STRÁŽCI ROVNOVÁHY – sv. Vojtěch – Komenský -Masaryk

Každá epocha má své „strážce rovnováhy“, kteří v souladu s vývojem a vyšším řádem Bytí uvádějí Život k harmonii a posouvají jej o možný (a potřebný) kousek dál. Strážci rovnováhy v každé epoše vyrovnávají nerovnováhu doby – nauky – víry – poznání – vědění.

 

Obyčejně vždy jdou proti většině a „myšlenkovým programům“ dané doby. Vedou z hlubin nevědomí k poznání a širšímu pochopení – hlubokému vědění. Nesou světlo a proto jsou umlčováni. Až s přibývajícím časem nevědomé masy pochopí co nesli a co ve skutečnosti říkali či konali.

 

I naše epocha (národ) má svého „strážce rovnováhy“. Tím je Svatý Vojtěch (v cizině znám jako Adalbert). Ve svých inkarnacích vždy koná obdobně a proto je snadné jej v toku času rozeznat.

 

Svatý Vojtěch (Slovanský Slavníkovec) šel proti germánskému rodu Přemyslovců, když jim svou moudrostí a kritikou nabourával a cíleně kazil jejich hlavní zdroj příjmů – prodej slovanských otroků. Navíc Slavníkovci ohrožovali moc a mocichtivost germánských Přemyslovců tím, že byli mírumilovní, oblíbení a moudří. Přemyslovci se spojili s německou církví a mnozí Přemyslovci ani neuměli česky. Avšak Slavníkovci a sv. Vojtěch (včetně Benediktýnů) vykládali písmo ve staro-slověnštině. Snažili se sloužit rodu (myšleno Slovanům). Nepodrobovali si silou jako Přemyslovci, ale získávali si uznání a vládu pochopením a moudrostí. Nevyvražďovali ostatní rody, hledali mír a spolupráci. To vše ohrožovalo anglo-saské Přemyslovce (Germány), a i proto je Přemyslovci museli vyvraždit. Vyvražďování přežilo jen pár Slavníkovců a mezi nimi i svatý Vojtěch. On nese pochodeň vědění, on na svou dobu vynikal šíří vědomostí, poznání a schopností argumentace, či kritického myšlení. Nese pochodeň světla a vyrovnává přemyslovskou magii a hrubou temnou touhu po moci a nadvládě ( iluzi o jedinečnosti a vyvolení). Samotný svatý Vojtěch je patronem země České, ale i patronem církve Polské a Maďarské.

 

Jeho přesah je hlavně duchovní, je již vědomím, které přesahuje lidské možnosti a hranice, je zrozencem dalšího vývojového druhu. Ač to pro mnohé bude tížeji pochopitelné, jeho předchozí reinkarnace jsou T.G. Masaryk či Jan Amos Komenský. Čas a lineárnost je jen naše neschopnost vnímat realitu v plnosti, kde čas a prostor nemá opodstatnění, protože vše trvá nekonečném „teď. Vše co bylo, je a bude – „je a vždy bylo“ – trvá ve věčnosti. I proto zrody (inkarnace) nemusí jít z našeho pohledu lineárně v čase. Každý z nás se může v příštím zrození narodit do dávného Egypta, jiné dimense či z našeho aktuálního pohledu do daleké budoucnosti. Stejně tak jako máme v knihovně historické publikace či sci.fi, můžeme i my obrazně řečeno „číst“ osud, který v knihovně osudu vždy byl, je a bude. Čas a prostor je veličina, kterou pojímáme a do jisté míry určujeme především našim osobním ohraničeným vědomím, které jej zakřivuje, omezuje a deformuje. Čím více vyspělé (hluboké) bude naše vědomí, tím méně jej bude omezovat čas a prostor. Vyspělé vědomí už neomezuje čas ani prostor, protože proniklo do věčnosti BYTÍ -Jednoty – Podstaty. Čerpá z věčnosti a prolíná ji do Života a jeho rytmu – reality projevení věčnosti.

 

Podíváme-li se i na zrody J.A. Komenského či T.G. Masaryka, jistě si všimneme podobností jak hmotných, tak především myšlenkových a koncepčních. Jan Amos Komenský je především mystikem, který se snaží vyrovnat všechny hlavní deformace církve a školství. Vede k přemýšlení, kritičnosti a chápe vývoj ve své duchovní podstatě a hloubce. Poznává zákonitosti BYTÍ a průnik do nejhlubšího vědomí – vnitřní bytosti (duchovního srdce). Vyrovnává temnotu národa a spící většiny. I on musel emigrovat (tak jako sv. Vojtěch), i on musel své vědění realizovat mimo národ kde nebyl pochopen a přijat. Přesto však pracuje pro rovnováhu, vede nejen národ český, ale stává s učitelem národů. Stejně tak i T.G. Masaryk, který je zakladatelem moderních dějin ČR (a málem emigroval). Byl to Masaryk, který položil duchovní „gen“ národa a jeho směřování – morálnost a hledání pravdy. Opět vede ke kritičnosti, opět „bojuje“ s většinou a nebojí se jít proti všem „vzdělancům“ své doby, kteří jim za jeho kritičnost opovrhují. Chápe smysl a podstatu Slovanství a osudovou odpovědnost národa, do kterého se rodí ten, který přichází každých dva tisíce let (aby přinesl zákonitosti bytí  – hluboké vědění architektury Života a poznání příčin i následků ve své Jednotě -obou protichůdných pólů). Slované nejsou více než jiné etnika, všichni jsme Jednota, ale každé etnikum má svůj duchovní gen a základní projev či osudové možnosti. Slované mají gen duchovní samostatnosti a vnitřního vedení, z té pramení touha po míru a spolupráci. Na rozdíl od jiných etnik, které mnohdy potřebují své cíle dosahovat válkou, nadřazováním se či bojem obecně. Slované mohou být rodem, který zavede i udrží mír a povede duchovní vývoj vědomí blíže k Jednotě – je to osudový úkol a odpovědnost Slovanů.

 

Masaryk – Komenský – sv. Vojtěch měli a mají za úkol připravit (nejen) národ k příchodu přinašeče vědění. Učí národ samostatně a kriticky myslet, vytvářejí kostru školství i vzdělávání a udržují dle možností doby  duchovnost v harmonii. Vedou svým příkladem bytí k prostotě a jednoduchosti. Poznávají Život ve své širší realitě a hloubce – Jednotě – IE-O-UA.

Strážci rovnováhy neslouží povrchnímu lidskému vnímání, pohodlné většině, či lidskému smlouvání a naučeným programům, ale vždy hledají pravdu a slouží harmonii – rovnováze Života. Otevírají otázky a témata sloužící vývoji a vždy jdou o krok dále a hlouběji, než pohodlná a ukázněná (spící) většina. Jen výjimečně jsou ve své době přijati a pochopeni. Z principu nemohou být ihned pochopeni, většinou až za stovky let, až národ postoupí a kolektivní vědomí dospěje, pak národ pochopí  jejich roli a konání. Strážci rovnováhy jsou strážci a roznašeči učení přinašečů vědění, nejsou však apoštoly a většinou ani nejsou za života Přinašečů jejich žáky. Přímí žáci Přinašečů jsou spíše krystalizací své doby a jsou archetypy lidské společnosti, kteří podobně jako „konstelace“ zrcadlí hlavní témata a způsoby myšlení dané doby. Strážci rovnováhy z této skupiny a roviny nepochází. Rodí se v každé době a jsou služebníky vědění a hlubšího poznání – BRATRSTVA. Ne vždy jsou, či musí být známi společnosti, ale svým duchem a myšlenkami určují dobu a vytvářejí myšlenkové pole, které se zrcadlí stovky let po jejich odchodu. Tam kde přinašeči vědění každých dva tisíce let přinášejí poznání zákonitostí a řádu BYTÍ, strážci rovnováhy jej roznášejí (duchovně) a udržují myšlenkově i osudově dle nutnosti dané doby a potřeb vývoje. Dle vlivu doby jsou vyslyšeni či umlčeni. Stejně tak jako přinašeči věděni i oni v rytmu vesmíru osudově mohou, či nemohou být přijati, i oni se rodí to temných dob, kde je jejich konání očerněno a „mocnými“ či duchovně nevyspělými „kněžími“ své doby omezeno.

 

Ale i tak jejich stopa zůstává. I oni, stejně jako lidé spějí a vyspívají, na rozdíl od přinašečů vědění, kteří jsou svým vědomím již na konci vývoje a maximálních vývojových možnosti vědomí bytostného. Přinašeči vědění již plně obsáhli svým vědomím vše co bylo, je a bude. Přinašeči  jsou každým, vždy a všude. Strážci rovnováhy jsou jen předjezdci možnosti daného vývojového druhu či nově se rodícího druhu. Tak jako nyní v našem „čase a osudové rovině“.

 

Slavníkovci jsou Slovanským rodem, který je již dalším vývojovým článkem po lidech. Proto jej Germánští Přemyslovci potřebovali vyvraždit. Přemyslovci jsou krystalizací lidského stupně a to jak v dobrém, tak i ve špatném. Přemyslovci jsou „králové“ lidského druhu, Slavníkovci jsou rodem dalšího vývojového článku.

 

Dva rody, dvoje vědomí, dvě cesty vývoje. Je dobré pochopit, že právě poslední zrody do stupně člověka jsou zároveň i ty nejkritičtější ve vývoji vůbec. Částečné vyšší poznání není v harmonii s vnitřním poznáním a tak dochází (osudově i vývojově) k nejhlubším deformacím a výkyvům. Ovšem to tito zrozenci nejsou schopni rozlišit ani pochopit, a tak se dostávají do začarovaných kruhů. Až další vývojový druh bude mít osudově hlubší poznání, které nabyl ve škole ducha ve stavu bez těla. Další vývojový druh po lidech je prostší (harmoničtější) ve svém projevu, protože jeho vnitřní bytost je již vědomější a hlubší (harmoničtější). Zrozenci dalšího stupně vývoje nemají potřebu být vedeni, nemají potřebu hrát si na „duchovní mistry“ či jiné lidské struktury a domnělé duchovní stavy. Zrozenec dalšího vývojového stupně již chápe svým nitrem, že nejvyšší duchovní stav je prosté a harmonické bytí. Nepotřebuje prostředníky, mistry ani jiné lidské pseudo-autority. Své vedení nachází v nitru. Nevěří v Boha, protože Bohu svým celým nitrem naslouchá – ví.

 

Není vyšších ani nižších, hodnota každého vědomí (bytosti) je stejná. Avšak je dobré vědět, že zde jsou dvě vědomí, které každé má své způsoby vnímání, nabývání informací a rozdílné potřeby výuky. Jistě bude například umělec potřebovat jiné formy výuky než matematik, stejně tak děti dalšího vývojového stupně (dnes jim říkáme „indigové, křišťálové atd. děti“) potřebují jiný způsob vedení a vědění. Lidské autority by je jen odváděly od nich samých a nemohou jim ve své podstatě ani rozumět. Vývoj tedy lidmi (ani nadlidmi) nekončí. V rámci vývoje vědomí jsou obě vědomí (vývojové druhy) teprve někde uprostřed vývoje obecně, tedy nikoli kdo ví jak daleko.

 

Strážci rovnováhy neslouží jen lidem, ale vždy slouží Životu jakožto celku – Společenství Života.

 

Jejich úkolem je PRAVDU(rovnováhu) HLEDAT, MLUVIT A ŽÍT.

A-Ž