Ač každá starobylá kultura a náboženství pocházela ze zdroje vědění přinašečů (Thovth, Abrahám, Noe, Ježíš, Zezulka..), stejně tak se každá nám známá nauka dříve či později od rovnováhy (podstaty nauky přinašečů) oddělila. Vždy kopírovala deformace dle dané doby a epochy.
Tento fakt si můžeme ukázat například na deformacích katolické církve, která je ryzím příkladem nerovnováhy odcházející dvoutisícileté epochy Ryb. Ovšem epocha Ryb je jen dvoutisíciletým pod-vlivem šestitisícileté epochy Býka. Nejsmutnějším příkladem dostředivých deformací této epochy Býka je Indie a Hindu. Z původně čistého a rovnovážného učení se vykrystalizovala dostředivá nauka, která na úkor celku upřednostňuje jedince a jeho vývoj či osobní prospěch. Indické náboženství se stalo čirým konstruktem „braní a dávání“ pyramidálního systému, který z principu nevede k rovnováze citu a rozumu, natož k samostatnosti a svobodě ducha (vědomí). Hledající podléhají kněžím a jsou na ně plně vázáni. Tvoří se vzájemné závislosti a nerovnováha. Ač bychom mohli i dnes najít někde hluboko v indických knihovnách původní a čisté védy (VĚDĚNÍ), které dost možná pochází ještě z dávnějších kultur slovanských, tyto poznatky a vědění již samotní indičtí kněží neznají a nežijí.
O to smutnější je přihlížet obrazně řečeno „míchání staré a zkažené kaše s novou a čerstvou“. Přinašeč vědění Josef Zezulka dal lidstvu poznání životních zákonitostí (FILOSOFII BYTÍ) a pověřil svého žáka T. Pfeiffera k předávání těchto zákonitostí dalším generacím. Tomáš dostal též možnost napojení na vědomí přinašeče i po jeho smrti. Ovšem tato možnost měla jednu nepřekročitelnou podmínku, Tomáš se nesměl rozevřít jiným směrům a vlivům („ve jménu mém“). Tomáš se však v Indii zcela nekriticky rozevřel místním deformacím a v roce 2015 o čistotu napojení na vědomí přinašeče definitivně přišel. Tento fakt si neuvědomuje a nechce přiznat, stejně jako jeho věřící církve SJZ a ta se tím zcela odkloňuje od kritičnosti a hledání rovnováhy (Pravdy). Ovšem ještě horší je fakt, že se Tomášovo vědomí napojilo na indické entity a vlivy a Tomáš se stal prostředníkem těchto tisíciletých indických deformací. Národ přinašeče selhává a indické vlivy a deformace se skrze církev SJZ šíří dál a hlouběji. Duchovní ochrana národa přinašeče kopíruje selhání. Poslední roky jsou ukázkou toho, jak se realizuje životní zákon, když selžou ti, co mají odpovědnost za rovnováhu – učení přinašeče.
Zrůdnou ukázkou tohoto odklonu a selhání (MÍCHÁNÍ STARÉ KAŠE S NOVOU) je dokument církve SJZ z roku 2019 – SIDDHA.
Proplést deformace a čirý odklon od rovnováhy indického padlého kněžího, který se ostentativně ukazuje jak spí v ohni atd. s přinašečem J. Zezulkou je fatální omyl a ukázka míchání staré kaše s novou. Josef Zezulka se vždy od těchto „duchovních kejklí“ a nepodstatných „kouzel“ distancoval a žádal především prostotu a rovnováhu bytí. Spojit v dokumentu deformovaného SIDDHU a Zezulku je opravdu vrchol lidské hlouposti a nerovnováhy. Jen ošálený a zcela nekritický jedinec by někdy něco takového dopustil či vytvořil.
Tomáš Pfeiffer v jim vytvořeném dokumentu především ukazuje svůj pád a fatální selhání. Každý člen církve SJZ již jen svým členstvím toto selhání (navázání na indické deformace a entity) a odklon podporuje a živí, čímž nese přímou odpovědnost za selhání národa a ponížení osudové osy.
Sedmileté „indické orgie“ církve SJZ, kdy se většina členů téměř celý měsíc zcela nekriticky a fanaticky rozevírala tamním deformacím vedla k promíchání čistého zdroje J. Zezulky a indických vlivů a deformací. Tento stav a vazby zásadně ohrožují vývoj a další vývojový článek po člověku, který se díky církvi SJZ jen stěží dostane k rovnovážné filosofii bytí přinašeče vědění J. Zezulky.
Ctít starobylé kultury a původní čistý zdroj tím, že se na deformacích a odklonu od původního zdroje sám podílím je poněkud hloupé a z principu nemůže vést k jednotě či poznání.
Snad už je čas, aby ti co toto selhání vytvořili pochopili svůj odklon a vrátili se k rovnováze a FILOSOFII BYTÍ (?)
A-Ž
Společenství Života
