Nechápat jenom rozumem, ale i citem

J.Z.

Komentář od A – Ž

Máme dva základní způsoby vnímání. Rozum a cit (též vědění a víru). Tyto dvě základní složky je třeba mít pokud možno vždy v rovnováze. Pokud by jsme jen hromadili informace (a to třeba i dobré), nestanou se vlastnictvím našeho nitra a z novým zrodem (inkarnací) o ně přijdeme. Pokud by jsme pěstovali jen cit (intuici a prožitky), nevěděli by jsme jak a kam se aktivně vžívat a dříve či později by jsme propadli různým iluzím či rozevírání se kde čemu a kde komu. Cílem je tedy pochopit a následně celou svojí vnitřní bytostí prožít, aby se tak tato zkušenost stala našim niterným „vlastnictvím“, které si bytost nese navždy a ve všech dalších inkarnacích jako „hlas nitra“.

Tedy jak začít? Napřed je důležité pochopit sebe, smysl vlastního bytí, základní zákonitosti života, své bratrství se vším živým a udělat si jak se říká ve svém životě pořádek. Bez prvotní úpravy vlastního života a změny v pojímání hodnoty života (vegetariánství, zcela vyřadit drogy jako alkohol, nikotin atd.) není možné postoupit bezpečně dál. Za prvé by nabylo kam (smysl vývoje je cesta do jednoty, kde je hodnota každého života stejná) a za druhé by jsme si spíše škodili.

Jde o to pochopit, kdo a kde ve skutečnosti „jsem“ (tedy vnitřní bytost – nitro). Dále je důležité uvědomit si smysl našeho snažení, tedy podstatu vývoje bytosti, která prochází od prvotních virů, dále v rostlinném spektru zkušeností až ke zvířecím a nyní k prvnímu tvorovi (člověku), který už může aktivně pracovat na svém nitru (změně). Dále k dalším a dalším vývojovým druhům, které se stávají čím dál více spíše útvarem (bytostí) myšlenkovou (vědomím), které ke konci svého vývoje již nemá oddělenou hmotnou formu „bytostné jednotky“, ale stává se bezčasovým prolnutím vědomí nekonečného bytí – „jsem každý vždy a všude“.

My lidé se zatím však spíše učíme „chodit“ a budeme se spíše držet rovnováhy citu a rozumu a lidské přirozenosti – prostému Bytí. Budeme-li tedy chtít jít aktivní cestou vlastní změny, je důležité vždy hledat rovnováhu a nově pochopené a zdůvodněné informace následně prohloubit celou svojí vnitřní bytostí – citem – prožitkem.

K tomu jsou různé meditační techniky, ale vždy má být cílem prohloubení nitra prožitkem – tedy vědomím vžíváním se do problému, který jsme před tím ze všech stran promysleli a předmět prožitku zdůvodnili. Je nutné, abychom své nitro a meditaci zcela řídili a nebyli rušeni jak vnějšími vlivy, tak různými duchovními entitami, které nás mnohdy obklopují, jakožto dluh či vazba z minulých (či současných) životů. Proto nikdy nespěchej, vyjdi, ale pokorně vnímej co ti život přinese a snaž se vždy hledat pravdu a rovnováhu.

Neexistuje žádná „šablona a jediná správná cesta“, to co by však hledající mělo vždy spojovat je snaha o hledání pravdy a cíl, kterým je naplňování bytí tak, aby jsme byli kladnou složkou Tvůrčího díla. K tomu nám může pomoci i prvotní záměr a jiskra našeho snažení, jejíž myšlenkovou podstatou je, aby jsme v plném nadšení napnuli svoji vůli i cit ve směru – jsem každý, vždy a všude. Nadšení je hlavní silou a pohonem, bez kterého žádná snaha nemá sílu a potenci.

Je dobré mít pomocníka (učitele, průvodce), ten může být i nehmotný. My lidé sami zatím většinou ztrácíme směr a odvahu se měnit. V dalších krocích po vstupu do vlastního nitra bytost pracuje na harmonizaci čtveřice živlů, propojení se do bezčasovosti a dále až k samotnému zdroji, který již však potřebuje i potenci za pomoci dechových cviků a praktik, kde se zvedá pohlavní síla. Vše má svůj čas. V dnešní době nejsou vnější vlivy čisté a tak hledající bude muset zvládnout mnoho překážek. Překážkou může být jak vlastní nerovnováha, tak i vliv okolí (myšlení lidí, 5G, mikrovlny, elektrické rozvody, nepřirozené zvuky, umělé světlo atd.)

Proto je téměř nutné chodit do přírody a snažit se o vlivovou čistotu, která usnadňuje vnitřní práci.

Přeji všem mnoho síly a odvahy.