Na ezoterní scéně je dnes velmi „módní“ tajuplně povídat o všech možných energiích, 5D, šišinkách, lásce, naciťování z Akáši a přechodu do jiných světů. O tom, jak je snad zásadní prvořadě rozvíjet hlavně tu „citovou rovinu“ a především „zvyšovat a zvyšovat vibrace“. Za pár kaček na kde jakých seminářích (mnohdy již během jednoho víkendu) slibují povznést na vyšší úroveň vědomí a ještě k tomu na to vše dostanete osvědčující „papír“. Guru, šamana, jogína, duchovního mistra a léčitele v jedné osobě, který zaručeně rozevře třetí oko a zvedne vibrace, najdeme snad již na každém rohu. Mnozí začínají tak vibrovat, že jim to ohrožuje život, protože zapomněli žít v přítomnosti a ač lítají v jiných vesmírech a dimenzích, na Zemi žít neumějí.
Hned poté, co se mnozí „duchovní zasvěcenci“ poprvé dozvědí něco o reinkarnaci, máme tu přehlídku (nově inkarnovaných) polobohů a historicky známých osobností až po krále a kněžky, avšak prostého sedláka či švadlenu zde nenajdeš. EzoMóda a vzrušení z vlastní jedinečnosti nejednoho eGoterika nemá mezí, a tak „duchovní trh“ vyžaduje stále další a další kastovní trháky a pseudoduchovní nesmysly. Není ani divu, že jakmile se dozvídáme něco o životě na jiných planetách a jiných (mimozemských) civilizacích, automaticky už nikdo není „pozemšťan“, ale pochází z Plejád, Síria či jiných hvězdokup a galaxií.
Duchovní svět nemá mezí, stejně jako lidská hloupost a naivita. Začneme-li však do hloubky hledat a vyžadovat od těchto „egomistrů“ hlubší vysvětlení, obyčejně vždy dostaneme zavádějící odpověď typu: „to musíš cítit a ne chtít vysvětlit rozumem“ a nebo „asi ještě nejsi moc duchovní, když chceš vše chápat“ (.. a ne jen věřit jejich velikosti, ničím nepodloženým a prázdným slovům a především pubertální ješitnosti, která se za tím vším ve skutečnosti obyčejně skrývá a maskuje).
A co když je vše jinak?
To vše by nás mělo přimět k otázce.. Ale co když nám chybí především rovnovážný rozum (vědění)?
Co když nám nechybí až tak „srdce a cit či vyšší vibrace“, ale především pořádek v myšlení a logice (aktivní kritickém myšlení a rozumové ověřování). Ale není rozum jako rozum. Je mnoho forem a stupňů rozumového vnímání. Vyspělá bytost hledá vždy rovnováhu. Co je ve hmotě, odráží se v duchu a naopak. Vždyť každá „záhada či tajemno“ je jen nevyjasněná zákonitost!
Úrovně myšlení
Jsou zde různé úrovně myšlení.
Nízké a povrchní rozumové myšlení, nutně vedoucí a zavádějící ke slepé víře (nekritickému přejímání myšlenek a názoru jiných ať už z knih, školy, médií atd.).
Deformované, které své úvahy jednostranně a úzkoprofilově zaměřuje jen na hmotu a techniku, která následně ničí vše živé, protože je vytržena z celku a harmonie (citu a rozumu, hmoty a ducha) s Životem.
Ale je tu i vyšší stupeň myšlení, které je kritické a hledající logiku a analogii (z principu vše zpochybňující a hledající ve všem souvislosti a vyšší řád).
Nejvyšším stupněm myšlení je pak plné zdůvodnění si životních zákonitostí (ducha i hmoty) vedoucích vědomí až k poznání – jsem každý, vždy a všude. Vše musí být logické a bez mezer. Vše musí být zdůvodněné a navazovat jedno na druhé tak, aby bylo v souladu a harmonií s veškerým Bytím (vyšším řádem). Jinak se vědomí ponoří do iluze „citu“ a „lásky“, která v důsledku jen maskuje vlastní neznalost. Vždyť opravdová „láska“ je v důsledku jen hlubší a hlubší pochopení.
Rozum je „kompas“, cit „loď“
Rozum je „kompas“ a cit je „loď“. Jedno bez druhého neobstojí na rozbouřeném oceánu Života. Rozum tříbí, rozlišuje, zaměřuje pozornost vědomí a umožňuje aktivní a zcela vědomou změnu, která se pak dále prohlubuje do vlastního nitra (hlubokými a korigovanými prožitky). Naopak hlas nitra (cit) nás, pokud máme v rovnováze rozum (abychom mohli sdělení nitra „přeložit“), může na mnohé „upozornit, varovat či nám naznačit“.
Ale i ten nejhlubší a nejširší cit je bez rozumové „kostry“ a poznání životních zákonitostí (vyššího řádu Bytí) vydán napospas slepé víře a k pasivnímu ovlivňování kde čím a kde kým. Bez rozlišování a „světla“ rozumu se cit může stát jen tvůrcem iluzí vedoucích bytost až k odklonu od reality Života a vlastnímu mlhavému sebeklamu.
Víra (cit) je málo, musíme ověřovat a hledat vědění
Moudrý ví, že věřit je málo. Duchovně vyspělý člověk hledá vždy rovnováhu (citu a rozumu), souvislosti a snaží se maximálně zdůvodnit si vše, co jej v životě potká a ovlivňuje. Ověřit vše praxí a „realitou“ v samotném životě tak, aby se z prvotní „víry“ (neověřené domněnky či pocitu) stalo prověřené a zdůvodněné životní faktum (vědění). Duchovní člověk by měl prvořadě být člověkem reálným a rovnovážným.
Teprve až lidstvo plně pozná a logicky si zdůvodní vyšší řád (propojenost hmoty a ducha) Bytí a jeho zákonitosti (a začne podle něj i žít), teprve pak nalezne i jednotu a bratrství ve svých srdcích. Pak snad každý i plně pochopí, že nejvyšším duchovním stavem je prosté a harmonické Bytí.
Pravdu (rovnováhu) hledat, mluvit a žít
Společenství Života
