TŘI PILÍŘE CÍRKEVNÍ SEKTY (SJZ) TOMÁŠE PFEIFFERA
I. Nezpochybnitelnost a bezchybnost „POVĚŘENÍ A POVĚŘENÉHO“
II. Prvořadá církevní víra a kult osoby „PŘINAŠEČE“
III. Nejduchovnější země INDIE
Ať vědomě či nikoli, podstatou církevní sekty SJZ Tomáše Pfeiffera jsou shora uvedené tři pilíře, které dohromady určují její podstatu a pravidla (a to jak psaná, tak i nepsaná).
I. Nezpochybnitelnost a bezchybnost „POVĚŘENÍ A POVĚŘENÉHO“
Základem sekty T. Pfeiffera je víra v pověření a pověřeného. Pověřený (T. Pfeiffer) je nezpochybnitelný a kdokoli kdo se mu postaví (začne samostatně kriticky myslet) je „pověřeným“ veřejně označen: „černý jako bota bez známky duchovního světla„.
Pověřený veřejně uvádí, že má právo ke všemu to co udělá a že není rozdíl mezi ním samým a naukou přinašeče. Proto nejspíše cítí potřebu veřejně se před davy prezentovat jako „duchovní mistr s tisíciletou zkušeností“. Kdokoli kdo se mu veřejně postaví (kritický a samostatně myslí) tak jde (dle víry T. Pfeiffera a věřících sekty SJZ) proti vůli přinašeče.
V důsledku pak není důležité, co je a co není pravda, ale v sektě SJZ je důležité věřit, že nikdo nemá ani to nejmenší právo pochybovat o konání a myšlenkách Tomáše Pfeiffera (pověřeného). Výsledkem církevního dogma sekty T. Pfeiffera je „poslušný voják“, jak mimochodem sám uvádí mnohaletý (a nejbližší) věřící sekty: „Tedy když si žák vybere svého učitele, měl by mu do určité míry důvěřovat, i když by někdy byly jeho pokyny chybné, podobně jako i voják plní rozkaz, i když může být nesprávný. Je tedy z duchovního pohledu velmi na pováženou upozornit učitele na chybu v něčem zásadním, i když by měl žák pravdu.“
Tedy členové sekty Tomáše Pfeiffetra plní jako vojáci jeho chybné rozkazy a neupozorní jej na chybu v něčem zásadním i kdyby měli pravdu. Víra v pověření a pověřeného je v sektě Tomáše Pfeiffera (pověřeného) bezesporu důležitější než hledání Pravdy. Věřící sekty T. Pfeiffera od pevné víry v bezchybnost a nezpochybnitelnost pověření a pověřeného jistě neodradí ani myšlenky Josefa Zezulky:
„Ti, kteří jsou během života kolem něho (přinašeče) a kteří mají z jeho poučování dělat nauku, ti se také vždy neosvědčí. Obyčejně pak sklouznou zpět do dřívějších vlivů, kde se přece jen cítí pohodlněji“
„Jenomže když mu tuto schopnost (rozevření možnosti vnímat přímo pravdu Bytí napojením na přinašeče) předával, jistě ho upozornil, že je to možné jen tehdy, jestliže zůstane v jeho vlivové oblasti a oddělí a distancuje se od jiných směrů a jejich vlivů.„
„Víte, že jsem vám říkával: Mějte svoji kritičnost! Rozlišujte, uvažujte! Není všechno tak, jak se to lidstvu předkládá. Myslím to v těch duchovních věcech. Je tady hodně naivity, hodně překrouceného a není to vinou těch, kteří to přinesli. Je to vinou roznašečů a příjemců. Záleží na tom, aby se každý snažil mít soudnost“
JOSEF ZEZULKA
Je logické, že shora uvedené myšlenky Josefa Zezulky jsou pro sektu Tomáše Pfeiffera nepříjemné a ohrožující. Sekta T. Pfeiffera je postavena na víře v pověření a pověřeného, který však dle shora uvedených myšlenek J. Zezulky o své pověření (napojení na vědomí přinašeče) může přijít. Podmínkou udržení napojení (pověření) je nutnost (Zezulka uvádí „je to možné jen tehdy“) zůstat ve vlivové oblasti přinašeče a oddělit se a distancovat se od jiných směrů a jejich vlivů. Vzhledem k faktu (viz. video), že tuto podmínku T. Pfeiffer v Indii neudržel (zcela se rozevřel jiným směrům a jejich vlivům), tak snad každý se špetkou soudnosti musí chápat, že pověřený o svoje pověření mohl přijít (resp. že jej ztratil). Pokud by někdo v sektě SJZ našel odvahu samostatně přemýšlet, pak by si myšlenky Josefa Zezulky jistě zdůvodnil (ověřil) a pochopil by i jeho další slova..
„Tím že přetrhali spojení, znemožnili si správný příjem a zrušili možnost předávat dál hlavám církve schopnost přímého napojení.. tu možnost kterou se domnívali mít pozdější papežové a kterou představovali jako neomylnost“
JOSEF ZEZULKA
II. Prvořadá víra a kult osoby „PŘINAŠEČE“
Dle zakladatele sekty SJZ (Tomáše Pfeiffera) jsou církve prvořadě o víře a o víře obecně a nejinak je tomu v sektě SJZ. S tímto tvrzením se nedá než souhlasit, ale pak je značně „schizofrenní“ to, že Tomáš Pfeiffer svoji sektu pojmenoval po Josefu Zezulkovi, který víru (natož prvořadou) neměl rád:
„Já sám nemám rád víru, já mám rád vědění, víra je málo, věřit mohu čemukoliv, ale tím neobjevuji tu velkou životní zákonitost, nepoznávám to, jak to vlastně je“
„Jde o to stát se hybnou silou a pohybovat se sám dopředu. Jestliže budu já něčemu jen věřit, tak se nechávám táhnout jen nějakou vírou. Jakoukoli – dobrou, špatnou, střední, ale nechávám se táhnout.“
„Kdykoli budeme mluvit o duchovní cestě, vždy budeme zdůrazňovat kritičnost a vždy budeme nechávat jako hlavní fakt, aby člověk přemýšlel, ne aby jen věřil.“
„Nikdy nevěřte a to ani mně. Vše kriticky promýšlejte, hledejte rovnováhu.“
„Mě když se někdo zeptá, jestli věřím v Boha, tak mu řeknu: Kdepak, já o něm vím a to je víc. Ale nepředstavuji si ho jako bytost. To by bylo málo.“
JOSEF ZEZULKA
Bude jistě zábavné sledovat věřící sekty (kde je prvořadá víra) jak budou naplňovat myšlenku Josefa Zezulky, aby nikdy nevěřili.
Avšak vrcholem církevního sektářství a konečným vítězstvím víry nad Pravdou je fakt, že Tomáš Pfeiffer svoji sektu pojmenoval po J. Zezulkovi. Krom naprostého opaku smyslu filosofie bytí J. Zezulky (hledání vědění) a nikoli víry, Tomáš Pfeiffer zákonitě navedl (užitím jména J. Zezulky v názvu sekty) věřící na vzývání osoby J. Zezulky. Zezulka vždy po svých žácích žádal, aby se ladili jen na nejvyšší Boží existenci (Podstatu, nejvyšší Pravdu, Universum, jednotu..) – nikoli na osobu (Jméno) přinašeče. Tomáš Pfeiffer však věří, že pokračovatelé Ježíše byli „Ježíšovci“ (jak i sám uvádí) a nejspíše i proto pojmenoval svoji sektu po Josefu Zezulkovi (o své sektě mnohdy také hovoří jako o „Zezulkovcích“). Bohužel zakladatel sekty T. Pfeiffer asi nezná historii, protože jinak by věděl, že pokračovatelé Ježíše byli „křesťané“ (a nikoli „Ježíšovci“, jak uvádí). Různé sekty a odnože (které si do názvu dávali jméno Ježíše) vznikali až velmi hluboko po jeho smrti a tyto sekty jsou obyčejně vždy v přímém rozporu s učením samotného Ježíše (v čemž Tomáš Pfeiffer na tyto sekty v plnosti navázal). Jistě i Ježíš své pokračovatele upozorňoval na podmínku, že se nikdy nemají ladit na jeho osobu (ani věřit či slepě následovat). Tomáš Pfeiffer tak v důsledku (pojmenováním své sekty po J. Zezulkovi) pokračuje v deformacích odcházející dostředivé doby (pod-doby Ryb) a prvořadé církevní víry. Zneužitím jména Josefa Zezulky v názvu vlastní sekty z něj (a proti jeho vůli) nevyhnutelně udělal „církevní modlu“.
Tomáš Pfeiffer tak navázal na církevní tradici, která již tisíce let úspěšně překrucuje odkaz přinašeče (Ježíše) a koná přesný opak toho, co sám Ježíš kázal a co bylo podstatou jeho učení (rovnováha rozumu a citu – VĚDĚNÍ – poznání životních zákonitostí).
III. Nejduchovnější země INDIE
V sektě SJZ je Indie vnímána jako nejduchovnější země a věřící Indii pravidelně navštěvují, nechávají se vést místním knězem, který je za nemalý peníz provází snad všemi brahman-business akcemi zaučující vše, co žádáte a po čem toužíte. Můžete si tak koupit puju (obřad), který vám mnohdy zaručí i mládí, stáří, vítr, déšť, peníze, chudobu, nesmrtelnou smrt, vysněného partnera, hrocha nebo blechu a vlastně vše za co zaplatíte.
Věřící sekty se za to „vše“ poslušně uklání místním úplatným kněžím, líbají jim nohy a obyčejně ani netuší k čemu byl obřad ve skutečnosti konán a chrám v minulosti zasvěcen. Nelze pak očekávat, že by věřící znali historii místa a tušili, že např. lingam (symbol Šivy, falus atd.) byl mnohdy znázorňován i červenou barvou a to proto, že na něm v dobách dávných byly konány zvířecí obětiny. Krom bílého sárí (jinou barvu poslušný žák sekty mít nemůže) si tak tito věřící domů „přivezou“ i krásné a deformované vlivy, kde jaké nehmotné entity, deformace, prázdné peněženky a mnoho báječných vzpomínek a zážitků, které se mnohdy ani nestaly (jako šíření filosofie bytí či „ctění“ starobylých kultur). Ale o to v Indii nejde, protože slepá víra hory přenáší a deformuje realitu.
Ač většina starobylých kultur vycházela z učení přinašečů (původního rovnovážného zdroje – VĚDĚNÍ), tak stejně tak se většina starobylých kultur v průběhu času vychýlila a učení přinašečů značně zdeformovala (ztratili rovnováhu rozumu a citu). I v Indii tak jistě můžeme najít fragmenty původního rovnovážného učení, avšak i zde se kultura vychýlila k dostředivosti a ztratila rovnováhu (nemá již plné a čisté poznání životních zákonitostí). Stejně tak zde však najdeme i velké a do očí bijící deformace, které pokud se jim rozevřeme mohou mít fatální důsledky, jak mimo jiné uvádí i Josef Zezulka:
„Najdeme-li pak učení, o kterém víme, že je správné, pak je nejvýše nutné odpoutat se od starého a chybného, aby jeho vliv pěstovaný a zesílený lidstvem dlouhou dobu, nám přes naše podvědomí nezkresloval vědomí“
„Koukejte kolik je na světě sekt ve všech náboženstvích. Ať je to křesťanství nebo indické. Co se v těch sektách v Indii děje? Jakým naivnostem se tam věří? Můžeme se potom divit, že velmi vyspělý člověk bude materialista?“
„Duchovní služba a léčení má být vždy zdarma“
JOSEF ZEZULKA
Bohužel Tomáš Pfeiffer pod vlivem tamních kněží (pouličních prodejců odpustků) poněkud zapomněl na slova Josefa Zezulky a své nekritické věřící přiměl k vysokým platbám za „vyčištění karmy“ a mnohým dalším obřadům, které jistě zaručí nezaručitelné. Indie je dnes ukázkou naprosté ztráty rovnováhy a důsledky jsou vidět snad ve všech projevech a v celé indické společnosti. Každý se špetkou soudnosti přece musí vidět, že nekontrolovatelná porodnost ničí celou Indii. Stejně tak jako všude přítomný nepořádek a nevyhnutelná ekologická katastrofa z přelidnění, která vede až k uzavíraní celých měst z důvodů katastrofálního vše zahalujícího smogu. Kriticky a samostatně smýšlející člověk přece musí chápat, že hmota a duch jsou jedno a pokud hmota „nefunguje“, pak je logicky „něco špatně“ i v duchu (filosofii, náboženství..).
Čekat však od přívrženců sekty T. Pfeiffera samostatné myšlení by bylo ještě naivnější než víra v nezpochybnitelné pověření a pověřeného. Jen těžko budou věřící církve SJZ nevěřit, když je prvořadá víra její podstatou a ještě tíž pak budou naplňovat myšlenky J. Zezulky, kterého si snad z ironie dali do názvu své sekty.
„Na duchovní cestě musíme mít sebekritiku a kritičnost vůbec. Musíme vědět, že všechno je tak, jak to je, a musíme počítat i s lidskou vlastností, kde jeden chce být zajímavý, jeden chce kořistit z něčeho, jeden chce být povýšen. To jsou lidské vlastnosti. Naučme se je hodnotit“
JOSEF ZEZULKA
Každý se špetkou soudnosti a kritičnosti se musí nad sektou Tomáše Pfeiffera pozastavit a položit si otázku, zda-li je jeho sekta (kterou si pojmenoval Společenství Josefa Zezulky) špatný vtip, ironie a nebo snad nějaká pomsta Josefu Zezulkovi.
Přece není možné, aby Zezulka jasně uvedl, že nemá rád víru a aby jeho údajný pokračovatel (T. Pfeiffer) vložil jeho myšlenky do církevní struktury, jejíž podstatou je ze zákona a smyslu církví prvořadá víra?
Že je přece zcela absurdní, aby Zezulka žádal po svých žácích kritičnost a aby nikdy nevěřili (a to ani jemu), a aby si jeho údajný pokračovatel T. Pfeiffer vyložil jeho slova tak, že má své žáky očerňoval za to, že se pokusí samostatně myslet a nevěří mu?
Aby Zezulka důrazně upozornil na podmínku, že duchovní služba a pomoc musí být vždy zdarma a aby si tuto podmínku jeho údajný jediný a pověřený pokračovatel (T. Pfeiffer) vyložil tak, že v Indii mají platit (v součtu miliony) za vyčištění karmy a jiné nesmysly?
Aby Zezulka žádal, aby se lidé nerozevírali starobylým (nerovnovážným) kulturám, a aby si věřící sekty SJZ toto upozornění vyložili tak, že dlouhé roky odjíždí do Indie a zcela nekriticky se rozevírají pouličním prodejcům odpustků (tamním kněžím)?
Korunou absurdity a vítězstvím slepé víry nad pravdou (rovnováhou) je pojmenování církevní sekty (kde se prvořadě věří a platí za vyčištění karmy) po přinašeči VĚDĚNÍ (J. Zezulkovi), který vždy své žáky důrazně upozorňoval, aby se na něj neladili a nic z něj nedělali (nevěřili a nevyžadovali platbu a ani sami neplatili za duchovní službu a pomoc). Jak se členové sekty SJZ na něj nechtějí ladit a nic z něj nedělat, když po něm svoji sektu pojmenovali, udělali tak z něj církevní modlu a zákonitě se tak na jeho osobu (v názvu církve) ladí?
Jediným vysvětlením proč shora uvedené absurdity věřící sekty Tomáše Pfeiffera dovolili a učinili je myšlenka jednoho z nejbližších věřících, který mi v emailu „vysvětlil moji duchovní opovážlivost“ a nevědomky tak vystihl pravou podstatu (deformaci) sekty SJZ: „Tedy když si žák vybere svého učitele, měl by mu do určité míry důvěřovat, i když by někdy byly jeho pokyny chybné, podobně jako i voják plní rozkaz, i když může být nesprávný. Je tedy z duchovního pohledu velmi na pováženou upozornit učitele na chybu v něčem zásadním, i když by měl žák pravdu.“
Pokud by však žák (i učitel) byl opravdovým pokračovatelem filosofie bytí Josefa Zezulky, pak by uvedená myšlenka zákonitě musela znít asi takto: „Tedy když si žák vybere svého učitele, měl by mu do určité míry důvěřovat, i když by někdy byly jeho pokyny chybné, avšak nikdy jako voják co nekriticky plní rozkaz, který může být i nesprávný. Je tedy z duchovního pohledu velmi na pováženou neupozornit učitele na chybu v něčem zásadním, obzvláště když by měl žák Pravdu (logicky a zákonitě zdůvodněnou zákonitost). Pokud učitel Pravdu opakovaně nerozpozná (nehledá), pak to není a nemůže být rovnovážný učitel.“
Tomáš Pfeiffer zavedl a hrubě zmanipuloval hledající k platbám za údajné duchovní obřady, zneužil jméno přinašeče vědění v názvu církevní sekty kde se prvořadě věří a udělal z něj „církevní modlu“, V Indii ztratil čistotu pověření (napojení) a sklouzl se tam, kde se přece jen cítí pohodlněji (v deformované církevní struktuře a nerovnovážných indických vlivech i entitách). T. Pfeiffer (sekta SJZ) dle mého názoru (dle shora uvedených skutečností) nemá již žádné morální ani jiné právo vydávat se za pokračovatele přinašeče vědění (Josefa Zezulky).
A-Ž
Ponta do Sol, 18.2.2024
Vymezení pojmu „sekta“: Sekta (z latinského secta — „směrnice, směr, dráha, filozofický směr, filozofická škola, politická strana, frakce“,[1][2] a to nejspíše ze slovesa sequi — „sledovat, následovat“, nebo méně pravděpodobně ze slovesa secare — „řezat, oddělovat“
