Vjem času, který máme, je vlastnost bytostná.
Protipól k němu je bezčasovost. Až jednou dojdeme vývojem tak daleko, že v naší bytostné mysli zanikne dvojnost všeho,spojí se i tyto dva póly v jeden zákon, kterým bude pochopena věčná a nekonečná Podstata. Josef Zezulka
Komentář od A-Ž
Podstatou Života je dvojnost. Vše co existuje a je projeveno má svůj protipól (dobro-zlo, radost-smutek, den-noc, zrod-smrt, léto-zima..). Vývoj je tvořen nerovnováhou a nutností (osudovým tlakem) rovnováhu nalézt.
Čas a prostor je iluzí oddělené bytosti, které je schopna vnímat realitu jen dle svého vývojového stupně a šíře vědomí. V závislosti na hloubce vědomí krystalizuje bytost do své bytostné (hmotné) formy a možnostem, které ji její smysly dávají.
Budeme-li se na svět dívat klíčovou dírkou, uvidíme jen část toho, co by jsme viděli, kdyby jsme otevřeli dveře.
Tedy obrazně řečeno „otevřít dveře“ v bytostném vývoji znamená obsáhnout svým nitrem dvojnost a spojit oba póly do jednoty tak, aby trvaly ve své rovnováze a úplnosti. Dobro i zlo, a vlastně vše co se ve dvojnosti realizuje, je ve své podstatě vždy v naprosté rovnováze. Tato rovnováha trvá v bezčasovosti neprojevené Podstaty (všeho co bylo, je a bude v nekonečném „teď“). Aby se však Podstata mohla projevit ve tvůrčím díle, musí dojít k oddělení (částečné nerovnováze), která je podstatou Života a vývoje (bytosti), jdoucího zpět do rovnováhy – Jednoty.
Až bytost dosáhne rozšíření svého vědomí (vnitřní bytosti) ve směru – Jsem každý, vždy a všude, přiblíží se „prvotní jiskře“,ze které vše vzniklo.
Čas je tedy jen nutný průvodce odděleného vědomí, které se vývojem přibližuje bezčasovosti a splynutí zpět odkud vzešlo – Jednotě.
Míra a šíře vědomí bytosti je zároveň i pomyslnou „klíčovou dírkou“, skrze kterou vnímáme realitu či jen její část. S vyšším vědomím se otevírá i schopnost obsáhnout širší realitu („otevírat dveře“) až do reality úplné – bezčasovosti trvání všeho, vždy a všude. To je ovšem z lidského hlediska a stupně vzdálené asi tak, jako žížala od možnosti letu do kosmu.
Člověk se může blížit pochopení bezčasovosti a ve svém vnitřním klidu (meditaci) jemně a postupně nastolovat stav Jednoty. V dalších vývojových druzích otevřou se bytosti i schopnosti více vnímat bezčasovost Bytí jako svoji přirozenost a běžnou realitu.
