Vědomý VÝVOJ VĚDOMÍ 3-6-9

Podstata Boha je Život. Život je faktickým projevením Boha, a tak není nižších ani vyšších, protože důležitost každého života (byť i té nejmenší části projeveného Boha) je stejná, a to i bez ohledu na hloubku a šíři vědomí (vývojovou vyspělost ducha – vnitřní bytost). Bylo by jistě poněkud povrchní a „ploché“ domnívat se, že je z pohledu života snad zásadní vývojová vyspělost (stupeň vědomí), protože to, oč tu ve skutečnosti jde, je rovnováha, tedy prosté a harmonické naplnění bytí.

 

Vývoj vědomí od opice k člověku

I když bez odsudku můžeme o opici říci, že je mladší vývojový druh (má menší rozsah vědomí), jistě to neznamená, že je méně důležitá než člověk. Ale stejně tak víme, že opice neumí počítat zlomky, skládat básně ani opery. Můžeme tedy rozlišovat, hodnotit či označovat vlastnosti, a to především proto, abychom pochopili přirozenost, možnosti a rovnovážnou rovinu bytí dle (hloubky a rozsahu) vědomí. Člověk, jakožto první tvor po zvířeti, má již aktivní vědomí, širšího ducha a větší rozsah myšlení. Je tedy trochu vyspělejší tvor (širší vědomí než opice). Nicméně zatím je opici poměrně blízko a se svojí novou vlastností, kterou je myšlení, si ještě neví moc rady. Neví proč a jak svoji novou vlastnost využívat a navíc má malou sebe korekci (zkušenosti vnitřní bytosti – nitra). Dokonce je zřejmé, že opice je ve svém konání mnohdy vyváženější než člověk. Člověk je z principu svého vědomí, vývojového skoku a nových, zatím nezvládnutých možností (aktivního vývoje myšlení), krizový tvor. Ničí sebe i své okolí a ještě se mnohdy považuje za pána tvorstva. Ač je o trochu vyspělejším tvorem než opice, jeho konání je mnohdy nevyváženější a destruktivnější, což je zapříčiněno tím, že vědomí (cit i rozum) ještě není dostatečně vyváženo, nemá dostatek zkušeností a nutné sebereflexe pro novou vlastnost – aktivní myšlení (možnost aktivní vnitřní změny a rozšiřování svého vědomí – ducha). Myšlení tak často jen zneužívá pro své nízké cíle, osobní prospěch, ego a mylnou představu o své důležitosti, nadřazenosti či duchovní vyspělosti.

 

Historie lidstva

Námi dohlédnutelná historie lidstva je především ukázkou nerovnováhy a neschopnosti návratu k ní, což si jistě může každý ověřit. Člověk jen stěží umí sám nalézt rovnováhu, jen stěží umí naplnit svůj život prostým a harmonickým bytím (mírem a spoluprací). Ač má rozum, mnohdy neumí kriticky myslet a ověřovat si základní životní fakta a zákonitosti. Jistě najdeme i moudré lidi. Většinou jsou to ti „nejprostší a bez vzdělání“. Nemají svoji mysl a ego zanesenou ješitností a „bláboly“ (nerovnovážným a plytkým vzdělávacím systémem a vědou), které jsou v důsledku jen zcela vzdáleny od podstaty života a pravého smyslu bytí. S jistotou tedy můžeme říci, že ač je člověk vyšší vědomí než opice,  jeho konání (rovnováha) je v mnohém nižší než životní projev opice. Neumí si prozatím se svojí novou vývojovou vlastností počít a využít ji v harmonii s životem a smyslem bytí (být kladnou složkou stvoření).
 
Největším problémem lidí je fakt, že neví (a vědět nemohou) – že ve skutečnosti neví téměř nic a naopak se mnohdy domnívají, že všemu rozumí a že vše bezezbytku chápou. 

 

A vývoj vědomí pokračuje

Stejně tak jako v řádu bytí vyspělo vědomí z opice do člověka, nyní opět vědomí vyspělo z člověka do dalšího vývojového článku. Ač hmotný rozdíl není na první pohled zatím až tak patrný, vnitřní struktura bytosti a způsob uvažování je odlišný. Lidskému stupni můžeme bez odsudku říkat „mladé vědomí“ a dalšímu vývojovému článku „širší vědomí“ (ve srovnání s lidským). Jedná se jistým způsobem o podobný skok (vědomí a rozsahu ducha a možnosti vnímání života) jako mezi opicí a člověkem. Je dobré to pochopit, protože mnozí zrozenci nerozumí lidem (nesouzní téměř s ničím), jejich hodnotám, směřování, příčině jejich nerovnováhy atd. A stejně tak lidé jen stěží rozumí jim, protože jejich rozsah vědomí je značně odlišný (stejně tak jako myšlení a životní náplň). Podstatou dalšího vývojového článku (širšího vědomí) je již o trochu více stabilnější rovnováha, prosté bytí (přirozenost) a myšlení citem. Tím se od lidí zásadně liší, protože podstata myšlení a bytí člověka je z principu jeho mladého nitra (nedostatku zkušeností) nerovnováha a neschopnost rovnováhu sám najít. Mladé vědomí se snad vším vzdaluje prostému a harmonickému bytí, čím dál více a hlouběji.
 
 

Mladé a širší vědomí

V dnešní době se tak tyto dvě vědomí (mladé a širší) mísí a nutně dochází k mnohým nedorozuměním. To širší (další vývojový druh) často bývá lidmi odmítnuté, nepochopené a vyčleněné, protože je prostě „jiné“. Lidé (mladé vědomí) logicky ještě nemají vyvinutou sebereflexi a schopnost sebekritiky (samo nápravy k rovnováze). Širší vědomí však naopak sebereflexí a sebekritikou do jisté míry oplývá, a tak si dokonce mnohdy připadá méněcenné. Mladé vědomí kolem něj je často plné sebedůvěry a nepochybuje o sobě (což je zapříčiněno faktem, že vědomí je příliš mladé a tak ani nemůže vědět, že neví). Mladé vědomí má ještě moc málo zkušeností a aby žilo rovnovážně a harmonicky, nutně potřebuje procházet kotrmelci a životními pády, protože ještě neumí aktivně měnit svoje nitro a přibližovat se sám Jednotě a rovnováze. Je nutné pochopit, že člověk (mladé vědomí) není méněcennější než další vývojový článek, ale z principu je více nerovnovážný a méně schopný sebe korekce a tím i nadhledu sám nad sebou (nelze do půllitru nalít litr vody). K tomu by mu mohl nový vývojový druh (širší vědomí) pomoci, stejně tak jako k nalezení rovnováhy a radosti ze života (návratu k harmonickému a prostému bytí).
 
Podstata duchovního vývoje člověka (mladého vědomí) je v rozvoji kritického myšlení a ověřování si svojí víry (a z toho plynoucí změny návyků a životní náplně). Podstatou rozvoje ducha širšího vědomí je vědomý vývoj vědomí – tedy aktivní duchovní práce (rozvoj v hlubokých meditacích, které jsou mu již přirozené a dosahuje jich bez větší námahy) na svém nitru a prosté (harmonické) bytí. 

 

Širší a aktivní (vědomé) vědomí

Širší vědomí však automaticky také není hned vyvážené či plně vědomé (abychom neměli nějaké zbytečné iluze). Potřebuje na svých talentech a potenciálech pracovat stejně (možná i více) jako mladé vědomí (člověk). Dokonce se může i stát, že pokud širší vědomí nenajde svoji rovnováhu (nitro a poznání vyššího řádu životních zákonitostí), může být pro své okolí o to více destruktivní, protože nitro je širší a má tak i větší životní „náboj“. Musí se naučit ovládat a krotit svůj hněv a kritičnost, kterou sice napíná i samo k sobě, ale často automaticky i ke všem ostatním, což je dost zásadní chybou. I když mnohé situace doslova vyžadují ráznost, přímou kritiku a neústupnost, je třeba tak konat vždy jen s čistým úmyslem, přiměřeností, rozvahou a vnitřním klidem (láskou – hlubším pochopením). Každý potřebuje svůj čas, prostor a může zvládnout jen tolik, kolik jeho nitro pojme a rozum rozliší. Malé dítě nemůže řídit vlak a nelze to od něj očekávat ani žádat. Nicméně pokud bude mít možnost získat znalosti životních zákonitostí přinašečů (výrazně vyšších vědomí, které se rodí každých cca. 2 tisíce let – Mojžíš, Ježíš, Zezulka..), bude se moci výrazně srovnat a vnitřně prohlubovat (aktivně měnit své jádro – vnitřní bytost).
 
Tím, že v dnešní době zatím není plné uvědomění si toho, co se v rámci vývoje ve skutečnosti děje, dochází k mnohým zbytečným nedorozuměním a konfliktům. Mnohdy se tak logicky stává, že širší vědomí (protože z principu bere všechny jako své rovnocenné bratry) očekává od všech stejné pochopení, vjemy a vnímání života, jako má samo. Má tedy značně velké očekávání na sebe i své okolí a i proto je velmi často rozčarováno a zklamáno. Kdyby plně pochopilo, že tak žádat nemůže, možná by to byla úleva pro něj a nakonec i pro mladé vědomí (člověka). Širší vědomí může být nositelem poznání, na které by mladé vědomí nikdy samo nemohlo dojít, ale zde je i jistý „háček“ a to v tom, že poznání může být předáváno jen tehdy, je li o to žádáno. Pokud by širší vědomí chtělo měnit okolí k obrazu svému, dopouštělo by se samo nerovnováhy a jistým způsobem by takové konání bylo v rozporu s Životem-vývojem a nutnými (třeba i negativními ději) zkušenostmi každého vědomí (bytosti, národa, druhu atd.). Na druhou stranu i širší vědomí musí chránit své bytí, a tak není vždy snadné najít tu správnou rovnováhu mezi tím, kdy musí hájit své, a kdy je třeba „ustoupit“. Vše potřebuje zkušenost a mnoho omylů, než se najde ta správná (vyvážená) cesta a přístup.
 
Je tu též i jisté úskalí, kdy širší vědomí je na mnohé velmi citlivé a vnímavé. V dnešní nelehké době, kde morálnost a pravda jsou opomenuté hodnoty, tak mnohdy značně trpí a strádají. Jejich smutek a nenaplnění však může být tak hluboký, že si přivodí vážnou duševní chorobu nebo fyzickou nemoc. Mnohdy končí s psychickými nebo nevysvětlitelnými zdravotními problémy v nemocnicích a ústavech, popř. dokonce závislí na drogách atd. Velkým problémem je fakt, že příčině jejich problému doktor se standardním vzděláním z principu (naše povědomí o souvislostech a propojenosti ducha a hmoty je velmi nízké) nemůže rozumět, a tak jim nemůže ani pomoci. Léky  („oblbováky“) sice někdy i na chvíli mohou oddálit nutnost nalezení příčiny a kořenu nemoci samé, ale nikdy ji nevyřeší.

 

Nejlepší učitel i škola je Život sám

Je dobré pochopit, že širší vědomí nutně potřebuje ke svému harmonickému vývoji svůj (mnohdy delší) čas a nalezení vlastního osudového rámce. Učitelem i školou je širšímu vědomí především život sám (jeho osud a vnitřní vedení). Z principu nehledá „vůdce, mistry ani jiné vnější berličky“. Nicméně i tak potřebuje více času a hlubší poznání (promyšlení) životních zákonitostí včetně sebe sama (svého nitra). Širší vědomí tak fakticky dospívá (nalézá rovnováhu mezi nitrem a životní náplní) později. Tím, že se v dnešní době nemá od koho vnitřně učit či mít přirozený vzor, musí hledat jen u sebe a tím je vše ztíženo. Ničí jej též moderní lidské výdobytky (mobilní sítě jako 4G a 5G, Wi-Fi, chemie v jídle a lécích, hluk atd.) včetně vzdělávacího systému školství (které se vzdálilo od Života a rovnováhy citu a rozumu). Pokud širší vědomí nenajde zaměstnání odpovídající jeho nitru, může dojít až k sebe destrukci. Samotný Život a bytí je „potravou“ těchto širších vědomí, a tak není jedno, co dělají, pro koho pracují a jak myslí. Myšlenka je čin a může jejich nitro zabít. Podstatou života je hledání a žití pravdy (rovnováhy citu a rozumu).
 
Může to být těžko pochopitelné, ale širší vědomí se z principu svého nitra nemůže ukáznit, nemůže být vychováváno formou „kázání“ či memorování a už vůbec ne příkazy. Domnělé lidské jistoty, výmluvy na „kontext doby“ a naivní víra jsou jim cizí. Potřebují zkušenost, potřebují cítit (prožívat) a chápat (kriticky si ověřit), hledají především neosobní pravdu (rovnováhu). Respektují jen formu učení, kde učitel svoje učivo předává především svým životem – tedy vlastním příkladem v podobě vlastního bytí. Samozřejmě i tento další vývojový článek má své nerovnováhy a limity. Je též zatím blízko přechodu od zvířete a i po něm bude vývoj pokračovat dalšími a dalšími vývojovými stupni – rozšiřováním vědomí ve směru – jsem každý, vždy a všude. Obrazně vysvětleno je to asi tak, že člověk je na pomyslných hodinách vývoje vědomí někde na 6 hodině (tedy uprostřed) a další vývojový článek je na 6h a 1 min. Tedy čeká nás ještě mnoho vývojových „hodin“ a zatím jde jen o „slepičí krok“, což jistě nabourává mnohé představy o naší „vyspělosti“.

 

Každé vědomí potřebuje jiný přístup

Čím se tedy tento další vývojový článek projevuje? Především svojí o trochu větší hloubkou vcítění se, prostotou bytí, přímostí v konání, rovnováhou, přirozeností a normálností. Myslet si, že jeho náplní bude „lítání po jiných světech“, pouhé meditování „vysoko v horách“ či jiné tajuplné záležitosti, to by bylo poněkud hloupé. Život je prostý, jen my si jej často děláme složitý. 
Též je dobré pochopit, že mladé vědomí zatím více méně potřebuje být více méně vedeno (mistry, naukou, autoritami či církví atd.), zatímco širší vědomí je vedeno především svým osudem (životem) a přirozeně se učí životními příklady (osudy druhých).
 
Ač se jistě nacházíme na tenkém ledě (kde hrozí dělení společnosti na „nad a pod“), je nutné pochopit oč jde.
A najde tedy o nic jiného než o vývoj vědomí – ducha. Další vývojoví článek po člověku. Jeho podstatou je více intuitivní-citové pojímání, ale nejde o cit v oblast „víry“ (ta je pasivní a přímo vázaná na okolí), nýbrž jde o cit, který je aktivně tvořen vědomím (věděním) zevnitř bytosti (nitrem – vnitřní bytostí) bez nutnosti vnějších podnětů (což je zásadní rozdíl). Naopak člověk potřebuje analyzovat a naučit se harmonicky  používat rozum – kriticky myslet a ověřovat tak svoji víru (to je podstata člověka). Mluví tedy oba trochu jinou „řečí“. Člověk spíše myslí analyticky rozumově (plošeji a lineárněji), širší vědomí intuitivně obrazně (mnoho-vrstevnatěji). Ani jedno není špatně, ba co víc, doplňují se. Například zrozenec posledních lidských zrodů je mistrem rozumu, kritiky, analýzy či techniky a inženýrského (hmotně praktického) směru. Může být prospěšný pro obě vědomí. Bude zakládat školy kritického myšlení, dotahovat poznatky k hmotné dokonalosti atd. Naopak širší vědomí dalšího vývojového stupně je spíše „umělec“. Jeho myšlení dochází snadněji ke kořenu věci, nepotřebuje až tak rozumově analyzovat, nachází odpovědi ve svém nitru-prožitku. Prostě ví, protože se vžije a jeho nitro propojí obrazně vše se vším. Člověk tedy je obrazně inženýr-technik, širší vědomí umělec-architekt. Dobrým příkladem nám může být Nikola Tesla (širší vědomí). Jeho vnímání a způsoby tvoření svých vynálezů vypovídají více o způsobech nového vývojového článku. Kdyby k sobě měl člověka posledních zrodů, pomohl by mu ke sestrojení jeho ideí a byl by schopen je dotáhnout k dokonalosti. Mladé vědomí tedy více dělí, „pitvá“ a zkoumá jednotlivosti (rozumem), širší vědomí více hledá kořen a souvislosti (intuicí).
 
Tím, jak se rodí více a více širších vědomí, automaticky a přirozeně se mění i duch doby a směřování společnosti. Snad v budoucnu i díky těmto zrozencům zavládne mír a harmonie. Snad si mladé (lidské) vědomí a nově se rodící (širší vědomí) navzájem porozumí a najdou cestu vzájemného respektu a spolupráce. Není vyšších ani nižších, podstatou Boha je život – prosté a harmonické Bytí, a to bez ohledu na šíři a hloubku vědomí.
 
Člověk by tak mnohdy očekával, že podstatou bytí dalšího vývojového druhu budou přesložité úvahy, vědecko-technické dovednosti, vysoké nároky či jiné „jinakosti“. Ale hlavním rysem dalšího vývojového stupně je právě a především prostota, přirozenost a normálnost. Tedy prosté a harmonické bytí, které je, bylo a bude primární esencí Života. Avšak lidská nerovnováha a iluze jsou nekonečné jako vesmír, a tak není ani divu, že se od této nosné a základní esence Života svým směřováním snad téměř vším odklání.

 

Nadčlověk?

Bylo by značně nepřesné a rozdělující vnímat život plošně v intencích „pod a nad“. Ve skutečnosti žádné „pod a nad“ není, mění se jen šíře a hloubka ducha (vědomí), která je tvořena zkušenostmi nitra (hlubokými prožitky). Každá bytost (duch) se postupně vyvíjí od primitivní až k hluboké a široké (a to až k věčnosti bytí – ie O ua, ze které oddělením sama vznikla a kam se logicky navrací).  Každá bytost nutně procházela stejným vývojovým cyklem (ve svých předchozích životech – inkarnacích). Mladé vědomí zatím moc neví o podstatě vývoje, ale známe vývoj hmoty, a proto bychom též mohli pochopit i vývoj ducha, který hmotu tvoří (hmota kopíruje ducha). 
 
Každé vědomí (vnitřní bytost – duch) muselo být napřed tím nejprimitivnějším prvokem, pak zrody (vývojem) procházelo rostlinou říší, zvířecí až k člověku a bude pokračovat stále až k vědomí – jsem každý, vždy a všude. Těžko vysvětlovat (pokud budeme používat jen ohraničený rozum), že čas a prostor je jen iluzí ohraničeného vědomí, které své hranice jednou ztratí (rozšíří). Tak jako známe bytosti, jako je zvíře či člověk, mohli bychom snad už i pochopit, že podobné „bytostné“ vědomí má třeba i Země, Slunce, galaxie atd. I proto by se měl člověk k Zemi chovat jako k bytosti. Dává mu vše a člověk jen bere a ničí. Ve svém šílenství chce snad nyní pokračovat i na Marsu a dalších planetách místo toho, aby se pokusil udělat si pořádek ve svém bytí tady na Zemi. Naše společnost ročně vyvraždí 150 miliard bytostí (pro svoji stravu), snad už najdeme sílu a odvahu začít přemýšlet a změníme toto barbarské konání.
 
Snad pochopíme, že hodnota každého života je stejná a že život je mnohem jemnější a provázanější, než by se mohlo na první pohled zdát. Vždyť poslední dva roky jsme právě proto nechtěnými účastníky „hry“, kde si jedni myslí, že mají právo rozhodovat a ničit život druhým. Stejně tak jako my činíme zvířatům. Není to snad logická paralela?
 
„Nedělej druhým to, co nechceš aby dělali oni tobě.“

 

 

Je už čas na změnu?

Naše společenství by se mělo zamyslet i nad naší technikou, kde například údajně „bezpečné“ elektromagnetické vyzařování (nejen) věží pro mobilní přístroje, o kterém se domníváme, že není škodlivé, ve skutečnosti zcela zásadně ničí člověka a vše živé. Málokdo ví, že právě elektromagnetické záření má na organizmus podobný vliv jako světlo, což se negativně projeví třeba tím, že v noci tělo netvoří melatonin a dochází tak ke ztrátě imunity a z toho plynoucí onemocnění. Elektromagnetické záření (EMF) může být též příčinou vzniku tzv. virů (které však ve skutečnosti jsou jen zbytky našich otrávených buněk). EMF velmi negativně působí i na všechny tvory a život obecně (především hmyz – včelstvo, ptactvo a i jistou měrou i na celkové zahřívání, čímž je částečně zapříčiněn i úbytek spodní vody). Mladé vědomí napřed koná a teprve pak zjišťuje důsledky, možná by už bylo na čase napřed znát důsledky a teprve pak (pokud ověříme bezpečnost) konat. 
 
 
Snad najdeme odvahu a sílu k hlubšímu promyšlení a vlastní změně. Snad se vědomí a směřování společnosti změní a začneme být kladnou složkou Života. Zatím se nám to moc nedaří, ale záleží jen na nás. Cesta byla, je a bude jenom jedna, to znamená měnit sebe (své myšlení, nitro a život).

 

Věda a náboženství – rozum a cit

Tak jako se jednou spojí (vyrovná) rozum a cit, spojí se v budoucnu i věda a náboženství. Náboženství bude vědou a věda bude náboženstvím, protože obojí bude zkoumat a propojovat Život-Boha a jeho zákonitosti, které se shodně projevují jak v duchu, tak ve hmotě. S přibývajícím poznáním plněji pochopíme, že tím nejmenším a zároveň největším co existuje je myšlenka (IE -(O)- UA).
 
Nakonec vždy pochopíme, proč jsme nechápali. Láska je jenom hlubší a hlubší pochopení.
V úctě k Životu A-Ž