Tak jako přinašeč vědění Ježíš (Mojžíš, Abrahám…) měl své žáky, tak jistě i další přinašeči vědění (Zezulka atd.) budou mít své „pověřené“ a ti budou mít svoje žáky či věřící, kterým následně svoji „štafetu“ předají.
Avšak každá mince má dvě strany, a tak i „pověření“ má své dvě strany a z nich plynoucí rizika. Obzvláště, pokud by lidé jen nekriticky následovali pověřené („svaté“) v iluzi, že veškeré jejich kroky jsou jakoby přinašečem posvěcené a nebo že je dokonce mají následovat jako vojáci a to i kdyby jejich „rozkazy“ byly chybné.
Pokud by lidé uvěřili deziluzi, že pokud by se mýlili pověření, tak by se tak snad automaticky mýlili i přinašeči a proto se pověření (v mylné iluzi věřících) mýlit nemohou. Pokud by lidé nerozlišovali fakt, že pověření jsou na rozdíl od přinašeče jen lidé a vždy budou mít jen lidské možnosti a hranice včetně svých karmických stínů, vnitřních deformací a vlastních hranic poznání.
Pokud by se stala situace, že by pověřený selhal (tak jako mnohokráte v minulosti), je zde vůbec nějaká možnost, aby ať už on sám, nebo jeho věřící, či poněkud zaslepení a nekritičtí následovatelé byli schopni tento pád si přiznat a nebo jej dokonce aktivně řešit?
Co když by pověřený ztratil napojení například tím, že by neudržel vlivovou čistotu, rozevřel by se deformovaným kulturám a dokonce by platil za vyčištění karmy?
Co když by „pověřený“ ztratil své pověření (napojení na vědomí přinašeče), ale ve víře, že jej stále má by zmanipuloval i mnohé další generace, které by jako on platily za vyčištění karmy a žily v iluzi, že tak snad ctí starobylé kultury a šíří filosofii bytí?
Co když by „napojení“(pověření) bylo zanešeno (ztraceno) neudržením vlivové čistoty a tak jako „rozbité rádio by přelaďovalo stanice“, tak i pověřený by nevědomě čerpal z více vědomí a entit?
Co když by tyto entity byly temné, ale lidé by v bláhové víře dál věřili, že jde o vědomí přinašeče, protože by již slova pověřeného neověřovali?
Co kdyby pověřený selhal, ztratil své napojení a následně by vložil nauku do deformované struktury, kde by navíc proti vůli přinašeče zneužil v názvu jeho jméno a tím by o to více zamlžil i původní čistý zdroj a smysl myšlenek přinašeče?
Co když by pověřený pro tento svůj karmický pád navíc i zneužil jméno přinašeče, kterým by manipulativně maskoval svůj odklon a údajné „duchovní cesty po místech Indie“?
Co kdyby se pověřený plně a zcela nekriticky rozevřel deformovaným kulturám a jejich nehmotným entitám, které by skrze něj mohly skrytě odčerpávat energii těm, kteří by se (a to i v minulosti) pověřenému (biotronikovi – sanátorovi) rozevřeli či k němu mají jakoukoli vazbu?
Uvědomují si následovatelé pověřeného (biotronika – sanátora), že pokud by se pověřený rozevřel deformacím a nehmotným entitám z těchto tisíciletých deformací těžícím, že by na sebe tento vliv a entity navázal a ty by mohly skrze něj ovlivňovat nejen i je samé? Že by všechny co k pověřenému (biotronikovi – sanátorovi) mají vazbu, ať už ti co se u něj léčili v minulosti či nedávno, tak že by tímto svým pádem a rozevřením se deformacím značně ohrozil a tyto entity by skrze něj mohly odčerpávat energii všem, co k pověřenému mají vazbu?
Byli by věřící či sám pověřený vůbec schopni domyslet možné důsledky? Napadlo by někoho, že pokud by pověřený selhal, tak že by tím zcela zásadně strhl celou epochu a zcela jistě by se tento jeho pád téměř okamžitě zrcadlil i ve hmotě například třeba i tím, že by národ přinašeče ztratil ochranu? Že kdyby byla odčerpávaná energie skrze nehmotné entity, tak by se tento fakt mohl kvantově propisovat i do hmoty a například bychom pak mohli mít nejdražší energie, či že bychom na vlastní úkor pomáhali jiným národům a stali se jejich nechtěnými vazaly?
Uvědomují si pověření a jejich následovníci, že právě díky selhání (rozevření se deformované a starobylé kultuře) pověřeného a jeho nejbližších by mohlo dojít obrazně řečeno k ponížení osudové osy celého národa a ten by pak mohl být doslova zahalen „mlhou“ deformovaných vlivů a entit starobylých kultur. Že by tak obrazně řečeno bylo vytvořeno „spící království“, kde i ti co se o duchovní záležitosti nezajímají by vnímali obrovský rozdíl a úbytek energie jen po té co přejedete hranice „spícího království“?
A tak se ptám, pokud by bylo vše zjevné, pověřený by ať už z vlastní ješitnosti nebo slepoty nebyl schopen svůj pád si přiznat a napravit, našel by někdo odvahu učinit nutné kroky k nápravě? Nebo by „poslušní věřící a žáci“ ve své pohodlnosti raději mlčeli a odůvodňovali si ve svoji pohodlnost a tyto děje „vyšší mocí, údajnou pokorou či jakoby nutnou učednickou disciplínou“? Šla by obrazně řečeno „kolona dál“, protože by varovná slova a pravdivou kritiku pověřený z neznalosti či pomatení smyslů pojmenoval třeba jako „štěkání psů“? Věřili by dál úplatným indickým kněžím, kteří by za pár rupií pověřenému namluvili, že „vše učinil bez jediné chybičky“?
Jak je možné, že nikomu nevadí, že pověřený propagandisticky nálepkuje své kritiky a pojmenovává je bez uvedení konkrétního důvodu jako „černé bez známky duchovního světla“ a to jenom proto, protože se o jeho mnohdy chybných krocích snaží kriticky přemýšlet?
Nebylo by snad ani divu, že by si nikdo nespojil fakt, že toto dogmatické nálepkování kritiků a například i veřejná výzva SJZ proti informacím, aniž by alespoň jedna konkrétní informace byla uvedena, by mohla být předvojem nynější těžké doby. Vždyť právě toto konání pověřeného, kdy dogmaticky a bez uvedení důvodu nálepkuje své oponenty by z nemalé části nevyhnutelně mohlo vést až k dnešnímu stavu, kdy je veřejnost fatálně rozdělena, kde ti co jsou „pověřeni“ zneužívají svoji moc a propagandisticky a účelově nálepkují své oponenty (například jako „černotu, dezoláty, proruské trolly“ atd.)?
Cožpak lidé nechápou, že „ryba smrdí od hlavy“?
Proč lidstvo zatím nikdy neudrželo rovnováhu a překroutilo si k obrazu svému a pohodlnosti učení a myšlenky přinašečů?
Jsou vůbec lidé schopni samostatně a kriticky myslet, nebo potřebují prvořadou víru a své „pověřené pasáčky“, kterým budou vždy a vše nekriticky věřit a následovat je kamkoli?
Mohou lidé pochopit, že duchovní ochrana národa přinašeče se projevuje v obou směrech, tedy pokud jde národ rovnovážně, tak se pozitivně zesiluje, ale stejně tak se zesilují i nerovnováhy a karmické důsledky a děje, pokud národ selže?
Můžeme od lidí vůbec chtít, aby hledali (i žili) rovnováhu a hlubší architekturu souvislostí, nebo se musí zrodit další vývojový druh, který toho již bude alespoň z části schopen?
Musí přijít třetí světová válka, aby lidi vytrhla z pohodlnosti a letargie svých návyků i iluzí a nebo najdou cestu i odvahu a začnou sami myslet a své chyby napraví?
Společenství Života A-Ž
3.5.2024
„Víte, že jsem vám říkával: Mějte svoji kritičnost! Rozlišujte, uvažujte! Není všechno tak, jak se to lidstvu předkládá. Myslím to v těch duchovních věcech. Je tady hodně naivity, hodně překrouceného a není to vinou těch, kteří to přinesli. Je to vinou roznašečů a příjemců. Záleží na tom, aby se každý snažil mít soudnost.“
JOSEF ZEZULKA
