Lidstvo spalo tisíce let, zapomněli jsme, kdo ve skutečnosti jsme. Klíče poznání nám byly skryty nebo je pověření z nevědomosti či ješitnosti překroutili a přivlastnili si je.
Kultury i civilizace vzkvétají a zanikají, stejně tak jako jako po létě jednou přijde zima, aby pak opět vše v dalším cyklu vzniklo. Život pulzuje a v dlouhých tisíciletých rytmech se střídají doby konstrukční a destrukční. To je Život, to je zákonitost.
Konec „technické civilizace“
Žijeme v době končící technologické civilizace (která se zákonitě zhroutí sama do sebe, čehož jsme právě svědky). Cílená sebedestrukce a nerovnováha je již tak do očí bijící, že každý kdo chce vidí a začíná chápat hloubku problému a její pravou příčinu. Mnozí si začínají uvědomovat, že žili ve lži a naprosté iluzi (oddělenosti).
Mocipáni a „pověření“ se nás po tisíce let snažili držet ve slepé víře – závislosti. Někteří nás vědomě a cíleně postavili proti sobě, dle známého „rozděluj a panuj“. Jiní mnohdy i z nevědomosti či starých a nevědomých návyků konali tak, abychom na nich zůstali závislí a připoutaní. Tvořili „pyramidální systémy (struktury moci a formy ovládání) závislostí a vazeb. Skryli a překroutili původní učení přinašečů (VĚDĚNÍ), udělali z něj věrouku bez logiky a kritického myšlení. Učili tak, abychom byli poslušní jako vojáci co plní i chybný rozkaz, co neupozorní „učitele“ na chybu v něčem zásadním, i kdyby měli Pravdu.
Zalíbili se jim jejich „funkce a pověření“. Usurpují si právo na bezchybnost a neomylnost. Kdokoli kdo se jim postaví (samostatně a kriticky myslí), toho se snaží očernit a umlčet. Vedou nás ke slepému následování, nerozvíjí naše nitro ani vědění (poznání životních zákonitostí). Hledání Pravdy (rovnováhy) se jim příčí a ohrožuje jejich iluze a povýšenost. Ješitnost jim zaslepila rozum i srdce, domnívají se, že jsou nadřazení a tak sami sebe vydávají za „mistry“.
Přichází čas VĚDĚNÍ – vědomí Jednoty
Avšak se změnou „rytmu vesmíru“ a příchodu nového cyklu se mění i podstata a forma vyzařování včetně urychlení dějů zákonu odrazu (karmy), každý pocítí své činy prvořadě sám na sobě. Známá poučka a Pravda,“cokoli učiníš druhým, činíš sobě“, začíná nabírat na síle a projevovat se v plné síle.
Čas se naplnil, další v řadě přinašečů (..Noe – Abrahám – Mojžíš – Ježíš – Zezulka..) v plnosti zanechal své VĚDĚNÍ – poznání životních zákonitostí. Na prahu cyklických změn (nového vesmírného cyklu) vždy přicházejí ti, jejichž vědomí již není lidské, ale obsáhlo další a další vývojové druhy až těsně před spojení s věčností (zdrojem – čas neexistuje, stejně tak neexistuje minulost či budoucnost – vše trvá v nekonečném TEĎ). Ježíš ani Zezulka nepřišli proto, aby sand sňali naše hříchy, či aby nás učinili závislými na víře v jejich osobu a „spasení“, ale cyklicky se rodí proto, aby nám dali poznání životních zákonitostí a my se mohli sami měnit. Abychom mohli lépe a samostatně chápat Život i sebe samé. Abychom se stali kladnou složkou Života, kterého jsme součástí, projevem i spolutvůrci. Podstatou učení přinašečů je vlastní změna, a to jak svého myšlení (rozumu – vnějšího vědomí), tak i vlastního nitra (citu – hlubokého vědomí).
Člověk se musí naučit kriticky a samostatně uvažovat, vše do hloubky promýšlet a hledat sám odpovědi (ve svém nitru). Stát se hybnou silou tak, aby se sám pohyboval dopředu (rozšiřoval své vědomí na celek). Láska je jen hlubší a hlubší pochopení faktu, že ve skutečnosti není nic, co by nebylo mojí součástí. Jsme Jednota ze které jsme vzešli (oddělili se – své bytostné vědomí) a ke které opět spějeme.
Architektura souvislostí BYTÍ
Lidstvo tak díky poznání přinašeče může bezpečně najít cestu k sobě a pochopení smyslu nejen svého BYTÍ. Je dobré si uvědomit a pochopit, že ač je podstatou vlastní změny prvořadě změna vnitřní (rozvoj vnitřního vědomí ve směru – „JÁ-VŠE“), avšak napřed je na základě poznání životních zákonitostí třeba vyrovnat (změnit) své myšlení. Pochopit (analogií a zdůvodňováním si) do hloubky sám sebe, smysl bytí, vývoj, genezi vědomí a architekturu souvislostí Života jakožto celku, kde je vše propojeno se vším. Vše je logické a musí na sebe vždy a zákonitě navazovat. Rozum musí být v rovnováze s citem. To co cítím musím mít zdůvodněné a co mám zdůvodněné musím obsáhnout i svým citem (nitrem – vnitřním vědomím). Lidem dnes prvořadě nechybí „cit“, jak se mnozí domnívají, ale chybí jim především architektura souvislosti Života (poznání životních zákonitostí a plné pochopení smyslu bytí). Až teprve na základě poznaného lze následně přirozeně a vědomě upravit i své bytí (vrátit se k prostotě a normálnosti). Až se lidstvo vrátí k prostotě a přirozenosti BYTÍ, teprve pak lze pokračovat a jít bezpečně (ve svých meditacích – prožitcích) stále hlouběji a hlouběji až k samotnému ZDROJI (IE – O – UA).
Nelze stavět dům bez pevných základů, stavba by se zřítila. Proto je nutné napřed vyrovnat své myšlení (a každodenní bytí) a pak následně pracovat ve hloubkách hlubokého vědomí a napnout je k samotnému ZDROJI (prazákladu bytí – IE -O -UA)
Snad každý může najít rovnováhu citu a rozumu, každý může najít sám sebe v plnějším pochopení, že není nic co by nebylo jeho součástí (jsem každý, vždy a všude). Na základě rovnováhy citu a rozumu – zdůvodnění si životních zákonitostí – najdeme cestu do svého nitra, jediného pravého domova. Naše nitro je jediné, co si neseme v mnoha a mnoha životech. Myšlení povrchové (v rámci přerozování) zaniká, zůstává jen jádro – vnitřní bytost (hluboké vědomí). Vnitřní bytost formují hluboké prožitky. Ty jsou vytvořeny buď vědomě (v meditacích, pokud známe smysl a směr vývoje) a nebo jsou tvořeny osudem (karmou). Je tedy na člověku, zda-li jde aktivně (vědomě), nebo pasivně (nevědomě). Aktivní cesta vyžaduje mnoho úsilí, ale vede ke svobodě, rovnováze a radosti ze života. Nalezneme-li (spojíme-li v rovnováze) tvůrčí čtveřici živlů, najdeme i klíč ke dveřím Jednoty (cestu k sám sobě).
Jsme JEDNOTA
Lidstvo nevyhnutelně (pokud chce přežít) dospěje k plnému poznání a pochopení, že jsme buňkou jednoho těla – ŽIVOTA.
Každá část, každá bytost, vše co „je“, jsme MY. Není druhých, jsme JEDNOTA. Až tuto skutečnost a zákonitost lidstvo plně (rozumem i svým nitrem) pochopí, nastane „mír“ a „království rovnováhy“. Není nižších ani vyšších, hodnota každého života i bytosti je stejná.
A proto nebuď příčinou utrpení ani zmaru, neumíš život dát, tak jej neber druhým ani nižším bytostem. Nikomu nevěř, vše kriticky promýšlej, hledej odpovědi ve svém nitru a logickém zdůvodnění. Vše musí být vždy logické a musí na sebe navazovat. Životní zákonitosti jsou neměnné, to jen člověk mění své poznávání (rozsah vědomí). Podstatou učení je rovnováha a vývoj ve směru – JSEM KAŽDÝ, VŽDY A VŠUDE.
Myšlenky J. Zezulky:
„Jde o to stát se hybnou silou a pohybovat se sám dopředu. Jestliže budu já něčemu jen věřit, tak se nechávám táhnout jen nějakou vírou. Jakoukoli – dobrou, špatnou, střední, ale nechávám se táhnout.“
……………….
„Kdykoli budeme mluvit o duchovní cestě, vždy budeme zdůrazňovat kritičnost a vždy budeme nechávat jako hlavní fakt, aby člověk přemýšlel, ne aby jen věřil.“
………………..
„Máš-li to štěstí, že potkáš dobrého učitele, dbej jeho rad, ale vždy nejlepším vodítkem bude Tvoje meditace. To je základ i koruna veškerého duchovního snažení. Ta Ti pomůže vyvarovat se omylů, chybných nebo slabých nauk a nevědomých nebo málo vědomých lidí, kteří se ve své samolibosti vydávají za učitele“
……………………….
„Víte, že jsem vám říkával: Mějte svoji kritičnost! Rozlišujte, uvažujte! Není všechno tak, jak se to lidstvu předkládá. Myslím to v těch duchovních věcech. Je tady hodně naivity, hodně překrouceného a není to vinou těch, kteří to přinesli. Je to vinou roznašečů a příjemců. Záleží na tom, aby se každý snažil mít soudnost.“
JOSEF ZEZULKA
A-Ž
Na konci se všichni setkáme na začátku.
Společenství Života
