Budeme-li schopni odhlédnout od své omezenosti a zarputilého zaměření pouze na sebe sama, uvidíme genialitu přírody a Boha ve všem, co nás obklopuje. V každé, byť jen malé části Života, se skrývá fascinující příběh, který na Zemi ve své plnosti vykrystalizuje i do hmoty. Hmota kopíruje ducha. Vzájemná provázanost a synergie jsou dechberoucí. Vše na sebe navazuje a vše je součástí jednoho celku, který se naplňuje pouze ve vzájemné harmonii. Oddělovat byť jen nepatrnou část od celku by bylo stejné jako nabrat do hrnku vodu z oceánu a považovat ji za něco jiného než oceán.
Budeme-li srdcem zkoumat například rostlinu, můžeme snáze pochopit i náš „Zdroj“, neboť právě rostliny jsou svou bytostnou čistotou mnohdy Zdroji a Jednotě blíže než my lidé. I samotný hmotný projev a jeho dokonalost ukazují blízkost a čistotu ducha rostliny, který se projevil ve hmotě. Stejně tak stromy, ptáci, hmyz či cokoli, co budeme s úctou sledovat a zkoumat, nám ukazuje, jak jsme malí a jak málo víme o tom, co považujeme za „hmotu“. Dokonalost Života (Boha) a matičky Země je nám mnohdy skryta, protože jsme příliš hluční a zavaleni vlastním nánosem myšlenek a zaměřením jen na sebe. Ačkoliv mnohé máme přímo před očima, chováme se jako slepci a často si dokonce myslíme, že žijeme v „pekle“ nebo že je Země „očistec“. Jak bláhově čekáme na „ráj někde tam“, a přitom jej máme přímo před sebou. Tato hloupost ve skutečnosti zrcadlí jen nás samé.
Země je ráj, ale lidé si svým způsobem života dělají peklo. Bohužel svou omezeností a zaslepeností sebou samými ničí i ráj, který zde na Zemi máme. Místo, aby lidé pochopili svůj osudový úkol a stali se služebníky Života a harmonie, ničí, co mohou. Ročně ve své zaslepenosti vyvraždíme 150 miliard bytostí, a pak se ptáme, proč je na Zemi tolik smutku a tíhy. Stejně obskurní je domnívat se, že se do bytu 2+1 vejde pět rodin a že budou žít v harmonii. Na Zemi je nyní přes 8 miliard lidí a mnozí šílenci se domnívají, že by zde v harmonii mohlo žít klidně jednou tolik. Nechápou, že Země není určena pouze pro lidi a že, aby mohli lidé najít klid a harmonii, musí totéž dopřát i jiným bytostem a nižším tvorům. Jen při nalezení rovnováhy a harmonie veškerého bytí nalezneme i harmonii vlastní. Jsme jednota a naším úkolem je tuto Jednotu podporovat a chránit právě zde na Zemi.
Mnozí „duchovní lidé“ se domnívají, že cílem jejich bytí je vlastní vývoj. Ovšem pak se sami vychylují od celku a tím i od sebe, neboť celkem vždy byli, jsou a budou. Jistě, vlastní změna je nezbytná, ale pokud chceme směřovat k celku, nemůže být naším jediným záměrem vlastní prospěch a vývoj – jinak se od celku vzdalujeme.
Bůh nám dal rozum a my tak můžeme vědomě pracovat i se svým citem – schopností vědomého prožitku a vžívání se. Škola budoucnosti bude více než ke stávajícímu rozumovému memorování směřovat vědomí žáků k porozumění světu, který nás obklopuje. Budeme se snažit chápat rozumem a zároveň se vžívat i citem. Vědomé vžívání nám přinese niternou zkušenost a hlubší pochopení bytí i sebe sama.
Již v blízké době, pokud se lidstvo nezničí, dojde k zásadní obměně školství a vzdělávání.
Na základní škole budou děti rozšiřovat své vědomí o vše, co nás na Zemi obklopuje. Budou se učit prožít osud rostliny, živočicha, stromu apod. Jejich vědomí se tak přirozeně vrátí tam, odkud přišly – do Jednoty. Děti jsou Bohu mnohdy blíže než dospělí a stávající vzdělávací systém čirého rozumářství je od tohoto spojení odvádí. Od Zdroje, ze kterého vzešly a který si ještě pamatují.
Na střední škole dojde k propojování se zákonitostmi bytí. Zde se bude vše systematizovat a chápat ve své podstatě „prvotního Zdroje“. Vše je logické a zákonité, a každá záhada je pouze dosud nerozpoznanou zákonitostí. Poznání rozumové i citové půjde stále hlouběji. Matička Země a vše živé na ní bude niterným základem i cílem vědomí studentů.
Na vysoké škole bude docházet k ještě hlubšímu poznání a pochopení (lásce ke všemu živému – Bohu). Podle oboru budou studenti stále pevněji chápat, že jsme buňkou jednoho těla – Života. Každý obor a zaměření bude vycházet z myšlenky harmonie a Jednoty. Hmota a duch jsou jedno a jejich vzájemná rovnováha je klíčem k harmonii. Vědomí bude skládat čtveřici živlů zpět do výchozí Jednoty. Protiklady se setkají v rovnováze, aby vědomí nalezlo původní Zdroj. Vše, co je, bylo a bude, trvá v nekonečném „teď“ – a my volíme jen jednu z variant. Život nám dává možnosti a varianty, abychom ukázali vlastní vyspělost a oživili Boha vlastním bytím – radostí a hravostí.
Náboženství a věda se spojí v jedno, protože realita bytí je též jen jedna. Lidé pochopí zákonitosti bytí a tím i sebe jako součást celku. Vědomí nemá hranice a jediným, kdo nás od celku odděluje, jsme my sami. Láska je jen hlubší a hlubší pochopení.
JSEM VŠE, VŽDY A VŠUDE.
A-Ž
Společenství Života – Universita filosofie BYTÍ
