Josef Zezulka neměl rád víru, přál si, aby si každý mohl sám zdůvodnit a pochopit životní zákonitosti. Pojmenování církve (kde je dle zakladatele T. Pfeiffera prvořadá víra) po J. Zezulkovi je hrubá neúcta a nepochopení jeho myšlenek a podstaty filosofie Bytí.
Josef Zezulka (1912 – 1992)
je fenomenální český filosof, zakladatel biotroniky a především prostý člověk, jehož nitro a vědomí daleko přesahovalo náš stupeň. Ze své podstaty jistě především ctil řád vesmíru a nutné osudové (a mnohdy i nelehké, avšak nutné) děje.
I proto si jistě né náhodou vybral jako nejvhodnějšího adepta (pověřeného žáka) T. Pfeiffera. Ten byl schopen vydat jeho stěžejní díla a měl léčitelské schopnosti. Avšak měl i další vlastnosti a bytostné vazby, které prověří nejen jeho, ale i celé generace…
Pověřený má velmi pravděpodobně své „bytostné kořeny“ v deformované Indii. Indie je dnes již jen padlým odleskem původního vědění (ostatně tak jako se stalo u mnohých dalších kultur, kde se časem a smlouváním deformovalo původní čisté a rovnovážné poznání).
Nauka zde vykrystalizovala v deformovaný kult (draze placených) obřadních rituálů zaručujících kde co včetně „nadlehčení karmy“. Vytratila se rovnováha (citu a rozumu), původní učení je dnes jen deformovanou iluzí víry (citu), které je v nerovnováze díky ztrátě znalosti i harmonického vědění (rozumu).
Lidé tam mnohdy uvěří „všemu“ a následují své padlé guru kamkoli a to bez snahy o kritické myšlení či samostatnost. Není tedy divu, že s přibývajícím časem (po úmrtí J.Z.) a odklonem od rovnováhy, musel i „pověřený“ (jak předpokládal J.Z.) „spadnout tam, kde se přece jen cítí pohodlněji“.
Vlastní minulost jej nejspíše dohnala a 22 let po odchodu J.Z. se nekriticky rozevírá deformované Indické kultuře, která mu (a jeho věřícím) dost možná následně přestřela skrze podvědomí i vědomí. Naprostá ztráta kritičnosti po několik let vedla kroky těchto „padlých“ k placení a rozevírání se draze zpoplatněným Indickým obřadů.
Jednostranná víra pověřeného a jeho následovníků vykrystalizovala v založení církve SJZ, kde je zcela v rozporu s učením J.Z. velmi prvořadá víra a víra obecně.
Ale to vše jistě Zezulka tušil, pověřeného nejednou upozornil, že už nemá „chodit ke křížku“ a má si dávat pozor na svoji fanatičnost (oheň). J.Z. si musel být vědom nevyhnutelného pádu pověřeného. Tato zkouška se karmicky a osudově netýká jen pověřeného, ale především i dalších hledajících, kteří mají za úkol samostatně hledat jen pravdu (kriticky, rovnovážně a samostatně myslet)…
Myšlenky J. Zezulky
„Já sám nemám rád víru, já mám rád vědění, víra je málo, věřit mohu čemukoliv, ale tím neobjevuji tu velkou životní zákonitost, nepoznávám to, jak to vlastně je“
„Víte, že jsem vám říkával: Mějte svoji kritičnost! Rozlišujte, uvažujte! Není všechno tak, jak se to lidstvu předkládá. Myslím to v těch duchovních věcech. Je tady hodně naivity, hodně překrouceného a není to vinou těch, kteří to přinesli. Je to vinou roznašečů a příjemců. Záleží na tom, aby se každý snažil mít soudnost“
„Koukejte kolik je na světě sekt ve všech náboženstvích. Ať je to křesťanství nebo indické. Co se v těch sektách v Indii děje? Jakým naivnostem se tam věří? Můžeme se potom divit, že velmi vyspělý člověk bude materialista?“
„Duchovní služba a léčení má být vždy zdarma“
„Ti, kteří jsou během života kolem něho (přinašeče) a kteří mají z jeho poučování dělat nauku, ti se také vždy neosvědčí. Obyčejně pak sklouznou zpět do dřívějších vlivů, kde se přece jen cítí pohodlněji“
„Najdeme-li pak učení, o kterém víme, že je správné, pak je nejvýše nutné odpoutat se od starého a chybného, aby jeho vliv pěstovaný a zesílený lidstvem dlouhou dobu, nám přes naše podvědomí nezkresloval vědomí“
„Jenomže když mu tuto schopnost (rozevření možnosti vnímat přímo pravdu Bytí napojením na přinašeče) předával, jistě ho upozornil, že je to možné jen tehdy, jestliže zůstane v jeho vlivové oblasti a oddělí a distancuje se od jiných směrů a jejich vlivů“
„Na duchovní cestě musíme mít sebekritiku a kritičnost vůbec. Musíme vědět, že všechno je tak, jak to je, a musíme počítat i s lidskou vlastností, kde jeden chce být zajímavý, jeden chce kořistit z něčeho, jeden chce být povýšen. To jsou lidské vlastnosti. Naučme se je hodnotit“
„Jde o to stát se hybnou silou a pohybovat se sám dopředu. Jestliže budu já něčemu jen věřit, tak se nechávám táhnout jen nějakou vírou. Jakoukoli – dobrou, špatnou, střední, ale nechávám se táhnout.“
„Kdykoli budeme mluvit o duchovní cestě, vždy budeme zdůrazňovat kritičnost a vždy budeme nechávat jako hlavní fakt, aby člověk přemýšlel, ne aby jen věřil.“
„Nikdy nevěřte a to ani mě. Vše kriticky promýšlejte, hledejte rovnováhu.“
„Mě když se někdo zeptá, jestli věřím v Boha, tak mu řeknu: Kdepak, já o něm vím a to je víc. Ale nepředstavuji si ho jako bytost. To by bylo málo.“
Zdroje: BIOVID TV, zvuková nahrávka přednášky J. Zezulky (před rokem 1989), Bytí, Odpovědi, Přednášky I-II., samizdat
