Jak je patrné, tak Tomáš Pfeiffer uvěřil iluzi, že je snad duchovní mistr s tisíciletou zkušeností a že nám přináší „tyto nauky“ aniž by nás jakkoli manipuloval či jakkoli ovlivňoval..
Jistě, že nás mistr s tisíciletou zkušeností neovlivňuje a nemanipuluje, když tvrdí, že má právo ke všemu co udělá, protože byl pověřen. Samozřejmě, že každý kdo se mu postaví bude černý jako bota bez známky duchovního světla, protože se pokusil samostatně a kriticky myslet. Zezulka by jistě brečel radostí, že se jeho filosofie vložila do deformované struktury církve a stala majetkem státu na místo majetkem našeho nitra i poznání. Není pochyb o tom, že draze zpoplatněné indické obřady vyčistí karmu a zbaví „já“. A není absolutně sporu o tom, že se nikdo v církvi SJZ nesmí odvažovat uvažovat, natož o tom, že by to snad věděl lépe než mistr s tisíciletou zkušeností co nás nemanipuluje a neovlivňuje..
Ale spíše to vypadá, že lidé jsou zatím jen opravdu velmi malý kousek od opice..
Vrchol umění manipulace a dostředivé snahy ovlivňovat byla sehraná divadelní scénka na dvorku BCSP, kde si s paní Přibylovou doslova vymysleli příběh o „občasném návštěvníkovi“ a nevýznamném žákovi Janu Marešovi. Snaha udržet si jedinečnost a vyvolenost jej v důsledku vedla i proti vůli Josefa Zezulky. Vždyť Zezulka Honzu Mareše pověřil dál šířit filosofii bytí a dokonce mu sdělil, že jednou bude léčit lidskou blbost, nemoc ze všech nejvážnější… a Tomáš Pfeiffer a paní Přibylová nám v sehrané scénce ukázali, jak moc „nemocní“ mohou lidé být a že je to opravdu nemoc ze všech nejvážnější.
Historie se tak opakuje, vždyť na počátku naší státnosti stály „dva rody“, ryze „dostřediví“ Přemyslovci a „odstřediví“ Slavníkovci. Málo kdo ví, že dostřediví Přemyslovci budovali svoji moc a slávu na prodeji lidí – otroků, přesněji Slovanů, které chytali jako zvěř a prodávali až do Arábie. Praha díky Přemyslovcům byla největším tržištěm otroků v Evropě. Ze svoji iluze o jedinečnosti a vyvolenosti byli (a jsou) schopni doslova šíleného konání. Vždyť právě ve svém dostředivém šílenství vyvraždili i rod „Slavníkovců“, který byl odstředivým rodem kde se ve větší míře rodili i zrozenci dalšího vývojového článku po lidech. Přemyslovci tak v České kotlině vytvořili hlubokou duchovní nerovnováhu (karmický dluh) a ohrozili tak vývoj a pokračování Života obecně. Nastal čas, aby svoji karmickou odpovědnost převzali a napravili co ve své nerovnováze a zrůdné lidské dostředivosti způsobili.
I Tomáš Pfeiffer ze své dostředivé (karmicky rodové) nerovnováhy zavedl rovnovážnou nauku přinašeče vědění k prvořadé víře a deformovaným indickým vlivům i entitám, čímž ohrožuje všechny co se mu rozevřou či co se stanou členy církevní sekty SJZ. Neudržením vlivové čistoty navíc zákonitě ztratil možnost (čistotu) napojení na vědomí přinašeče, čehož si nejspíše ani není vědom. Ukazuje nám, jak se obrazně řečeno „míchá čerstvá kaše s tou starou“, která je dostředivá a deformovaná. Tedy, že byla rovnovážná filosofie bytí přinašeče vědění vložena do nerovnovážné a dostředivé struktury církve (kde se z principu prvořadě věří). Že hledající nekriticky následovali pověřeného do vlivů deformované indické kultury (kde se prvořadě dostředivě věnují vlastnímu vývoji jedince bez ohledu na celek) a že církev SJZ byla pojmenována po osobě přinašeče a tím se věřící dostředivě ladí na jeho osobu na místo aby se odstředivě ladili na Zdroj (nejvyšší Boží existenci, universum, Boha, Jednotu, Podstatu…). Tyto příklady jsou krystalickou ukázkou čiré lidské dostředivosti a nerovnováhy právě odcházející šesti-tisíceleté dostředivé epochy.
Tomáš Pfeiffer tak nejspíše z nevědomosti a karmické deformaci dostředivostí jde i proti vývoji a celku, když demagogicky očerňuje zrozence dalšího vývojového článku po člověku. Svým jednáním v důsledku jde i proti vůli Josefa Zezulky a vývoji vědomí čímž ohrožuje další generace a rovnováhu. Tomáš Pfeiffer se tak dle mého názoru v důsledku stal tím, kdo z vlastní nerovnováhy, ješitnosti a neznalosti nejvíce ohrožuje vývoj vědomí i čistotu nauky přinašeče vědění Josefa Zezulky. Smutný pád člověka, který poměrně dlouho (cca 20 let) udržel napojení na vědomí přinašeče a vykonal i mnoho dobrého, ale rodová deformace jej dostihla.
Lidé ještě nikdy neudrželi rovnováhu a podstatu myšlenek přinašeče vědění, neudržel ji ani Tomáš. Avšak domnívám se, že rovnováhu a hlubší pochopení snad od lidí ani nelze žádat či očekávat. Lidé jsou krizoví tvor. V důsledku jde spíše o limity a možnosti lidského poznání a vědomí, které zatím nejsou velké. Tak jako každý musel projít pubertou, musí každá bytost projít i krizovou dobou lidství. Člověk je nejvíce nerovnovážnou bytostí ve vývoji vůbec, svoji nerovnováhou ohrožuje nejen sebe, ale i vše okolo něj. Osobně jsem došel k poznání, že právě poslední zrody ve vývoji člověka jsou zároveň i ty nejvíce neharmonické a krizové ve vývoji vědomí vůbec. Je zde již jistá hloubka poznání, ale je zde vždy i značná míra lidské ješitnosti, nerovnováhy či dostředivosti, která bytosti zamezuje čistě vnímat životní faktum a mnohdy ji vede k doslova šílenému konání. Právě bytost v tomto vývojovém stadiu přechodu od posledních lidských zrodů do dalšího vývojového druhu je tím nejkrizovějším a nejvíce disproporčním ve vývoji vědomí vůbec. Může zde docházet k extrémní nerovnováze a odchylkám, žádný další vývojový druh již nebude mít (ani před člověkem neměl) takovou osudovou možnost míry disproporce a vývojové nerovnováhy. Je dobré v této souvislosti pochopit, že aby se člověk již mohl rodit do dalšího vývojového stupně, musí po poslední smrti dokončit svůj vývoj ve stavu bez hmotného těla kde setrvává delší dobu a vyrovnává a prohlubuje své vlastnosti a vnitřní bytost. Jinak by přechod do dalšího vývojového druhu v podstatě nebyl možný.
A tak se naléhavě ptám..
Přál by si snad Zezulka, aby po něm byla pojmenována církev, kde by se tak věřící napojovali na jeho osobu a ztráceli tak sami sebe?
Žádal by snad Zezulka, aby věřící v Indii rozevírali tamním deformacím a dostředivosti své emoční pole (nitro) a platili za vyčištění karmy v iluzi, že tak snad ctí starobylé kultury a šíří filosofii bytí?
A-Ž
Společenství Života
