„Na duchovní cestě musíme mít sebekritiku a kritičnost vůbec.
Musíme vědět, že všechno je tak, jak to je, a musíme počítat i s lidskou vlastností, kde jeden chce být zajímavý, jeden chce kořistit z něčeho, jeden chce být povýšen. To jsou lidské vlastnosti. Naučme se je hodnotit.“
Komentář od A – Ž
Zezulka nás učil kritičnosti a hodnotit lidské vlastnosti.
A tak se i dle odkazu J.Z. opakovaně a kriticky ptám pokračovatelů, žáků i věřících…
Učil vás snad vážený Tomáši Pfeiffere Josef Zezulka, aby jste sám sebe před davy pojmenovával a vzýval „tisíciletým mistrem“?
Aby jste své věřící vedl v součtu k milionovým platbám za údajné duchovní obřady slibující snad nadlehčení karmy, namísto vlastní změny?
Aby si po dvaceti letech výuky vaši nejbližší následovníci mysleli, že (dle jejich slov) „jsou jak vojáci, co musí uposlechnout rozkaz i kdyby byl nesprávný“?
Aby se vaši pokračovatelé domnívali, že je z duchovního hlediska na pováženou upozornit učitele na chybu v něčem zásadním, a to i kdyby měli pravdu?
Aby jste vložil filosofii bytí do církve (SJZ), jejíž náplní (dle vašich slov) je „velmi prvořadě víra“?
Aby jste navedl a hrubě zmanipuloval vaše učedníky a blízké J.Z. k podpisu výzvy proti samé podstatě odkazu J.Z. – hledání pravdy?
Cožpak si Tomáši opravdu myslíte, že Zezulkova podmínka oddělení se a distancování od jiných vlivů a směrů se realizuje tak, že se otevřete či zúčastňujete stovek obřadů a rituálů jiných vlivů a směrů?
K tomu jste snad byl Tomáši „pověřen“?
A nečiníte tak snad především proto, aby jste byl nad ostatní povýšen?
Zeptám se i vás, vážení věřící, hledající a blízcí J. Zezulky
Cožpak jste nepochopili ani tu nejzákladnější myšlenku přinašeče, že vždy a všude musíme hledat, chránit a žít pravdu?
Jak je možné, že nikdo nenašel odvahu a nehájil samotný základ a smyls duchovní práce, kterým je Bytí v souladu s pravdou?
Jak je možné, že podepisujete cokoli, co vám „pověřený“ podstrčí a to aniž by jste znali obsah, či smysl dokumentů?
Jak je možné, že se necháte zatáhnout kamkoli, a to klidně i do Indie k platbám vysokých finančních obnosů za údajné duchovní obřady co vám snad mají nadlehčit karmu?
Jak je možné, že se raději zařadíte do řady a upřednostňujete ukáznění se vůli pověřeného před pravdou a smyslem nejvyšším – hledáním pravdy naplněné vlastním Bytím a činy?
Co vám přestřelo mysl a srdce, že i když mnozí z vás dobře věděli, že „pověřený“ neudržel čistotu a zavedl společenství do temných a deformovaných vod starověkých kultur, tak ani jeden nenašel tu sílu a vnitřní světlo, aby jej upozornil na chybu v něčem zcela zásadním?
Nikoli smrt Zezulky byla příčinou zásadního oslabení jeho odkazu a síly myšlenek, nýbrž právě a jen vaše pohodlnost, povrchové ukáznění a duchovní zbabělost je příčinou ztráty ochrany a odklonu od odkazu J.Z., díky čemuž dnes zažíváme těžké časy (což má nedozírné celoplanetární následky).
Co jste udělali proto, aby jste měli právo nést duchovní znak Bytí?
Kdo vám dal právo skovávat a kamuflovat své ukáznění a pohodlnou pasivní víru za pojmenování církve po J.Z., který však prvořadě přinesl vědění a možnost pochopení smyslu života, bez kterého žádná citová práce (víra) nemá smyslu!
Většina z vás jen kvůli vlastnímu prospěchu, iluzi o vlastním povýšení či touze být léčena, skovává se za členství a duchovní znak Bytí. Ale to je málo, takové konání nikoho neopravňuje nést znak Bytí či odkaz J.Z.
Historickým smyslem padlého „pověřeného“ (a církve SJZ) snad dle mého osobního názoru může být především zkušenost a poznání, že i pověřený je jen chybující člověk, který svým nepochopením mnohdy může jít proti samé podstatě Bytí a svojí nedokonalostí pak strhne a zavede všechny, kteří se nechají jen pasivně táhnout.
Snad i těžkými životními zkušenostmi lidstvo časem dospěje k poznání, že tím nejvyšším učitelem a školou je pouze a jen Život sám. Jedinou cestou k Jednotě je vlastní aktivní přemýšlení (vědění) a z něj pramenící meditace (vnitřní citová změna) naplněná prostým Bytím a činy.
Josef Zezulka říkával, že není problém zemřít, ale narodit se.Já k tomu dodám, že ještě větší problém (z hlediska přinašeče) je narodit se, dát lidem hluboké poznání, které však již během 29 let „pověření“ zavedou daleko od samé podstaty a čistoty nauky ke smlouvání, víře a ukázněnosti. Cožpak lidé stále nechápou, že sebekritika a kritičnost obecně (tedy hledání pravdy – pochopení smyslu života) je prvořadou podstatou aktivní duchovní cesty a vnitřní změny? Mnoho hledajících chtělo by plynout v „blaženosti duchovních stavů“, jen málo však najde odvahu a úsilí plně pochopit hloubi Bytí a pravý odkaz J.Z., bez kterého nejsou žádné stavy ducha ukotveny a dříve či později vedou k deformacím a nerovnováze (nemoci).
