak vzhledem k nastavení systému povede rigidní autoritářská struktura církve SJZ pouze k prohloubení sektářství a k definitivnímu odklonu od samotné podstaty Filosofie Bytí (tedy od kritičnosti, samostatnosti a rovnováhy).
Rigidní autoritářská struktura církve SJZ nemá již dnes, i vzhledem k faktu ztráty napojení pověřeného, absolutně žádné opodstatnění a představuje zásadní hrozbu pro čistotu předávání myšlenek původní Filosofie Bytí.
Závěrečná paralela s indickým učením a kulturou
Zde se nabízí přímá paralela se samotným vývojem v Indii. Ač v ní nalezneme hluboké vědění v upanišadách, které ve své podstatě silně kritizují a cíleně odvádějí od vnějších rituálů (natož placených) a vedou hledajícího striktně do vlastního nitra, nalezneme v moderní Indii zároveň i doslovný „brahman-byznys“.
Ten vychází z Rigvédy a v průběhu věků vykrystalizoval v pouhý prodej duchovních odpustků, kde si lze za nemalý peníz koupit cokoliv: od přivolání blahobytu a partnera až po mechanické vyčištění karmy. Před naším letopočtem si úplatné kněze mohli koupit jen králové a vyšší šlechta, dnes už se prodej „odpustků“ rozrostl pro každého, kdo dobře zaplatí. Dokonce se dá „vyčištění karmy“ objednat on-line a zaplatit QR kódem. Ke koupi je nespočet rituálů a „zázraků“.
Toto indické obchodování s Bohem je pravou myšlenkovou podstatou a vzorem, ze kterého aktuální celosvětové hnutí New Age věcně vychází a žije. Tato polarita přesně zrcadlí napětí mezi Filosofií Bytí a konáním církve SJZ.
Je dobré pochopit, že upanišady, stejně jako původní Filosofie Bytí Josefa Zezulky, jsou ve své podstatě hlubokým panenteistickým skvostem. Skrze hledání zákonitostí (Boha-Jednoty) ve všem, co nás obklopuje i co nás přesahuje, vedou jedince vnitřní a naprosto samostatnou cestou zpět do rovnováhy – Jednoty – k Bohu, z něhož vzešel. Vyžadují vnitřní aktivní změnu a zcela se distancují od povrchních rituálů a „božích placených prostředníků“.
Naproti tomu aktuální masový pop-hinduismus i současná církev SJZ jsou již pouhým odleskem původního čistého vědění (Véd – Filosofie Bytí). Ve svém praktickém konání tak přímo ladí s hnutím New Age (či ezoterním „sluníčkářstvím“), které vyvěrá z povrchnosti a klidně přijímá myšlenku povrchního placení za vyčištění karmy, přivolání blahobytu nebo partnera. Vytváří se tím systém závislosti hledajících na prostředníkovi (kněžích či pověřených), kde kněz fakticky nahrazuje Boha a věřící se stává plně závislým. „Kouzla, zázraky a magie“, které jsou odtržené od poznávání zákonitostí, kritičnosti a rovnováhy, jsou podstatou New Age stejně jako dnešního pop-hinduismu a konání církve SJZ.
Starobylé upanišady vedly, stejně jako Filosofie Bytí Josefa Zezulky, k poznání, kritičnosti a samostatnosti. Naproti tomu i starobylé rigvédy vždy vedly k závislosti na kněžích či jiných zprostředkovatelích. I dnešní placení bráhmani jsou přímým opakem niterné cesty upanišad či Filosofie Bytí; odvádějí od samostatnosti a vytvářejí závislost, nepěkné duchovní vazby a dluhy. Ne náhodou Zezulka o Indech hovoří jako o etniku s největší karmou; je to právě kvůli Rigvédám, tedy kvůli obchodování s duchovní službou a pomocí, která by měla být vždy zdarma a měla by hledajícího vést k samostatnosti.
Co přesně říkají upanišady o náboženském byznysu?
Je více než ostudné, že věřící ani vedení SJZ nerozlišují mezi hlubokými filosofickými upanišadami (které vycházejí ze stejného základu jako Filosofie Bytí) a pop-hinduismem úplatných „brahmanů“, kteří jsou spíše ezo-kejklíři a pouličními prodejci odpustků. Tyto starověké texty totiž nevznikly jako oslava vnějších obřadů, ale jako přímá, radikální vzpoura proti nim. Když se podíváme na konkrétní pasáže, zjistíme, že upanišady mluví k dnešnímu indickému „brahman-byznysu“ i praktikám SJZ s mrazivou přesností:
- Rituály jako děravé lodě (Mundaka upanišad 1.2.7–8):
Tento text nekompromisně drtí představu, že si lze duchovní pokrok nebo vyčištění karmy koupit: „Vetché a nespolehlivé jsou tyto lodě v podobě obětí… Hlupáci, kteří je oslavují jako nejvyšší dobro, upadají znovu a znovu do osidel stáří a smrti. Žijí uprostřed nevědomosti, ale sami sebe považují za moudré a učené. Tito pošetilci se motají bez cíle jako slepci vedení slepým.“ - Parodie na úplatné kněží (Čhándógja upanišad 1.12):
V této slavné satirické pasáži mudrc sleduje procesí psů, kteří se drží jeden druhého za ocas – přesně tak, jak to dělají kněží při obřadních průvodech – a začnou sborově recitovat náboženské zpěvy: „Óm, pojďme jíst! Óm, pojďme pít! Óm, božstva, přineste nám jídlo!“ Upanišady se tímto otevřeně vysmívají bráhmanům, kteří recitují posvátné texty nikoliv z duchovní potřeby, ale čistě pro peníze, jídlo a ukojení vlastních žaludků. - Degradace obřadních textů na „nižší vědění“ (Mundaka upanišad 1.1.4–5):
Když se žák ptá na nejvyšší moudrost, dostává jasnou odpověď: Existuje vědění nižší (apará) a vyšší (pará). Mezi nižší, přízemní vědění text výslovně řadí celou Rigvédu a všechny rituální příručky. Za vyšší vědění považuje pouze to, čím člověk sám v sobě nahlédne Neuhasitelné (brahman). Znalost tisíců rituálů a manter je bez vnitřního prožitku bezcenná. - Konec monopolu zprostředkovatelů (Kaušítakí upanišad 2.5):
Tento text vzal kněžím jejich hlavní zdroj obživy. Zavádí pojem „Vnitřní oběť“ (Antar-agnihotra) a říká, že člověk nemá platit za lití másla do vnějšího ohně. Skutečným chrámem je lidská bytost; pravá duchovní práce se děje uvnitř, neustále a je zcela zdarma.
Selhání v přímém přenosu
Jako zcela zásadní selhání a zneužití Filosofie Bytí a jména Josefa Zezulky proto považuji fakt, že Tomáš Pfeiffer své mnohaleté cesty po Indii, kde se jeho věřící účastnili stovek placených rituálů, spjal se Zezulkou a dokonce tyto cesty nazval „Velká cesta s Josefem Zezulkou po duchovních místech Indie“. Konání církve SJZ je stejně hloupé, jako bychom upanišady spojovali s úplatnými indickými kněžími a rituály, proti kterým se právě upanišady tak zásadně vymezovaly a silně je kritizovaly.
Tomáš Pfeiffer i jeho církev se karmicky zapletli s nejdekadentnějším indickým projevem pseudo-duchovnosti a zamlžili tak čistotu Filosofie Bytí pro další generace. Je to hluboké selhání a překroucení Filosofie Bytí, která vyžaduje – stejně jako upanišady – práci niternou a silně se vymezuje proti zpoplatněným duchovním obřadům. Tomáš Pfeiffer díky rozevření se brahman-byznysu (Rigvédám) a deformacím s ním spojeným ztratil čistotu napojení na vědomí Josefa Zezulky, a tím ztratil i možnost předat jej dál. Je otázkou, zda se Tomáš Pfeiffer má ještě právo vydávat se za pokračovatele Josefa Zezulky a Filosofie Bytí.
A–Ž
Škola Života
Škola Života
Slovo sekta zde autor používá v jeho původním, sociologickém a etymologickém významu (z latinského secare – oddělovat, dělit), tedy jako označení pro uzavřenou skupinu s monolitickou strukturou, která se odštěpila od širšího společenského diskursu a fixuje se na autoritu jediného vůdce, nikoli jako pejorativní nálepku.
