„Ty, jenž se chceš vydat na dobrovolnou cestu Zlepšování, musíš pochopit, že život všech tvorů má stejnou cenu.
Všichni tvorové se navzájem od sebe liší počtem vlastností, inteligencí, stupněm vyspělosti, ale cena života je u všech stejná. Pochop, že všichni tvorové jsou Tvoji bratři. Cena jejich života je stejná, jako tvého. Chceš-li se vydat vzhůru, musíš být nejprve ušlechtilým tvorem a ne barbarem!
Pamatuj, že toto je práh, který nemůžeš přestoupit nebo obejít.
Nemůžeš později přistoupit k žádným mentálním praktikám, nemůžeš být dříve naplňován čistými psychickými silami, dokud sám nejsi čistý. Nemůže být nalito do nečisté nádoby čisté víno, protože by se zkazilo.
Kdybys zůstal barbarem a neuvědomil si cenu života a naplňoval se nečistými silami, pak by v Tobě nutně musel nastat chaos, aniž by sis to uvědomoval. Vše, co bys přijímal vyššího by bylo nepochopením zkreslováno. Nerozeznával bys jasně pravé učení od podvrženého, kterého je mezi lidmi mnoho, víc než si snad myslíš.
Aniž bys sis to uvědomoval, projevovalo by se temné učení v Tvé mysli. Byl bys zaváděn, ustrnul bys na učení, které by Tě nevedlo výš, přesto, že by tak tvrdilo, ale dostalo by se Ti něčeho, co je asi tím, čím je dítěti dudlík. Spokojil by ses šidítkem.
Zhoršovala by se Tvá osudovost.“
Josef Zezulka
KOMENTÁŘ OD A-Ž
Chceme-li jít aktivní duchovní cestou rozšiřování svého vědomí na celek, logicky nemůžeme být někým, kdo celek (život) ničí. Je dnes mnoho cest a duchovních směrů, které mnohdy mají i fragmenty čistého učení. Ale tím, že jde jen o fragmenty a že lidé rádi smlouvají a nebo se chtějí zalíbit „publiku“, vytrhávají tyto fragmenty dobré nauky z kontextu a zapomínají na nutnost prvotní změny svých návyků a „zděděných programů“.
Tak jako každý obor, konání či dovednost mají svá pravidla a zákonitosti, má své pravidla i aktivní duchovní cesta a vnitřní změna. Nelze být někým, kdo koná v přímém rozporu s Jednotou a při tom konat duchovní praktika a to ani kdyby daná praktika či meditace byla čistá a kladná. Pokud bychom neprošli vlastní změnou a například vraždili (jedli) nižší tvory (zvířata), pak bychom při potencování svoji síly v meditacích či jiných praktikách jen zesilovali zmar či temnotu. Tím bychom ponižovali svoji osudovost a v důsledku i osudovost celku, protože my sami jsme jen buňkou jednoho velkého „těla“ – Života.
Je opravdu s podivem, jak mnozí lidé dbají, aby jejich dům či prostředí mělo čisté energie a vyšší vibrace, ale pak jim nevadí, že snědí tvora, který žil celý život v naprosto bídných podmínkách, daleko od přirozenosti a radosti. Samozřejmě že takový „pokrm“ má v každém svém soustu a části ty nejhorší energie, vibrace a lidé tak z nevědomosti jedí celou těžkou historii tvora, který žil ve smutku, žalu a nakonec musel projít krutou smrtí. Ovšem jistým způsobem ještě horší je samotná myšlenka touhy po smrti druhé bytosti. Tím, že vědomě podporujeme myšlenku zabíjení a hrubégo zacházení se zvířaty, fakticky se tak ladíme na smrt a zmar. Je to stejné, jakobychom denně mysleli na to, aby se ostatní měli špatně, že bychom jim přáli smrt a život ve zdcela nepřirozených podmínkách. Nezáleží na tom, že tuto myšlenku nevyřkneme, ale podpurujeme ji tím, že tak konáme (požíváme mrtvoly). I když snad každému soudně myslícímu a cítícímu člověku musí být jasné, že tak škodí sobě a samozřejmě hlavně zvířeti a životu obecně, člověk velmi nerad a neochotně mění svoje „tradice“ zlozvyky, návyky.
Vraždění zvířat je však jedním z těch nejhorších „zlozvyků“ a má nedozírné následky. Nejen, že si tak člověk zatemňuje možnost čistého napojení na své nitro a schopnost vnímat nezkresleně realitu, ale vytváří si tak nepěkný další zrod (osud). Ve skutečnosti jsme Jednota a cokoli co děláme druhým, děláme sobě. Zákonitě tak mnozí musí ve vývoji zpět a rodí se do takového osudu, který sami způsobili. Navíc tak člověk ztrácí duchovní ochranu a mohou je tak snadněji napadat různé temné (nehmotné) entity a vědomí. Tento bludný kruh je mnohdy nekonečný a utrpení Celku tak stále narůstá.
Lidstvo ročně vyvraždí 150miliard bytostí, tyto bytosti žijí v naprosto nepřirozených podmínkách, jsou očkovány různými chemickými preparáty a mnohdy vražděni opravdu příšerným způsobem. Jak bychom při takovém množství zmarů a hrůze chtěli mít na Zemi kladné energie a radost? Jak bychom mohli očekávat, že nastane „nová doba“, přístup do vyšších frekvencí, volné energii a že bude na Zemi harmonie? Budeme-li ve svém jednání pokračovat a budeme-li zvířata brát jako „věc“, kterou můžeme ničit a vraždit dle vlastních zvrácených přání a potřeb, pak logicky nelze očekávat, že se budeme mít dobře, a že na Zemi nastane mír a radost.
Dokud lidstvo toto svoje jednání nezmění a nepochopí, že tak koná v důsledku proti sobě, tak se na Zemi nic nezmění a lidstvo se duchovně nepohne ani o krok a bude bloudit v bludných kruzích a slepých cestách. Temné síly (nerovnováha a stagnace) tak stále budou mít svoji sílu a mnozí pak nebudou chápat, jak je možné, že například musí být v rámci cíleně vytvořené „situace“ povinně „očkováni“ a že je pak „mocní“ zavírají doma a nemohou cestovat a naplňovat svůj život radostí. Nespojí si však, že to samé denně činí druhým (zvířatům) tím, co mají na „talíři“.
Jsou zde i tací, kteří argumentují tím, že je v důsledku jedno jestli „zavraždím“ rostlinu, nebo zvíře. Taková argumentace je důsledkem neschopnosti vcítit se a sám si reálně najít odpověď. Přece vžiji-li se do zvířete, které žije celý život zcela v nepřirozených hrůzných podmínkách a nakonec je hrůzně zavražděno, tak nemohu říci, že je to stejné jako podmínky rostliny, která žije mnohem přirozeněji a má v důsledku zcela jiný vjem svého bytí. Pokud pak budu chtít co nejméně škodit a být tak kladnou složkou života, nemohu nikdy tvrdit, že vražda zvířete je shodná jako „vražda“ rostliny. Navíc většinu rostlin „nevraždíme“, ale sklízíme plody a nebo až když odumírá (obilí atd.). Každý si přece sám může odpovědět na otázku, zda-li by chtěl být v příštím životě raději zvířetem jdoucím na hrůznou porážku a žijícím celý život někde v kleci a nebo by si raději zvolil osud rostliny naplňující své bytí někde na poli nebo v sadu. Pochopit sebe jakožto Jednotu a začít se podle toho chovat je pomyslným prahem a nutností pro další postup a vývoj vědomí. Ovšem taková změna nemůže být nucená či pouze jen důsledkem ukáznění se, člověk musí pochopit, zdůvodnit si a snažit se prožít svým nitrem, aby tato zkušenost byla hluboká a stala se opravdovým vlastnictvím bytosti.
Žijeme v době, kdy se „zrychluje čas“ a vše co děláme druhým se nám velmi rychle vrací. Dokud nezměníme sebe, svoje zlozvyky a nerovnováhu, budeme muset stále dokola zažívat těžké lekce osudu, abychom nakonec pod tlakem událostí pochopili, že vše co děláme druhým v důsledku vždy děláme sobě. Chceme-li jít cestou vzhůru, musíme se napřed stát ušlechtilým tvorem a přestat být barbarem!
TO JE PRÁH, KTERÝ NELZE PŘESTOUPIT ANI OBEJÍT.
Až tento práh lidstvo přestoupí, budou jej čekat další výzvy a možnosti hlubšího pochopení sebe sama – Jednoty – Celku.
Lépe pak pochopí, že elektromagnetické záření techniky a dnes především vysílačů, WiFi či jiných radiokomunikačních zařízení nedozírně ničí život a je samé. Že bude nezbytné, abychom změnili způsoby výuky a školství obecně, protože není-li rozum doplněn citem a schopností vciťovat se do druhých, nutně povede ke zkáze. Nezbytné bude i hluboké pochopení, že každý druh potřebuje pro svůj harmonický život dostatek prostoru a místa a přemnoží-li se jeden druh, nutně tak strádá jiný. Lidstvo z nevědomosti ničí život, protože se přemnožilo. Ač teoreticky a technicky je možné uživit miliardy lidí, nelze miliardy lidí uživit přirozeně a harmonicky. Jedna věc je „technická stránka uživení mas“ a druhá věc je harmonický a přirozený vývoj v přirozeném prostředí a podmínkách, kde by lidstvo žilo a podporovalo život i jiných druhů.
Mír a harmonie se nikdy nedají vydobýt válkou či násilím a proto jedinou cestou je cesta poznání životních zákonitostí, rovnováhy a vlastního prožitku Jednoty. K tomu bude pro lidstvo nutné poznat hloubku myšlenek a poznání přinašečů vědění. Jejich filosofie a duchovní praktika v důsledku jediné mohou lidstvo bezpečně a „rychle“ pozvednout k rovnováze, přirozenosti a harmonii. Cesta je jen jedna, měnit sebe. Až když dojde ke změně vnitřní, teprve pak dojde přirozeně i ke změně vnější a změně zřízení lidské společnosti a struktur. Nakonec pochopíme, že člověk nemá Životu vládnout, ale sloužit.
A-Ž
Společenství Života
